Mantinely rozvoje telemedicíny

Poptávka pacientů telemedicínským a jiným eHealth řešením nechybí. Co chybí, je legislativní rámec a motivace poskytovatelů, vyplynulo z přednášek konference Academy of Health Care Management s názvem Právní a finanční aspekty zavádění nových technologií ve zdravotnictví – eHealth, telemedicína a umělá inteligence, která se konala 19. listopadu.

Naději pro další rozvoj digitalizace zdravotnictví představuje dlouho očekávaný návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví. „Byl bych rád, kdyby to tentokrát vyšlo a zákon o elektronizaci zdravotnictví prošel. Koncepcí jsem zažil už několik a budu rád, když se pohneme dopředu,“ uvedl Vladimír Přikryl, generální ředitel CompuGroup v České republice.

„Vydali jsme se (v rozvoji telemedicíny, pozn. red.) partyzánskou cestou, snažíme se to dělat, jak nejlépe umíme. Nemohli jsme čekat. Návrh zákona jde správnou cestou, čekáme jen, jak bude schválen a kdy,“ uvedl koordinátor Národního telemedicínského centra při FN Olomouc Ing. Antonín Hlavinka. Podobná vyjádření zaznívala i od dalších účastníků konference, poskytovatelů stejně jako právníků a zástupců pojišťoven.

Právní nejistota

V době koronavirové epidemie zažily nárůst zájmu jak služby vzdálených konzultací, tak vzdáleného monitoringu. Jenže poskytovatelé telemedicínských zdravotních služeb nemají z hlediska práva úplně pevnou půdu pod nohama.

„Když budete hledat definice telemedicíny v české právní úpravě, nenajdete,“ uvedla na konferenci MUDr. Mgr. Jolana Kopsa Těšinová, Ph.D., přednostka Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF UK. Poskytovatel zdravotních služeb je navíc podle stejného zákona oprávněn poskytovat jen zdravotní služby uvedené v oprávnění, a to v místech uvedených v oprávnění. Problematická může být v případě sporu například otázka, jak správně získat informovaný souhlas pacienta při vzdálené péči. „Stávající úprava vychází z přímého kontaktu lékaře a pacienta ve zdravotnickém zařízení nebo vlastním sociálním prostředí. Dnes i ti, co dříve lpěli na osobním kontaktu, začínají využívat prostředky pro dálkovou komunikaci, ale úprava zákona o zdravotních službách zůstala stejná. Využívat telemedicínu přináší poskytovatelům právní rizika,“ myslí si Kopsa Těšinová.

Jak významná taková rizika mohou v praxi být, na tom se právníci v debatě na konferenci neshodli. Podle vedoucího Kabinetu zdravotnického práva a bioetiky Ústavu státu a práva Akademie věd ČR doc. JUDr. Tomáše Doležala, Ph.D., LL.M., by se dalo na zákon o zdravotních službách pohlížet tak, že opravňuje alespoň registrující poskytovatele poskytovat konzultace, a to snad i konzultace ve formě distanční péče. U jiných poskytovatelů to ale neplatí.

Právník Sdružení praktických lékařů ČR Mgr. Jakub Uher poznamenal, že konzultovat s pacientem na dálku naléhavost poskytnutí dalších služeb v mezidobí mezi návštěvami podle něj lze. Sdělil, že už probíhá několik sporů v souvislosti s poskytnutím péče na jaře vzdáleným způsobem.

Podle náměstka ministra zdravotnictví pro legislativu JUDr. Radka Policara není současné znění zákona o zdravotních službách žádnou překážkou poskytování distančních služeb. A pokud projde návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví, je součástí souběžné novely zákona o zdravotních službách i jasná formulace, že poskytování zdravotních služeb je možné prostřednictvím informačních technologií. „Pro právní jistotu,“ říká Policar.

Poskytovatelé se zatím mohou řídit nelegislativními vodítky, jako je doporučený postup Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP Telemedicína nebo pokyny Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Návrh nového zákona

Aktuální podobu návrhu zákona o elektronizaci zdravotnictví představila zástupkyně ředitele ÚZIS Mgr. JUDr. Vladimíra Těšitelová. „Nyní probíhá finalizace meziresortního připomínkového řízení a návrh zákona bude brzy odeslán vládě,“ uvedla. Je šance, že by tento návrh byl projednán ještě před sněmovními volbami, tedy do podzimu 2021? „Legislativní proces, to je otázka pro křišťálovou kouli. Nicméně podle jednání, která se vedou, odhaduji, že by zákon měl projít ještě touto sněmovnou. Zdá se to přijatelné napříč politickým spektrem, současná situace ohledně COVID‑19 tomu ještě nahrává,“ řekla JUDr. Těšitelová.

Digitalizace má podle tohoto návrhu zákona nabíhat postupně. Účinnost prvních ustanovení se navrhuje od července 2021, druhá vlna od července 2023 a poslední povinnosti mají začít platit v roce 2031.

