Přeskočit na obsah

Kritici nevěří, že Válkova novela zlepší prevenci

Ministerstvo zdravotnictví. Foto: MT

Základní zákon o veřejném zdravotním pojištění by mohl být od roku 2026 jako nový. V rozsáhlém návrhu novelizace sklízejí kritiku připomínkových míst zejména přesunutí několika miliard ze základního fondu na hrazení zdravotních služeb do fondu prevence nebo možnost indikace péče v určitých případech nelékaři.

Uplynula lhůta k podání připomínek k návrhu novely zákona o zdravotním pojištění. Pro ministra zdravotnictví Vlastimila Válka je to jeden z nejvýznamnějších legislativních kroků. Připomínek se sešlo velké množství. Týkají se změn ve výběrových řízeních na poskytovatele zdravotních služeb, změn ve fondech zdravotních pojišťoven i rozšíření možností úhrad zdravotních služeb v zahraničí. Silnou kritiku vzbudil návrh, podle kterého by zdravotní pojišťovny vymáhaly náklady na léčení od lidí, kteří si způsobili zdravotní újmu při protiprávním jednání (o kterém píšeme v samostatném textu). Citlivá je také otázka změn úhrad ve stomatologii nebo možnost indikace hrazené péče fyzioterapeutem či sestrou v domácí péči.

Účinný má být tento zákon od ledna 2026. „Jde o jednu z velkých novel zákonů, které jsem v rámci svého ministerského mandátu slíbil připravit,“ uvedl ministr Válek na svém účtu na síti X.

Za jeden z hlavních záměrů návrhu ministerstvo zdravotnictví označuje možnost navýšení fondů prevence zdravotních pojišťoven. Zdravotní pojišťovny mají podle ministerstva díky navýšení fondů prevence získat větší roli v prevenci a více podporovat preventivní aktivity. Vyplacení některých příspěvků z fondu prevence má být podmíněno tím, že se pojištěnec zúčastní programů, které pojišťovna nastaví. To by podle ministerstva mohlo mít pozitivní dopady na zdravotní stav obyvatel.

Podpora prevence? Je to jen nepodložená domněnka, soudí MPO

O tom, zda se Ministerstvu zdravotnictví díky navýšení fondů prevence podaří posílit prevenci, pochybuje Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). „Předložený návrh pouze rozšiřuje volnost a možnosti zdravotních pojišťoven, nezaručuje žádné jistoty pojištěncům. Stanovení podmínek čerpání odměn z osobního účtu a výše odměn je v kompetenci pojišťoven, část osobního účtu na odměny za prokazatelné naplňování cílů směřujících ke zlepšení či udržení zdravotního stavu je podle návrhu plně v kompetenci zdravotních pojišťoven. Pro řadu pojištěnců je čerpání příspěvků od pojišťoven administrativně náročné,“ píše ve své připomínce MPO. „Předpoklad předkladatele, že nastavením takové právní úpravy dojde k velmi výrazné podpoře primární a sekundární prevence v České republice, není podložen žádnou relevantní analýzou, jedná se pouze o domněnku,“ tvrdí úřad.

Také Ministerstvo financí požaduje „doplnit, z jakých dat ohledně účinnosti navrhované motivace MZ vychází, zda např. z mezinárodních srovnání či z reprezentativních průzkumů mezi pojištěnci atd.“.

Podle úřadu ministra pro legislativu by si změny navržené pro posílení motivace pojištěnců k prevenci zasloužily přesnější vyhodnocení variant řešení. Žádá také doplnit indikátory, podle kterých půjde vyhodnotit, jestli se bonusové a preventivní programy osvědčují. To se týká i změn fondového hospodaření, ani u nich nepovažují legislativci za průkazné, že bude návrh lepší než dosavadní stav.

Rezervní fond, fond prevence a fond obecně prospěšných činností

Zatímco Ministerstvo zdravotnictví při prezentaci svého návrhu uvádí, že jím posiluje zdravotní pojišťovny, ty samy mají k navrženým změnám řadu výtek.

Jednou z oblastí, kde vidí zásadní problémy, jsou právě změny ve fondovém hospodaření pojišťoven. Návrh ruší a rozpouští rezervní fond, ve kterém dnes mají mít zdravotní pojišťovny minimálně 1,5 procenta pojistného pro případy hromadných onemocnění a přírodních katastrof.

