Napomůže chronobiologická léčba k řešení léčby deprese?

Od roku 1992 připadá každoročně na 10. říjen Světový den duševního zdraví. Téma toho letošního zní „Deprese – globální krize“. A ačkoli společnost si závažnost a strmý nárůst případů onemocnění depresí velmi dobře uvědomuje, uvedené motto je možná ještě aktuálnější a reálnější, než si připouštíme. Experti Světové zdravotnické organizace (WHO) odhadují, že do roku 2030 se právě deprese stane největší zdravotní zátěží na světě. O současné strategii v hledání co nejúčinnější zbraně hovořil prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN.

V České republice v roce 2011 počet ambulantně léčených pacientů s depresí poprvé překročil hranici 100 000 nemocných. Počet dokonaných sebevražd se od roku 2007 navyšuje a v roce 2010 již přesáhl 1 500 případů. Odhady jsou ale ještě závažnější – podle nich celkový počet lidí trpících depresí na našem území převyšuje 500 000. Není třeba příliš obhajovat, že každé zlepšení v oblasti časné diagnostiky a účinné léčby afektivních poruch, tedy i deprese, má obrovský význam. Podle odborníků je nad slunce jasnější, že dnes již nestačí léčba poskytovaná pouze v psychiatrických ústavech, nemocnicích a ambulancích. „Zdravotní péče se stává spíše nositelem úkolu poskytnout a koordinovat pomoc nemocnému a jeho okolí, než jen jejím výhradním vykonatelem,“ potvrzuje prof. Raboch. A právě tento názor se stal východiskem pro připravovaný Evropský akční plán duševního zdraví pro roky 2013 až 2020, k němuž se připojuje i Česká republika, připravená vytvořit svůj vlastní národní koncept.

Léčba chce nabídnout „antidepresiva“ ve více podobách

Přes relativní úspěšnost podávání antidepresiv se vědcům dlouhodobě oprávněně zdálo, že pacientům trpícím depresí by mělo být možné nabídnout víc. A tak byly ve snaze najít alternativní psychofarmakologické řešení vyvíjeny například látky ovlivňující neurokininové receptory NK1, regulující kortikoidní osu, ale v neposlední řadě i přípravky synchronizující diurnální biologické rytmy a ovlivňující melatoninové receptory.

„Léčba depresivní poruchy by měla být vždy komplexní, tedy zahrnovat jak psychologické prostředky, tak farmakoterapii,“ říká prof. Raboch. „V poslední době prožívá renesanci též biologická terapie, k níž patří dlouhodobá elektrokonvulzivní léčba, nověji také magnetická a přímá stimulace mozku, stimulace bloudivého nervu, hluboká stimulace mozku,“ dodává se zdůrazněním, že kromě těchto invazivních metod se čím dál víc sahá k ovlivňování biorytmů, a to řízením spánkové doby pomocí intenzivního světla.

„Koncepce vychází z dobře známé souvislosti afektivních poruch a řízení chronobiologických rytmů,“ objasňuje. A připomíná klinické příznaky deprese, mezi něž patří diurnální kolísání, narušení spánku, zkrácení REM latence, často i ranní buzení, oploštělý diurnální rytmus teploty se zvýšením noční teploty a také zvýšená koncentrace kortisolu spojená s nedostatečným poklesem v noci. „Řada depresivních příznaků, jako ranní pessima a poruchy spánku, s chronobiologií bezprostředně souvisí,“ ujišťuje prof. Raboch. Méně probádaná je však podle jeho slov souvislost na neurobiologické úrovni. „Tady je třeba klást si otázku, zda u poruch nálady nepřichází v úvahu také polymorfismus tzv. hodinových genů (clock genes) a zda souvislost mezi řízením katecholaminové neurotransmise a biologických cyklů, kdy např. prekursorem melatoninu je indolamin serotonin, je pouze náhodná, nebo zda v ní lze hledat kauzální spojení.“

Na mušce je melatonin

O tom, že chronobiologie s rozvojem poruch nálady opravdu souvisí, svědčí mimo jiné třeba i léčebné působení fototerapie. Na druhé straně je rovněž tak dobře známo, že vleklý stres ve spojení s určitou genetickou vulnerabilitou působí nejen rozvoj deprese, ale také „rozhození“ biorytmů včetně poruch spánku a aktivity. A tak v hledáčku nemůže neskončit melatonin – vnitřní hormonální časovač. „Podán zevně může synchronizovat cyklus světlo–tma, resp. spánek–bdění. Jeho využití je však z farmakokinetických a jiných metabolických důvodů výrazně omezeno. Určité řešení těchto nesnází se ovšem našlo – může jím být zavedení melatoninových analog, která si zachovají specifickou afinitu k melatoninovým receptorům, např. agomelatinu, “ vysvětluje prof. Raboch.

Projekt realizovaný z Fondu partnerství švýcarské a české vlády za účelem výuky a výcviku v oblasti chronobiologické léčby (fototerapie, spánková deprivace, manipulace s cirkadiánními rytmy) má základ ve spolupráci Psychiatrické společnosti ČLS JEP a Psychiatrické univerzitní kliniky v Basileji, která patří mezi hlavní světová centra výzkumu a praktické klinické aplikace chronobiologie a také chronobiologické léčby v psychiatrii. V rámci projektu probíhá certifikovaný kurs, ve kterém čeští psychiatři a psychiatrické sestry získávají teoretické i praktické dovednosti v oblasti chronobiologické léčby poruch nálady pod vedením švýcarských specialistů.

Zdroj: Medical Tribune