Kardiologie ve Středočeském kraji s Prahou v záloze
Do Prahy je blízko, zdravotní pojišťovna tedy slabou síť kardiologických ambulancí ve Středočeském kraji nevnímá jako problém.
Středočeský kraj je svou geografií specifický, a to se projevuje i v kardiologii. Jak uvedla Mgr. Lenka Pivoňková, LL.M., ředitelka regionální pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny pro Prahu a Středočeský kraj, na diskusním setkání u Kladna v rámci série kulatých stolů o péči o pacienty s kardiovaskulárním onemocněním v jednotlivých krajích Cesta ke zdravému srdci. Všeobecná zdravotní pojišťovna nepociťuje ve Středočeském kraji zásadní problém s dostupností ambulantní kardiologie. V kraji jsou sice lokality, kam se stěhuje množství nových obyvatel, a kde tedy poptávka po veřejných službách roste. Zároveň ale mají Středočeši možnost využívat kapacity hlavního města Prahy.
„Naším úkolem jako zdravotních pojišťoven je zajistit a hradit léčbu. Z pohledu VZP péči zajištěnou vidíme. Zejména z toho důvodu, že nařízení o časové a místní dostupnosti stanovuje dojezdovou vzdálenost na kardiologii 60 minut. Za tu dobu se ze středních Čech dostaneme do Prahy,“ uvedla Pivoňková. Signály o významných problémech pojišťovna nedostává ani od samotných středočeských kardiologických pacientů, kteří by pojišťovnu žádali o vyhledání dostupného ambulantního kardiologa. Pokud se na klientské pracoviště pojišťovny pacient obrátí, dostane seznam smluvních kardiologů ve stanovené dojezdové vzdálenosti. U kardiologů, které doporučuje, pojišťovna v určitých intervalech zjišťuje, zda pacienty přijímají.
Krajská odborná setkání Cesta ke zdravému srdci, která organizuje poradenská společnost Efcare, navazují na Národní kardiovaskulární plán 2023–2033. Pořadatelé v každém regionu testují reálnou dostupnost ambulancí telefonickými hovory fiktivních pacientů, kteří se snaží objednat s žádankou od praktického lékaře jako noví pacienti. Také ve Středočeském kraji proběhlo v týdnu před diskusí anonymní oslovení všech kardiologických ambulancí se žádostí o objednání. Osloveno bylo 48 ambulancí, do deseti z nich se nepodařilo dovolat ani na třetí pokus. Dalších 15 ambulancí nepřijímá nové pacienty.
Ve 23 ambulancích, kde se fiktivnímu pacientovi podařilo objednat, činila průměrná doba do termínu návštěvy téměř 82 dní. To je podstatně více než v jiných regionech. Ve většině z ostatních sedmi dosud vyhodnocených krajů se průměrná objednací doba pohybovala mezi 32 dny a 47 dny. Zdá se tedy, že dostupnost těchto služeb Středočechům kompenzuje právě Praha.
„Středočeský kraj je specifická záležitost. Říká se, že je to kraj s dírou uprostřed. Vedení Prahy někdy zmiňuje, že Praha sanuje zdravotní péči i pro Středočeský kraj. Podle mě to je ale složitější, není to černobílé,“ uvedl při kulatém stole Ing. Pavel Pavlík, statutární náměstek hejtmanky Středočeského kraje. Zmínil, že množství obyvatel s trvalým bydlištěm v Praze tráví měsíce od jara do podzimu ve Středočeském kraji na chatách a chalupách a mnozí z nich tu také čerpají zdravotní služby.
Za organizátory diskuse jednatel Efcare JUDr. Václav Janalík, MHA, zopakoval, že kardiovaskulární onemocnění jsou medicínsky, ale i ekonomicky i společensky nesmírně důležitá. Z celoevropské studie Evropské kardiologické společnosti (ESC) vyplývá, že ekonomický dopad kardiovaskulárních onemocnění (včetně veřejných nákladů a ztrát souvisejících s nemocností) lze vyčíslit na dvě procenta HDP v EU. Zároveň platí, že hospitalizace pro kardiovaskulární onemocnění v Česku tvoří největší podíl všech vykázaných hospitalizačních případů podle DRG, více než 20 procent. Vzhledem k tomu, že se očekává rostoucí trend počtu pacientů, zatímco kardiologů nepřibývá, je nutné hledat cesty k větší efektivitě péče, a v tom vidí Janalík několik významných bariér. Patří k nim nejasné směřování pacienta systémem, rozdrobenost systému péče, mezery ve sdílení dat a práci s nimi, omezení v dostupnosti vhodné léčby a systém úhrad, který nemotivuje vždy k efektivitě. Možnost zlepšení vidí i v identifikaci rizikového pacienta a péči o něj.
