Musím dát zaměstnavateli své telefonní číslo?

Na internetových stránkách MT je poradna s jedním článkem ze dne 11.5.2009 ohledně povinnosti nahlásit svůj telefon zaměstnavateli a případně postihy v rámci nevyzvedávání telefonů od zaměstnavatele. Prosím za prvé o úvahu, zda-li by nebyla vhodná aktualizace vzhledem k přijetí nového zákoníku práce.

Za druhé - JUDr. Brůha neodpověděl na dotaz staniční sestry, kde se nejednalo o zajištění pohotovostního provozu, ale o zajištění nepřetržitého třísměnného provozu. Tedy jde o nerovnoměrně nepravidelně rozvrženou pracovní dobu a její akutní potřebu změny z důvodu výpadku zaměstnance (PN, OČR, zdravotní indispozice, ukončení pracovního poměru...). Prosím tedy o upřesnění a aktualizaci, neboť se legislativa trochu změnila.

Odpovídá právník se zaměřením na medicínské právo Mgr. Miloš Máca.

Je mi líto, že Vás svou odpovědí asi příliš nepotěším, ale povinnost zaměstnanců poskytnout zaměstnavateli své soukromé telefonní číslo ani žádné postihy za nevyzvedávání telefonů od zaměstnavatele v této souvislosti žádná novela zákoníku práce od roku 2009 nezavedla. Článek kolegy JUDr. Brůhy ze dne 11.5.2009 (zde: http://www.tribune.cz/clanek/6103-je-zdravotnik-povinen-byt-nepretrzite-dostupny) je tedy dnes i s více než čtyřletým odstupem stále aktuální.

Pouze zákon může stanovit, jaké údaje je zaměstnavatel od zaměstnance oprávněn požadovat. Tento výčet nenajdeme nikde přesně stanoven v jednom právním předpisu, např. zákoníku práce, ale vyplývají kromě zákoníku práce z dalších právních předpisů, jako např. ze zákona o dani z příjmu, zákona o veřejném zdravotním pojištění, zákona o nemocenském pojištění atd. Jedná se o následující údaje:

• jméno, příjmení, akademický titul, rodné příjmení a všechna předcházející příjmení,

• rodné číslo,

• datum a místo narození,

• trvalé bydliště nebo místo stálého pobytu,

• údaje o kvalifikaci a vzdělání,

• v souvislosti s daňovými zákony jméno, příjmení a rodné číslo manžela nebo manželky nebo dětí, jestliže zaměstnanec na tyto osoby uplatňuje daňové zvýhodnění (slevu na dani),

• zdravotní pojišťovnu zaměstnance.

Nikde mezi těmito údaji tedy nefiguruje soukromé telefonní číslo. Z toho vyplývá, že zaměstnanec poskytne své telefonní číslo zaměstnavateli jen v případě, že s tímto souhlasí a na tomto se tedy se zaměstnavatelem dohodne. Stejně tak bude věcí dohody mezi oběma stranami, jakým způsobem bude upravena možnost či povinnost zaměstnance telefonní hovor od zaměstnavatele mimo stanovenou pracovní dobu přijmout. Tuto povinnost rovněž nemůže zaměstnavatel zaměstnanci nařídit. Jak již totiž uvedl ve svém článku JUDr. Brůha, „Jestliže zaměstnanec již sdělil svému zaměstnavateli číslo svého privátního mobilního telefonu, pak je prakticky na jeho volném uvážení, zda bude telefonáty zaměstnavatele přijímat či nikoli. Rozhodně ovšem platí, že pokud nebyla prokazatelně sjednána příslušná dohoda o pracovní pohotovosti (včetně závazku zaměstnance používat při ní svůj privátní mobilní telefon), pak z žádného ustanovení pracovněprávních předpisů nevyplývá povinnost zaměstnance jakkoli reagovat na telefonáty zaměstnavatele.“.

Na daných zásadách nic nemění skutečnost, že ve Vašem případě jde o nepřetržitý 3-směnný provoz, ve kterém je pracovní doba zaměstnanců rozvržena nerovnoměrně. Nejsem si ani vědom, jakou novou právní úpravu máte na mysli anebo co máte na mysli „novým zákoníkem práce“ (ten současný je totiž účinný od 1.1.2007, ale zřejmě jste měla na mysli některou z novel). Skutečnost je taková, že ani do ustanovení upravujících tento typ provozu a způsob rozvržení pracovní doby žádná novela zákoníku práce právní povinnost zaměstnance sdělit zaměstnavateli své telefonní číslo a mimo pracovní dobu rozvrženou zaměstnavatelem přijímat zaměstnavatelovy telefonní hovory.

