Jsem těhotná a pracuji na JIP...
Odpovídá právník se zaměřením na medicínské právo Mgr. Miloš Máca.
Domnívám se, že práce na JIP jako taková, nota bene v nepřetržitém provozu, je možno s hlediska psychické zátěže kvalifikovat jako rizikovou v třetí kategorii podle přílohy k vyhlášce č. 89/2001 Sb., a tudíž podle vyhlášky č. 288/2003 Sb. (§ 2 písm. d) alinea 9), která provádí § 238 odst. 1 zákoníku práce („ZP“) je výkon této práce těhotným ženám zakázán. Nicméně záleží na interpretaci těchto vyhlášek, vycházejme však z předpokladu takového výkladu, že práci na JIP právní předpisy těhotné zaměstnankyni skutečně zakazují. V případě sporu o interpretaci vyhlášek by ve smyslu§ 239 ZP rozhodl lékařský posudek, který by ve Vašem konkrétním výslovně stanovil, zda Vámi vykonávaná práce na JIP ohrožuje Vaše těhotenství či nikoliv.
Pokud by se tento předpoklad naplnil, podle § 239 odst. 1 ZP koná-li těhotná zaměstnankyně práci, která je těhotným zaměstnankyním zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci. Požádá-li těhotná zaměstnankyně pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět. To znamená, že Vás zaměstnavatel v takové situaci skutečně musí přeřadit na méně rizikové oddělení, nemůže se vlivem tohoto snížit Vaše mzdové či platové ohodnocení, a pokud ano, je povinen Vám ho zaměstnavatel vyrovnat (§ 239 odst. 3 ZP), a že máte právo zaměstnavatele požádat, aby Vám v rámci nepřetržitého provozu přiděloval pouze denní směny a nikoliv i ty noční.
Dovolenou Vám sice zaměstnavatel nařídit může, je to jeho oprávnění (§ 217 odst. 1 ZP), ale pochopitelně dovolená nepokryje celou dobu Vašeho těhotenství a není to žádné systémové řešení. Pokud Vám zbyly ještě nějaké přesčasové hodiny, jejich výběr Vám zaměstnavatel naopak nařídit nemůže, jednalo by se o čerpání náhradního volna a to je možné pouze na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, neboli se souhlasem zaměstnance, nikoliv jednostranným určením ze strany zaměstnavatele (§ 114 odst. 1 ZP, § 127 odst. 1 ZP). V době těhotenství pak již práce přesčas konat nesmíte (§ 241 odst. 3 ZP). Nařídit pracovní neschopnost zaměstnavatelem dost dobře nejde.
Pokud by pro Vás zaměstnavatel nenašel jiné vhodné pracoviště, považovala by se tato situace za překážku na straně zaměstnavatele podle § 209 odst. 1 ZP, zaměstnavatel by Vám tedy nemohl přidělovat žádnou práci a po tuto dobu, co byste bez svého zavinění nemohla docházet do práce a vykonávat ji, protože by pro Vás zaměstnavatel žádnou práci neměl, by Vám náležela náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku (§ 208 ZP).
www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz