Jsou média tím, jak informují o medicíně, nebezpečná?

Zázračná léčba poranění míchy

Rozdíl je hlavně v typu a zaměření média. Seriózní deníky a státní televize jsou v dosti příkrém kontrastu k bulváru a některým komerčním televizím. Bohužel ty druhé mají podstatně vyšší náklad a sledovanost a předkládají přinejmenším zkratku, která je obvykle zavádějící a škodlivá. Zázračná léčba poranění míchy se objevuje v desetiletých intervalech a vždy jedna generace vozíčkářů žhaví telefony, dožaduje se léčby a je ochotna obětovat cokoli.

Před lety to byla transplantace periferních nervů sovětského ortopeda, dnes implantace kmenových buněk, které provádějí takové vědecké velmoci jako Dominikánská republika a Kuba. Nemocné, co chtějí léčbu podstoupit, lze snadno pochopit; i to, že jsou ochotni obětovat cokoli. O to je to horší, protože jediné, co nakonec zraněný vyjma peněz obětuje, je čas, který mohl a měl trávit rehabilitací, a ne marným čekáním na zázrak.

Stejná situace je u nádorů, roztroušené sklerózy, artrózy a všech ostatních neléčitelných nemocí. Nejsmutnější je, že tyto a podobné zprávy obvykle iniciují lékaři či výzkumníci; vzpomeňme na fantasmagorickou devitalizaci. Zcela pochopitelně problém sám uhynul, ale těch škod, co předtím napáchal na nemocných!

A těch unikátních operací, jež se u nás provádějí, obvykle celosvětově unikátních, to více táhne. A skoro výhradně v okresních nemocnicích, univerzitním pracovištím tolik nejdou.

Neprofesionální zpráva? Prakticky kterákoli zdravotnická zpráva v nestátní televizi a bulvárních tiscích. Snad vyjma vyjádření hlavního hygienika, ale i ten musí být trochu pavlačově prostříhán. Profesionální? Naštěstí většina z opačné části médií.

Prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc.,
předseda České neurochirurgické společnosti ČLSJEP

Média často hledají viníka i tam, kde žádný není

S médii v souvislosti se zdravotnictvím mám zkušenosti dobré i špatné. Mohou velmi pozitivně prospět osvětě a přenést občas nesrozumitelné lékařské informace dále směrem k veřejnosti. Zvyšují tak povědomí o jednotlivých nemocech, jejich příčinách, prevenci a možnostech léčby. Namátkou jde o různé poradny a články o postupech první pomoci (a to nejen v tištěných titulech, ale i v televizi), informační kampaně o srdečních onemocněních (nyní konečně také o cévních mozkových příhodách) a mnohé další, jejichž význam je nesporný. Bez spolupráce s médii se dnes neobejde žádný obor.

Na druhé straně ve snaze o určité zjednodušení a investigativnost za každou cenu mohou novináři velmi ublížit při prezentování konkrétní kauzy, především pokud postupují bez hlubší znalosti problematiky. Průběh nemoci může být komplikovaný, příroda někdy opravdu vítězí i přes naši maximální snahu a v těchto situacích viník neexistuje. Pamatuji několik značně medializovaných případů prezentovaných podle velmi zjednodušeného schématu, který vůbec neodpovídal realitě.

Příkladem může být zásah u chlapce, jenž ukradl čtyřkolku, havaroval s ní a způsobil si těžký úraz. Rodina hledala chyby primárně ne v tom, že dítě nemá podnikat takovéto věci, ale v ošetření na místě, které však bylo v pořádku.

Podobně si vybavuji jiný příklad, kdy lékař nechal léčit doma pacientku s bolestmi hlavy. Bohužel šlo o málo častou diagnózu subarachnoidálního krvácení. Příznaky v době vyšetření však pro tento závěr nesvědčily. Druhý den byla pacientka ošetřena další lékařkou již v bezvědomí.

Rozplétat diagnózy od konce, když je známý výsledek, je jednoduché. Jestliže ale lékař váhá nad pacientem, který postup představuje menší zlo, je to nesrovnatelně obtížnější. Možná to má i širší kontext - společnost jako celek vytěsňuje smrt, nemoci a umírání a tyto bohužel přirozené, byť smutné události jsou pak vnímány jako prohra lékařů, případně jako důsledek jejich chyby. Navíc obecně pozoruji tendence personifikovat vinu za každou cenu.

