Jaké zákony ve zdravotnictví se letos podařily prosadit? A na jaké marně čekáme?
1. To důležité: vztah lékař – pacient, ekonomické vztahy
Být ministerským právníkem odpovědným za legislativu, považoval bych věc profesní cti vyřešit chaos mezi občanským zákoníkem a zákonem o zdravotních službách, vzniklý po 2014. Letos k tomu bohužel nedošlo a pokud vím, ani se na tom nepracuje.
Nejde jen o diskutované pitvy, souhlasy či náhradu škod z očkování, to jsou sub specie aeterni detaily. Podstatný je koncepční rozpor mezi občanským zákoníkem, podle kterého je pacient „příkazcem“, a zdravotnickou realitou. Občanský zákoník dobře funguje u butikové medicíny, kde si veskrze zdravý, svéprávný pacient objednává medicínské vylepšení, nejlépe jako samoplátce. Jenže zdravotnictví (a zdravotnické právo) je o „obyčejných“ nemocných, někdy i bezvědomých či nesvéprávných, za které se platí solidárně. Zde jde postavení pacienta jako „příkazce“ stranou. Naopak, v důsledku zažitých pravidel se „příkazcem“ jeví být ten, kdo rozhoduje o rozpočtech, o nákupech, o síti – což určitě není pacient.
Naléhavým úkolem tohoto volebního období mělo být, ale není, vyřešit tento rozpor buď ve prospěch filosofie občanského zákoníku (např. otevřít smluvní síť, zavést pravidlo „peníze jdou za pacientem“, zrušit systém objemových limitací, definovat nárok,umožnit „nadstandard“), nebo naopak ve prospěch rozpočtového financování zdravotnictví (tedy v hrazené oblasti rezignovat na autonomii pacienta, zavést spádovost, zakotvit pravomoc lékaře přidělovat péči v závislosti na rozpočtu). Bohužel, pokud jde o zásadní ekonomické otázky (vč. reakce na nálezy Ústavního soudu o úhradových limitech), máme za sebou dva roky legislativní bezradnosti. Jediná anoncovaná změna je DRG Restart, avšak až na 2018, kdy případný neúspěch dopadne již na novou politickou reprezentaci.
2. Pěna dní
Zákon o neziskovkách
Dosud nedošel do Parlamentu, ač dle plánu měl, a není divu - jde o neřešitelné zadání už z koaliční smlouvy. Nadto v aktuální podobě jde spíše o zákon „o potvrzení dědičných privilegií ministerských organizací“ (a pár dalších bezprocesně vybraných nemocnic). Konkrétně privilegií nezkrachovatelnosti, nerestrukturovatelnosti a trvalého přísunu peněz díky nároku na smlouvu s pojišťovnou.
Zákaz reexportů
Urgentní problém, který ale ve 2015 vyřešen nebyl. Stávající návrh patrně nebude funkční. Primární právo EU předpokládá jednotný trh a tedy jednotnou cenovou hladinu. ČR dosáhla nižší cenové hladiny léků než zbytek EU, za podmínky, že se léky nevozí ven. Činnost reexportérů, tedy cenová arbitráž směřující k vyrovnání cenových hladin, je ovšem z hlediska jednotného trhu žádoucí, proto reexporty nejde národním právem "jen tak" zakázat. Pro zachování nízkých cen léků v ČR a současné zachování jejich dostupnosti bychom museli postupovat zcela jinak, například změnit systém nákupu tak, aby vlastnictví cenově atraktivních léků nikdy nepřešlo na prostředníky. Jenže to by zavánělo přímými hromadnými nákupy, což je nepopulární.
Zdravotnické prostředky
Chceme zavést princip hrazení nejlevnějšího ve skupině. Jenže nevíme, co je ta skupina, protože nemáme vyřešenou definici zaměnitelnosti. A to ani u léků, v tomto se onen přílepek Topolánkovy vlády, na jehož základě funguje stanovení úhrad u SÚKL, opravdu nepovedl (klíčová slova: skupiny dle přílohy 2, referenční skupiny, pseudoreferenční skupiny, pozitivní listy pojišťoven, spor o skupinu 70/2). A protože návrh úhrad zdravotnických prostředků kopíruje lékové řízení, ani zde návrh neumí správně popsat skupinu, ze které vybíráme nejlevnější variantu tak, aby každému v zásadě stačila. Proto tento potřebný zákon dosud není a v dohledné době nebude.
Nadstandardy
Protože u zdravotnických prostředků (ani leckde jinde) neumíme popsat úhradový standard (viz předchozí body), ani letos jsme nedořešili připlácení za nadstandard - čemuž jinak ústavněprávně nic nebrání a současný model systému se bez toho neobejde.
3. Závěrem pár pozitiv
Osobně oceňuji zákonnou povinnost zveřejňování smluv pojišťovna-poskytovatel. Sama o sobě sice nic neřeší, ale přístupem k informacím vytváří prostor pro veřejnou debatu a tedy budoucí odstranění stávajících nelogičností a nespravedlností.
Oceňuji též zahájení debaty o atestačním systému a vzdělávání nelékařů, neboť snad ve finále povede k odstranění některých administrativních bariér mezi pacienty a osobami ochotnými o ně pečovat. Krokem vpřed, byť dílčím, je konečně novela týkající se seznamu výkonů, zakotvující alespoň rudimentární procesní pravidla, včetně povinnosti zveřejnit registračních listy.
JUDr. Ondřej Dostál,www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz