Lidé se závislostí mají výrazně horší prognózu pro rozvoj řady fyzických chorob

Zvýšené riziko úmrtí a výrazně zkrácená délka života kvůli rozvoji řady závažných fyzických onemocnění – to jsou nově potvrzené důsledky závislostí na návykových látkách. Nová studie výzkumníků z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) a Univerzity v Cambridge jako první na světě srovnala rizika úmrtí a ztracené roky života po rozvoji řady vážných fyzických onemocnění u lidí se závislostmi na návykových látkách a bez nich. Výsledky studie byly v listopadu 2022 publikovány v prestižním vědeckém periodiku Lancet Psychiatry.

Celosvětově představují závislosti stále závažný problém: například přibližně jedna z dvaceti osob starších 15 let žije s poruchou způsobenou užíváním alkoholu a zhruba jeden ze 100 lidí má poruchu způsobenou užíváním jiných psychoaktivních látek. Poruchy způsobené užíváním psychoaktivních látek mají značný přímý dopad na zdraví, ale jsou také spojeny s velkým množstvím fyzických a duševních onemocnění. V důsledku toho mají osoby s poruchami způsobenými užíváním psychoaktivních látek větší riziko úmrtí a kratší délku života. Ačkoli poruchy spojené s užíváním návykových látek mají značné přímé účinky na zdraví, velká část této zátěže je připisována jejich účinkům na jiné zdravotní stavy.

U lidí s poruchou užívání návykových látek se běžně vyskytují komorbidity fyzického i duševního zdraví. Téměř polovina z nich má jiné chronické zdravotní problémy a 47–100 procent má aktuálně i další duševní poruchu. U jedinců s poruchou užívání návykových látek a dalšími komorbiditami je pravděpodobnější než u těch bez komorbidit, že budou urgentně hospitalizováni, rehospitalizováni do 30 dnů po propuštění, zemřou následkem sebevraždy, pokusí se o sebevraždu, předčasně zemřou nebo budou mít horší výsledky při propuštění z léčby.

Ačkoli je zátěž komorbidních zdravotních stavů u lidí s poruchami užívání návykových látek široce uznávána, většina dosavadních studií postrádá širší úhel pohledu a zaměřuje se pouze na psychiatrické komorbidity nebo vybrané fyzické zdravotní stavy, případně se spoléhá na analýzy izolovaných registrů pacientů s poruchami užívání návykových látek. „Pokud je nám známo, žádná studie dosud nepoužila celostátní data jedinců pokrývající dlouhé časové období ke sledování osob s již existujícími poruchami užívání návykových látek po nástupu různých dalších zdravotních problémů a neporovnala tyto výsledky s odpovídajícími protějšky neužívajícími návykové látky. Ve studii jsme použili české celostátní zdravotní registry hospitalizací a úmrtí ze všech příčin k posouzení rizika úmrtí ze všech příčin a ztráty let života u lidí s anamnézou hospitalizace pro poruchu užívání návykových látek po nástupu devíti široce definovaných a 19 specifických následných fyzických zdravotních stavů vyžadujících hospitalizaci v období 1994–2017,“ uvádějí autoři studie.

Riziko potvrzeno u 26 z 28 zkoumaných onemocnění

Výzkumníci analyzovali riziko úmrtí a množství ztracených let života mezi osobami ve věku 15–70 let, u kterých se rozvinulo jedno nebo více ze sledovaných 28 fyzických onemocnění, jako jsou například onkologická onemocnění, diabetes, hypertenze, ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda, Parkinsonova nemoc, zánětlivé onemocnění střev, chronická virová hepatitida, chronické plicní onemocnění nebo onemocnění ledvin, přičemž porovnávali údaje u osob s historií hospitalizace pro závislost na návykových látkách s údaji osob bez této historie. „Zjistili jsme, že lidé s historií poruch způsobených užíváním psychoaktivních látek měli po rozvoji většiny fyzických onemocnění vyšší riziko úmrtí než jejich protějšky se stejným fyzickým onemocněním bez závislosti. U většiny fyzických onemocnění ztratily osoby s historií poruch způsobených užíváním psychoaktivních látek více let života než jejich protějšky bez historie těchto poruch,“ popisuje autor studie Mgr. Tomáš Formánek z Výzkumného programu Veřejné duševní zdraví NUDZ a Oddělení psychiatrie na Univerzitě v Cambridge.

„Lidé se závislostí na psychoaktivních látkách měli zvýšené riziko úmrtí v 26 z 28 zkoumaných fyzických onemocnění. U sedmi onemocnění bylo riziko úmrtí dvoj‑ a vícenásobné. Jedná se o hypertenzi, ischemickou chorobu srdeční, onemocnění prostaty, fibrilaci síní, nemoci oběhové soustavy, divertikulární onemocnění střev a onemocnění štítné žlázy,“ vypočítává Mgr. Formánek. Spojitost se naopak nepotvrdila pro roztroušenou sklerózu a Parkinsonovu nemoc.

Podrobný pohled ukazuje, že HR se vesměs pohyboval od 1,15 (95% CI 1,09–1,21) u chronického onemocnění jater až po 3,86 (95% CI 2,62–5,67) u poruchy štítné žlázy. Oproti tomu široký 95procentní interval spolehlivosti pro riziko úmrtí ze všech příčin měla roztroušená skleróza (od 12% snížení rizika až po více než trojnásobné riziko: –0,88 až 3,28). U Parkinsonovy nemoci se tento interval pohyboval od dvouprocentního snížení rizika až po jeho 96procentní zvýšení (0,98–1,97).

U většiny následných fyzických zdravotních stavů u mužů a žen byla porucha užívání návykových látek spojena se ztrátou let života. U mužů s preexistující závislostí a jakýmkoli následným fyzickým onemocněním znamenal nástup nemoci ve věku 30 let zkrácení délky života v rozmezí od 10,12 roku (onemocnění prostaty) po 37,17 roku (srdeční selhání). Ženám zkrátila závislost život od 10 let (roztroušená skleróza) až po 41,49 roku (srdeční selhání). S nástupem onemocnění ve 45 letech docházelo ke zkrácení života u mužů v rozmezí 8,1 roku (porucha štítné žlázy) až 24,27 roku (onkologické onemocnění), u žen 8,48 roku (porucha štítné žlázy) až 25,2 roku (srdeční selhání). Při manifestaci fyzického onemocnění ve věku 60 let došlo u mužů ke zkrácení života o 4,47 roku (onemocnění prostaty) až 12,59 roku (onkologické onemocnění), u žen o 3,7 roku (onemocnění štítné žlázy) až po 13,11 roku (onkologické onemocnění)

Na vině může být závislost, životní styl i pozdní diagnóza

Není zcela jasné, proč poruchy způsobené užíváním psychoaktivních látek vedou k těmto výsledkům. Podle výzkumníků pro to může být několik vysvětlení. „Prvně lze mluvit o přímých dopadech užívání psychoaktivních látek na fyzické zdraví. Přímo s užíváním psychoaktivních látek pak dále souvisejí určité návyky jako například špatné stravování a snížená fyzická aktivita, které dále zhoršují prognózu. Dalšími důležitými faktory pak mohou být snížená účast na screeningových programech a menší míra užívání léků sloužících k prevenci určitých onemocnění. V neposlední řadě lze mluvit i o nadindividuálních faktorech, spočívajících třeba v tom, že symptomy fyzických onemocnění u osob s poruchami způsobenými užíváním psychoaktivních látek jsou lékaři často vnímány jako symptomy samotných poruch spojených se závislostí. To pak může vést k pozdní diagnóze fyzických onemocnění a jejich neadekvátnímu adresování,“ je přesvědčen Mgr. Formánek.

„Výsledky této studie ukazují, jak důležité je nerozdělovat zdravotní stavy na fyzické a duševní – všechny zde spolu interagují a vedou k dramatickému nárůstu v riziku úmrtí po rozvoji fyzických onemocnění u osob se závislostí. Jsou zde jasné implikace pro prevenci ze strany lékařů, zdravotních služeb a tvůrců politik, kteří musejí rozeznat tyto průniky,“ říká profesor Peter Jones z Oddělení psychiatrie na Univerzitě v Cambridge. Je také důležité zohlednit, že většina osob s poruchami způsobenými užíváním psychoaktivních látek není vůbec odhalena. „Tyto osoby často nevyhledávají odbornou pomoc a k jejich hospitalizaci mnohdy dochází až při velmi pozdní fázi nemoci. Kromě kroků zaměřených na fyzické zdraví u osob s poruchami způsobenými užíváním psychoaktivních látek je proto důležité zaměřit se také na včasnou detekci a intervenci,“ dodává PhDr. Petr Winkler, Ph.D., ředitel Národního ústavu duševního zdraví.

Závěry této studie proto vyžadují další sledování a zejména opatření v oblasti veřejného zdraví za účelem zlepšení přístupu k léčbě již nastíněná v národních a mezinárodních agendách. Tyto cíle by měly být řešeny se zvláštním důrazem na somatické komorbidity u lidí s poruchami užívání návykových látek. Žádoucí je integrovaný přístup k prevenci a léčbě, který by měl řešit složitosti každého individuálního pacienta s poruchou užívání návykových látek a zajistit, aby se jim dostalo komplexní terapeutické intervence bez ohledu na to, kde vstupují do systému zdravotní péče. Je ale zapotřebí dalšího výzkumu k pochopení toho, jak zajistit proveditelnost, přijatelnost, cenovou dostupnost a účinnost poskytované integrované péče v různých socioekonomických prostředích.

Jak autoři studie souhrnně uzavírají, anamnéza hospitalizace pro poruchy související s užíváním návykových látek byla spojena s významným negativním dopadem na prognózu po vzniku následných somatických zdravotních stavů vyžadujících hospitalizaci. Ve srovnání s jedinci bez závislostí měli lidé s již existujícími poruchami užívání návykových látek vyšší pravděpodobnost úmrtí poté, co u nich došlo k rozvoji 26 z 28 zkoumaných onemocnění. Podobně lidé s existující závislostí ztratili ve většině případů výrazně více let života než jejich protějšky bez poruch užívání návykových látek. Zjištění proto zdůrazňují potřebu klinické bdělosti a vysoce kvalitní integrované léčby v případě, kdy jsou lidé se závislostmi hospitalizováni nebo jinak identifikováni.

„Nicméně, stejně jako jinde v medicíně, také u problematiky poruch spojených s užíváním psychoaktivních látek platí, že bychom měli primárně pečovat o sebe sama a nespoléhat na odbornou pomoc, která k nám jaksi přijde sama. Zejména u alkoholu je to ale v našem kulturním okruhu problematické, protože i poměrně excesivní konzumace, která bývá předstupněm závislosti, je společensky tolerována. A to navzdory tomu, že zcela jasně vidíme, právě i díky této naší studii, že takové chování je spojeno se závažnými negativními dopady na zdraví. Pokud nám tedy záleží na nás samotných a našich blízkých, měli bychom si svoji konzumaci alkoholu, popř. jiných drog, velmi hlídat a být nanejvýš obezřetní. Zdravotní rizika jsou zde totiž obrovská,“ uzavírá PhDr. Winkler.