Místo toho má vzniknout fond obecně prospěšných činností až ve výši až 0,5 procenta pojistného (aktuálně zhruba 2,5 miliardy korun ročně). Z něj mají jít prostředky průběžně na financování rezidenčních míst předatestačního vzdělávání, podporu pacientských organizací a spolufinancování ÚZIS. Případné přebytky na fondu by mohla zdravotní pojišťovna vydat například na pilotní programy úhrad nových výkonů nebo bonifikací.

Zároveň fond prevence, ze kterého dávají pojišťovny svým pojištěncům různé příspěvky, má vzrůst až na šestinásobek, místo 0,5 procenta nově může být až tři procenta celkových příjmů zdravotních pojišťoven.

Unie zaměstnavatelských svazů (UZS), ve které jsou zdravotní pojišťovny, ale také někteří poskytovatelé zdravotních služeb nebo výrobci léků, tyto změny rozporuje. Fond obecně prospěšných činností nechce. Upozorňuje, že činnost ÚZIS jako organizační složky státu by měla být hrazena z rozpočtu státu a že ohledně stipendií nejsou známy žádné podrobnosti, jak by podpora měla vypadat a jak se na ní má podílet sedm pojišťoven.

Návrh na zrušení rezervního fondu vysvětluje ministerstvo zdravotnictví tím, že se stejně ani při krizích a covidové pandemii nevyužil. Podle zdravotních pojišťoven je to ovšem důvod změnit podmínky čerpání tohoto fondu a zjednodušit je, ale ne tento fond zrušit.

A co se týká možného navýšení fondu prevence, i k tomu má UZS námitky – jednak nepředpokládá, že bude z čeho tento fond navýšit, jednak rozporuje, že by o části příspěvků mělo rozhodovat ministerstvo zdravotnictví. Navíc pochybuje, že by bylo vynakládání násobně většího objemu peněz na odměny pojištěnců z fondu prevence účelné.

Navýšení fondu prevence na tři procenta by znamenalo místo zhruba 2,5 miliardy vyčlenit ročně 15 miliard korun, peníze by ale aktuálně v základním fondu na platby poskytovatelům zdravotních služeb chyběly. V rámci konkurence se přitom pojišťovny budou snažit navýšit fondy prevence a příspěvky pro své pojištěnce co nejvíc, což může oslabit prostředky na zdravotní služby.

Tím, že bude o části příspěvků z fondu prevence rozhodovat Ministerstvo zdravotnictví, nedochází podle kritiků k posílení role pojišťoven v prevenci, jak tvrdí předkladatel, ale naopak k posílení pozice ministerstva. „Návrh překlápí systém zdravotního pojištění do systému centrálně řízeného MZ. Za zcela nesystémové považujeme vyplácení odměn z fondu prevence. Jde o vynakládání finančních prostředků, které ve většině případů nebude účelné, protože ti zodpovědní své chování nezmění a u těch ostatních by se měla náprava chování spíše řešit formou ‚malusů‘, ostatně tak je to v pojistných systémech obvyklé. Navíc nebyla zveřejněna žádná analýza, kolik by taková ‚motivace‘ spotřebovávala finančních prostředků,“ uvádí UZS. „Záměr MZ určovat u nejméně 20 procent výdajů celostátně platné příspěvky je velkou chybou. Opět by se tak zaváděla státní ingerence do oblasti, která dosud byla plně v kompetenci pojišťoven,“ píše také UZS. A dále též uvádí: „Stanovení programů hrazených z fondu prevence vyhláškou MZČR omezuje možnost odlišení zdravotních pojišťoven, posiluje roli pracovníků MZ bez odpovědnosti za efektivitu vynaložených prostředků a celkové hospodaření zdravotních pojišťoven v oblasti fondů prevence.“

Všechny zdravotní pojišťovny by například měly podle Ministerstva zdravotnictví přispívat z fondu prevence celiakům na zvláštní dietu. „Nabídka příspěvků z fondu prevence je jedním z mála nástrojů, které mohou zdravotní pojišťovny využít k odlišení od konkurence a efektivně využít vzhledem ke složení svého pojistného kmene,“ upozorňuje v jiné části připomínek UZS.

Bez připomínky se neobešel ani návrh ministerstva, podle kterého by už nepodléhalo sloučení zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven schválení vlády, ale jen Ministerstva zdravotnictví. „S ohledem na zásadní roli zdravotních pojišťoven navrhujeme nezjednodušovat proces sloučení zdravotních pojišťoven do rukou Ministerstva zdravotnictví,“ uvádí UZS. Stejně tak UZS rozporuje návrh na zrušení odstavce, podle kterého se mohou pojišťovny sloučit jen v případě, že jedna z nich minimálně šest měsíců neplní své závazky vůči pojištěncům a poskytovatelům.

