Kočka se čtyřmi ocasy

Knutě, kterou byli celá staletí trestáni námořníci, se říkalo tříocasá kočka, přestože měla až devět pramenů. Někdy si ji provinilci museli uplést sami. Rány trhaly kůži. Do ran se proti infekci lila směs octu a soli. Ve jménu kázně, která udržovala skupinu pohromadě, se trestalo i za nepatrné přestupky.

Než se pustím do dalšího vyprávění, připomenu rozšířené nedorozumění. Pleteme si moc s morálkou. Dětsky a pohádkově bychom si přáli morální moc, dobrotivého a pevného krále. Skutečnost je složitější. Morálka rozlišuje dobro a zlo. Moc rozlišuje úspěch a neúspěch. Jestliže vede morální chování k úspěchu, je moc morální. Jestliže k němu nevede, je moc amorální.

Zkusím vyprávět o kočce, která má ocasy čtyři, o čtyřech nástrojích mocenské kontroly. To je jakákoli strategie, kterou mocenská elita, potažmo stát, dociluje povolnosti společnosti. Prvním ocasem je přímá a nepřímá represe, druhým je indoktrinace, třetím je rozdělování zdrojů, čtvrtým je infiltrace.

Užití mocenské kontroly v demokratických a autoritativních režimech se má dle autorů jedné ze studií lišit. V demokratických režimech slouží k dosažení souhlasu společnosti se současným vedením. V autoritativních režimech pomáhá k přežití vládnoucí elity. Připomíná to výrok minulé doby, který sděloval, že kapitalismus je vykořisťování člověka člověkem, zatímco v socialismu je tomu naopak.

Represe

Prvním ocasem je represe.

Represe cílí na lidi, kteří jsou odpůrci státních institucí, činů nebo idejí.

Represí je vězení, mučení, smrt, nucený exil, „mizení“ lidí. Moc může postihovat oponenty i mimo hranice vlastního státu. Účinnější je represe, která je nepředvídatelná. Mnoho lidí je povolných kvůli hrozbě. Provádí se zastrašováním, šikanováním, omezováním. Mluví se o represi s nižší intenzitou, institucionální nebo skryté. Represe bývají cíleny na skupiny stejně jako na masy. Lze je rozšiřovat na rodiny a příznivce oponentů. Účinné je získat přízeň jedné skupiny společnosti, které se nelíbí chování jiné skupiny ve společnosti, a podporovat jejich soupeření.

Indoktrinace

Druhým ocasem kočky je indoktrinace.

Od vzdělávání ji odlišují všechny podoby debilizace: absurdita, antivěda, byrokratizace, iracionalita, korupce, mocenské aspekty náboženství, propaganda, všechno, co tvoří postpravdivý a postfaktický svět, včetně infotaintmentu. Spolu s nimi „bulšit“ neboli žvanění v korporacích, médiích, politice i vědě, devastování vztahu žen a mužů, rodičů a dětí, cenzura nepohodlných názorů, využití legálního systému v politických procesech.

Užívání morálních pojmů v projevech politiků se podobá užívání příček na žebříku, který stoupá k moci. Nedávná studie analyzovala 687 360 twitterových výroků sdělených členy amerického Kongresu v rozmezí let 2016–2018, a to republikány i demokraty, kromě toho se zabývala 2 630 688 projevy pronesenými v americkém Kongresu i Senátu v rozmezí let 1981–2017.

Morální pojmy užívali jak demokraté, tak republikáni. V tvítech a projevech politiků ze strany, která byla u moci, počet morálních pojmů poklesl. Jestliže u moci nebyli, stoupl.

Jiným příkladem je užívání morálních pojmů v debatě o kmenových buňkách. Zastánci i odpůrci výzkumu se střetávali také v novinách New York Times. Analýza dvanácti let jejich diskuse ukázala, jak výskyt morálního řečnění rostl v době legislativní aktivity. Kromě toho rostl úměrně míře, ve které je užíval protivník.

Přerozdělování zdrojů

Třetím ocasem je přerozdělování zdrojů.

Můžeme začít třeba pozemkovými reformami, ať už jde o vyvlastňování, nebo naopak rozdělování státního vlastnictví, a postoupit k restitucím. Hmotné výhody jsou užívány jako prostředky donucování zrovna tak jako prostředky k přesvědčování. Jednou z taktik je kooptace, česky řečeno, když nebudeš zlobit, vezmu tě do party. Moc, ať už je státní, nebo jiná, docílí povolnosti skupin, které by mohly být autonomní a soupeřit, tím, že jim výměnou za loajalitu nabídne nejčastěji hmotné výhody. Možností tohoto druhu směny je nabídka výhod za to, že soupeřící skupina nebude dělat nic.

