Lékaři nejsou ochotni sloužit pohotovost, stěžují si kraje
Počet výjezdů zdravotnické záchranné služby se každým rokem zvyšuje. V loňském roce už jich bylo podle Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR přes milion, o 67 330 výjezdů více než v roce 2013. Navýšení ve srovnání se stavem před pěti lety je třicetiprocentní. Počet výjezdových základen a výjezdových skupin roste také, ovšem menším tempem. Jaké jsou hlavní důvody, proč lidé volají na číslo 155 stále častěji? Kromě MUDr. Marka Slabého, předsedy AZZS, který vidí příčinu zvýšení výjezdů RZS v nedostatečném zajištění pohotovostních služeb zejména v menších městech a v nezodpovědnému přístupu veřejnosti, jsme se ptali i na několika krajských úřadech. Tam převážně zaznívají stížnosti na neochotu lékařů sloužit pohotovostní služby.
Při posuzovaní aktuálních statistik je třeba vzít v úvahu, že počet výjezdů se nerovná počtu ošetřených pacientů, protože v systému rendez‑vous jedou k pacientům někdy i dvě posádky současně. „Systém rendez‑vous však běžel už v minulém roce, proto nemůžeme navýšení výjezdů zavedení tohoto systému přičítat,“ říká MUDr. Marek Slabý. Ze statistik dále vyplývá, že ubylo smrtelných nehod, snížil se počet výjezdů k dopravním nehodám, naopak meziroční nárůst zaznamenaly úrazy a je třeba počítat i s faktem stárnutí české populace.
Krajské úřady se potýkají se zajišťováním pohotovosti
Ve srovnání s rokem 2013 se nejvíce navýšil počet výjezdů záchranné služby ve Středočeském kraji, a to o téměř třicet tisíc. „Toto navýšení sledujeme. Podle mne je příčinou nefungující pohotovostní služba, a dále jezdí záchranka stále více i do zařízení pro seniory,“ řekla Jiřina Fialová, radní pro oblast zdravotnictví Středočeského kraje. Na dotaz, zda se snaží zajistit pohotovostní služby prostřednictvím praktických lékařů, odpověděla: „Všichni praktičtí lékaři jsou privátní a my od nich těžko můžeme zajištění pohotovosti požadovat. Snažili jsme se samozřejmě lékaře k těmto službám finančně motivovat, ale 700 nebo 1 000 korun za hodinu jim nemůžeme poskytnout, to jsou opravdu vysoké náklady. Pohotovost u nás funguje v pěti oblastních nemocnicích a není v našich silách ji zajistit více. V loňském roce jsme se snažili zřídit pohotovost v nemocnici v Kralupech nad Vltavou, nepodařilo se nám ale sehnat lékaře.“ Snížení počtu výjezdů by se dalo podle Jiřiny Fialové dosáhnout, kdyby lidé dodržovali zásadu, že záchrannou službu voláme pouze v případě bezprostředního ohrožení života, protože nenahrazuje pohotovost.
V Plzeňském kraji, kde nebyl nárůst výjezdů tak dramatický, se potýkají se zajištěním lékařské pohotovosti. „Od začátku prosince minulého roku neustále řeším zajištění pohotovostních služeb v našem kraji. V kraji fungoval systém Akutní nepravidelné lékařské pomoci (ANLP), kde lékaři záchranné služby, kteří nebyli zrovna na výjezdu, poskytovali souběžně lékařskou pohotovost. Což mělo samozřejmě procesní i právní úskalí, koho v případě výjezdu upřednostnit. Tím, že lékaři přestali tuto pohotovost poskytovat, jsme se dostali do velkých problémů. Praktičtí lékaři nemají zájem pohotovosti sloužit, ale my už nejsme schopni zajistit pohotovost ani v nemocnicích. Lékaři v krajských nemocnicích jsou tak přetíženi, že sloužit pohotovost odmítají, a co se týká menších nemocnic, neslouží se například ve Stodu nebo Mariánských Lázních. Snažili jsme se zajistit chirurgickou pohotovost v Tachově, který nemocnici nemá, bohužel se nám tam ani za 1 000 korun na hodinu nedaří sehnat chirurgického specialistu,“ postěžovala si Ing. Milena Stárková, radní pro zdravotnictví Plzeňského kraje.