Stejně tak Česká lékařská komora nesouhlasí ani se zrušením rezervních fondů, ani se vznikem nového fondu obecně prospěšných činností. „Ministerstvo svým návrhem reorganizace fondového hospodaření zdravotních pojišťoven systém veřejného zdravotního pojištění v již tak nejisté době ještě více destabilizuje. Ze strany ministerstva zcela absentují návrhy, které by byly stabilizační, které by bránily zneužívání hrazené péče ze strany pojištěnců a časově a místně zprůchodnily systém pro pacienty, kteří hrazenou péči skutečně potřebují. V návrzích ministerstva není opatření, které by mělo potenciál přesvědčit k péči o zdraví i ty pojištěnce, kteří už tak nyní nečiní a nesledují bonifikační programy zdravotních pojišťoven,“ uvádí v oficiálních připomínkách vedení ČLK.

Komora vnímá jako hrozbu, aby se peníze z rezervních fondů určené pro stabilizaci systému v případě krize rozpustily a převedly i na činnosti, které dnes zajišťuje ze svého rozpočtu stát. „Hrozba snížení dostupnosti hrazené zdravotní péče z důvodu nedostatku finančních prostředků je zcela reálná a je třeba vytvářet mechanismy, které budou této hrozbě čelit, nikoli ji prohlubovat,“ argumentuje ČLK. Ministerstvo zdravotnictví podle komory „namísto zajištění většího objemu finančních prostředků pro státem garantovanou hrazenou péči přichází s návrhy, které z objemu dostupných finančních prostředků ještě odčerpávají“, a to ČLK považuje za nepochopitelné.

Podobné připomínky napsali i odboráři, ti také nesouhlasí se zrušením rezervního fondu ani se zavedením fondu obecně prospěšných činností. „Jakkoli nepopíráme, že v určitém směru je finanční podpora uvedených činností a služeb ze strany státu opodstatněná, financování musí zajišťovat stát platbou ze státního rozpočtu, těmito náklady nelze zatěžovat systém veřejného zdravotního pojištění a vynakládat je na úkor prostředků veřejného zdravotnictví,“ píše Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS), ve které je i Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče.

ČMKOS nesouhlasí s návrhem novely zákona o zdravotním pojištění a souvisejících zákonů jako celkem, podle ní nevhodně posiluje zdravotní pojišťovny, nepřináší zlepšení efektivity a povede ke komercionalizaci českého zdravotnictví.

Navýšení fondu prevence a zavedení odměn pro ty pojištěnce, kteří se starají o své zdraví, by podle ČMKOS popřelo princip solidarity zdravotního pojištění.

Podle ČMKOS také nedává smysl, aby zdravotní pojišťovny hradily lyžařské výcviky a tábory, byť z fondu prevence. Návrh s tím počítá, když důvodová zpráva takové aktivity zahrnuje pod „rekondiční aktivity“, které mohou být z fondu prevence hrazeny. „Vynakládání finančních prostředků ze systému veřejného zdravotního pojištění na aktivity, jako jsou tábory, lyžařská soustředění, považujeme v současnosti za nesystémové a nesprávné,“ dodává ČMKOS.

Podle některých kritiků ministerstvo jako předkladatel v návrhu vůbec neřeší finanční stabilitu zdravotního systému. Ministerstvo financí se nabízí, že by mohlo pomoci s formulací takových opatření, která by v zájmu dlouhodobé udržitelnosti systému zdravotního pojištění umožnila pojišťovnám při ekonomických problémech snížit úhrady. „S ohledem na deficitní tendence v hospodaření většiny zdravotních pojišťoven a údajnou nemožnost (dle tvrzení MZ) rychlého řešení prostřednictvím změny přerozdělování pojistného navrhujeme doplnit ustanovení, podle kterého by zdravotní pojišťovna v případě poklesu celkových zůstatků pod určitou minimální hranici mohla jednostranně snížit úhrady pod úroveň vypočtenou na základě tzv. úhradové vyhlášky,“ navrhuje Ministerstvo financí.

Výběrová řízení jen pro nemocnice?

