Martin Kočí: Ministr Válek si zbytečně pohněval tisíce lidí ve svých vlastních řadách

Mladí lékaři se začínají bouřit. Ani získání atestace jim totiž nezaručuje vyšší platovou třídu. „Bohužel lékařům s atestací ministr jen doporučil, aby si hledali vedlejšáky. Je to bezprecedentní situace, kterou nikde jinde ve světě neuvidíte. Není adekvátní, aby měl atestovaný lékař hodinovou mzdu nižší než leckterý řemeslník, “ říká v rozhovoru pro Medical Tribune předseda spolku Mladí lékaři MUDr. Martin Kočí.

• Od ledna náleží lékařům po kmeni 13. platová třída. Čerstvě atestovaní mladí lékaři se ovšem na sociálních sítích začínají bouřit, že by se měli automaticky posunout do 14. platové třídy. Ta je však podmíněna například podílením se na vzdělávání a vedení mladších kolegů. Máte představu, kolika mladých lékařů po atestaci se to týká?

Zcela jistě to budou stovky, ne‑li tisíce lidí, kterých se to může týkat, protože zhruba dvě třetiny nemocnic jsou příspěvkové organizace nebo organizace zřizované státem, ve kterých se odměňování řídí platovými tarify. Je to obrovské množství lidí. Zároveň z vlastní praxe můžu říct, že absolutní většina lékařů v praxi se nějakou formou podílí na vzdělávání mladších kolegů, bez toho to nejde.

• Víte kolik z nich tu 14. platovou třídu po atestaci má?

To teď neví nikdo. Takže buď to řekne ministerstvo, které se na to zeptá svých přímo řízených organizací, nebo my si uděláme průzkum, který právě chystáme. Chceme to detailně zmapovat. Je přece neakceptovatelné, aby za stejnou práci byly různé platy. A ještě navíc v organizacích jednoho zřizovatele, ministerstva.

• A vy sám máte 14. platovou třídu?

Ano, v Motole se dává čtrnáctka po atestaci automaticky. Praxe je ale v jednotlivých nemocnicích velmi rozdílná. Celý problém je v zastaralém katalogu prací, který je zformulován vágně a umožňuje rozličnou interpretaci. Ostatně byl sepsán někdy před dvaceti lety.

• Teď byl ale katalog prací aktualizován a podmínky pro získání 14. platové třídy tam definovány jsou…

Ano, ale je to špatně napsané. Je to zastaralý text umožňující různý výklad. Absolutně to neodpovídá současné realitě a postupnému nabývání kompetencí a odpovědnosti lékaře tak, jak určuje náš systém specializačního vzdělávání.

• Máte tedy nějaký vlastní návrh?

Děláme na tom. Budoucí katalog prací musí kopírovat zákon o vzdělávání lékařů. Skončím školu, dostanu jedenáctku. Zapíši se do vzdělávání, dostanu dvanáctku. Udělám kmen, mám třináctku. Získám atestaci, postoupím do čtrnáctky. Podle nás je ale nutné celý katalog prací kompletně změnit. Je potřeba vytvořit další speciální platovou třídu pro školitele, protože podle zákona se školitelem můžete stát až dva roky po atestaci. Pak je tu také pozice vedoucího lékaře, kde by měla být další platová třída. Zkrátka je potřeba to celé překopat. Takhle jsme to prezentovali i před Výborem pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny v listopadu minulého roku.

• Podle ministra Vlastimila Válka je zcela na uvážení nemocnice, zda lékaře po atestaci posune do 14. platové třídy. Nemocnice často bojují o každého lékaře a finanční ohodnocení je jedním z hlavních nástrojů, jak si lékaře udržet či získat. Proč to tedy nařizovat nemocnicím shora?

Z pohledu ředitele nemocnice, který musí být řádným hospodářem, je výhodnější platit méně. Tam, kde se domnívají, že je potřeba si lékaře udržet, se zachovají racionálně a vyšší třídu jim dají. Tam, kde si myslí, že mají ty lékaře jisté, jim dají nižší platovou třídu. A i oni se vlastně chovají zcela racionálně.

