Ministři: V kauze Diag Human bylo chybou přistoupit na arbitráž
Zásadní chybou, která vedla k prohře státu ve sporu s firmou Diag Human, bylo podle většiny bývalých ministrů zdravotnictví oslovených ČTK přistoupit na arbitráž. Soudí, že jejich předchůdce Martin Bojar by se u soudu obhájil. Dát kauzu arbitrům rozhodl exministr Jan Stráský (ODS). "Prosazoval to proti názoru své vlády a přestoupil přitom vyhlášku ministerstva financí," řekl ČTK jeden z jeho nástupců Ivan David (ČSSD).
Podle exministryně Zuzany Roithové (KDU-ČSL) za věc nenese vinu pouze Stráský. "Odpovědnost podle mne nenese on osobně, spíš tehdejší náměstci Aleš Dvouletý, Ondřej Typolt a ředitel finančního odboru Karel Srba," řekla ČTK. Připomenula, že posledně jmenovaný si nyní odpykává trest za plánování vraždy novinářky. Podle Davida ale ministr odpovídá za práci svých podřízených a podepisuje jejich návrhy. Stráský je nyní v zahraničí a telefony nebere. Z cest se vrátí příští týden.
Kauzu odstartoval v roce 1992 dopis Bojara adresovaný dánské společnosti NovoNordisk, po němž firma přerušila s Diag Human spolupráci. Rozhodčí senát roce 1998 přiznal Diag Human nárok na odškodnění a omluvu za to, že ji stát v rozporu se zákony a dobrými mravy vytlačil z trhu. Od té doby se spor vede už jen o výši škody. Podle Roithové, která vedla ministerstvo v prvním půlroce roku 1998, měl dostat Bojar šanci obhájit svoje jednání před soudem. "Určitě by se obhájil," soudí. Ona sama se v době, kdy byla ministryní, navrhovala pokusit se o převedení kauzy na soudní spor, kde by Bojar své výroky obhájil, soudní jednání ale nikdy nebylo zahájeno.
Bojar se odmítl ke kauze vyjádřit. Již dříve ČTK řekl, že k pochybnostem o solidnosti firmy ho vedlo zjištění, že Conneco (nyní Diag) skladuje krevní plazmu bez oprávněného povolení k volné manipulaci s ní. Měl rovněž informace o snahách firmy vyvézt do afrického Lesotha metachalon, což je hypnotická látka patřící mezi drogy.
Bojar se proto obrátil na orgány činné v trestním řízení. Podle něj ale nebyla politická vůle problém řešit, a tak nakonec nebyl nikdo obžalován. Bojarovy pochybnosti potvrdila následná kontrola z počátku roku 1992 v transfuzní stanici ve Zbraslavi, která ukázala, že v chladicích boxech má Diag i plazmu neoznačenou. V době, kdy hrozí nákaza virem HIV z nakažené krve, je obchodování s anonymní plazmou rizikem.
David převzal ministerstvo po Roithové, i on věří, že by Bojar dokázal před soudem, že měl pravdu. Za 17 měsíců, kdy byl David ministrem, podle něj soud ve věci nic neudělal. Navíc tehdejší vicepremiér Vladimír Špidla (ČSSD) vedl s právníky Diag Human jednání a později nechal stáhnout žalobu od soudu. "U soudu by firma neměla vůbec šanci," myslí si David.
Za prohranou arbitráž musí stát zaplatit 8,33 miliardy korun. Jde o náhradu škody a úroky ke konci července 2007, od tohoto dne suma vzrůstá o další úrok ve výši asi 1,3 milionu denně. Po přičtení těchto úroků tak částka představuje nyní zhruba devět miliard korun. Za tyto peníze by bylo možné například postavit 40 kilometrů dálnice D11. Firma za to, že jí stát na počátku 90. let zničil její lukrativní obchody s krevní plazmou, požadovala dokonce 14 miliard korun.
Výpočet škody již dříve zpochybnil odborník v transfuzním lékařství Petr Turek. ČTK řekl, že údaje firmy o možném zisku jsou nadsazené. Turkovy výpočty vycházely z toho, kolik derivátů se do republiky dováželo. Výrobce měl od ministerstva povoleno maximálně 30 procent zisku, Šťáva při výpočtu ztrát ale hovořil o šedesátiprocentním zisku. Šťáva rovněž kalkuloval maximální cenu derivátů, podle Turka se ale běžně prodávaly o třetinu levněji. Nelze při výpočtu škody vycházet ani z toho, kolik se z litru plazmy dá vyrobit, míní. Albumin, imunoglobuliny, faktor osm a devět nevyrábí podle něj žádná firma na světě z celého objemu plazmy. To podle Turka dělí zisky na čtvrtinu. Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek soudí, že důkazy neopravňují k vyplacení jakékoli náhrady škody a navrhne vládě, aby využila všech možností přezkumu rozhodnutí. Ve hře je podle něj i možnost, že by rozhodnutí znovu přezkoumali jiní arbitři, nebo soud. Podle bývalého ministra zdravotnictví za ČSSD Bohumila Fišera udělal klíčové chyby už ministr Bojar zasláním dopisu firmě NovoNordisk. Stejně jako Roithová a David Fišer považuje za chybu také to, že se celý případ řešil v rozhodčím řízení. Fišera pověřila v roce 1996 vláda, aby dojednal kompromis a věc ukončil, to se nepovedlo a spor pokračoval. Marie Součková, která kvůli způsobu výběru advokáta, který by ČR ve sporu hájil, skončila před soudem, nechala rozhodnutí bez komentáře. "Nebudu se vyjadřovat," řekla ČTK.
Zdroj: ČTK