Lékařská komora nesouhlasí ani se zrušením výběrových řízení pro všechny poskytovatele s výjimkou poskytovatelů jednodenní a lůžkové péče. Dnes je u každého poskytovatele zdravotních služeb, který chce získat smlouvu se zdravotní pojišťovnou, podmínkou kladné stanovisko komise, ve které zasedají kromě zástupců zdravotních pojišťoven lidé za krajský úřad, lékařskou komoru a příslušnou lékařskou odbornost. Zatímco Ministerstvo zdravotnictví považuje výběrová řízení u ambulancí a domácí péče za zbytečnou administrativu a chce nechat pojišťovny uzavírat smlouvy samostatně, lékařská komora je považuje za důležité protikorupční opatření.

Podobně to vidí odbory. „Zrušením obligatorního výběrového řízení se otevírá prostor pro klientismus a ruší se možnost ingerence do výběru poskytovatele zdravotních služeb i určitý prvek kontroly a regulace,“ uvádí ČMKOS.

Zrušit výběrová řízení na smlouvy pro ambulantní poskytovatele zdravotních služeb by považovala za chybu i Česká stomatologická komora. „Zrušit výběrové řízení pro ambulantní poskytovatele je chybou. Nelze souhlasit s tvrzením obsaženým v důvodové zprávě, že ‚dosavadní praxe poukázala na zcela zanedbatelný význam konání výběrových řízení pro poskytování hrazených zdravotních služeb ve většině forem zdravotní péče a další přetrvávání těchto výběrových řízení tedy představuje pouze nadbytečnou administrativní zátěž pro všechny zúčastněné strany‘. Jde o jednostranné hodnocení odrážející toliko postoj některých krajských úřadů. Není náhodou, že v tzv. vnitřním připomínkovém řízení se všichni zástupci ambulantních poskytovatelů postavili proti zrušení výběrového řízení a požadovali jeho zachování s upravenými pravidly. Připomínky byly vypořádány příslibem jednání k možnostem náhrady výběrového řízení jiným vhodnějším modelem. O tom, že by takové jednání bylo svoláno, nemá ČSK žádné informace. Vhodnější náhrada tak zjevně nebyla nalezena, a proto je namístě výběrová řízení v zákoně zachovat ve stávající podobě,“ píší stomatologové.

Česká lékařská komora také požaduje do zákona výslovně napsat, že úhrada za zdravotní služby musí vždy i po uplatnění regulací pokrýt poskytovatelům účelně vynaložené náklady a přiměřený zisk. To sice už vyplývá z judikatury Ústavního soudu, podle ČLK by ale taková věta v zákoně zvýšila pravděpodobnost, že se to bude dodržovat.

Úhrada služeb na indikaci sestry v domácí péči

Sdružení praktických lékařů má obavu z navržené změny, podle které by se mohly poskytovat hrazené služby nejen na základě indikace ošetřujícího lékaře jako dosud, ale nově i na základě samostatné indikace fyzioterapeuta, ergoterapeuta nebo všeobecné či dětské sestry, a to za podmínky zachování účelu poskytování péče podle indikace lékaře. Stačilo by tedy, aby ošetřující lékař stanovil jen léčebný cíl. Konkrétní výkony by už zvolila sestra nebo fyzioterapeut samostatně. Podle vyjádření zástupců Ministerstva zdravotnictví je účelem to, aby se pacienti nemuseli vracet ke svým ošetřujícím lékařům, pokud kvalifikovaný nelékař navrhne úpravu konkrétního léčebného postupu. Přitom lékař by měl mít možnost v některých případech samostatnou indikaci nelékaře na žádance vyloučit, podobně jako může na receptu vyznačit „nezaměňovat“, když trvá na konkrétní značce léčivého přípravku a nepřipouští záměnu za jiný přípravek se stejnou účinnou látkou.

Sdružení praktických lékařů (SPL) sice není samostatným oficiálním připomínkovým místem, ale jeho připomínku si osvojila Česká stomatologická komora. Podle sdružení je navržená změna věcně nesprávná. Sdružení tvrdí, že se při vypořádání připomínek s ministerstvem dohodlo na takové úpravě, která by místo takto široké změny jen rozvolnila indikaci fyzioterapie, při které může být stávající zákon skutečně zbytečně svazující. „Z pohledu praktických lékařů, kdy mnohem častěji než indikaci fyzioterapie řeší indikaci domácí péče, je stávající právní úprava zcela vyhovující a věcně správná. Za indikaci odpovídá indikující (zpravidla praktický) lékař. Realizující poskytovatel (například agentura domácí péče) má zákonnou povinnost předat zprávu o poskytnutých zdravotních službách registrujícímu poskytovateli v oboru všeobecné praktické lékařství. Pokud má poskytovatel domácí péče za to, že je namístě poskytovat domácí péči v jiném rozsahu, než je indikováno praktickým lékařem, je vhodnou cestou to praktickému lékaři navrhnout a zdůvodnit. A pokud to je smysluplné, tak praktický lékař indikaci upraví,“ píše SPL. Nechat další indikaci domácí péče na všeobecných sestrách není podle praktických lékařů adekvátní ani potřebné. „Pokud funguje komunikace směrem od domácí péče k praktickému lékaři, tak není v praxi žádný problém a indikaci lze na základě odůvodněného návrhu na úpravu rozsahu indikované péče celkem snadno změnit,“ soudí SPL a dodává: „Stále jsme toho názoru, že stanovení rozsahu potřebné indikované péče má mít v kompetenci lékař, který tuto péči indikuje a má pacienta v komplexní péči. Kvalifikace lékaře je podle našeho názoru nepochybně vyšší než kvalifikace středního zdravotnického pracovníka.“