„Nebude existovat žádný centrální sklad elektronické zdravotní dokumentace. Bude vybudována klíčová infrastruktura a nastaveny standardy,“ popisuje Těšitelová. Jednou z hlavních novinek, které zákon přináší, je Integrované datové rozhraní, informační systém veřejné správy. Integrované datové rozhraní už přitom ÚZIS začal budovat. Jeho součástí jsou kmenové zdravotnické registry, které mají obsahovat reálné a správné údaje o pacientech, poskytovatelích a zdravotnických pracovnících a slouží k jejich identifikaci.

Další novinkou jsou resortní systémové certifikáty pro přístup k integrovanému datovému rozhraní. Systémový certifikát bude mít každý poskytovatel, ten určí, jak se budou přihlašovat jeho jednotliví zaměstnanci.

Za revoluci v ochraně osobních dat označila JUDr. Těšitelová identifikátor zdravotnického pracovníka a pacienta, který má podle návrhu vydávat ministerstvo zdravotnictví při zápisu osoby do kmenového registru a který do budoucna postupně nahradí v resortu rodná čísla.

Ministerstvo zdravotnictví má podle návrhu bezplatně poskytovat resortní elektronická časová razítka, což by mohlo významně zlevnit vedení elektronické zdravotní dokumentace. Centrálně bude stát poskytovat službu výměnných sítí, na kterou se mohou připojit poskytovatelé nebo stávající výměnné sítě a bezplatně si přes ni sdílet části zdravotnické dokumentace. Dále také systém správy souhlasů, portál elektronického zdravotnictví a katalog služeb elektronického zdravotnictví. Systém správy souhlasů zajišťuje správu souhlasů udělených pacientem pro jiné osoby s přístupem k jeho elektronickému zdravotnictví nebo evidenci nesouhlasu s předáváním pacientského souhrnu do jiného státu. Standardy elektronického zdravotnictví bude vydávat ministerstvo zdravotnictví a zveřejňovat je ve věstníku. Poskytovatelé zdravotních služeb se jimi budou muset řídit při vedení a sdílení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě.

Všechny novinky chystaného zákona přinášejí podle JUDr. Těšitelové jen elementární fázi elektronizace zdravotnictví, navazující fáze by podle ministerstva zdravotnictví mohla přinést index zdravotnické dokumentace a emergentní záznam.

Úhrady nejsou dost motivující

Další debata se na konferenci vedla o odpovídající úhradě telemedicínských služeb, aby byli poskytovatelé motivováni se je učit, vybavit se na ně a věnovat se jim. Podle ředitele CompuGroup Přikryla často nejsou pobídky, které nabízejí zdravotní pojišťovny, dostatečné. „V tomhle kolečku se pohybujeme dlouhou dobu. Lékaři nemají dostatečnou motivaci, aby evidovali více pacientů, pojišťovny nemají dost dat, tak nechtějí zvyšovat motivaci,“ poznamenal.

Telemedicínské centrum FN Olomouc provozuje celou řadu projektů. „V některých oblastech je úhrada nedostatečná, ale to je na odborné společnosti, jakou úhradu kódů si vyjedná,“ soudí Ing. Antonín Hlavinka.

„V telemedicíně je, jak je v Česku obvyklé, spousta dobrých nápadů a iniciativ, ale velký nepořádek. Uniká nám mnoho času. Pokud nebude české veřejné zdravotní pojištění digitalizaci systematicky podporovat, budeme pořád přešlapovat na místě,“ myslí si MUDr. Oldřich Šubrt, CSC., MBA, ředitel Academy of Health Care Management, která konferenci pořádala.

Podle ředitele Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment IHETA MUDr. Tomáše Doležala, Ph.D., představuje telemedicína jednu z mála šancí, jak do budoucna zvládnout tlak demografického vývoje na zdravotnictví, stárnutí lékařů a nevhodnou strukturu ambulantní péče, a přitom zachovat dostupnost a kvalitu při udržitelném rozpočtu. „Je tu obrovská příležitost, ale musíme dohnat velký legislativní dluh a zavádět nové daty podložené úhradové modely,“ uvedl Doležal. Jako příklad, jak uchopit digitalizaci, uvedl Německo. „Před čtyřmi lety byli v Německu tam, kde jsme my dnes se zákonem o elektronizaci zdravotnictví. Dnes testují aplikace německou agenturou a výrobci musejí přinést důkazy o benefitech pro pacienty. Letos začaly tamní zdravotní pojišťovny hradit první dvě digitální aplikace pro pacienty s tinnitem a s úzkostnou poruchou,“ uvedl Doležal.

Všeobecná zdravotní pojišťovna hodlá podporovat telemedicínské služby formou bonifikačního programu VZP plus telemedicína, který by měl první výsledky přinést od ledna příštího roku. Také se očekává další rozšíření hrazených dálkových služeb cestou schvalování nových výkonů pracovní skupinou pro seznam hrazených zdravotních výkonů. „Potřebujeme právní prostředí, abychom mohli dál rozšiřovat zdravotní služby na dálku,“ poznamenala Renata Knorová z České průmyslové zdravotní pojišťovny.

Zdroj: MT