Infiltrace

Čtvrtým ocasem je infiltrace.

Užívá všechny debilizační nástroje, byrokratický aparát, vůdce místních komunit i občanskou společnost ke sběru informací a mobilizaci společnosti žádoucím směrem. Klasickými příklady byla mohutná výkonnost východoněmecké tajné policie Stasi, kubánských Výborů obrany revoluce sledujících sousedy, stejně jako uličních výborů v Československu zejména ve stalinistickém období. Jde zřejmě o něco obecného, protože docela stejný postup užívalo Demokratické ústavní shromáždění Tunisu, to byla do r. 2011 místní mocenská struktura, užívá je čínská komunistická strana zrovna tak jako tchajwanská moc.

A nesmíme zapomenout na nový vynález: politicky orientované nevládní organizace závislé na finančních zdrojích, pějící píseň toho, kdo je platí. Prachy hranice neznají. Nástroje infiltrace jsou přesvědčování, informování, donucování, donášení a samozřejmě korupce.

Otázka je, co se děje s lidskou skupinou, například národem, který je pod čtyřocasou kočkou dlouho, třeba šest století, jako se stalo českému národu.

Napadl mě model vysvětlující, proč jsme, kdo teď jsme, a proč se v krizích tak odlišujeme třeba od Poláků nebo Maďarů.

Začnu od lesa. Geny stavějí osobnost. Heritabilita základních rysů osobnosti je vysoká, kolem 50–60 procent. Rysy osobnosti společně s výchovou dobře předpovídají, jak se lidé budou chovat ve společnosti.

Jedním z typů sociálního chování je altruistické trestání členů skupiny, kteří překročili sociální/morální normy. Jedinec nebo skupina, kteří altruisticky trestají, zakročí, i když se jich situace osobně netýká a nadto za své chování něčím zaplatí. Podobá se to přátelství. Skutečný přítel je člověk, který pro vás něco udělá i v případě, že nemusí a něco ho to stojí. Všechno ostatní jsou řeči. Altruističtí jedinci jsou ve skupinách v menšině. Jsou jejich vnitřním pojítkem. Dají se v těžkých situacích snadno poznat.

Tak třeba šest století českých dějin, od husitských válek do současnosti. Důsledkem husitské revoluce byla kulturní izolace. Následovala předbělohorská doba, reformace, pobělohorská doba, násilná rekatolizace, s ní emigrace nesouhlasících, masivní přerozdělení majetku, třicetiletá válka, udavačství jako státní doktrína, josefínská germanizace, emigrační vlna v 2. polovině 19. století. Poté etnocida české mužské populace na bojištích 1. světové války, emigrační vlna 1938, protektorát Čechy a Morava, který stál život kolem tří set tisíc lidí, emigrační vlna zbytku česky cítící židovské populace po roce 1945, emigrační vlna 1948, stalinismus, emigrační vlna 1968, takzvaná normalizace 1969–1989, vývoj od roku 1990.

Důsledkem je genetická i kulturní selekce.

Opakuji: skupiny/národy s nízkým podílem lidí schopných altruisticky trestat, s nízkým podílem lidí vybavených silnou reciprocitou, jsou v ochraně vlastních zdrojů a v soutěži o zdroje ohroženější než skupiny s vysokým podílem lidí schopných altruisticky trestat, vybavených silnou reciprocitou. Jejich skupinová koheze je totiž nižší.

Jestliže je složkou kultury sociální učení, které se přenáší horizontálně a šikmo uvnitř jedné generace a vertikálně z generace do generace, pak lze předpokládat, že některé druhy naučeného/kulturně získaného individuálního a skupinového chování zvyšují pravděpodobnost přežití a potomstva více než jiné typy takového chování.

Jestliže tedy chování ustrašené, podrobivé, konformní, lokajské, záludné, soupeřící, egocentrické, nealtruistické, skrytě anebo pasivně agresivní, udavačství a úspěšná psychopatie zvyšují pravděpodobnost, že jeho nositelé přežijí pokud možno se slušnou životní úrovní a budou mít dostatečný počet potomků, pak tyto druhy chování budou putovat z generace do generace kombinací genetických vlivů se sociálním učením s vyšší pravděpodobností než opačné, altruistické vlastnosti. Uvedené druhy chování jsou totiž v tomto případě adaptivní, což až na mučednické výjimky láme morální odpor.