Podle Petra Tulpy, který má na starosti řízení resortu zdravotnictví v Libereckém kraji, neeviduje zdravotnická záchranná služba kraje v porovnání let 2013 a 2014 žádný zásadní nárůst celkových výjezdů posádek. Zaznamenali i výjezdy tzv. nízké priority, které by mohly být řešeny v ordinacích lékařské pohotovostní služby, ovšem u mnohých nelze při zpracování tísňové výzvy zejména pro zveličování nebo nespolupráci volajících rozhodnout okamžitě, že se jedná o nízkou prioritu, a posádka záchranky tak k těmto případům musí vyjíždí jako k urgentním. Nárůst těchto výjezdů ale není velký.
„Pacienti zdravotnickou záchrannou službu skutečně nadužívají, je to postupný proces, který nejen v Moravskoslezském kraji pozorujeme již několik let. Lidé běžně zavolají záchranku, místo aby jeli na pohotovost. To teď podporuje i fakt, že jediný regulační poplatek, který zůstal, je právě ten za pohotovost. Místo aby se pacienti vydali na cestu do nemocnice, zaplatili za benzin a ještě pak 90 korun poplatku, využijí záchrannou službu, která je rychlá a bezplatná. Dlouhodobě narůstající počet výjezdů má ale více příčin, především to, že záchranky suplují jiné segmenty péče. Hlavním z nich jsou praktičtí lékaři, kteří jsou často v ordinaci jen dopoledne a odpoledne mívají návštěvní hodiny. Problémem je i narůstající počet výjezdů do zařízení sociální péče, domovů důchodců a pečovatelských zařízení. Ty mívají smlouvu s praktickými lékaři, kteří mají ošetřovat jejich klienty. Jenže po ukončení ordinační doby praktického lékaře je tím, kdo se stará o tyto klienty, zdravotnická záchranná služba. V těchto zařízeních totiž slouží nezdravotníci, takže k výjezdům volají záchranku vždy, když má klient nějaký zdravotní problém,“ popisuje Ing. Jiří Martinek, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro zdravotnictví. Dodává, že zdravotnická záchranná služba nemá prakticky žádné možnosti, jak regulovat požadavky, které jsou na ni kladeny. ZZS plní společenskou objednávku a doplácí na to, že v ČR došlo k rozvolnění systému dostupnosti primární péče, především však praktických lékařů. Řešením by podle Ing. Martinka mohla být legislativní opatření, např. úhrada za nedůvodné zavolání nebo regulační poplatek jako na pohotovosti či povinnost praktického lékaře sloužit LSPP jako v minulosti.
Pro pacienty je zavolání záchranky mnohdy nejpohodlnějším řešením
Jaké hlavní důvody nárůstu výjezdů vidí zástupce záchranné služby? „Příčin je několik. V první řadě záchranná služba supluje jiné segmenty zdravotní péče. V některých oblastech se objevují mezery v primární péči, chybí lékařská pohotovost, jinde obvodní lékaři. Řada našich výjezdů je vysloveně asistence policii u opilých lidí, ve Středočeském kraji záchranná služba hodně nahrazuje smluvní lékaře sociálních zařízení. Dalším důvodem je, že praktičtí lékaři ordinují jen dopoledne a v odpoledních hodinách se nemají jejich pacienti kam obrátit. Respektive mají, ale proč by chodili na pohotovost, když si mohou zavolat záchranku, lékařskou péči dostanou hned a nic je to nestojí? Je to mnohem pohodlnější než se dopravit na pohotovost, byť je 5 kilometrů vzdálená, čekat tam a ještě zaplatit 90 korun. Bohužel praktici se na zajištění pohotovosti nepodílejí. Většina krajů to řeší tak, že přesunula pohotovost do nemocnic, kde ji slouží nemocniční lékaři,“ vysvětluje doktor Slabý.