• Podle ministra Válka to není třeba nemocnicím nakazovat už proto, že se lékařům po atestaci otevírají obrovské možnosti, jak si přivydělat. Vzdělávání mladších kolegů, podílení se na studiích, granty atd. Kolika lékařů se to týká a kolik si mohou přivydělat?

Hrstka lidí si skutečně může třeba na těch studiích přivydělat velké peníze. Ale je to opravdu velmi malé množství lékařů. Je však potřeba se ptát, k čemu vůbec máme atestace? Získání atestace lékaře uschopňuje k výkonu povolání v celé jeho šíři, a to bez odborného dozoru a s maximem odpovědnosti. Je to obrovský milník v kompetencích a tento milník musí být jednoznačně zohledněn i finančně. A protože tu máme státem garantované zdravotnictví, tak nemůžeme uplatňovat tržní princip à la ministr Válek. Je i nadále potřeba mít státem definované platové tarify, do kterých se budou promítat kompetence, které lékař postupně nabírá. Teď tu máme paradoxní situaci, že v platu neexistuje rozdíl mezi atestovaným a neatestovaným lékařem. To je bezprecedentní situace, kterou nikde jinde ve světě neuvidíte. Všude jinde vzroste lékaři po atestaci plat v řádu desítek až stovek procent. V USA se v závislosti na oboru a lokalitě znásobuje plat dvoj‑, troj‑, čtyř‑, pěti‑ až desetinásobně. V Německu, potažmo v Evropě, vzroste řádově o desítky procent: jako neatestovaný máte třeba čtyři tisíce eur, jako atestovaný sedm.

• Proč tedy tolik povyku pro českou 14. platovou třídu, když zde to znamená rozdíl pouze v řádu pár tisícikorun? To by mladé lékaře uspokojilo?

Teď ne. Ten katalog prací i platové třídy je potřeba celé překopat. Jsou to zastaralé normy. Když si uděláte atestaci a odejdete z veřejné fakultní nemocnice do soukromého sektoru, tak váš příjem se může snadno zdvojnásobit. Soukromé řetězce, polikliniky vám nabídnou dvakrát tolik. Pokud si otevřete soukromou ambulanci, tak si vyděláte až trojnásobek. Takže v tom má pan profesor Válek pravdu. Pokud si nemocnice budou chtít lékaře udržet, budou jim muset zaplatit více bez ohledu na platovou třídu. Protože teď to vytváří prostředí, kdy pro atestovaného lékaře bude jedinou fi­nan­čně racionální volbou z nemocnice odejít.

• Vidíte, a přesto lékaři v těch nemocnicích zůstávají, neodcházejí do poliklinik a ambulancí…

Protože to je teď úplně nová a čerstvá situace. Otázka je, co bude za rok. A úplně tak nesouhlasím, odcházejí.

• Ministr Válek často používá příměr s fotbalisty. Ne každý fotbalista bere stejně, dokonce ani v rámci jednoho klubu. Měli bychom se prý přestat bavit o platech a soustředit se na příjem. Není to relevantní poznámka?

Jestliže se chceme bavit v těch příměrech o Ronaldech a fotbalistech, tak ta otázka zní, jaký plat má mít atestovaný lékař? Lékaři patří stejně jako například právníci, architekti, piloti a další k nejvýše kvalifikovaným profesionálům ve společnosti.
Jestli se o tom chce pan ministr bavit, tak se o tom bavme. Určitě by to byla legitimní diskuse. Ale rád bych připomenul, že máme státem garantované zdravotnictví a státem danou výši zdravotního pojištění. Tak přeci nemůžeme říkat, že platy budou nějak na volno. To bychom to mohli také celé otočit, zrušit veřejné zdravotní pojištění a jít to dělat jen za cash. Zubaři už to tak dělají. A výsledek? Obrovská část populace nemá peníze na to jít k zubaři. Takže si nemyslím, že je v zájmu veřejného zdraví, aby to samé vzniklo i u zdravotních služeb poskytovaných lékaři. V jistých segmentech se to už ale taky děje, například ambulantní psychiatrie.

