Mají velké nemocnice opustit tabulkové platy?
Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.,
ASKLEPION a 1. LF UK Praha
Zrušení tabulkových platů je jednoznačným přínosem a před nějakým časem jsem právě zde horoval pro jeho výhody – diferenciace kvalitních pracovníků od nekvalitních, vyšší šance udržet ty nejlepší, motivace k plnění hospodářských cílů. Věnujme se proto větším nuancím právě v univerzitních nemocnicích. Za současného stavu jejich fungování je velmi pravděpodobné, že průměrný příjem může stagnovat či dokonce klesnout. Konečně, děje se tak i bez této změny pod tlakem zmenšujících se rozpočtů. Nic nového. Změna platů na smluvní méně ohrozí opravdu kvalifikované a výkonné lékaře, jen hloupý ředitel by o ně chtěl přijít. No, a pokud je někde neschopný ředitel, může to darwinovsky zmenšit přebujelou síť fakultních nemocnic, že… Tedy pro špičkové lékaře jen dobře. Problémy nastanou těm začínajícím. Ti, kteří byli nyní přijati do fakultních nemocnic, se mají přes všechny stesky vlastně královsky. Dostane se jim nejlepšího školení a ještě jsou placeni. Pokud mluví o odchodu do Německa, nechodí zpravidla na špičkové kliniky, ale do venkovských špitálků. Pokud se nyní zmenší nástupní platy absolventů ve FN (později UN), povede to k tomu, že mnozí zamíří do „terénních nemocnic“, což vůbec není špatně. Ty jim třeba zaplatí školení v UN, ale za slib návratu. Naše univerzity chrlí nadbytek lékařů a stomatologů, konečně vlna dorazí i mimo hlavní města. Tam jsou potřeba a hodně se mohou naučit. Z USA vím, jak jsou mnozí rádi, že mohou ve špičkové nemocnice získávat know‑how i zadarmo, než něco opravdu umějí. Čím vyšší rozdíly v platech lékařů, tím vyšší snaha být opravdu špičkovým odborníkem. Zrušení tabulkových platů má jen jeden diskutabilní účinek – dále se rozevřou nůžky mezi lékaři jednotlivých oborů. Jenže tak to prostě je a každý si může specializaci svobodně vybrat podle svých schopností, že? No a také se začneme zamýšlet nad všemožnými Přílohami číslo 2 a podobně. Opravdu musí být v té a v té nemocnici tolik a tolik lékařodní? Nestačí, že to schopní prostě zvládnou?
MUDr. Milan Kubek,
prezident České lékařské komory
Česká lékařská komora odmítla zákon o univerzitních nemocnicích jako celek. Stát by se ze strategických důvodů neměl zbavovat páteřní sítě nemocnic.
A nyní k vlastní otázce. Státní tarifní tabulky nepředstavují žádnou překážku pro lepší odměňování lépe pracujících zaměstnanců. Současná pravidla pro odměňování ve státních nemocnicích umožňují nejenom přesun zaměstnance do vyššího tarifního stupně, ale i do vyšší platové třídy. Vysokoškolsky vzdělaným zaměstnancům, tedy například lékařům, může zaměstnavatel navíc přiznat osobní příplatek až do výše sta procent. To, že ředitelé nemocnic tyto možnosti nevyužívají, je zapříčiněno nedostatkem peněz. Žádná změna v systému odměňování pochopitelně do nemocnic peníze navíc nepřinese. Pokud tedy dnes někdo zdůrazňuje větší možnost mzdové diferenciace po případném zrušení platnosti tarifních tabulek, pak mu nejde o nic jiného, než o to, jak ušetřit peníze cestou snížení platů většiny zaměstnanců.
