Kubek: „Ševče, drž se svého kopyta“ platí i v medicíně

Lékárníci i sestry jsou připraveni na nové kompetence, které jsou tradičně spojeny převážně s lékaři. Dění na uplynulém sjezdu České lékařské komory však napovídá, že přesun jakýchkoli kompetencí na jiné zdravotníky rozhodně neprojde přes lékaře jen tak. Na postoje lékařů k možnosti posilování kompetencí ostatních zdravotníků jsme se ptali prezidenta České lékařské komory MUDr. Milana Kubka.

Lékárníci na svém nedávném sjezdu formulovali požadavky na rozšíření kompetencí, které by prý farmaceutům umožnily lépe rozvinout potenciál zdravotníků. Některé z požadovaných kompetencí však nyní náležejí výhradně lékařům. Sestrám se v tomto roce nově otevřela možnost se souhlasem lékaře předepisovat vybrané druhy zdravotnických prostředků. Využívání této možnosti však zůstalo prozatím za očekáváním. Důvodem je především neochota lékařů k delegování této kompetence. Usnesení letošního sjezdu České lékařské komory (ČLK) řeší i tuto otázku a postoj zde vyjádřený dává tušit, že lékaři své kompetence nesvěří ostatním zdravotníkům jen na požádání. „ČLK nesouhlasí s přesuny kompetencí z lékařů na jiné zdravotníky, pokud tyto změny nejsou motivovány prospěchem pacienta a odbornými důvody, ale snahou ušetřit peníze na pacientech. Jakýkoli přesun kompetencí musí být vždy spojen s přesunem odpovědnosti. ČLK připomíná, že lékaři jsou nejvíce kvalifikovanými zdravotnickými odborníky a že přesun jakýchkoli kompetencí na méně kvalifikované odborníky zvyšuje riziko poklesu kvality a bezpečnosti zdravotní péče o pacienty,“ konstatuje ČLK v příslušném bodu usnesení letošního sjezdu. Jak si tedy tento postoj mají vykládat zmíněné skupiny nelékařských zdravotnických pracovníků?

• Mohl byste prosím blíže specifikovat, jaké konkrétní přesuny kompetencí ČLK nejvíce trápí?

Česká lékařská komora je garantem kvality a odbornosti lékařské péče i strážcem etiky výkonu lékařského povolání. Každý lékař, který chce vykonávat svoji profesi na území České republiky, musí být členem profesní komory, která má nad ním disciplinární pravomoc. Komora, která po svých členech v zájmu pacientů vyžaduje plnění řady odborných povinností, na druhou stranu hájí profesní práva lékařů včetně jejich zájmů ekonomických. Nemůžeme tedy podporovat nejrůznější „byznys plány“, jejichž podstatou je snaha obcházet platná pravidla a takto neférovým způsobem vydělávat.

• Na sjezdu ČLK zaznívala i kritika lékárníků. Ti na svém nedávném sjezdu požadovali rozšíření svých kompetencí, aby mohli plně využít svého potenciálu zdravotníků. Jaké místo v systému zdravotní péče lékárníkům přisuzujete a myslíte, že je jejich potenciál z pohledu lékařů a našeho zdravotnictví nyní dostatečně využit?

Lékárníci jsou vysoce kvalifikovanými odborníky a jejich úloha ve zdravotnictví je nezastupitelná. Já osobně si vážím každého farmaceuta, který dělá svoji práci dobře a který se nenechal zatlačit do pozice pouhého prodavače léků.

Lékárníci, kteří seriózně vykonávají svoji profesi, mají práce dost a upřímně řečeno nechápu, proč vedení jejich komory vymýšlí další a další nesmysly, do čeho by se lékárníci mohli plést. Jednou jsou to kontroly krevního tlaku, jindy měření glykémie či výživové poradenství. Současným hitem je očkování, pro které nemají lékárníci potřebnou kvalifikaci a kterému nejsou lékárny uzpůsobeny. S napětím očekávám, kdy se nabídnou, že začnou trhat zuby, aby pomohli řešit nedostupnost stomatologické péče.

• Lékárníci také požadují například možnost mimořádného výdeje chronicky užívaných léků na předpis i bez předpisu lékaře, a to jen na nezbytně nutnou dobu – kupříkladu při nedostupnosti lékaře během svátků. Jak se stavíte k tomuto požadavku?