• Dobře, ale vy sami přeci uznáváte, že není atestovaný lékař jako atestovaný lékař. Zaznívalo to opakovaně i na vaší vlastní konferenci MediDays 2023. Existují obrovské rozdíly. Někdo je atestovaný jen na papíře, ale ty výkony nemá. Neměl by mít ředitel tedy přeci jen větší možnost ovlivňovat příjem lékaře na základě talentů, schopností atp.?

Ale přeci tuhle možnost ředitel už dávno má, může dát osobní ohodnocení až do výšky padesát procent tarifu, a pokud se nepletu, tak u vedoucích až sto procent tarifu. To, že je někdo atestovaný a výkony nemá, je bohužel jedním z nejproblematičtějších bodů našeho vzdělávání a je potřeba vždy analyzovat, proč tomu tak je. Je za tím vedení nemocnice, vedení oddělení či kliniky, školitel? Tihle všichni jsou zákonem vázáni k tomu, aby ty výkony školenec měl. Historicky samozřejmě byl u některých oborů a výkonů problém s tím, že vzdělávací plán nebyl dobře nastaven a ty výkony reálně ani nešlo naplnit.

• Mezi vašimi členy jsem zaznamenal po rozhovoru s ministrem Vlastimilem Válkem pro Medical Tribune poměrně bojovné nálady. Máme se připravovat na podobné drama, jako jsme sledovali na sklonku roku na Slovensku?

Slovenští lékaři na tom byli výrazně hůře než my. Teď jsou na tom pro změnu o malinko lépe. Ta akce na Slovensku byla pochopitelná. U nás je ale situace jiná. Rozhodně není tak špatná, jako byla tam, a nemyslím si, že několik bojovných komentářů na sociálních sítích předznamenává nějakou revoluci. Komentáře na sociálních sítích odrážejí určitou náladu, ale je dost velký rozdíl mezi pár bojovnými komentáři a plným náměstím protestujících, či hromadnými výpověďmi jako na Slovensku. Tam určitě nejsme.

• A nemyslíte si ani, že by byla taková „revoluce“ namístě…

Myslím si, že namístě je otevřít veřejnou diskusi o katalogu prací a o platových třídách, protože to lidi dráždí. A nejvíce je dráždí, když jim ministr zdravotnictví začne říkat, že po atestaci nemají počítat s nárůstem platů. Pak se zcela pochopitelně všichni ptají, proč si tu atestaci vůbec mají dělat. Aby měli více odpovědnosti a stejně peněz? Je to tedy veskrze systémová otázka.

• Velká část veřejnosti nejspíše netuší, že nějaký katalog prací existuje, a možná to neví ani řada lékařů. Co ale lidé vidí, jsou údaje o průměrných platech lékařů, které jsou prezentovány v masmédiích. Lidé se dozvědí, že lékař má měsíčně devadesát tisíc, a začnou to srovnávat s vlastním výdělkem. Jak si v takovém případě mohou lékaři získat pozornost a podporu veřejnosti v otázce vlastního odměňování?

Je opravdu potřeba, aby se začala říkat pravda o přesčasech. Platy, které zmiňujete, jsou vykoupeny obrovským množstvím přesčasových hodin, mluvíme o stovkách hodin přesčasů ročně nad zákonné limity. To, o čem se musíme začít opravdu intenzivně bavit, je hodinová mzda. Atestovaný lékař má hodinovou mzdu někde málo přes 300 korun hrubého. Je to adekvátní odměna pro někoho, komu svěřujete své zdraví, život? Diagnostiku nádorů, řezání břicha, popáleniny či onkologickou léčbu dětí? Je veřejnost v pohodě s tím, aby lidé, kteří dělají takto odpovědnou práci a mají ji dělat dobře, měli nižší hodinovou mzdu než řada řemeslníků? Odpověď je, že to adekvátní není. A pokud jde o mladé lékaře po škole, kteří právě dokončili jedno z nejnáročnějších studií, ti jsou odměněni částkou přibližně 200 korun na hodinu hrubého.

