Muž si přál dožít doma. Nesměl

Když před sedmi lety dostal tatínek Marcely Štádlerové a Anny Kořanové v den pohřbu jejich maminky mrtvici, rozhodla se jeho rodina, že mu zajistí důstojné stáří i smrt. Teď je přesvědčena, že se jim toto přání kvůli plzeňské fakultní nemocnici nepodařilo naplnit.

"Tatínek dostal zápal plic a 4. prosince musel být převezen do nemocnice na Bory. Tam ležel až do pátku 9. prosince, kdy sestra volala do nemocnice a od lékaře z plicního se dozvěděla, že tatínka převážejí do Janova na kliniku,” popisuje Marcela Štádlerová,která věděla, že se tatínkův život schyluje ke konci.

"Já i sestra jsme doktora úpěnlivě prosily, ať tatínka nepřeváží nebo ať ho nechá v Plzni alespoň do návštěv,” říká Štádlerová.

Lékař ale prosbám nevyhověl a otce Marcely a Anny nechal převézt do Janova.

"Tam tatínek za tři hodiny zemřel,” tvrdí Marcela s tím, že i když mu bylo už 92 let, pocit, že nesplnila jeho poslední přání, ji trápí.

"Toužil zemřít doma, v Plzni. Sestra se s mojí pomocí o tatínka celých sedm let starala. Jeho přání jsme ale nevyplnily,” vypráví Štádlerová, která si postup lékařů vysvětluje jen dvěma způsoby.

"Buď potřebovali místo pro jiné pacienty, nebo si chtěli snížit úmrtnost v nemocnici. I já jsem totiž poznala, že tatínek brzy zemře,”říká Marcela.

Plicní klinika Fakultní nemocnice v Plzni ale svůj postup hájí, prý nepochybila.

"Klinika poskytuje v prvé řadě akutní péči nemocným s plicní problematikou. Pokud nutnost akutní péče pomine, je i pro klid a pohodlí nemocného vhodnější, aby byl léčen na lůžku následné, případně hospicové péče. V době překladu nemocného jeho zdravotní stav nenapovídal brzkému úmrtí,” reaguje mluvčí plzeňské fakultní nemocnice Renata Jenšíková a dodává, že blízcí byli o důvodech překladu na jiné pracoviště informováni a také byli seznámeni s nepříznivou prognózou zdravotního stavu nemocného.

Podle názoru právníka však má nemocnice právo bez souhlasu pacienta či jeho rodinných příslušníků na převoz pouze za předpokladu, že by jeho úraz nebo nemoc nedokázali léčit na místě.

"Zápal plic v Plzni léčit umí,” říká Štádlerová s tím, že před soud s nemocnicí nepůjde. Ale doufá, že když upozorní na případ svého otce, už se to nikomu nestane.

"Jsem strašně vyčerpaná. Takový konec je prostě hrozný. Vždycky když usínám, myslím na to, že jsme mu nezajistily důstojnou smrt,” tvrdí.

Marcela ani Anna nebyly seznámeny s tím, že si tatínka můžou vzít domů, nic by to podle nich ale stejně nezměnilo. "I kdybychom podepsali reverz, tatínek byl závislý na kyslíkové masce, kterou doma nemáme. Musel zůstat v nemocnici,” vysvětluje Štádlerová.

Otec Anny a Marcely byl v posledních letech zvyklý jen na pět tváří, vzhledem k jeho stavu mu změna nepřilepšila.

"Poslední slova, která řekl sestřičce v plzeňské nemocnici, byla: Nechte mě zemřít tady. Bojím se, že to v nás bude do konce života,” dodává Marcela.

-------

autor: Jana Nathanská

Chebský deník

Vyšlo také v: Sokolovský deník; Karlovarský deník

Zdroj: Chebský deník