S indikací zdravotních služeb fyzioterapeuty a sestrami v domácí péči má problém i UZS. Kromě jiného rozporuje, že by za výkony, o které rozšíří indikaci samotný nelékař, měly být uplatňovány regulace zdravotních pojišťoven na vyžádanou péči, a lékař by tak mohl být ekonomicky postihován za rozsah péče, který neovlivnil. Podle UZS by stačilo změnit metodiku pro pořizování a předávání dokladů a stávající zákonná úprava by pak byla v praxi dostačující.

Úhrada péče v zahraničí a smlouvy se zahraničním poskytovatelem

Ministerstvo zdravotnictví se v návrhu snaží zjednodušit čerpání zdravotních služeb v zahraničí. Zatímco dnes povoluje zdravotní pojišťovna přeshraniční čerpání péče na jeden konkrétní případ, novela to rozšiřuje a v okrajových regionech s horší dostupností zdravotních služeb by mohl pojištěnec požádat o jakýsi generální souhlas s čerpáním péče za hranicemi. „Ustanovení přináší riziko značného nárůstu vyhledávání hrazených služeb v zahraničí. Pro čerpání hrazených zdravotních služeb v zahraničí je dostačující současná právní úprava,“ oponuje Unie zaměstnavatelských svazů. Vzhledem k tomu, že za hranicemi jsou zdravotní služby obvykle dražší, mohlo by to odčerpat z českého zdravotnictví potřebné prostředky, tvrdí UZS.

Nesouhlasí ani s dalším návrhem Ministerstva zdravotnictví, a sice že by zdravotní pojišťovny mohly uzavírat smlouvy o poskytování zdravotních služeb se zahraničními poskytovateli. Podle UZS by to nic nevyřešilo, protože by pojištěnci stejně nadále měli nárok na ošetření v České republice a pojišťovna povinnost zajistit péči v tuzemsku. Navíc není nikde popsáno, jak by taková smlouva se zahraničním poskytovatelem měla vypadat, zatímco náležitosti smluv s českými poskytovateli jsou regulovány celkem podrobně a odrážejí české právní předpisy.  Není ani jasné, jak by zdravotní pojišťovna kontrolovala  zahraničního poskytovatele nebo jak ověřovat jeho způsobilost.

S tím, aby zdravotní pojišťovny uzavíraly smlouvy se zahraničními poskytovateli, nesouhlasí ani ČMKOS. Obává se odčerpání prostředků v příhraničních oblastech mimo české zdravotnictví z jiných důvodů než kvůli neodkladné a nutné péči v zahraničí.

Ani Svaz průmyslu nesouhlasí s tím, aby mohly zdravotní pojišťovny uzavírat smlouvy se zahraničními poskytovateli, navíc bez podrobných pravidel na smlouvy nebo požadavků na způsobilost poskytovatele.

Unie také navrhuje, aby byla do zákona přidána povinnost nemocnic zveřejňovat čekací doby u těch plánovaných hrazených služeb, u kterých jsou v nařízení vlády stanoveny maximální čekací doby. „V ČR neexistuje efektivní monitoring čekacích dob. Zdravotní pojišťovna přitom odpovídá za časovou dostupnost hrazených služeb, která je definována právě čekacími dobami. Zveřejňování čekacích dob je řešeno pouze na úrovni Věstníku MZ, který není obecně závazným právním předpisem. V praxi tedy čekací doby zveřejňují až na výjimky pouze příspěvkové organizace státu, přičemž údaje o čekacích dobách často neobsahují zdravotní služby vyjmenované v nařízení vlády č. 307/2012 Sb. Poskytnutí údajů pro potřeby zdravotní pojišťovny závisí na dobrovolnosti konkrétního poskytovatele,“ upozorňuje UZS. Kdyby bylo zveřejňování čekacích dob pro lůžková zařízení povinné, mohlo by se dodržování nařízení o maximálních čekacích dobách zlepšit.

