Lidé si přejí bílé zuby, zubaři ale varují před razantním bělením

Přáním mnoha lidí jsou bílé zuby, měli by se ale poradit se svým zubařem, jak toho dosáhnout. Pokud použijí razantnější bělicí prostředky, mohou si podle prezidenta České stomatologické komory Jiřího Pekárka spíše uškodit. Dokonale bílé zuby nemá od přírody téměř nikdo, běžná barva je světlým odstínem žluté. Celkové zabarvení zubů ovlivňuje kromě vrozených dispozic například kouření a pití kávy nebo čaje.

"Mít bílé zuby je pro úspěch v životě asi tak stejně dobré, jako mít umělá prsa. Je to záležitost kosmetiky a je to veliký byznys, takže dnes se neprovádí bělení zubů už jenom u zubního lékaře nebo dentální hygienistky, ale přenáší se i do obchodu," řekl ČTK Pekárek.

Varoval před razantním bělením zubů prostředky, které mohou poškodit dásně či zubní sklovinu. Pokud se ale člověk poradí a zvolí vhodnou zubní pastu, gel či pudr, mělo by bělení být bezpečné.

Na zabarvení zubů dbali už staří Římané. Obrušovali si je popelem z ohnišť. V současnosti se podobně používá perlit, což je prášek vulkanického původu, který velmi jemně zbavuje zuby nežádoucího zabarvení. Perlit se doplňuje uhličitanem vápenatým, který pomáhá mineralizovat zubní sklovinu.

K dokonalé očistě zubů přispívají zubní kartáčky. První štětinové kartáčky se užívaly v 15. století v Číně. Byly z kosti nebo dřívka se štětinkami z prasat. V 17. století se péče o zuby ujali holiči. Lidé k nim chodili nejen kvůli stříhání a holení, ale také pro ošetření a vybělení zubů. Holiči jim také zkontrolovali chrup a vytrhli nemocný zub. K bělení užívali kyselinu dusitou. Ta sice dobře bělila, ale zároveň ničila zubní sklovinu, což zvyšovalo riziko vzniku zubních kazů.

K revolučnímu obratu došlo kolem roku 1840, kdy byl v Itálii objeven fluorid. Přidává se i do moderních bělicích prostředků, protože posiluje sklovinu. Klesá tak riziko zubního kazu a bílé zuby jsou nejen krásné, ale i zdravé.

Zdroj: ČTK