Podíváme‑li se na poslední dostupnou statistiku o odměňování ve zdravotnictví, pak čísla za rok 2011 hovoří jasně. Zatímco lékaři v nemocnicích, pro které platí tarifní tabulky, vydělávali včetně všech přesčasů měsíčně v průměru 57 687 Kč, jejich kolegové v nemocnicích, pro které státní tarifní tabulky neplatí, vydělávali 55 514 Kč, tedy o 3,8 % méně. Ještě mnohem více však na zrušení tarifních tabulek doplácejí zdravotní sestry. Ty, které pobírají plat dle tabulek, vydělávaly v průměru 28 145 Kč, zatímco jejich kolegyně pracující za smluvní mzdu se musely za stejnou práci spokojit s průměrnou výplatou 23 678 Kč, což znamená o 4 467 Kč měsíčně méně, respektive pokles příjmů o 16 %. Tarifní tabulky zkrátka představují jistotu garance nepodkročitelného příjmu za náročnou práci zdravotníků, aniž by bránily lepšímu odměňování špičkových zaměstnanců.
Zrušení tarifních tabulek by však poškodilo nejenom zaměstnance univerzitních nemocnic, kterým by klesly příjmy, negativně by je pocítili všichni zdravotníci. Platy ve fakultních nemocnicích dnes představují jakousi srovnávací hladinu. Jsou etalonem, podle něhož jsou poměřovány mzdy v ostatních nemocnicích, které, pokud si chtějí kvalifikované zaměstnance udržet, si nemohou dovolit platit jim za práci řádově méně než fakultní nemocnice. Díky nedostatku lékařů je tak rozdíl mezi kolegy pracujícími za plat a za mzdu jen necelá 4 %, zatímco u zdravotních sester jejich dostatek na trhu práce umožňuje 16% propad. Při zrušení tarifních tabulek by se však rázem propadly příjmy všech zdravotníků. Zdravotnická zařízení si nemohou tržně diktovat cenu svých služeb a zdravotníci, na rozdíl například od pracovníků v průmyslu, nemohou plnohodnotně, tak říkajíc natvrdo stávkovat. Těchto specifik zdravotnictví coby veřejné služby si jsou politici ve vyspělých zemích dobře vědomi a proto pro zaměstnance nemocnic například v sousedním Německu nebo Rakousku platí tarifní tabulky. Nevidím jediný důvod, proč by tomu právě u nás mělo být jinak.
MUDr. Roman Kraus, MBA,
ředitel FN Brno
Zavedení smluvních platů/mezd je jednoznačně krok správným směrem. Management nemocnic by mohl daleko jednodušším způsobem diferencovat peněžní ocenění jednotlivých pracovníků. To v současnosti v mnoha případech naráží na rigiditu právních předpisů. Rozhodně by to nevedlo k poklesu průměrných mezd, ale určitě řada pracovníků bude ohrožena ve svých „jistotách“. Naopak špičkoví odborníci s nadprůměrnou výkonností by jednoznačně z této změny profitovali. Na závěr je ale nutné zdůraznit, že hlavní faktor, který ovlivňuje výši platů, je celkový disponibilní objem peněz k rozdělení, nikoliv jeho způsob.
MUDr. Pavel Vepřek,
poradce ministra zdravotnictví
Opuštění tabulkových platů je určitě krok správným směrem. Pokud zrovna nejsme milovníci kasárenského režimu přídělového zdravotnictví, tak je nám zřejmé, že výše mzdy se má odvíjet jak od pozice a schopností zaměstnance, tak i od výsledků zaměstnávající organizace. Tedy že zaměstnanci nemocnice, která je efektivně organizovaná a pacienty vyhledávaná, mají vydělávat více než ti, kteří pracují v nemocnici, do které se pacienti z různých příčin nehrnou a ve které se moc nepočítá. Kouzlo trhu práce by mělo být ve svobodě lékaře se rozhodnout, zda dá přednost dobře honorované práci spojené s velkou pracovní zátěží, odpovědností, konkurenčním bojem a potlačením soukromí, nebo zda si zvolí méně ohodnocený, ale volnější pracovní režim. Takové nastavení nevyřazuje nikoho předem ze hry a dává šanci vývoji. Interakcí pacientské poptávky, smluvní politiky zdravotních pojišťoven, pohybu zaměstnanců a rozhodování vlastníků se adaptuje síť poskytovatelů zdravotních služeb na vývoj medicíny a společnosti. Výsledky jsou tím lepší, čím více platí, že zdravotní pojišťovny hospodaří se svěřenými prostředky v nejbytostnějším zájmu svých pojištěnců, peníze tečou za pacienty a všichni zmínění mají možnost uplatňovat svá racionální rozhodnutí.
