Kvalita v zdravotně‑sociální péči je reálným cílem
Kvalita péče o lidi, kteří se kvůli svému zdravotnímu stavu i sociální situaci ocitají na pomezí zdravotního a sociálního systému, je v České republice dlouhodobě neuspokojivá. Navzdory tomu, že by si tato situace žádala zásadní systémové změny ve financování i organizaci péče o tyto osoby, dlouhou dobu zůstávalo jen u politických proklamací a zoufalé snahy obětavých profesionálů, kteří péči za nedostatečných personálních, materiálních i finančních podmínek poskytují. Jedním z mála pozitivních příkladů, kdy politici opravdu plní své sliby a snaží se za pomoci profesionálů služby určené seniorům v sociálních zařízeních dlouhodobé péče systematicky zkvalitňovat, je projekt Gerontologické a organizační supervize realizovaný Jihomoravským krajem v rámci zdejších domovů pro seniory.
Společenské změny po listopadu 1989 přinesly mj. i nutnost transformace zdravotnictví z původně státního přídělového systému do systému financovaného prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění. Bohužel se nepodařilo provázat zdravotnictví se zabezpečením sociálních potřeb, které souvisejí se zdravotním stavem pojištěnce, a tak se oba systémy nadále vyvíjely odlišně v rovině věcné, systémové i legislativní. Výsledkem je, že zdravotnictví „zajišťuje“ poskytování a financování zdravotnických služeb, tedy péče, jejímž výsledkem je řešení nějakého zdravotního problému, a sociální systém se izolovaně soustřeďuje na poskytování sociálních dávek a zajištění sociálních služeb. Praktické problémy vyplývající z oddělení těchto dvou systémů nastávají u skupiny pacientů, jejichž nemoc vyžaduje jak zdravotní péči, tak v důsledku různých omezení souvisejících s vlastním onemocněním či jeho následky také pomoc sociálního systému. Typicky se tak děje u starších polymorbidních nemocných, kteří mají omezenou soběstačnost a vyžadují pomoc v některých sebeobslužných aktivitách. Potřeby takového člověka jsou jak zdravotního, tak sociálního charakteru, nicméně oddělenost těchto dvou systémů přináší v praxi v určitých případech významné překážky v čerpání této péče. Pokud je pacient schopen za pomoci rodiny či profesionálních pečovatelů žít v domácích podmínkách, jsou problémy s odděleným financováním zdravotně‑sociální péče zpravidla nakonec zvládnuté, nicméně markantní jsou v situaci, kdy péče v domácích podmínkách není možná a člověk vyžaduje některou z forem ústavní zdravotní či sociální péče (léčebny dlouhodobě nemocných, domovy pro seniory). V obou těchto typech zařízení se poskytuje do určité míry jak péče zdravotní, tak sociální, nicméně financována je vždy jen buď z prostředků veřejného zdravotního pojištění v případě LDN, nebo z příspěvků zřizovatele a samotného klienta v případě domovů pro seniory. Odhlédnuto od skutečnosti, že i toto financování je nedostatečné, vždy provozovatelům chybí úhrada za část poskytnuté péče v závislosti na typu zařízení.
Změny jsou možné, příklady existují
Dlouhodobé podfinancování s sebou ruku v ruce přináší zhoršování kvality poskytované ošetřovatelské péče i sociálních služeb a uplatňování moderní medicíny ustupuje ve prospěch prostého zajišťování bazální péče. Výsledkem je stav, kdy tato zařízení budí jak u samotných pacientů a klientů, tak u odborné veřejnosti jen ty nejhorší představy. Situace se zdá být o to bezvýchodnější, čím déle trvá; řešení kvality života pacientů a klientů těchto zařízení je, zdá se, v nedohlednu.
