Korektnost ve vězeňské zdravotní péči může jít proti zdravotníkům

Praktických lékařů je nedostatek i ve Vězeňské službě ČR (VS ČR). Pomoci by měla nová příspěvková organizace vzniklá 1. 1. 2024 pod záštitou Ministerstva spravedlnosti ČR – Zdravotnická zařízení Ministerstva spravedlnosti (ZZMS), jejímž cílem je mimo jiné i humanizace zdravotnictví ve VS ČR. Dosavadní výsledky jejího fungování se zatím nedají hodnotit. O současné situaci zdravotní služby ve věznicích jsme si povídali s MUDr. Bohumilem Skálou, Ph.D., LLM, vedoucím lékařem oblasti č. 3 zdravotnické služby VS ČR, který je i odpovědný za vzdělávání všeobecných praktických lékařů Vězeňské služby a pracuje jako lékař na oddělení urgentního příjmu. Kromě medicínského vzdělání absolvoval i profesní vzdělávání v trestním právu, působí jako akreditovaný školitel pro rekvalifikaci ochrany osob a pozice strážný a detektiv koncipient a mimo jiné je i soudním znalcem pro zdravotnictví v oboru všeobecného praktického lékařství.

• Již řadu let pracujete jako všeobecný praktický lékař a vedoucí lékař oblastní zdravotní služby Vězeňské služby na Moravě. Kolik takových pracovišť v ČR existuje a jak fungují?

Do současné doby měla Vězeňská služba oblast zdravotní péče rozdělenou na tři části: západ od Prahy, Praha a okolí a Morava. Celkem máme v ČR 33 věznic, v každé z nich je zdravotnické středisko, ve kterém poskytuje zdravotní péči vždy praktický lékař a všeobecná sestra. Počet lékařů a sester poskytujících péči se liší podle počtu obviněných a odsouzených v jednotlivých věznicích a charakteru věznice. Kromě praktiků je samozřejmě potřebná celá řada dalších odborností, které má středisko nasmlouvány, jako jsou zubaři, ambulantní specialisté a u dvou věznic i gynekologové. Pokud péče nasmlouvána není, využívá věznice mimovězeňská střediska, tzn. standardní nemocnice a ambulance.

• Obecně je praktických lékařů nedostatek, jaká je situace ve vězeňství?

Aktuálně špatná, lékaři nejsou. Navíc věkové složení našich lékařů je těsně předdůchodové nebo jsou již v důchodu. Na Moravě, kde máme 11 věznic, jsou v polovině z nich lékaři jen na dohodu. Ale i obecně lze říci, že ze všech 33 věznic jich je pouze polovina obsazena lékaři zaměstnávanými Vězeňskou službou.

• Co to v praxi znamená?

Lékaři, kteří nejsou zaměstnanci Vězeňské služby, dělají pouze medicínskou práci a nemají jiné povinnosti. Mají nasmlouvány určité ordinační hodiny v týdnu, ale neprovádějí organizačně technickou a technologickou činnost, za niž odpovídá vedoucí lékař, kterého by mělo mít každé středisko. Typicky se jedná např. o přípravu odpovědí řediteli věznice k soudu, vyjádření ke stížnostem, organizační věci od nákupu materiálu, léků atd. Ve většině věznic tuto roli nyní přebírají vrchní sestry. Bez nich bychom se neobešli, své práci rozumějí, umějí ji a nyní vlastně zajišťují celý chod daného zdravotnického zařízení, kde dnes vedoucí lékaři chybějí. Za chod ordinace by měl mít vždy někdo zodpovědnost, když jsou tam ale čtyři lékaři na dohodu, šéfem není nikdo.

• Jak motivujete lékaře k práci v této oblasti? Potřebuje vězeňský praktik nějaké specifické znalosti a schopnosti?

Za dobu, kdy v této sféře působím, jsme zkoušeli ledasco, např. rezidenční místa, některé věznice nasmlouvaly lékaře, přijaly je do pracovního poměru s dohodou, že po atestaci zůstanou několik let pracovat. To všechno postupně ztroskotalo. Je to podobné jako v civilu, praktici prostě nejsou a o tuto práci zájem není. Ani finance, které jsou zde větší než v běžném civilním zařízení, už nemotivují. Je to podobné, jako když sháníte lékaře na záchranku.

Vězeňská problematika může přitom být v mnohém zajímavější. Jsou tam diagnózy, se kterým se lékař běžně v civilu nesetkává. Když jsem před 12 lety nastupoval, měl jsem za sebou 30 let praxe praktika a myslel jsem si, že mě nemůže nic překvapit. Ale překvapilo, setkal jsem se s diagnózami, o kterých jsem do té doby jen četl, jako například čerstvá syfilida nebo TBC.

• Práce lékaře ve vězení se ale od té, kterou vykonává „běžný“ praktik, určitě liší…

Zde došlo ke dvěma podstatným změnám. Za prvé, lidé do výkonu trestu nyní chodí mnohem více nemocní, protože většinou jde o recidivy a v době, kdy jsou mimo vězení, k lékaři nechodí. Když přijdou do výkonu trestu, je jim vše plně naservírováno. Ve vězení zdravotní službu využívají plně. Druhou změnou je změna postoje k trestaným, kteří jsou z hlediska tlaku „společenské a politické korektnosti“ bráni jako ti slabší, což v praxi znamená, že mají spoustu pseudoprivilegií – a z toho pak vyplývá i množství stížností.

• Na co si pacienti ve výkonu trestu nejčastěji stěžují?

Neustále řešíme stížnosti na dostupnost péče, dostupnost léků, zkrátka na všechno možné. A k těmto stížnostem se lékař musí vždy vyjadřovat. Když se vyjadřuje popatnácté k tomu, že někomu – právem – nedal léky, které jsou nebezpečné a ve vězení zakázané, tak ho to přestane bavit. Korektnost jde na druhou stranu, tedy proti lékařům a proti zdravotní službě. S nadsázkou můžeme říci, že vězeň má vždy pravdu.

• S jakými pacienty přicházíte nejčastěji do kontaktu?

Je to ordinace praktického lékaře se vším, co k tomu patří, včetně dispenzarizace, prevence atd. Pacienti to vědí a o péči se hlásí. Diagnóz je zde ale víc. Ve vazebních věznicích jsou časté stavy po odvykacích kúrách, deliriích atd. Setkáváme se v nich s lidmi z ulice, kde může být akutní stav ve smyslu drogových či alkoholových závislostí a náhlého odnětí.

• Do již tak nelehké situace zasáhla v tomto roce velká strukturální a systémová změna zdravotní vězeňské služby vznikem nové organizace ZZMS, která by měla pomoci?

Ano. Už před mnoha lety různé humanitární organizace stanovily pravidla, že organizace, která střeží, nesmí léčit. To znamená, že se u nás již od dubna tohoto roku odtrhávají části zdravotní služby Vězeňské služby a přecházejí pod nově vzniklé Zdravotnické zařízení Ministerstva spravedlnosti. To zatím převzalo vězeňskou nemocnici Pankrác a Brno s jejich středisky. Politické rozhodnutí je takové, že v příštím roce do tohoto systému přejde v dubnu celá zdravotní služba VS ČR. Lékaři sice budou pracovat na stejném pracovišti, ale pod jinou organizací a v jiné struktuře, hierarchii a pod jiným vedením.

Jedním z důvodů bylo, že dosud ve věznici o veškeré péči, včetně té zdravotní, rozhodoval uniformovaný ředitel věznice. On také rozhoduje o tom, jak některé věci budou organizačně fungovat. Dosud byly např. přesuny do nemocnice na tzv dohodě ředitelů (věznice a nemocnice), někdy se obcházela zdravotní potřeba a řešila se spíše potřeba organizační atd. To se nyní mění, jinak bude řešena i odborná garance. V současnosti si ještě nedovedeme představit, jak bude nový systém v praxi fungovat. Například dosud při nástupu musel lékař absolvovat základní vstupní školení v rámci Vězeňské služby, kde získal řadu nezbytných informací. Jak to bude teď, nevíme.

• Jaké zatím vidíte benefity nového systému?

Benefit je zatím asi jediný – lékař se bude moci přesouvat a pracovat ve více zařízeních, což dosud nebylo možné. To možná pomůže dočasně řešit akutní mezery. Nicméně v této fázi vidím, jak lidé spíše ubývají, v plném běhu si to nedovedu představit. Je otázka, zda když lékař bude pohyblivější, bude i užitečnější. Nově budou mít zdravotníci i jiný přístup do zdravotnických informačních systémů. V rámci nemocnic ale žádné benefity momentálně nevidíme. Již nyní vzniká problém, protože lůžková péče je trochu omezená. Naopak malefit je to, že ZZMS je vlastně zařízení jako jakékoli jiné venkovní zařízení, takže se k nám chovají – a my k nim –, jako bychom jednali třeba s okresní nemocnicí. Vznikla jakási trojkolejnost – zdravotnické zařízení, Vězeňská služba a mimovězeňská nemocnice. Zatím se nový systém jeví jako poněkud neukotvený.