Návrh novel je rozsáhlý jako nový zákon

Ministerstvo zdravotnictví se také bude muset vypořádat s připomínkami odboru kompatibility úřadu vlády, zejména ohledně zdravotního pojištění cizinců ze zemí EU a ohledně náhrady nákladů na léčení českých pojištěnců v zahraničí.

Česká lékárnická komora žádá, aby se seznam cen a úhrad léků SCAU nezveřejňoval den před jeho platností, ale o několik dnů dříve. „Dřívější vydání SCAU by umožnilo hladší převod změn do všech systémů na přelomu měsíce. Z tohoto důvodu navrhujeme změnu termínu publikace seznamu Státním ústavem pro kontrolu léčiv na 25. den v měsíci,“ navrhuje ČLnK.

Zmocněnkyně pro lidská práva ministru Válkovi připomněla, že se vláda ve svém programovém prohlášení zavázala k tomu, že podpoří ženy v jejich volbě poskytovatele péče v těhotenství, při porodu i po něm tím, že zpřístupní péči porodních asistentek s důrazem na kontinuálnost péče poskytované jednou osobou. Navrhuje za tím účelem zrušit omezení, podle kterého není možné hradit z veřejného zdravotního pojištění péči porodní asistentky bez lékařské indikace, s výjimkou fyziologického porodu v porodnici. Například návštěvu porodní asistentky u ženy v šestinedělí zatím zdravotní pojišťovny nemohou hradit bez indikace lékaře.

Unie zaměstnavatelských svazů zároveň zpochybňuje návrh rozšířit systém DRG do úhrad následné lůžkové péče a pobytových sociálních služeb. Na rozdíl od předkladatele si není jista tím, že by to vedlo k větší efektivitě, taková analýza prý chybí, naopak to podle ní může systém prodražit vzhledem k nutnosti financovat síť referenčních poskytovatelů. Unie také ve svých připomínkách vyzvala, aby byla zahájena diskuse o novelizaci § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění, podle kterého má pojištěnec ve výjimečných případech nárok na jinak nehrazené zdravotní služby, pokud jsou jedinou možností z hlediska jeho zdravotního stavu. Změnám v této věci se zatím Ministerstvo zdravotnictví vyhnulo.

Celý návrh novel je tak široký, že by podle Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) bylo vhodnější jej předložit jako nový zákon. „Vzhledem k tomu, že čl. I obsahuje 284 bodů, ačkoli kmenový zákon má jen 61 paragrafů, nejedná se ve skutečnosti o pouhou novelu, nýbrž o skrytou rekodifikaci. ÚOOÚ proto požaduje, aby předkladatel osnovu přepracoval z osnovy novely na osnovu nového zákona,“ uvádí se v připomínkách ÚOOÚ. A takový nový zákon by podle úřadu měl obsahovat opuštění rodného čísla jako identifikátoru ve zdravotnictví.

Přehled zamýšlených změn v návrhu novely zákona o veřejném zdravotním pojištění a dalších zákonů

  • Podpora prevence prostřednictvím pozitivní motivace pojištěnců
  • Usnadnění úhrady poskytování přeshraniční péče
  • Fond obecně prospěšných činností (financování vzdělávání zdravotnických pracovníků, podpora pacientských organizací)
  • Zapojení prostředků rezervního fondu
  • Reforma úhrad ve stomatologii
  • Indikace péče nelékařů
  • Rozšíření referenčních sítí pro sběr nákladových dat poskytovatelů
  • Seznam zdravotních výkonů
  • Oceňování péče pro účely přerozdělování
  • Regres za úhradu péče v důsledku trestného činu nebo přestupku
  • Zlepšení dostupnosti léčivých přípravků a odstranění některých administrativních a ekonomických bariér pro vstup
  • Úprava pravidel pro vstup podobných přípravků
  • Úpravy mezer poslední novely v oblasti vysoce inovativních léčivých přípravků a léčivých přípravků pro vzácná onemocnění
  • Racionalizace provádění revizí
  • Systém pro potraviny pro zvláštní lékařské účely
  • Započitatelné doplatky u dětí

Zdroj: MZČR

Doporučené