Myslíme si, že nás zaměstnavatel okrádá ...

Odpovídá JUDr. Dominik Brůha

Oprávnění zaměstnavatele rozvrhovat pracovní dobu a určovat začátek a konec směn vyplývá z § 81 odst. 1 zákoníku práce. Ustanovení § 88 zákoníku práce ukládá zaměstnavateli povinnost poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; (mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce). Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby.  Přestávka v práci na jídlo a oddech může být rozdělena do několika částí, z nichž alespoň jedna musí být v trvání nejméně 15 minut. Přestávky v práci na jídlo a oddech se neposkytují na začátku a konci pracovní doby.  Poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby.

Vzhledem k dotazu jde ale především o posouzení toho, zda jako sestra na lůžkovém infekčním oddělení máte ve vztahu k dotazovaným víkendovým denním směnám vůbec reálně možnost čerpat klasické přestávky na jídlo a oddech, nebo zda se v daném případě nejedná pouze o tzv. přiměřenou dobu na jídlo a oddech, která se započítává do pracovní doby a která neodůvodňuje odpočítávání 1 hodiny z odpracované doby.

S ohledem na formulaci Vašeho dotazu, kde se výslovně uvádí, že během denní 12-ti hodinové směny sloužené o víkendu jako zaměstnanec nemůžete fakticky opustit oddělení a není k dispozici ani jiný zaměstnanec, který by Vás po dobu čerpání přestávky mohl zastoupit, pak mám jednoznačně za to, že nemáte faktickou možnost přerušit práci a nerušeně čerpat přestávku na jídlo a oddech, tudíž dle mého názoru není z pohledu zákoníku práce žádný důvod k tomu, aby Vám zaměstnavatelem byly o 1 hodinu kráceny mzdové nároky. Celá denní 12-ti hodinová směna by tak měla být v evidenci pracovní doby vyznačena jako odpracovaná a zaplaceno by mělo být celých 12 hodin. V případě déletrvajících problémů lze věc řešit jednáním se zaměstnavatelem, v závažnějších případech pak i prostřednictvím podání k inspektorátu práce, resp. v krajním případě i soudní cestou prostřednictvím žaloby na doplacení mzdových nároků, a to z důvodů promlčení nejvýše 3 roky zpětně. Předpokladem úspěšnosti sporu je však zřetelná evidence pracovní doby, včetně doložení personálního zajištění sporných směn.

Zdroj: www.tribune.cz