Přesto existují pověstné světlé výjimky. Jedním z mála pozitivních příkladů je iniciativa Jihomoravského kraje, který se rozhodl zlepšit kvalitu života v zařízeních pro seniory, jejichž je zřizovatelem. A protože jak zdravotní, tak sociální potřeby klientů těchto zařízení jsou u významného procenta z nich ovlivněny tím, že trpí demencí, požádali pracovníci oddělení sociálních služeb Jihomoravského kraje o odbornou spolupráci Českou alzheimerovskou společnost, Gerontologické centrum v Praze 8 a Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče při Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Výsledkem uvedené iniciativy je projekt s názvem „Gerontologická a organizační supervize – odborná podpora a organizační supervize v zařízeních pro seniory zřizovaných Jihomoravským krajem (GOS)“.
„Tento projekt je pozitivním příkladem prospěšné spolupráce interprofesionálního týmu pracovníků v sociálních službách, lékařů, sociálních pracovníků, zdravotních sester, psychologů a dalších specialistů a výjimečné na něm je to, že vznikl díky politické a ekonomické podpoře péče o seniory ze strany zřizovatele, tedy Jihomoravského kraje. Je tak ukázkou toho, že změny lze provádět i tzv. zdola bez toho, aniž by zainteresovaní čekali na potřebné systémové změny,“ hodnotí aktivitu představitelů Jihomoravského kraje doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., z Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče FHS UK a Gerontologického centra v Praze.
Podpora zaměstnanců přispívá ke zkvalitnění péče
I když je téma kvality služeb nejen v sociální, ale i ve zdravotnické oblasti v posledních letech často skloňované, není obvyklé, že od politických proklamací dojde na skutečnou realizaci změn, které by k posunům v kvalitě poskytované péče opravdu vedly. Mezi taková opatření, která Jihomoravský kraj prosadil, patří i navyšování počtů potřebného personálu v sociálních zařízeních. Projekt GOS tak jen doplňuje dlouhodobé aktivity, kterými se představitelé Jihomoravského kraje snaží posílit kvalitu poskytovaných sociálních služeb. Pozitivní na něm je i to, že původně byl zamýšlen hlavně na podporu samotných zaměstnanců domovů pro seniory, kteří měli často problémy v komunikaci s klienty trpícími demencí. Tou v současnosti trpí až dvě třetiny obyvatel domovů pro seniory a přes 90 % klientů domovů se zvláštním režimem. Oproti roku 2007, kdy v domovech pro seniory pobývalo asi „jen“ 40 % osob s demencí, je mezi obyvateli těchto sociálních zařízení patrný enormní nárůst osob s kognitivní poruchou.
Systém ovšem na tuto změnu není nastaven a tváří se, jako by v sociálních zařízeních dlouhodobé péče byli jen lidé, kteří vyžadují převážně sociální služby a mají jen minimum zdravotních problémů. Paradoxním neblahým důsledkem oddělení zdravotního a sociálního systému je navíc skutečnost, že zaměstnanci v ústavních sociálních zařízeních ani nemají právo vědět, jaký je zdravotní stav jejich klientů, včetně toho, zda trpí demencí, což samozřejmě přináší spoustu praktických problémů v každodenní péči o tyto osoby. Proto nepřekvapí, že hlavním tématem spolupráce v rámci projektu GOS byla podpora při péči o osoby s demencí. „Svým způsobem je realizace tohoto projektu i uznáním hodnoty práce, kterou personál v těchto zařízeních odvádí, a jejího významu pro společnost. Bez řádně vyškolených a spokojených pracovníků se totiž kvalitní péče zajistit nedá,“ říká doc. Holmerová a dodává: „Během celé doby, kdy projekt běžel, jsme se zabývali jak zdravotní, tak sociální problematikou, protože většina klientů potřebuje péči komplexní, zdravotně‑sociální. V tom byl náš přístup dost novátorský, protože běžně stále ještě není většina zaměstnanců v sociálních službách připravena na to, když se sociální služby propojují s medicínou.“
Cílem je poskytování integrované ústavní péče
Dnes je situace taková, že většinu času klienti domovů pro seniory tráví s pracovníky, respektive pracovnicemi v sociálních službách. Ty by se ovšem měly řídit hlavně postupy vyplývajícími ze zákona o sociálních službách, tedy tak, aby člověka aktivizovaly, umožnily mu opustit sociálně nepříznivou situaci a vrátit se do běžného života, což u nemocných lidí, často v terminálních stadiích, není možné. Tyto pracovnice navíc nejsou školené v tom, jak pracovat s polymorbidními a většinou i dementními lidmi. Výsledkem je stav, kdy tito pracovníci přesně nevědí, jak správně přistupovat k lidem s demencí, jak vnímat jejich potřeby a chápat jejich chování, jaké aktivity v rámci běžných denních činností jim chystat a nabízet atd.
