Také kardiologie v Olomouckém kraji potřebuje posílit v odlehlých oblastech

Blahobytné Hanačky, odlehlé Jesenicko, největší počet lázeňských míst. To jsou některá specifika kardiologické péče v Olomouckém kraji. Celkově může být tento region v kardiologii pro jiné inspirací.  

V Olomouci proběhla diskuse z cyklu Cesta ke zdravému srdci. Společnost Efcare připravuje pro každou ze svých regionálních diskusí o kardiologii orientační srovnání situace v daném kraji ve 13 kategoriích. V každé kategorii získávají čtyři kraje s nejhorším výsledkem minusový bod a čtyři s nejlepším výsledkem plusový bod. V tomto hrubém skóre pro Olomoucký kraj převažovaly kladné body a celkové skóre kraje vyšlo na dva body v plusu. Poměrně hodně lidí se v tomto kraji účastní preventivních prohlídek, menší podíl lidí než v jiných krajích kouří a je obézních, úmrtí po ischemických nemocech srdečních je relativně málo a dobrá je kapacita sítě kardiologů. Na druhou stranu je tu poměrně velký výskyt diabetu a kardiovaskulárních chorob a také úmrtí po cévních mozkových příhodách.

„Kapacita sítě je v Olomouckém kraji dobrá,“ uvedl jednatel Efcare a moderátor diskuse JUDr. Václav Janalík, MHA. V rámci průzkumu oslovili pořadatelé diskuse 26 ambulancí jménem fiktivního pacienta, který se se žádankou od praktického lékaře chtěl objednat na vyšetření. Do pěti ambulancí se ani na několikátý pokus nedovolali, tři ambulance uvedly, že nové pacienty nepřijímají. Ve zbylých 18 ambulancích pacientovi nabídli termín v průměru za 57,84 dne. „Dovolím si tvrdit, že pokud se díváme na tato čísla, Olomoucký kraj si zaslouží plusovou jedničku, výsledky jiných krajů bývají horší,“ řekl Janalík. Pro srovnání, středočeští kardiologové objednávali ve stejném průzkumu na termíny v průměru za 82 dní.

Specifika zdravotnictví Olomouckého kraje popsal prof. Miloš Táborský, předseda České asociace preventivní kardiologie České kardiologické společnosti. Kraj patří mezi regiony s vyspělou kardiovaskulární péčí, zlepšuje se mezioborová spolupráce, kardiovaskulární centrum má dostatečný počet výkonů, uvedl. Dostupnost kardiologické péče je poměrně dobrá, ale v tomto ohledu je co zlepšovat. „Aby potenciální kardiální pacient 58 dnů čekal na ambulantní vyšetření, to je příliš dlouho, to musí fungovat jinak,“ řekl prof. Táborský. Periferní části Olomouckého kraje by si podle něj zasloužily o dvě ambulance více, jmenoval například Jeseník. „Máme asymetrickou dostupnost kvalitní ambulantní kardiovaskulární péče. Podobně jako v jiných krajích, velká města jsou atraktivní pro ambulance specialistů a péče je v nich dostupná, ale čím více se dostáváme na periferii, tím horší je dostupnost péče a pacienti za ní musejí dojíždět,“ uvedl prof. Táborský.

„Plédoval bych za to, aby v kraji vzniklo ještě jedno iktové centrum na severu kraje, aby se jím stal Šumperk a na severu Olomouckého kraje se zlepšila dostupnost péče,“ uvedl také prof. Táborský.

Kromě zmírnění asymetrie v dostupnosti péče by podle něj bylo také potřeba mluvit o kvalitě ambulancí. „Chybí kontrola kvality v kardiologických ambulancích. Řada ambulancí jede v modelu 90. let, ke kterému patří opakované zbytečné vyšetřování stabilizovaných pacientů a stop stav pro přijímání nových pacientů. To není normální stav, není možné, abych nepřijímal nové pacienty, to by mělo být malifikované plátci,“ myslí si prof. Táborský. Časné přijetí pacienta se srdečním selháním do péče by mělo být jedním z indikátorů pro bonifikaci ambulance, uvedl.