Pro oživení debaty vytvářejí organizátoři diskusí pro jednotlivé kraje skóre složené z několika indikátorů. Čtyři kraje s nejhorším výsledkem v daném indikátoru dostanou záporný bod, čtyři s nejlepším výsledkem kladný bod a ostatní nulu. „Není to oficiální klasifikace krajů, která by měla mít nějaké závažné dopady, spíše podklad pro diskusi,“ zdůraznil Janalík.
V tomto hodnocení byl Středočeský kraj negativně hodnocen za poměrně nízkou účast obyvatel, kteří hodí na preventivní prohlídky k praktickému lékaři, za nejvyšší spotřebu alkoholu v Česku, vysoký podíl úmrtí na cévní mozkové příhody a slabou kapacitu sítě kardiologů.
Naopak kladné body získal Středočeský kraj za poměrně malý výskyt diabetu, hypertenze a obecně kardiovaskulárních chorob, relativně nízký počet cévních mozkových příhod na 100 000 obyvatel a nízký podíl úmrtí po ischemických nemocech srdečních.
Celkově kraj obdržel skóre +1 bod. Středočeský kraj tak předčil Kraj Vysočina, Zlínský, Karlovarský i Moravskoslezský kraj, ale zůstal za Plzeňským, Královéhradeckým a Jihomoravským krajem, v dalších krajích se diskuse o kardiologické péči teprve chystají.
Ovšem z dat o čerpání zdravotních služeb, která byla nejen přepočtena na 100 000 obyvatel, ale také věkově standardizována, situace ve Středočeském kraji nevypadá růžově. Počet pacientů s nemocemi oběhové soustavy v roce 2021 byl podle těchto údajů naopak ve Středočeském kraji úplně největší, a to přes 23 600 pacientů na 100 000 obyvatel, proti 22 531 pacientům na 100 000 obyvatel v celé České republice a 20 532 pacientům na 100 000 obyvatel Karlovarského kraje. „Musíme udělat vše pro to, abychom mortalitu změnili a pokud možno srovnali rozdíly mezi kraji směrem k nižším číslům,“ uvedl v diskusi prof. MUDr. Petr Ošťádal, Ph.D., předseda výboru České kardiologické společnosti. Je to také jedno z významných témat, se kterými pracuje Národní kardiovaskulární plán, který by mohl být ještě letos schválen vládou. „Vize Národního kardiovaskulárního plánu je zajistit každému obyvateli ČR možnost prevence kardiovaskulárních onemocnění a co nejlepší kvalitu léčby bez ohledu na geografickou polohu,“ uvedl prof. Ošťádal. Plán má celkem šest strategických cílů a řadu dílčích cílů, mezi nimi také dostupnost epidemiologických dat a analýz indikátorů kvality nebo zlepšení. Hodně práce si vyžádá podle prof. Ošťádala zlepšení primární kardiovaskulární prevence a s tím to, aby byli všichni informováni o možnostech změny životního stylu. „Potřebujeme pacientovi předat nejen informaci, že má nějakou nemoc, ale také to, že je závažná, že když se nebude sám aktivně snažit něco dělat, jeho budoucnost nemusí být dobrá. Potřebujeme se ho snažit přesvědčit, aby převzal aktivní roli v sekundární prevenci. Úhrada za tuto péči by neměla být opomíjena, je to jedno z nejdůležitějších opatření, které můžeme udělat,“ uvedl prof. Ošťádal. Lepší dostupností by pak podle něj mohlo jasnější vymezení rolí a toho, jaký pacient má zůstávat v péči praktického lékaře, který v péči ambulantního specialisty a který by měl případně navštěvovat specializované centrum. Zmínil také vysoký průměrný věk ambulantních kardiologů (51 let) a zvláště pak dětských kardiologů (60 let).
Střední délka života ve Středočeském kraji je na úrovni průměrné hodnoty za celou Českou republiku, uvedla MUDr. Barbora Macková, MHA, ředitelka Státního zdravotního ústavu.
Ve standardizované úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění je kraj na sedmém místě v případě mužů a na čtvrtém místě v případě žen. Připomněla také, že při šetření EHES 2019 dvě třetiny lidí, kterým byla naměřena dyslipidémie, o tomto svém problému nevěděly.
Mgr. Kristýna Čillíková z pacientské organizace Česká aliance pro kardiovaskulární onemocnění (ČAKO) v diskusi připomněla, že bychom měli více využívat potenciál vzdělaných sester. O jejich roli se mluví stále málo, přitom při managementu chronického srdečního selhání mohou školené sestry zajistit samostatně až 50 procent kontrol pacientů.