„Naší snahou bylo přispět k tomu, aby se ústavy více blížily modelu, kdy v rámci svých možností poskytují spíše integrovanou sociálně‑zdravotní péči dle potřeb svých klientů. Aby ovšem takovou službu mohli pracovníci v domovech pro seniory poskytnout, potřebují k tomu znalosti, dovednosti, správné podmínky a nástroje. A s tím vším jim měl pomoci náš interprofesionální konzultační tým odborníků v rámci projektu GOS,“ říká Mgr. Dana Hradcová z Fakulty humanitních studií UK a dodává: „V průběhu projektu jsme se zaměřili především na další rozvoj péče o lidi s demencí, paliativní péče, detekce a monitoringu bolesti. Zjistili jsme totiž, že v zařízeních zemře během jednoho roku asi 30 % lidí. Pro tyto účely byl ve spolupráci s Českou společností paliativní medicíny realizován Kurs ošetřovatelství v závěru života spojený se stáží a seminář Specifika paliativní péče v geriatrii. Lékařky z Gerontologického centra se spolu s pracovníky zařízení dlouhodobě věnovaly vytvoření systému sledování a léčby bolesti se speciálním zaměřením na schopnost členů týmu rozpoznat také neverbální známky bolesti u uživatelů s pokročilým syndromem demence.“
Antipsychotika péči nezkvalitňují, naopak
Je potřeba si uvědomit, že u osob s kognitivní poruchou, zvláště pokročilou, jsou fyzický diskomfort a bolest významně spojeny s neklidem, odmítáním péče, s projevy, které bývají označovány jako problémové či agresivní chování. Jejich zvládání může být pro neškolený personál sociálních zařízení dlouhodobé péče dosti obtížné. Pro kvalitní péči o tyto uživatele je klíčová schopnost týmu zařízení rozpoznat neverbální příznaky bolesti a tělesné nepohody či onemocnění a ve spolupráci s praktickým lékařem či specialisty tyto obtíže řešit. Velmi často lze kvalitní ošetřovatelskou péčí těmto zdravotním obtížím předcházet, a tím se vyvarovat i tzv. problémového chování. Řešením však není dlouhodobé používání antipsychotik, jak se bohužel v praxi často děje. To je naopak indikátorem špatné kvality péče. Nedostatečné používání analgetik, která jsou nahrazována dlouhodobým podáváním tlumivých léků, je u lidí s demencí nejen rizikové, ale i v přímém rozporu s dobrou praxí dle mezinárodních i národních doporučení.
„Pro lepší pochopení syndromu demence v jeho jednotlivých aspektech jsme do projektu zařadili několik seminářů a na ně navazujících konzultací v jednotlivých zařízeních. Zaměřili jsme se na strategie zvládání různých specifických situací, vztahovou problematiku, komunikaci či specifické aktivity pro lidi s demencí, včetně taneční terapie,“ popisuje Mgr. Hradcová.