• A jak se v této souvislosti tedy vypořádáte s argumentem pana ministra o širokých možnostech přivýdělku atestovaných lékařů?

Pan profesor Válek zmiňuje studie, vzdělávání, granty atd. My se tu ale bavíme o zajištění péče pro lidi. Všechny ty možnosti, které zmínil pan ministr, jsou úplně stranou. Když děláte studie, tak děláte obrovské množství práce, která nesouvisí s léčbou pacientů. Pokud budeme všichni dělat studie, kdo bude léčit lidi? Opravdu se bavme o tom, jaká má být hodinová mzda lékaře po škole a jaká po atestaci. Jaká má být odměna pro lékaře, který poskytuje péči pacientům. Pokud by všichni poslechli pana ministra a měli bychom tu stokrát více lékařů, kteří se věnují studiím, tak o to méně budeme mít lékařů, kteří se budou věnovat výhradně péči o pacienty. Chce pan ministr, aby lékaři dělali více studií pro bohaté farmaceutické firmy a vydělali si takto více peněz? Tak pak by mě zajímalo, jak pan ministr bude vysvětlovat veřejnosti, proč je méně lékařů, kteří se věnují léčbě, a proč se zhoršila dostupnost péče. Máme omezené množství lékařů, kteří můžou poskytovat péči lidem. Čím více se budou věnovat jiným, byť výdělečnějším činnostem, tím méně se budou starat o pacienty.

• Spolek Mladí lékaři je v poslední době celkově aktivnější. V minulosti ale sehrávala v těchto věcech hlavní roli Česká lékařská komora, potažmo Lékařský odborový klub. Jednáte s nimi o svých výhradách, nebo výtky mladých lékařů zůstávají jen takříkajíc viset na sociálních sítích?

Bohužel žádná komunikace neprobíhá. Lékařský odborový klub je na té centrální úrovni z mého pohledu málo aktivní. V některých nemocnicích jsou ale poměrně aktivní buňky, které dokonce zaznamenaly i nějaké dílčí úspěchy. Ale spíše jsou to jednotlivé lokality, kde se zformovala nějaká aktivnější skupina lidí. Už to ale nemá tu celostátní působnost a vizibilitu. Otázkou je, zda lékaři vůbec ještě nějaký Lékařský odborový klub potřebují, když tu máme Českou lékařskou komoru. Za spolupráci bychom ale byli rádi, jakkoli mám za to, že jsme jako spolek dostatečně schopní a koordinovaní, abychom leccos dokázali i sami. Pozvánka ke spolupráci by ale měla přijít spíše od nich. My jsme České lékařské komoře nabídli, aby se účastnila naší konference MediDays 2023, reakce nebyla žádná, zároveň oni nás nikdy nikam nepozvali. Takže na naší straně vstřícnost a ochota je.

• Celou dobu se bavíme hlavně o výhradách mladých lékařů. Abyste ale nebyli obviňováni z nekonstruktivní kritiky. Jednáte s ministerstvem? Co vlastně požadujete a jaké jsou vaše návrhy?

Na téma platů jsme jednali v minulosti s ministrem Adamem Vojtěchem. To bylo ještě před covidem. S ním jsme intenzivně komunikovali a připravovali jsme reformu, kde by lékaři po kmeni měli třináctou platovou třídu a po atestaci čtrnáctou platovou třídu. Bohužel celý tým, který se tomu na ministerstvu zdravotnictví věnoval, se rozpadl a lidé odešli. Takže celé to zůstalo ležet ladem. A až teď tedy ministr Válek udělal změnu, kdy lékaři po kmeni dostanou třináctou platovou třídu. Bohužel lékařům s atestací ministr jen doporučil, aby si hledali vedlejšáky. Jak jsem zmínil, naši vizi jsme představili před zdravotnickým výborem sněmovny, mluvili jsme o ní na konferenci MediDays v rámci panelové diskuse. Chystáme vlastní znění katalogu prací a chceme situaci zmapovat průzkumem.

