K eutanazii se většina států staví zdrženlivě
Milosrdná smrt z rukou lékaře patří ve světě ke kontroverzním tématům. Někteří ji nazývají vraždou, jiní milosrdenstvím. Záleží také na jednotlivých formách této praxe, které mohou být různé. Většina evropských států s výjimkou Nizozemska, Belgie a Švýcarska tak zná eutanazii jen v pasivní podobě.
V těchto třech zemích je akt milosrdného usmrcení svázán přísnými pravidly. Například v Nizozemsku pacient musí trpět prokazatelně nevyléčitelnou a nesnesitelnou nemocí a ještě za vědomí o usmrcení požádat. Každý případ se pak musí hlásit zvláštní komisi.
V Česku je veřejnost eutanazii spíše nakloněna. V květnovém průzkumu veřejného mínění se pro ni vyslovily dvě třetiny Čechů oproti asi polovině dotázaných z podobného průzkumu v roce 2006. Loni v srpnu připravila Liberální reformní strana (LiRA) návrh zákona o eutanazii. Podle jejího předsedy Milana Hamerského sami lékaři přiznávají, že se v českých nemocnicích dělá takzvaná divoká eutanazie. Pacient dostává stále silnější dávky opiátů na bolest, až přestane dýchat.
Čeští experti se ale domnívají, že místo uzákonění eutanazie by bylo třeba zlepšit právní podmínky péče o umírající. Ve sněmovně se o eutanazii diskutovalo již v roce 2006 při schvalování nového trestního zákoníku, na něm se však parlament neshodl. Dosavadní zákoník označuje eutanazii a asistovanou sebevraždu za nepřípustné, nicméně "vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu".
Loni v srpnu podle deníku MfD české úřady zaznamenaly první případ eutanazie českého občana. Postižený Čech ji podstoupil na švýcarské klinice, která pomáhá nevyléčitelně nemocným zemřít.
Ve Švýcarsku je eutanazie legální v případě pacientů trpících nevyléčitelnou chorobou, kteří musejí být duševně schopni vyjádřit přání ukončit život. A podobně v Belgii, která uzákonila eutanazii krátce po Nizozemsku, šlo o legalizaci dosavadní praxe za striktně definovaných podmínek.
Mnohé další evropské státy zůstávají zdrženlivé. Ve Švédsku není například pomoc při eutanazii trestným činem, ale přestupkem, který musí být nahlášen úřadům.
V Británii je aktivní eutanazie zakázána a trestá se jako asistence při sebevraždě. Tamní lékaři přiznávají, že se často uchylují k pasivní formě, akceptované ve více zemích, při které se smrtelně nemocnému přestane poskytovat péče. Země zažila i několik soudních rozsudků, které přiznaly právo na smrt.
Oficiální žádost o uplatnění práva na milosrdnou smrt se vloni objevila poprvé i v Polsku, kde eutanazie také stojí mimo zákon. Ve Francii zákon za určitých podmínek umožňuje nechat zemřít člověka, jehož stav je beznadějný. Eutanazie, tedy aktivní přispění k úmrtí takového člověka, je však nadále zakázána. Letos v březnu toto téma rozvířil případ Francouzky, znetvořené nádorem. Když soud odmítl její žádost o povolení eutanazie, žena se sama otrávila barbituráty.
Téma eutanazie v USA, kde je tolerovaná ve státě Oregon, zviditelnil případ Terri Schiavové z roku 2005, která strávila 15 let připoutaná na lůžko s nevratně poškozeným mozkem. Do sedmileté soudní bitvy mezi manželem a rodiči Schiavové o to, zda ženu dále udržovat při životě, se zapojil i prezident George Bush. Soud nakonec rozhodl o odpojení Schiavové od přístrojů.
V Německu zákon o eutanazii neexistuje, ale pasivní je slučitelná se zákonem v tom smyslu, že žádný lékař nesmí být nucen zachraňovat za každou cenu vyhasínající lidský život.
Smrt z milosti má i své velké propagátory. Jedním z nich je bývalý americký patolog Jack Kevorkian, přezdívaný "doktor Smrt", který asistoval u 130 sebevražd a v roce 1999 (tehdy mu bylo 70 let) byl odsouzen za zabití na 25 let odnětí svobody s tím, že může být předčasně propuštěn po odpykání deseti let.
Zdroj: ČTK