I zde platí, že podle § 84 zákoníku práce je zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. Zaměstnavatel je, bez ohledu na způsob rozvržení pracovní doby, povinen včas připravit písemné rozvrhy (tj. ve které dny budou zaměstnanci pracovat a v jaký čas jim budou směny začínat a končit) pro celé období, na které je pracovní doba rozvržena. Tedy včetně služeb o víkendech a svátcích. Tato povinnost se po novele zákoníku práce už netýká pouze nerovnoměrně rozvržené pracovní doby, ale i pracovní doby rovnoměrně rozvržené. Pokud by zaměstnavatel porušil svou povinnost připravit písemné rozvrhy pracovní doby, vystavil by se riziku sankce ze strany inspekce práce až do výše 2 000 000 Kč.

Jakékoliv změny v rozvržení pracovních směn zdravotních sester v době kratší než 2 týdny před začátkem příslušného období (nejčastěji kalendářního měsíce) tedy mohou být vykonány pouze se souhlasem zaměstnanců, kterých se změna dotýká. I tato časová lhůta tedy vylučuje povinnost zaměstnance poskytnout své telefonní číslo pro případ, že by byla akutní potřeba udělat změnu v obsazení pracovních směn. Jestliže pro rozvržení pracovních směn stanoví zákoník práce zaměstnavateli určitou lhůtu, a to i pokud se jedná o nepřetržitý 3-směnný provoz, bylo by absurdní na druhé straně povinnost zaměstnance poskytnout svůj telefon a povinnost přijmout hovor od zaměstnavatele, jestliže by došlo k akutní změně, tedy v čase, který vůbec neodpovídá lhůtě, kterými je zaměstnavatel pro rozvržení směn vázán.

Zaměstnanec by tím pádem byl neustále v pozici, kdy čeká, zda náhodou nedojde nad rámec rozpisu směn pro příslušné období k nečekanému výpadku a nebude ho nucen zaměstnavatel povolat do práce na místo jiného kolegy či kolegyně. Tuto pozici zákoník práce nenazývá jinak, než pracovní pohotovostí, která podle § 95 odst. 1 zákoníku práce může být zaměstnancem vykonávána opět pouze tehdy, pokud se zaměstnavatel se zaměstnance dohodne, nikoliv jednostranně na základě nařízení zaměstnavatele. I v tomto tedy byla odpověď kolegy JUDr. Brůhy věcně správná a i k dnešnímu datu je stále aktuální. Mylný je předpoklad, že nepřetržitý provoz a pohotovostní provoz se vylučují. V podrobnostech ohledně pracovní pohotovosti a poskytnutí telefonního čísla v této souvislosti znovu odkazuji právě na odpověď kolegy JUDr. Brůhy ze dne  11.5.2009 zde: http://www.tribune.cz/clanek/6103-je-zdravotnik-povinen-byt-nepretrzite-dostupny.

Abych svou odpověď zakončil přece jen trochu pozitivně – jestliže zaměstnavatel přenese na staniční sestru pracovní povinnost zajistit okamžitý zástup na směnu z důvodu akutního výpadku zaměstnance, přičemž tomuto pracovnímu úkolu jednak překáží právní úprava (tedy absence povinnosti zaměstnance sdělit bez svého souhlasu své telefonní číslo a následně přijímat hovory zaměstnavatele nebo nadřízeného zaměstnance mimo svou pracovní dobu rozvrženou pro dané období) a jednak ani sám zaměstnavatel nevytvořil k plnění tohoto úkolu splnitelné podmínky, např. tím, že sám se zaměstnanci nedosáhl nebo odmítnul dosáhnout dohody o poskytnutí telefonního čísla a o pracovní pohotovosti zaměstnanců se stanoveným příplatkem za pohotovost, nemůže staniční sestra, která je rovněž zaměstnancem, odpovídat za škodu, která by objektivní nemožností splnění pracovního úkolu z její strany vznikla a ani toto nelze kvalifikovat jako porušení pracovní kázně. Pokud Vás zaměstnavatel do takové situace postavil, opět doporučuji na tuto objektivní nemožnost plnění z Vaší strany zaměstnavatele písemně upozornit.

www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz