Ministr: Sestry, bude líp, peněz bude víc

Odborným garantem soutěže je Česká asociace sester, záštitu nad soutěží mají ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí a primátorka Hl. m. Prahy.

„Práce sester je těžká a je dobře, že se konají akce, jako je tato, protože veřejnost zná špičkové lékaře, ale nezná špičkové sestry,“ řekl hostům slavnostního večera ministr Ludvík a připomněl, že zvítězit v soutěži je v případě sester mnohem těžší než v případě lékařů, protože sester je několikanásobně víc, konkurence tak je větší a oceněné patří opravdu k nejlepším z nejlepších. „Děkuju všem sestrám, z pozice ministra zdravotnictví vám mohu slíbit, že bude líp, peněz bude víc. A věřte mi, že jedním z nejdůležitějších lidí na ministerstvu je hlavní sestra ČR. Takže, dámy, fandím vaší profesi a děkuji,“ prohlásil ministr za potlesku přítomných.

V rozhovoru pro MT zdůraznil důležitost sester. Jsou nedílnou součástí nemocničních kolektivů, bez nich by zajistit péči nešlo. Soutěže jako Sestra roku zvyšují prestiž sesterského povolání v očích veřejnosti, což by podle ministra mohlo přilákat další zájemce o obor. Aktuálně chybějí zejména sestry u lůžka, i proto sestrám v nemocnicích stoupnou od 1. července příplatky za noční směny na 2 000 korun měsíčně. Měnit se má i vzdělávání, jak to spolu s vyššími odměnami přispěje ke stabilizaci sester, bude podle ministra jasné až časem.

Cenu za celoživotní dílo v ošetřovatelství předala patronka soutěže Dagmar Havlová, předsedkyně správní rady Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. „Jsem velice šťastná, že už posedmnácté mohu tady být s vámi, protože si práce sester nesmírně vážím, mám s ní hlubokosáhlé zkušenosti. Myslím si, že je skutečně důležité dát společnosti najevo, jak je práce nelékařských zdravotníků důležitá a velice potřebná. Já to vím a moc si toho vážím,“ řekla.

Naše práce má smysl, vidíme výsledky

„Práce sestry mě zcela naplňuje,“ odpověděla MT Marie Volková, která je rýmařovské nemocnici věrná už 38 let. Pro práci sestry se rozhodla už jako dítě, nic jiného dělat nechtěla. Od malička ošetřovala vše, co se dalo. „A když jsem se nedostala napoprvé na zdravotnickou školu, řekla jsem, že půjdu raději do kravína než na gymnázium, že tam budu užitečná, protože budu moci ošetřovat alespoň krávy,“ popsala. Na odvolání se na školu dostala a nikdy toho nelitovala. Na otázku, čím by přilákala dnešní dívky k profesi sestry, řekla, že vlastním příkladem, tím, že v této práci vidí uspokojení, že pomáhat někomu je poslání. „A toto poslání člověka pozvedne někam, vede ho stále dál. Je to prostě krásné zaměstnání, pro mě jedno z nejkrásnějších, protože má smysl,“ shrnula.

„Pro mě je přitažlivé hlavně pomáhat dětem,“ řekla MT Jitka Coufalová, která pracuje jako dětská sestra 24 let. Již mnoho let se svým kolektivem s úspěchem uplatňují metodu bazální stimulace. „Je to pomoc pro děti postižené, po těžkých kraniotraumatech nebo polytraumatech, které jsou v ohrožení života. Je to spojování vzpomínek a zainteresování rodiny do péče o pacienta, aby se pokud možno vrátil do normálního života. Mám uspokojení z této práce, má výsledky, pacienti se vracejí, přijdou i po letech nebo pošlou pohled z dovolené, z lázní. Je to komunikace s rodiči, pacienty. Pro malé pacienty jsme takové tety, ke kterým se vracejí.“

„Nejvíc mě baví učit studenty, to má smysl,“ řekl MT Jiří Čáp. Právě díky podílu na výuce má podle něj IKEM šanci nalákat nové kolegy a kolegyně k práci v tomto špičkovém zařízení. Aby získal zájem studentů o obor, snaží se do výuky dávat to, co dávali někteří učitelé jemu. „To je přirovnat věci běžného života do odborné části tak, aby byli všichni schopni pochopit, o čem se bavíme, naučit je i odborně mluvit, protože si musejí uvědomit, že ve svém věku už nejsou laici, že se na ně rodiny začnou obracet jako na odborníky, a neměli by působit jako trubky,“ řekl. Na vyšší zdravotnické škole učí záchranáře a sestry, které získávají specializované vzdělávání v rámci atestačního pomaturitního studia zaměřeného na intenzivní a resuscitační péči. Podílel se na tvorbě učebnice a pro své studenty připravil řadu výukových materiálů.

„Dívkám, které volí budoucí povolání, bych práci sestry určitě doporučila,“ odpověděla MT Andrea Růžičková. Ve zdravotnictví pracuje 20 let, na pozici vedoucí sestry organizuje práci sester a ostatních nelékařských pracovníků. Pro ortopedii se rozhodla už při studiu, bavila ji víc chirurgie než třeba interna, a ortopedie je odnož chirurgie. „A baví mě to dodnes. Tato práce má smysl, vidíte výsledky a máte radost z každého uzdraveného pacienta. To je to, co nás nejvíc motivuje a baví. A to bych děvčatům doporučila – musí je to bavit. Když vás to baví, chodíte rády do práce a máte z toho radost, je to to nejlepší, co může být.“

Ocenění zdravotnické školy má propagovat sesterské povolání

Propagace úspěšné školy by měla přitáhnout další zájemce a zájemkyně o obor, který je těžký, i proto ho volí stále méně žáků. Proč je zajímavé studovat právě ošetřovatelství, je podle Soni Lamichové jednoduché – je to práce na celý život, absolventi najdou vždy uplatnění. V patnácti letech ale na to děti neslyší, v tom věku je těžké rozhodovat se na celý život. „Takže hledáme jiné formy, jak je přitáhnout – ukazujeme jim závody v poskytování první pomoci a vyrážíme do základních škol, kde předvádíme zajímavé aktivity, které na naší škole děláme. Představujeme na výstavách nejen nás, ale i nemocnice – jejich zástupci chodí s námi na výstavy a vysvětlují, jak budou se zaměstnancem – naším absolventem zacházet, co všechno mu mohou nabídnout. Snažíme se všelijak, například i přes Facebook, kam píšeme příběhy absolventů, žáků,“ shrnula.

Za vítězství považuji už to, že jsem v nejužším výběru

Práci Angeliky Osovské, vrchní sestry Oblastní charity Znojmo, oceňují její spolupracovnice, pacienti i rodiny. Charitu si lidé většinou spojují se sociální sférou, domácí nebo ošetřovatelská péče ale je ryze zdravotní obor. Sestry musejí být samostatné. „Nemají lékaře za zády, musejí si vědět rady, takže jsou to pro mě sestry s velkým S,“ řekla MT. Zvládnout práci s lidmi na konci života je podle ní možné, když člověk ví, proč to dělá. Sestry v hospicové péči plní přání pacienta i rodin, které chtějí svého blízkého ošetřovat doma. „Když se povede, že člověk zemře doma, to je smysl naší práce, je to i uspokojení dovést pacienta na konci života v kruhu rodiny a blízkých ke konci bez bolesti a bez příznaků, které mohou umírání doprovázet. To je něco mimořádného,“ popsala. Sestry v nemocnicích něco takového nezažijí, v charitní péči se pracuje mnohem více s rodinami, sestry se na krátký okamžik stávají jejich součástí. „Je to intimní období pacienta, ne každý by si zavolal ke smrtelné posteli někoho cizího, takže tam musí fungovat důvěra na obou stranách,“ dodala.

Bc. Zuzana Fišarová, vrchní sestra Psychiatrické kliniky VFN Praha, se zaměřuje na specializační vzdělávání sester. MT řekla, že toto vzdělávání by mělo být více vytaženo ze školních lavic na kliniky, do provozu, mezi duševně nemocné, aby sestry zažily všechny situace, které mohou v jejich dalším profesním životě nastat. „Na psychiatrii je práce specifická v komunikačních dovednostech, ve zvládnutí konfliktních situací s agitovanými, agresivními či suicidiálními pacienty. Sestry musejí mít znalosti o duševních chorobách, aby zvolily vhodný přístup k pacientům.“ Pro takovou práci musejí být duševně fit, Zuzana Fišarová se udržuje v kondici cvičením jógy. Pro zaměstnance, které vede, získala možnost supervize v podobě nemocničního kaplana.

PhDr. Jana Kocourková, MBA, náměstkyně pro nelékařské zdravotnické obory MOÚ Brno, pracuje ve zdravotnictví 38 let. Je hlavní autorkou a řešitelkou elektronické ošetřovatelské dokumentace. V roce 2016 jí za rozvoj oboru udělila ČAS cenu Florence Nightingalové. Její práce spočívá především v komunikaci s podřízenými, k pacientům se tolik nedostane. „Samozřejmě jsem ráda, když jsem v provozu a mohu vyslechnout své kolegyně, jaké mají stesky, co potřebují ke své práci a jak bych jim mohla pomoci zlepšit pracovní podmínky. Podařilo se nám v MOÚ zavést peer program, což je psychosociální podpora pro zdravotníky, z toho mám velkou radost, za tento projekt jsme také dostali ohodnocení v rámci Bezpečné nemocnice – první místo, toho si nesmírně vážím,“ řekla MT. Projekt v MOÚ funguje od roku 2015 a mezi sestrami a nelékaři obecně má velký ohlas.

Zdroj: MT