Ten požadavek je zcela zbytečný a nereflektuje realitu našeho zdravotnictví. Lékaři se navzájem zastupují a pacient může obdržet recept do mobilního telefonu. Problém nastává většinou až ve chvíli, kdy pacient v nočních, případně večerních hodinách hledá otevřenou lékárnu. S obdobnou logikou, s jakou si někteří lékárníci chtějí hrát na doktory, bychom si my lékaři mohli začít budovat v ordinacích vlastní „lékárny“, abychom přímým výdejem léků pacientům ušetřili cestu do lékárny. Troufám si odhadnout, s jakým „nadšením“ by lékárnická komora takové požadavky podporovala.

• Dalším požadavkem je možnost nahlížení do lékového záznamu pacienta až po dobu až pěti let, stejně jako to mají lékaři. Lékárnicí dnes totiž vidí data jen za 12 měsíců, což jim prý způsobuje praktické problémy. Souhlasila by ČLK s touto novou kompetencí lékárníků?

Nevím, proč by nám taková změna měla vadit. I když, upřímně řečeno, nikdy jsem neslyšel o tom, že by si někdo z lékárníků na toto omezení stěžoval. Ale jistě nemusím vědět všechno.

• Poslední z požadavků lékárníků se netýká přesunu kompetencí, ale rozšíření lékového záznamu i o farmakoterapii při poskytování ambulantní a nemocniční péče, což by prý mohlo být přínosné i pro lékaře. Tyto údaje v lékovém záznamu nyní chybějí. Uvítali byste doplnění těchto údajů do lékového záznamu pacienta?

Pokud vím, tak velká část lékařů lékové záznamy vůbec nevyužívá. Nemají na to čas. Zmíněné informace by do registru musel někdo zadávat, a to by byla pro zdravotníky zase další práce navíc.

• Přesuňme se nyní k sestrám. Sestry mohou od ledna tohoto roku předepisovat zdravotnické prostředky. Tuto kompetenci na ně ale musí vždy delegovat lékař. Máte nějakou zpětnou vazbu od lékařů na tuto novinku?

Někomu to samozřejmě vyhovuje, jiní kolegové mají oprávněný pocit, že ztrácejí kontrolu nad něčím, za co i nadále nesou zodpovědnost.

• Podle průzkumu, který byl prezentován na kulatém stole k dekubitům pořádaném hlavní sestrou ČR, je nejvýznamnějším faktorem nevyužití preskripce sestrami domácí péče právě nízká ochota lékařů k přesunu kompetencí. Jak si to vysvětlujete?

Přesun kompetencí musí jít ruku v ruce s přesunem odpovědnosti. Dokud bude lékař tím, kdo nese právní odpovědnost, musí mít možnost o léčbě rozhodovat. To je logické.

• Za jakých okolností by tedy mohli být lékaři k přesunu těchto kompetencí svolnější, co by se mělo změnit? Je to jen věc důvěry, nebo byste uvítali nějakou legislativní změnu?

Znovu musím zmínit problém odpovědnosti. Myslím, že usnesení delegátů brněnského sjezdu ČLK je v této věci pregnantní.

• Pokud jde o přesun kompetencí obecně. Existují nějaké kompetence, které jsou nyní výhradně na lékařích a rádi byste se o ně – v rámci snížení tlaku na lékaře – podělili s jinými zdravotníky, pokud by k tomu byly splněny určité podmínky?

Všechny lékaře bez rozdílu trápí rozbujelá administrativa. To množství formálních povinností spojených s poskytováním zdravotní péče je opravdu obludné. Očekávání nenaplňuje ani digitalizace. Místo toho, aby nám práci ulehčovala, tak nám ji často komplikuje. Pokud by tedy lékařům chtěl někdo opravdu pomoci, pak nechť nás zbaví alespoň části administrativních povinností.

• Jaké kompetence naopak považujete za naprosto nepřenositelné a proti takovým pokusům budete vždy vystupovat?

Šestileté studium na lékařské fakultě je tím nejdelším vysokoškolským studiem. Každý lékař, který samostatně pracuje, musel navíc ještě složit atestační zkoušku a absolvovat specializační přípravu v délce tři roky až šest let. Navíc jsou lékaři povinni se celoživotně vzdělávat. To všechno má asi nějaký důvod. I v medicíně platí přísloví o ševci, který by se měl držet svého kopyta.