Nikdo z nás není nyní schopen říci, kolik lidí do tohoto nového modelu přejde. Spousta lékařů je už v důchodovém věku a třeba se jim za těchto podmínek nebude chtít pokračovat. Možná to bude jednodušší, protože do ordinací budeme vstupovat jako cizí lidé, odděláme si své ordinační hodiny a půjdeme. Nebudeme se účastnit žádných vnitřních procesů…

• Přesto, práce ve věznici musí být, hlavně pokud jde o komunikaci s některými vězni, mnohem náročnější, v mnohém musí být lékař asi opatrnější…

Spousta vězňů podává stížnosti kvůli tomu, že jim lékař nepředepíše určité léky, kterých se dožadují. A to zůstane stejné i v novém systému. Jednodušší to bude mít lékař, který tuto práci dělal a nyní jen přejde pod nového zaměstnavatele. Obtížnější na pochopení systému to bude mít ten, který přijde úplně zvenku nově. Já po 12 letech vím, jak vypadá věznice, je otázka, jak to bude vidět nový kolega, kterého najmou.

Myslím si, že praktický lékař pracující s vězni by neměl být absolvent nebo čerstvě po atestaci. Měl už by mít určitou zkušenost a být sám se sebou srovnaný. Vězni jsou velice zdatní manipulátoři, zmanipulují každého a zkoušejí to pořád. Pokud člověk podlehne negativní nebo pozitivní reakci, je to špatně – buď jsou pro něho chudáci, nebo lotři. Oni ale nejsou ani bílí, ani černí. Bude-li to člověk bez zkušeností, snadno ho dostanou a „zmáknou“. Buď je bude nenávidět, nebo je bude litovat. Je to podobné, jako když jako mladý psychiatr začínáte na uzavřeném oddělení těžkých psychóz, také k těm lidem máte jiný vztah.

• Musí být těžké přistupovat stejně třeba k trojnásobnému vrahovi nebo neplatiči výživného…

Jako vedoucí lékař vždy doporučuji novým sestrám a lékařům, aby si nečetli, proč je ten člověk zavřený. Protože vás to vždy ovlivní, nepomůže to ani ve špatném, ani v dobrém. Pro nás jako lékaře by to měl být pacient. V tom je výhoda nového systému, kde se k těmto informacím již zdravotník nedostane. Pro lékaře to bude zkrátka Franta Novák, což je trochu výhoda. Samozřejmě v průběhu ordinace se tyto informace můžete od ostatních zaměstnanců věznice dozvědět. Ale ne cíleně.

Fantastická tato práce byla pro lékaře-vojáky, kteří končili v 55–58 letech. Ještě jsem zažil dobu, kdy takový lékař šel do civilu, chtěl dál pracovat a svoje zkušenosti jak vojenské, tak lékařské využil třeba dalších pět let právě jako vězeňský lékař. Bylo to výhodné jak pro ně, tak pro systém. Dnes už chodí do důchodu jinak, lékař-voják může pracovat do 65, navíc jich není tolik a často odcházejí jinam.

• Jak to řešíte?

Teď nijak, všechno se kvůli probíhající změně systému zastavilo. Nyní nemáme lékaři co nabídnout. Nemůžeme mu nabídnout práci s tím, že od příštího dubna to bude jinak. Nemůžeme garantovat plat, postavení, pracovní dobu, nic. Už to necháváme na tom, že jsou věznice, kde již nastupují lékaři, kteří jsou zaměstnanci jiných zdravotnických zařízení. Nevíme, jak je tam nalákali… K nám do Olomouce také nastoupí lékař, který už bude zaměstnancem Ministerstva spravedlnosti. To, že by si dnes věznice nabírala lékaře, je tedy pasé.

• Jak si stojíme v porovnaní se zeměmi vyspělé Evropy?

Model, který se u nás zavádí, je hodně blízký tomu v Rakousku nebo Francii, kde mají zdravotní službu také vyčleněnou mimo vězeňskou službu. My jsme dosud měli spíše ten německý, resp. východní model, kdy byla zdravotní služba v rámci ozbrojeného sboru, ale v mnoha zemích to tak není. Přecházíme tedy na tzv. humánní směr, kdy již ozbrojený sbor nebude mít vlastní zdravotní službu.