Klener:Nemá-li stát nezvratné důkazy proti Diagu, měl by zaplatit
Pokud stát nemá nezvratné důkazy proti firmě Diag Human, měl by podle prvního polistopadového ministra zdravotnictví a bývalého ředitele Ústavu hematologie a krevní transfuze profesora Pavla Klenera raději zaplatit, než částka naroste o další miliardy korun. Tomu, aby ČR musela dát téměř devět miliard za zmařený obchod s krevní plazmou, by mohl zabránit snad už jen posudek nezávislého mezinárodního arbitra. Klener to řekl ČTK.
Vláda se ve středu shodla, že zatím nic platit nebude a požádá o přezkum rozhodčího nálezu. Advokát společnosti Diag Human Jan Kalvoda na to reagoval prohlášením, že firma Josefa Šťávy rovněž podá žádost o přezkum a bude požadovat ještě vyšší odškodnění. Dlužná částka narůstá každý den o zhruba 1,3 milionu korun.
"Zabránit platbě by bylo možné, kdyby nějaký objektivní arbitr, nějaký mezinárodní orgán, přehlédl dosavadní posudky. Pokud ale vím, vyzněly všechny ve prospěch Diagu. Proto další odklady hrozí rizikem, že místo devíti budeme platit 15 miliard," řekl Klener. "Rychlé řešení je v zájmu státu i občanů," zdůraznil.
Kauzu odstartoval v roce 1992 dopis tehdejšího ministra Martina Bojara, který označil Šťávovu firmu za podezřelou. Experti se shodují, že případ už dávno mohl být vyřešen, kdyby jeden z Bojarových nástupců, Jan Stráský, nepřenesl v roce 1996 jednání od soudu k rozhodcům. Vláda premiéra Vladimíra Špidly zaplatila v roce 2002 firmě 326,6 milionu korun. Poškození zájmů Diagu stvrdilo už několik arbitráží.
"Pokud nemá současné ministerstvo zdravotnictví nějaké pádné argumenty, není rozhodnutí o dalším odkladu moc rozumné," shrnul Klener, který kandiduje v podzimních senátních volbách jako nestraník za lidovce. Nepředpokládá, že by jako senátor mohl postup státu nějak ovlivnit, přesto ale radí rychlé řešení.
Krevní plazma, o niž se už 16 let vede spor, je podle profesora ve zdravotnictví velmi žádaným zbožím. Odebírá se od dárců v transfuzních stanicích a plazmaferetických centrech. Část se zamrazí a používá se při léčbě některých krvácivých stavů. Většina se ale předává výrobcům léčivých přípravků ke zpracování na mnohem účinnější koagulační faktory.
"Cena protisrážlivých faktorů je ohromně vysoká. My jsme platili v ústavu hematologie jen za přípravu k operaci jednoho hemofilika 18 milionů korun. Kdyby stát dotáhl do konce plán, aby přípravky vyráběl tuzemský Sevak, mohl stát ušetřit spoustu peněz," poznamenal Klener. Pokud ČR neměla prostředky na vybudování vlastní továrny kapacity, měla podle něj zvolit zahraniční firmy, které by ji "neokrádaly".
Podle Práva například společnost Grifols deklarovala ve smlouvách s ministerstvem při zpracování plazmy pouze poloviční výtěžnost u klíčového derivátu Faktor VIII., který zachraňuje životy hemofilikům. Diag podobně jako další světoví zpracovatelé vykazuje u Faktoru VIII. výtěžnost 200 jednotek na litr krevní plazmy, tedy dvojnásobnou.
Plazma představuje polovinu objemu krve, je to žlutavá vazká tekutina, kterou z 90 procent tvoří voda. Zbytek jsou minerály a bílkoviny, a právě tyto bílkoviny jsou základem pro výrobu léků na choroby krve. Z litru plazmy lze vyrobit deriváty v ceně kolem 13.000 korun. Mimo český trh byla v devadesátých letech jejich cena ještě asi o 6000 korun vyšší. Roční objem obchodu s krevní plazmou a s léky z ní vyrobenými představuje v ČR zhruba jednu miliardu korun.
Zdroj: ČTK