Jsme přetěžovány přesčasy a vrchní nemá zájem to řešit
Jsme kolektiv porodních asistentek, pracujících na porodním sále fakultní nemocnice v třísměnném provozu. Jakou máme možnost bránit se proti hromadění se přesčasových hodin, které během 3-4 měsíců u všech překročily hranici 150 hodin, při vysoké fyzické a psychické zátěži. Dle našeho mínění není dodržován zákoník práce a téměř rok není situace ze strany vrchní sestry řešena. Je tedy normální postup, že při třísměnném provozu s týdenní normou 38,5hodin jsme nuceny odsloužit dlouhodobě i mimo hlavní dovolené záplavu služeb, pouze s volnem po noční a před noční službou? Navíc nikde v rozvrhu nemáme volno 48 hodin v kuse, natož další volno, na které máme dle našeho mínění nejen podle zákoníku práce, ale i podle kolektivní smlouvy nárok? Máme pocit, že je protiprávní neumožnit nám vybrat si v době hlavních dovolených volno delší než 10 dnů (nikoliv pracovních, jsou v tom zahrnuty i dny pracovního klidu). Při této dlohodobé fyzické i psychické zátěži sester by tak velmi snadno mohlo dojít k závažnému pochybení, který by ohrozil zdravotní stav pacientek. Podle našich informací jsou volná místa po kolegyních, které se za dané situace rozhodly ukončit pracovní poměr. Hlásí se pracovnice nové, ale ze strany vrchní sestry není projeven zájem neb za tzv. ušetřené peníze na nových pracovnících, má jako vedoucí manažerka odměny. Toto se však děje na úkor našeho vlastního zdraví. Měli bychom vyhledat právníka, který by hájil naše práva na klinice?
Odpovídá JUDr. MUDr. Jan Skácel z Advokátní kanceláře Dáňa, Pergl a Partneři.
Roční limit práce přesčas je stanoven na 150 hodin u jednoho zaměstnance, kterou Vám zaměstnavatel může nařídit. Do tohoto ročního limitu se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno. Do tohoto limitu se započítává všechna konaná práce přesčas, s výjimkou práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno (viz předchozí věta), tedy i práce přesčas, která není zvlášť odměňována, protože k jejímu odměňování bylo přihlédnuto již při stanovení platu v pracovní nebo kolektivní smlouvě či jiné dohodě. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na výkonu práce nad 150 hodin ročně, ale celkový rozsah práce přesčas nesmí být v průměru více než 8 hodin týdně. V kalendářním roce tak může maximální doba výkonu práce přesčas činit 416 hodin. Tedy se zaměstnavatel se můžete dohodnout na maximálně 266 hodinách práce přesčas nad roční limit práce přesčas ve výši 150 hodin. 
Dále ještě máte možnost se se zaměstnavatelem dohodnout na další dohodnutou práci přesčas ve zdravotnictví (tato možnost platí do 31.12.2013) nad rozsah 416 přesčasových hodin ročně. Tato dohoda nesmí být sjednána na dobu delší než 52 týdnů po sobě jdoucích a další dohodnutá práce přesčas nesmí přesáhnout v průměru 8 hodin týdně v maximálním období vymezeném kolektivní smlovou na nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích (pokud toto kolektivní smlouva neupravuje, pak toto období činí nejvýše 26 týdnů pos sobě jdoucích).
Jako zaměstnankyně pracující ve zdravotnickém zařízení s nepřetržitým provozem tak můžete za týden odpracovat nanejvýš v průměru stanovenou týdenní pracovní dobu (u zaměstnanců pracujících v nepřetržitém pracovním režimu 37,5 hodiny; délka stanovené týdenní pracovní doby s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem je 37,5 hodin a nikoli 38,5 hodin) plus 16 hodin práce přesčas (se všemi možnými přesčasy zde uvedenými). Celkem tedy v průměru 53,5 hodin týdně v práci je absolutní maximum. I v případě, že máte se zaměstnavatelem sjednánu další dohodnutou práci přesčas, pak stejně musíte mít garantováno právo na odpočinek. Mezi jednotlivými pracovními směnami tak musí zůstat v průměru 12 hodin (nejméně 8 hodin, pak ale musí dojít k prodloužení tohoto odpočinku o dobu zkrácení tohoto odpočinku) a jednou během sedmi po sobě jdoucích dnů 35 hodin. Takže nemusíte mít během sedmi dnů po sobě jdoucích 48 hodin v kuse volno, ale 35 hodin nepřetržitého odpočinku během sedmi po sobě jdoucích dnů musí být vždy dodrženo.
Co se týká čerpání dovolené, pak nástup na dovolenou a dobu čerpání dovolené určuje výhradně zaměstnavatel; dobu čerpání dovolené určuje s předchozím souhlasem odborové organizace. Zaměstnanec může pouze požádat o určení čerpání dovolené v určitém termínu a rozsahu.
Zpravidla by měl zaměstnavatel určit dobu čerpání dovolené vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na dovolenou. Nicméně zaměstnanci nevzniká právo na čerpání dovolené v plánovaném termínu.
Takže zaměstnavatel je pouze povinen písemně oznámit zaměstnanci určenou dobu čerpání dovolené alespoň 14 dní předem a zaměstnanci musí být poskytnuta alespoň jedná část dovolené v rozsahu nejméně 2 týdnů vcelku. Pouze se s Vámi může zaměstnavatel dohodnout na jiné délce čerpání dovolené, a to i kratší. Takže pokud se s Vámi zaměstnavatel nedohodnul na kratší délce čerpání dovolené (např. max. 10 dnů), pak porušil a stále porušuje ustanovení §217 odst. 1 věta třetí ZPr.
Doporučuji se obrátit s problematikou přesčasů a čerpání dovolených na jak vrchní sestru, tak i primáře oddělení. V případě, že nebude v přiměřené lhůtě situace k Vaší spokojenosti vyřešena, pak se obraťte na management fakultní nemocnice (hlavní sestru a ředitele nemocnice).
Zdroj: www.tribune.cz