Muskuloskeletální zdraví sester. Bolavá záda mohou vést k odchodu z profese
Časté zvedání pacientů bez pomoci nebo bez použití odpovídajícího vybavení vede u všeobecných sester a dalších nelékařských pracovníků, kteří pracují „u lůžka“, k rozvoji muskuloskeletálních problémů a poranění měkkých tkání zad. Podle nedávného výzkumu vědců z Národního institutu SYRI trpí bolestmi zad téměř všechny všeobecné sestry a může to být i jeden z důvodů, proč sestry odcházejí ze zdravotnictví a hledají méně namáhavou práci.
Bolesti spodní části zad (LBP) jsou dle výzkumníků nejčastějším pracovním zdravotním problémem sester. Neodmyslitelnou součástí sesterské profese je manipulace s pacienty, resp. zvedání těžkých břemen, což však způsobuje vysoké zatížení obratlů zejména ve spodní části páteře. Výsledky studie publikované v Journal of Clinical Nursing v této souvislosti poukazují na nedostatečné organizační postupy, preventivní opatření a nízkou kulturu bezpečnosti práce v klinické ošetřovatelské praxi v České republice. Na souvislost muskuloskeletálních problémů sester s opuštěním zdravotnického povolání upozorňovala už turecká studie v roce 2013. Její autoři uvádějí, že ošetřovatelský personál má nejvyšší prevalenci LBP ze všech poskytovatelů zdravotní péče a tyto chronické problémy jsou současně jedním z hlavních důvodů, proč sestry opouštějí zdravotnické povolání. To má následně dopad na celkový nedostatek personálu, jakožto i nábor nových sester, což dále vede k nárůstu pracovní zátěže zbývajícího ošetřovatelského personálu. Pokud jde o počty ošetřovatelského personálu v České republice, Národní institut SYRI upozorňuje, že v posledních letech se celkové kapacity sester v resortu sice mírně zvyšují, ale stále v akutní lůžkové péči přetrvává značný deficit přibližně 1 300 úvazků a více než 500 úvazků v neakutní lůžkové péči. Jak ovšem sdělila Medical Tribune předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková, v českém zdravotnictví může aktuálně chybět dokonce více než 3 000 sester.
Proděkanka pro nelékařské studijní programy LF MU a přednostka Ústavu zdravotnických věd prof. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D., která výzkum vedla, upozorňuje ve svém článku též na data Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) z roku 2013. Podle nich je pětina všech hlášených nemocí z povolání způsobena právě muskuloskeletálními poruchami (MSD). Jako nejčastější příčina pracovní neschopnosti je pak u osob s MSD dorzopatie dolní části zad. Následně Výzkumný ústav bezpečnosti práce v roce 2016 konstatoval, že v České republice je o 30 procent vyšší počet úrazů, než je průměr ostatních zemí Evropské unie. Předchozí zjištění výzkumníků pak dle autorek studie potvrdila, že poruchy LBP byly vždy hlavním důvodem nepřítomnosti v práci a mohou vést k trvalé pracovní neschopnosti a předčasnému odchodu do důchodu. To je pak zvláště významné v případě ošetřovatelského personálu, což naznačují i dřívější výzkumy, podle kterých část sester odchází do předčasného důchodu skutečně v důsledku zranění zad a řada z nich trpí posléze i chronickými bolestmi.
Problémy mají skoro všechny sestry
Vědci z Národního institutu SYRI srovnávali česká data se situací ve Velké Británii. V této zemi totiž na rozdíl od České republiky existuje již řadu let preventivní strategie a jsou zavedena opatření proti rozvoji bolestí zad a dalších onemocnění u zdravotníků. Jejich relativní efektivitu lze částečně dovozovat z výsledků aktuálního dotazníkového šetření. Zatímco ve Velké Británii pociťuje problémy 84,7 procenta z 569 dotázaných všeobecných sester, v České republice je to alarmujících 93 procent z celkového počtu 529 dotázaných. Souvislost s nedostatečnými preventivními opatřeními, která k těmto problémům mohou vést, přitom dotázané sestry vnímají. „Kromě bolestí zad uváděly české všeobecné sestry také nedostatky v dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s dopadem na výskyt bolestí dolní části zad,“ potvrdila Andrea Pokorná, podle které v České republice dosud chybí podrobný sběr dat pro tuto oblast, a to navzdory skutečnosti, že všeobecné sestry jsou početnou a významnou pracovní silou ve zdravotnictví. SYRI dále připomíná, že Česká republika dosud neuznává muskuloskeletální bolesti dolní části zad jako onemocnění, které vzniká právě v souvislosti s prací. Status quo by se však mohl změnit. K tomu ovšem podle vědců zatím chybějí podrobná data. „Naše studie byla omezena na stávající personál, ale nezahrnovala sestry, které opustily nebo změnily výkon povolání kvůli bolestem zad nebo jiným zdravotním problémům vzniklým při výkonu práce. Podařilo se tak odhalit jen špičku ledovce,“ myslí si Andrea Pokorná, jejíž ambicí je v navazujících výzkumech oslovit sestry, které odešly z profese ze zdravotních důvodů.
