Lákaly mě osudy lidí, říká lékař nové ordinace pro bezdomovce
Se svrabem, zavšivením, ale i s chronicky zanedbanými onemocněními se v dnešní době denně setkává sedmdesátiletý lékař Libor Kvapil. Rozhodl se totiž pomáhat lidem, kteří se léta potloukají po ulicích bez vlastní střechy nad hlavou. Jeho ordinací v sousedství azylového domu olomoucké charity od jejího otevření na sklonku roku prošlo na 200 lidí. Mnohým z nich pomohl vrátit zdraví. Ordinace je teprve druhou svého druhu v České republice.
"Přemluvili mě, dosud to nikdo nedělal. Lákaly mne také osudy lidí a tady jsou opravdu hodně zajímavé," řekl ČTK lékař Libor Kvapil. Za svůj život vzdělával mediky nebo připravoval lékaře k atestaci. Teď denně potkává lidi s krutým životním osudem.
Ordinaci denně navštíví zhruba deset pacientů. Mnozí jsou přímo z ulice, jiní našli střechu nad hlavou v azylovém domě. "Setkali jsme se tady již s chronicky zanedbaným onemocněním srdce, cukrovky, měli jsme tu ze začátku i svrab či zavšivení. Lidé přicházejí i s psychickými problémy. Dva z nich si například sami vyžádali protialkoholní léčení. Dosud se nevrátili," popisuje lékař svou práci.
Na dveřích útulné ordinace ležící v místě, kam se stahují bezdomovci z celého města, visí žádost, aby lidé přicházeli čistí. A hlavně ne opilí. "Jsou většinou slušní, až na malé výjimky nebyl problém. Chodí muži i ženy, dost z nich prošlo nápravným zařízením. Překvapilo mne, že jsou mezi nimi i poměrně mladí, máme tady pacienty už od 22 let. A v drtivé většině nepracují," uvedl Libor Kvapil.
Lékař přitom přiznává, že je ve značné nevýhodě na rozdíl od ostatních kolegů praktiků. Bezdomovci totiž do ordinace přicházejí bez své zdravotní dokumentace, mnozí z nich lékaře léta neviděli. V ordinaci se pak rychle snaží vzpomínat, kdy prodělali jaká onemocnění či operace. Navíc je také těžké takové pacienty donutit k nějaké disciplíně. "Málokdy se třeba setkáváme s tím, aby lidé žijící přímo na ulici přišli znova na kontrolu. Chodí přitom odtud lidé i v hodně špatném stavu," popisuje zdravotní sestra Damiána Čápová.
V několika případech zasáhl lékař na poslední chvíli a pacienti z jeho ordinace putovali přímo do nemocnice. "Přivedli sem muže přímo z ulice s ucpáním cév. Všechno jeho oblečení sestřička vzala do pytle, vyhodila a donesla z charity nové. Muž vůbec neprotestoval," vzpomíná lékař.
Zdravotníky, kteří přišli pomáhat lidem bez domova přímo do jejich útočiště, oceňují i samotní bezdomovci. "Jsem hrozně rád, že je to tady. Chodím na polívku do denního centra, mnozí se tam škrabou, je tam svrab. Jsou lidé, kteří nejsou schopni se osprchovat. Lékař je tady potřeba," řekl ČTK dvaačtyřicetiletý Jan Škoda. Muž žije na ulici tři roky a sám už potřeboval pomoc, když dostal epileptické záchvaty.
Lékař se sestřičkou přiznávají, že za dveřmi ordinace se probírají nejen zdravotní problémy. Dozvídají se tak postupně nejen osudy lidí, ale třeba i to, za co byl kdo zavřený. Mezi jejich pacienty nechybějí zloději či násilníci. Strach však lékař nemá. "Už vím, co si můžu u koho dovolit. Jednomu jsem nedávno třeba řekl, že ho zbiju, když ho uvidím kouřit," dodává s úsměvem Libor Kvapil.
Zdroj: ČTK