Fakultní nemocnice Olomouc se snaží na návaznosti péče o svoje pacienty s konkrétními ambulancemi domlouvat. „Snažíme se mít seznam spolupracujících ambulancí v regionech, které garantují, že nám pacienty rychle vezmou. Nemocný propuštěný z kardiovaskulárního centra má seznam lékařů, kde máme garanci, že ho vezmou rychle,“ uvedl prof. Táborský.

Vzhledem k demografické situaci se očekává, že se zdravotnictví bude muset během příštích deseti patnácti let postarat o podstatně větší počet kardiovaskulárních pacientů. K tomu bude potřeba posílit prevenci a lépe organizovat léčbu. „Olomoucký kraj je na předních příčkách léčených pacientů s nemocemi oběhové soustavy na 100 000 obyvatel, věkově standardizováno, to znamená, že v kraji jsou tato onemocnění dostatečně detekována a léčena,“ uvedl Táborský. „Ovšem v počtu pacientů se srdečním selháním jsme ke konci žebříčku, pacienti se srdečním selháním nejsou dobře detekováni,“ upozornil.

Praktičtí lékaři by se podle něj měli v budoucnu starat o některé pacienty s diagnózami, které zatím spadají k ambulantním specialistům. Prof. Táborský informoval o projektu, ve kterém se dostává preskripce gliflozinů v nefroprotektivní indikaci k praktikům. „Když praktický lékař shledá, že by jeho pacient profitoval z léčby gliflozinem v indikaci nefroprotekce, využije telemedicínské aplikace a požádá vyšší pracoviště o schválení indikace. Specializovaný lékař zkontroluje dokumentaci, schválí indikaci a deleguje na praktického lékaře preskripci,“ popsal prof. Táborský a uvedl, že takový systém by mohl být modelem i pro další specifické scénáře.

Náměstek hejtmana Olomouckého kraje Mgr. Dalibor Horák připojil ještě jednu zajímavost tohoto kraje: je v něm největší počet jednotlivých lázeňských míst. „V Olomouckém kraji je šest sídel se statutem lázní. Tři lázeňská místa, Slatinice, Teplice nad Bečvou a Velké Losiny, se zaměřují i na kardiovaskulární nemoci,“ řekl náměstek.  

MUDr. Kristýna Žejglicová ze Státního zdravotního ústavu prezentovala data, podle kterých byl Olomoucký kraj v roce 2019 ve standardizované úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění na osmém místě v případě mužů a na šestém místě v případě žen, tedy zhruba ve středu mezi 14 českými kraji. Také střední délka dožití je v Olomouckém kraji na úrovni průměru České republiky, zatímco nejdelší je v Praze a nejkratší v Ústeckém a Karlovarském kraji.

MUDr. Jarmila Ševčíková, Ph.D., krajská předsedkyně Sdružení praktických lékařů ČR, připomněla, že v otázce životního stylu hrají roli i regionální zvyklosti. A ty jsou odlišné například v horských oblastech Olomouckého kraje a na Hané. „Znám velmi dobře svou hanáckou populaci. Hanáci jsou hrdí na svůj blahobyt. Jak se zpívá v jedné známé hanácké písni: že se o nás dobře máme, každé nám to závidí. Nemají moc zájem měnit životní styl a je potřeba na tom dlouhodobě pracovat,“ říká Ševčíková. „Hubená Hanačka je buď divná, nebo nemocná,“ shrnula lakonicky. Pomoci překročit rodinná schémata osvětou o rizikových a protektivních faktorech zdraví by podle ní nejlépe mohli dětští praktičtí lékaři.

Všeobecní praktičtí lékaři by potřebovali podporu v tom, aby vyšetřovali zdravé pacienty s určitými rizikovými faktory častěji, míní doktorka Ševčíková. S trendem předávat více stabilizovaných nekomplikovaných pacientů, kteří dosud bývali se svou diagnózou dispenzarizováni specialistou, do ordinací praktiků, souhlasí. S tím ale musí být spojena možnost rychlé konzultace specialistou v případě potřeby, což ale mnohdy chybí. „Narážíme na objednací doby. Jak jsme viděli, mohou být v Olomouckém kraji skoro dvouměsíční. Kapacity bohužel bývají často obsazeny nekomplikovanými pacienty, kteří by tam vůbec nemuseli patřit,“ upozornila Ševčíková.