• Ale ona 13. platová třída po kmeni je určitý úspěch, nemyslíte?

Byl by. Ale takhle je to celé výstřel do prázdna. Absolutně nekoncepční krok, který rozezlil tisíce doktorů. Je dobře a správně, že lékaři po kmeni dostali třináctou platovou třídu, ale ti ostatní cítí velkou nespravedlnost. Myslím, že poněkud zbytečně si takhle pan profesor Válek pohněval tisíce lidí ve vlastních řadách.

• Kdybyste to tedy měl shrnout, co by se z hlediska mladých lékařů mělo v českém zdravotnictví změnit? Jak po stránce odměňování, tak po stránce pracovních podmínek?

Jako první krok je třeba změnit katalog prací a platové tarify tak, aby odpovídaly zákonu o vzdělávání. Nutně bude potřeba změnit, resp. zvýšit platové tarify, a to tak, aby odpovídaly postupnému nabývání kompetencí.

• Jak? Kolik by lékaři měli brát, aby už jednou provždy nemuseli být nespokojeni se svým příjmem?

Stačí se podívat na to, jak to mají nastaveno jiné země. Je potřeba pominout takovou tu obecnou nespokojenost s platem. Vždycky tu bude někdo nespokojen a bude mít pocit, že vydělává málo. Co ale lékařům nejvíce vadí, jsou excesivní přesčasy. Jsou tu opravdu brutální přesčasy a tato generace už nechce práci obětovat celý svůj život. Jsou i jiné aspekty života, například rodina. A od toho začněme. Pak si řekněme, kolik je adekvátní odměna. Když se podíváte do zahraničí, tak pokud nastupujete po škole, máte přibližně jedenapůlnásobek průměrné mzdy a dvoj‑ až trojnásobek průměrné mzdy, když jste atestovaný lékař. A to vše za základní pracovní dobu. To jsou nějaké benchmarky, které v rámci Evropy nebo světa fungují. Ale pokud zde máme státem regulované zdravotnictví, tak bychom měli mít něco jako nepodkročitelné minimum. A to, co my zpochybňujeme, je aktuální nastavení tohoto minima.

• Chápu to tedy tak, že peníze dnes nejsou špatné, jen kdyby byly za normální počet hodin. Lékaři jsou ale často na excesivních přesčasech závislí. Čili do nějakého velkého boje spíše nepůjdou…

To máte pravdu, nepůjdou. Podstatná část lékařů je spokojená. Třeba z ambulantní sféry neuslyšíte nějakou závažnou kritiku. Pokud ale člověk naslouchá, tak ta kritika přichází z nemocnic, kde je čtyřiadvacetihodinový provoz. Tam jsou ty ohromné přesčasy a ty platové tarify jsou nastaveny poměrně nízko. Ono ale vše souvisí se vším. Souvisí to i s tím, kolik vyberou zdravotní pojišťovny na pojistném. Tam je potřeba začít a podívat se, zda je to nastaveno správně. Jsou výkony správně ohodnoceny? Jestli nebudou, tak nebude ani na platy v nemocnicích.

• Proč ale tolik přesčasů? Potřebujeme snad více lékařů?

Víc jich potřebujeme v určitých odbornostech a v určitých lokalitách. Jinak je odpověď – ne, máme příliš mnoho nemocnic, pak logicky potřebujeme i mnoho personálu, když máme všude zajistit čtyřiadvacetihodinový provoz. Jednoznačně by bylo namístě jejich počet zredukovat. O projektu páteřní sítě nemocnic se tu mluví už třicet let, ale nikdo ještě nenašel politickou odvahu to udělat. A pokud se někdo takový najde, tak zcela jistě narazí na velký odpor řady lékařů. Stačí se podívat na Slovensko, jakou paniku vyvolala aktuální reforma sítě nemocnic s jejich kategorizací. Pokud však někdo odvahu najde, myslím, že by se to dalo během jednoho až dvou volebních období zvládnout.