MUDr. Jana Šeblová, Ph.D.,
předsedkyně České společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLSJEP

Lékař nekorektnost odhalí, pacient ne

Z hlediska zdravotnictví jde vlastně o dva typy novinářské práce - zaměřené na pacienty a zaměřené na odborníky. Zvláště první kategorie je velmi delikátní, protože je zacílena na někoho, kdo trpí a kdo je snadno zranitelný jakoukoli nekorektností. V denním tisku se v poslední době výrazně zvýšila kvalita vědeckých příloh, které se často velmi korektně zabývají medicínskými tématy.

Je však smutné, když se hned vedle takového článku objeví reklama na nějaký potravinový doplněk bez jakéhokoli účinku. Není omluvou, že redakce musí z něčeho žít. Je to prostě nekorektní vůči nemocnému člověku, který by chtěl pro své zdraví něco udělat. A české časopisy o životním stylu či dietách, to je víceméně opravdu dno novinářské práce.

V odborném tisku je situace mnohem lepší. Humorně působí někdy jen tzv. kampaně, kdy seriály článků jasně říkají, kdo si bombastickou kampaň na nějaký lék zaplatil. Na rozdíl od pacientů laiků to u článků zaměřených na odborníky tolik nevadí. Ti by totiž měli při svém vzdělání každou nekorektnost či přehnanost poznat.

Lékaři většinou dobře rozeznají velmi těsné vazby tzv. nezávisle referujících kolegů s příslušnou farmaceutickou firmou. U novinářů pak důvod sepsání článku obvykle prozradí reklama umístěná hned vedle.

Je pravda, že medicína je firemním pozadím natolik ovlivněna, že korektní referát z odborného sjezdu dnes často napíše objektivněji spíše novinář než reprezentant či předseda odborné společnosti. Může to být ale naopak profesionalita žurnalisty, která nedovolí lékaři, tedy novinářskému laikovi, rozpoznat případný skrytý záměr v navenek nezávisle působícím novinovém článku.

Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.,
přednosta III. interní kliniky 1. LF UK a VFN, Praha

Čtenář není hlupák

Pokud budeme vnímat tisk vážně, nepřesné či zavádějící informace mohou být nebezpečné. Pokud přijmeme fakt, že jej dnes lidé už berou pouze jako formu sdělení informace, jejíž životnost je krátkodobá a je brzy přehlušena dalšími informacemi, pak

Dokončení na str. A3

bych jim takovou vážnost nepřikládal. Také čtenář není úplný hlupák a dokáže leccos odfiltrovat.

Jiná je situace v odborném tisku, jako je MT. Zde může mít mylná informace nedozírné následky. Otázka se ale týkala běžných médií, což jsou vzhledem k počtu výtisků bulvární tiskoviny, a v jejich případě už jen hlupák může brát informace vážně, takže jim takový význam nepřikládám.

Konkrétní negativní příklad mám z nedávného vydání odborných zdravotnických novin, kde o naší prezentaci na tiskové konferenci psali zcela nepravdivě, protože autor nebyl na tiskovce a ani si neprostudoval dostupná data k tématu.

A konkrétní příklad objektivního informování veřejnosti nemám, obecně lze uvést jako příklad autory, kteří dají prostor všem zúčastněným stranám, aby se vyjádřily a mohly také reagovat na případnou kritiku či protistranu.

MUDr. Zdeněk Schwarz,
ředitel Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy

Pravdou leckdy bývá pravý opak

Postupná bulvarizace českého tisku bohužel nerozlišuje dle předmětu. Titulky jsou čím dále, tím více zavádějící, totální neprofesionalita roste. Příkladem je titul Vakcíně proti prasečí chřipce ve Švédsku podlehlo více lidí než nemoci samé (www.novinky.cz, 27.10.2009).

Teprve poté, co se začteme do článku, zjistíme, že oba pacienti, kteří podlehli chřipce, byly ženy, jež trpěly vážnými chorobami. Dovíme se, že celostátní očkování ve Švédsku vzniklo na základě skutečnosti, že "minulý týden byl v zemi nahlášen rekordní počet nově nakažených" a že "ve Švédsku bylo k dnešnímu dni registrováno 1 778 případů prasečí chřipky, ale z toho pouze dva smrtelné případy".

Tedy úmrtnost jedné desetiny jednoho procenta. O čem se článek nezmiňuje, je fakt, že průměrná úmrtnost na prasečí chřipku se (zatím) pohybuje kolem jednoho procenta. Takže očkování proti prasečí chřipce ve Švédsku naprosto funguje a je efektivní.