Utrpení žen ve zdravotnictví
Muskuloskeletální poruchy spojené s LBP u sester mají podle autorek studie nemalý vliv nejen na jejich pracovní, ale i osobní život. „Podceňování závažnosti prevalence bolestí dolní části zad a jejího psychosociálního dopadu mohou být příčinou další fluktuace nelékařského zdravotnického personálu a zejména všeobecných sester, které stráví nejvíce času u lůžka nemocného,“ varovala Pokorná, která chce proto s kolegyněmi z Národního institutu SYRI Mgr. Andreou Gilchrist, Ph.D., a Mgr. Denisou Porter, Ph.D., podrobně prozkoumat aktuální stav a následně také navrhnout vhodná preventivní opatření, která by bylo možné aplikovat v České republice. Ostatně středoevropské země v této oblasti podle vědkyň viditelně zaostávají. „Zavádění standardizovaných opatření k prevenci muskuloskeletálních poruch je podporováno legislativou v mnoha vyspělých průmyslových zemích a k dispozici jsou i výzkumy analyzující jejich dopad na muskuloskeletální zdraví sester. Ve většině středoevropských zemí však nejsou účinná opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dostatečně standardizována ani široce uplatňována,“ zdůvodňují problém vědkyně s tím, že je to však fenomén patrný zejména v postkomunistických zemích s nízkým socioekonomickým statusem.
Národní institut SYRI, který se zabývá primárně socioekonomickými dopady nemocí a systémových rizik, také upozorňuje, že problematika bolestí zad je zejména na „západě“ významnou součástí výzkumných aktivit jak v sociálních vědách, tak v oblasti pracovního lékařství a managementu lidských zdrojů. Mezi „ohrožené druhy“ z hlediska rozvoje MSD spojených s LBP patří zejména všeobecné sestry. „Nárůst počtu osob trpících chronickou bolestí zad pozorujeme v řadě vyspělých zemí. Studie tam prokázaly, že obecné rozšíření bolestí dolní části zad se u všeobecných sester a pečovatelek jeví vyšší než u žen podobného věku v obecné populaci,“ uvedla Pokorná, podle které je i z porovnání s jinými zdravotnickými profesemi patrné, že výskyt LBP je prokazatelně vyšší u všeobecných sester než u jiných zdravotnických profesí.
Opomíjená prevence
Sesterská profese je fyzicky náročná. Ať už jsou to předklony u lůžka, rotace, nebo opakovaná statická zátěž při manipulaci s pacientem. Všechny tyto náročné pohyby představují podle vědkyň velkou zátěž pro pohybový aparát. To potvrzuje i náměstkyně pro ošetřovatelskou péči z FN u sv. Anny Jana Zvěřinová. „Naše nemocnice bohužel není výjimkou. Problém si uvědomujeme, v minulosti jsme společně s fyzioterapeuty zavedli jako prevenci semináře Škola zad, které budeme opakovat,“ říká Jana Zvěřinová s tím, že v nemocnici také probíhá ergonomické posouzení prostor a s ním související nákup lůžek a pomůcek usnadňujících manipulaci s pacientem. Sestry však podle náměstkyně často nemají čas myslet na svoje záda. „Při péči o pacienty vzniká řada situací, které vyžadují rychlou, okamžitou reakci, při které sestra myslí zejména na zajištění pomoci pacientovi a starost o její vlastní záda je vedlejší,“ konstatovala Zvěřinová.
Jak z toho ven?
Jak tedy zajistit, aby zdravotníky záda nebolela a aby bolavá záda zdravotníků neoslabovala personální kapacity českého zdravotnictví? Vědci z Národního institutu SIRI mají jasno. Cestou je v první řadě lepší informovanost zdravotnického personálu. Více než polovina dotázaných zdravotníků totiž uvedla, že neabsolvovali žádné standardizované školení v oblasti manipulace s pacientem a ergonomického přístupu k praxi. Tato školení nejsou v České republice dostupná všem sestrám. Navíc sester je málo a ergonomický přístup v praxi není často možný. Podle zjištění vědkyň také téměř polovina sester stále nemá ve svém klinickém prostředí volný přístup ke zvedacím pomůckám. Jednou z cest, jak z problému ven, je tedy podle SYRI zavádění politik a regulací propagujících používání zvedáků a zavádění postupů pro bezpečnější manipulaci s pacientem.