MUDr. Svatopluk Němeček,
stínový ministr zdravotnictví za ČSSD
Hned na úvod musím zdůraznit, že celý návrh zákona o univerzitních nemocnicích, tak jak je koncipován, považuji za zásadně chybný. Pokládám za ohromný hazard odstátňovat největší a nejdůležitější nemocnice v zemi. Stát musí podle mého názoru i nadále garantovat jejich financování a nutné investice. Navíc model ekonomického řízení, který má být v univerzitních nemocnicích zaveden, podle mého názoru zcela jednoznačně povede k zásadním ekonomickým problémům těchto nemocnic. Za této situace povedou plošné smluvní platy všech zaměstnanců k výraznému snížení průměrné mzdy v těchto zařízeních. Myslím proto, že by bylo nejrozumnější zákon o univerzitních nemocnicích v této podobě vůbec nepřijímat.
MUDr. Martin Engel,
předseda Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů
Připravovaný zákon o univerzitních nemocnicích neřeší komplexně situaci přímo řízených zdravotnických zařízení, protože kromě jiných zůstanou nemocnice Bulovka či Thomayerova nebo Ústav pro péči o matku a dítě v Podolí jako příspěvkové organizace. Předmět činnosti služby obecného hospodářského zájmu z našeho pohledu postrádá popis zdravotní činnosti jako veřejné služby. Pokud jde o odměňování zdravotnických pracovníků, považujeme zachování platů za kruciální záležitost. Stejné stanovisko má i Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče a Česká lékařská komora. V tomto duchu bylo informováno i ministerstvo zdravotnictví při vypořádání připomínek. Argumentace o možnosti lepšího odměňování zdravotníků mzdou považujeme opakovaně za účelové (stejná argumentace zazněla již v roce 2007), protože skutečnost je právě opačná – právě tarify drží úroveň odměňování. Ostatně tento systém jako objektivnější převažuje v zemích na západ od našich hranic. I tarify samozřejmě umožňují zaplatit kvalitní lékaře (osobní hodnocení může dosáhnout až 100 procent). Problémem není stávající systém, ale nedostatek finančních prostředků. Stávající zkušenosti z nemocnic ve formě akciových společností jsou takové, že průměrné platy jsou zde nižší a počty zaměstnanců jsou na hranici personálního minima, což v souvislosti s omezením přesčasové práce od ledna 2014 jen na osm hodin týdně považujeme za velký problém.
MUDr. Oldřich Šubrt, CSc.,
předseda správní rady Academy of Health Care Management
Určitě správným směrem – v nemocnicích, které mají dobré ekonomické výsledky, naopak tabulky a pravidla pro odměňování podle nich brzdí možnost vyšších platů. Jde jen o to, jak zaměstnanci budou vnímat svoji roli. Ve fakultních nemocnicích je stále podobný poměr mezi výší osobních a materiálových nákladů, režie 12 až 16 % je nepodstatná. Každá tisícikoruna ušetřená v materiálových nákladech je k dispozici pro odměňování. Místo dohledu nad hospodařením se zabýváme tabulkami a garancí nízkých mezd, nadáváním na platby z veřejného zdravotního pojištění (kde již nikdy víc peněz nebude) a nátlakem na ministra a vládu, aby zvýšili garantované mzdy. Velmi absurdní, zvláště ve fakultních nemocnicích, kde přezaměstnanost a nepořádek v nákupech vede k tomu, že některé typy léčby jsou na západ od nás levnější a lékaři (i čeští) tam při jejich provádění mají více než dvojnásobné mzdy. Těchto pár vět není kritika vrcholného managementu, ten je ve fakultních nemocnicích extrémně náročný, ale středního managementu, který by k efektivitě mohl výrazně přispět. Uvolnění mezd by mohlo přispět k jistému probuzení: když nebudu hrát hru efektivity, možná budu mít i nižší příjem.
K tématu odměňování v univerzitních nemocnicích přinášíme na str. A4 rozhovor s náměstkem ministra zdravotnictví pro legislativu Mgr. Martinem Plíškem.
Zdroj: Medical Tribune