Projekt pozitivně hodnotí nejen sami pracovníci v sociálních zařízeních
A jak hodnotí konzultační a edukační činnost týmu sami pracovníci sociálních zařízení? Podle nich došlo během spolupráce v rámci projektu GOS k významným pozitivním změnám v postupech při poskytování péče, ve zlepšení prostředí, ve kterém klienti žijí, i ve vzájemných vztazích. Změnilo se např. vnímání a reakce na chování osob s demencí. To, co dříve pracovníci označovali jako „problémové chování“ a agresivitu, nyní lépe chápou a zvládají. „Jedním z nejdůležitějších momentů projektu bylo vytvoření menších skupin klientů a stálých pracovních týmů na jednotlivých odděleních. Pomohla také změna organizace pracovního času tak, aby lidé měli více času na běžné činnosti, jako je vstávání, toaleta, oblékání, jídlo atd., a mohli si vzájemně věnovat pozornost, přizpůsobit se individuálnímu tempu jednotlivých klientů. Toto citlivé propojení různých ošetřovatelských úkonů a činností s běžným životem lidí v sociálních zařízeních je pro zlepšení kvality života těchto osob zásadní. Díky tomuto přístupu lidé vnímají prostředí domova jako přátelské, domácí a zajímavé a cítí se v něm mnohem lépe,“ vysvětluje Mgr. Hradcová.
Dalším pozitivním přínosem samotného projektu je i skutečnost, že více než polovina zařízení, která se ho účastnila, se rozhodla podstoupit certifikační proces projektu České alzheimerovské společnosti Vážka, který je určen pro zařízení poskytující specializovanou péči lidem s demencí. Tento certifikát potvrzuje, že dané zařízení dodržuje standardy kvalitní péče o lidi s kognitivním deficitem a dbá na zachovávání a podporu důstojnosti v přístupu k těmto lidem. Důraz je také kladen na dostupnost zdravotní péče, úroveň hygieny, výživu a podporu zdraví, ale i na spolupráci s rodinami, práci týmu a vzdělávání samotných pracovníků. V průběhu tří let postupně týmy z domovů pro seniory, které se k certifikaci přihlásily, zanalyzovaly spolu s konzultanty z České alzheimerovské společnosti současnou praxi v těchto zařízeních ve vztahu k lidem s demencí, pojmenovaly si oblasti, které je potřeba zlepšit, a následně pracovaly na jejich nápravě. Výsledkem bylo, že osm z nich již certifikát získalo a tři další se na certifikaci připravují. „Za zmínku také stojí, že v rámci projektu byla věnována pozornost i dalšímu rozvoji a podpoře pracovníků, kteří měli chuť dělit se o vlastní zkušenosti, podporovat a vzdělávat další zájemce o péči o lidi s demencí. Proto jsme pro více než dvacet lidí, mezi nimiž byli pracovníci v sociálních službách, ale i zdravotní sestry, nutricionistka, ergoterapeutky a manažeři sociálních zařízení, připravili kurs lektorských a konzultačních dovedností a pomohli jim při přípravě a provedení vlastních vzdělávacích a konzultačních aktivit v oblasti péče o lidi s demencí. Někteří účastníci kursu dnes provádějí vzdělávací a konzultační akce pro své pracovníky či kolegy, rodinné příslušníky lidí, o které pečují, zájemce z řad veřejnosti i z odborné komunity; významně tak rozšířili služby pro osoby s demencí a jejich rodiny,“ doplňuje Mgr. Hradcová.
Závěrem je vhodné dodat, že přístup, který zvolil Jihomoravský kraj, se tak může stát inspirací pro ostatní zřizovatele a nadějí pro klienty dalších zařízení dlouhodobé péče ve zbývajících regionech ČR. Ne náhodou projekt GOS získal uznání i v zahraničí. V roce 2012 byl oceněn mezinárodní cenou evropských nadací Foundation Médéric Alzheimer jako druhý nejúspěšnější projekt v oblasti péče o lidi s demencí.
Zdroj: Medical Tribune