Článek vůbec nerozebírá statistická fakta kolem nežádoucích účinků. To se dovíme například v Japanese Times v článku s klidným titulkem reportáž nežádoucích účinků vakcíny H1N1. Zde také zjistíme, že u 22 000 zdravotníků, kteří vakcínu dostali, byly zaznamenány čtyři vážné nežádoucí reakce a žádné úmrtí.

Článek opomíjí další základní fakta: dle mezinárodně uznávaných Center pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) v USA očkování proti chřipce (prasečí či "obyčejné") buď zabrání nákaze chřipkou, anebo zmírní symptomy u 70 % lidí. Každoroční chřipka má prozatím úplně stejnou úmrtnost jako prasečí - tedy je stejně tak "nebezpečná". Proč se tedy dostává mimo pozornost? Je pravdou, že prasečí chřipka škodí více lidem v mladším a středním věku a začíná se rychle rozšiřovat v určitých zemích (názorný a profesionální přehled: http://flutracker.rhizalabs.com).

V USA v souvislosti s prasečí chřipkou vyhlásil prezident Obama stav "celostátní pohotovosti". Je pravdou, že v každé zemi existují různé preparáty proti chřipce, a tak se mohou nežádoucí účinky lišit. Nicméně, obecně řečeno, fakta prokazatelně dokazují, že nejlepší obrana proti chřipce je celostátní očkování, tudíž právě přesně to, co titulek neříká!

MUDr. Martin Jan Stránský, MD, FACP,
Assistant Clinical Professor neurologie na Yale University, USA

Pro někoho jsou veškeré informace zbytečné

Ano, také mne tyto fígle dostávají - tedy při prvním čtení. Většinou ale mám divný pocit, že by to mělo být jinak, a tak se začtu pozorněji a ejhle - svět není tak černobílý, vše není tak špatné, jak se píše. Na rozdíl od většiny pacientů mám možnost mít tento divný pocit - mám více informací a více zkušeností. Čtenáři jsou rozloženi dle Gaussovy křivky, na jedné straně ti, co neporozumějí nikdy ničemu, na druhé ti, kdo mají správné informace od zdroje a média nepotřebují. Uprostřed je většina pacientů, kteří se zamyslí a s někým se poradí.

V poslední době mne pobouřily nepřesné informace o očkování proti pandemické chřipce. Stálo mne hodně času a trpělivosti je se svými pacienty probrat. Naopak někdy se mi zdá, že dobře napsané články lidé nečtou nebo jim nevěří. Každý rok se například píše před chřipkovou sezónou o očkování, o příznacích chřipky. A každý rok přijde několik pacientů s upřímně vyděšeným výrazem ve tváři, že mají teploty, bolesti kloubů atd., a vůbec netuší, co jim je!

A co by naopak mohlo být příkladem objektivního informování veřejnosti? Na tuto otázku nemám tak narychlo odpověď. Nejobjektivnější, respektive možnost diskuse připouštějící jsou články v odborném tisku, například webové stránky Ministerstva zdravotnictví ČR a zdravotních pojišťoven.

MUDr. Zuzana Miškovská,
praktická lékařka pro dospělé, Praha

Čas a chuť ověřovat fakta má jen málo lidí

S nepřesnými, pokroucenými a zavádějícími informacemi se setkáváme denně. Spektrum čtenářů a "konzumentů" takových zpráv je široké, najde se tedy dosti jedinců postrádajících kritický rozum, schopnost posouzení v kontextu, tudíž bezbranných proti těmto zaručeným zprávám.

V mé praxi mi docela vadí články zpochybňující očkování, antibiotickou léčbu, moderní onkologii nebo psychofarmaka. V medicíně na úrovni se snažím zařadit nové informace dle kritérií:

1. zaručené, z více zdrojů a zemí ověřené, řadu let a během času nezpochybněné;
2. velmi nadějné, jevící se jako možné, pravděpodobné, v souladu s dosavadními názory a zkušenostmi;
3. zajímavý, ale zatím bez potvrzení z více zdrojů a příliš krátkou dobu známý fakt.

V titulcích novin, časopisů a televizního zpravodajství se však tato možnost hodnocení vytrácí. Jen málo jedinců má čas a chuť fakta nějak ověřovat. Na druhé straně říci, že existují fakta vysloveně nebezpečná, si netroufám. Česká společnost, známá skepsí a nedůvěrou ke všemu, se jen tak nenachytá.

MUDr. Rudolf Hoffmann, internista,
VÁCLAVKA Medical centre, Praha

Zdroj: Medical Tribune