Veřejnost je třeba vychovat, aby si záchranku nepletli s pohotovostí
Situaci by mohla změnit výchova populace ohledně toho, pro koho je záchranná služba určena. Zdravotnickou záchrannou službu definuje zákon č. 374/2011 Sb., přesně vymezující v § 3 situace, které by měla záchranná služba řešit. „Lidé směšují záchranku a pohotovost. Měli by si být vědomi toho, že na chřipku, ke klíštěti nebo na opilost se záchranka nevolá. Mělo by se jim vysvětlit, že záchranka má určité vymezení, které určuje zákon. Na tom jsme se shodli i s Ministerstvem zdravotnictví. Samozřejmě si uvědomujeme, že výchova má své limity. Mohla by pomoci plošná výchovná mediální kampaň, které by lidem vysvětlila, co je opravdu akutní a s čím mohou počkat do rána,“ vysvětluje MUDr. Slabý.
Dalším řešením, o kterém se v souvislosti se zneužíváním záchranné služby mluví, jsou poplatky za využití této služby. MUDr. Slabý k tomu dodává: „Paušální poplatek za každé zavolání záchranky není ideálním řešením. V Poslanecké sněmovně jsem už na základě stávající legislativy navrhoval podstatně více dbát na to, aby se lidé, kteří v opilosti poškodili zdraví sobě nebo jiným, donutili zaplatit celý výjezd a léčbu v nemocnici. Zdá se, že na to by mohli poslanci slyšet. Druhou možností je platba za výjezdy s nízkou naléhavostí, tak jak se to děje například v Izraeli. Platba by se ale musela stanovovat zpětně na základě naprosto objektivních kriterií, která by prokázala, že záchranné služby nebylo potřeba, protože byla jiná možnost řešení.“
Praktičtí lékaři by měli poskytovat službu i v odpoledních hodinách
Předseda Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR komentoval i práci praktických lékařů: „Samozřejmě by bylo žádoucí, aby se praktičtí lékaři, zejména v malých městech a aglomeracích, domluvili na určitém pravidelném režimu služeb. Nutit je k tomu povinně nemá smysl, mnohem lepší by byl systém bonusů od zdravotní pojišťovny. Domnívám se, že by pojišťovna měla mít připravené řešení pro praktické lékaře ochotné pohotovostní služby sloužit. Praktičtí lékaři ze systému zajištění pohotovosti vypadli. Ale dejme jim šanci se o pacienty během pohotovosti starat, a pokud to po nich chceme, něco jim za to nabídněme.“
Největším nebezpečím je blokování posádky pro akutnější případy
Zásadní nevýhodou situace, kdy k běžným případům jezdí záchranka, je blokování posádek a ohrožení akutních pacientů. Plán plošného pokrytí je vyhovující, dojezdy jsou ve více než 95 procentech republiky dokonce do patnácti minut, ale potřeba dalších posádek vzhledem k navyšujícímu se počtu výjezdů narůstá. „Nemůžeme si dovolit stále navyšovat počet vozů, lékařů a záchranářů proto, abychom byli schopni jezdit i k případům, které výjezd záchranky nepotřebují. Je to neefektivní a drahé pro záchrannou službu, pro pojišťovny i pro stát,“ podotýká MUDr. Slabý. Situaci s nedostatkem lékařů by mohla vyřešit i výjimka ze zákoníku práce, kterou by bylo možné žádat v součinnosti s ministerstvem zdravotnictví. „Obávám se, že kvůli harmonizaci s evropským právem to ale nebude průchodné. Odvoláváme se na paragrafy platné pro hasičský záchranný sbor, aby bylo možné ve výjimečných případech, tedy v řídce obydlených nebo horských oblastech, kde je výjezdů méně, sloužit 24 hodin. Rozhodně to není řešení pro většinu lékařů pracujících u záchranné služby,“ dodal MUDr. Slabý. Systém zdravotnické záchranné službě je velmi stabilní a výkonný, ale není možné, aby nahrazoval lékařskou péči, která je levnější a dostupnější. Aby fungoval lépe, není třeba provádět žádné systémové změny. Na jeho efektivnějším využívání se mohou začít podílet všechny zainteresované složky českého zdravotnictví, včetně lékařů a široké veřejnosti.
Hana Šindelářová, www.tribune.cz
foto: Zdravotnická záchranná služba hl.m. Prahy
Zdroj: Medical Tribune