Jak se změní zákony pro pediatry. Rozbor právníka ČLK

Vybrané změny pro pediatry od 1.4.2012

1) Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, nově upravuje podmínky souhlasu zákonných zástupců nezletilého dítěte.

Podle § 35 odst. 2 tohoto zákona se vyžaduje:

- souhlas obou rodičů, a to k poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života,

- souhlas alespoň jednoho z rodičů u „běžných“ zdravotních služeb.

To neplatí tam, kde jsou splněny podmínky pro poskytnutí zdravotních služeb bez souhlasu zákonných zástupců (bezprostřední ohrožení života či zdraví dítěte, v tomto se legislativa nezměnila).

V případě poskytování zdravotnických služeb podstatně ovlivňujících budoucí zdravotní stav zdravotní stav nebo kvalitu života pacienta se vyžaduje souhlas obou zákonných zástupců. Myšleny jsou tím především operace dítěte a další závažné zákroky, které se provádějí na specializovaných pracovištích, nikoliv v běžné ambulantní praxi a dále například zákroky, při nichž s ohledem na dosavadní poznatky a známou úspěšnost vzniká velká pravděpodobnost podstatného negativního ovlivnění zdravotního stavu či kvality života pacienta. Nepodaří-li se v tomto případě získat souhlas obou rodičů, je poskytovatel povinen tuto skutečnost oznámit do 24 hodin místně příslušnému okresnímu soudu za účelem ustanovení opatrovníka. Stejně tak, pokud se názor nezletilého pacienta a jeho zákonných zástupců liší (§ 35 odst. 3).

Zároveň však zákon o zdravotních službách ani jiný zákon nestanoví podmínku ani písemného, ani výslovného souhlasu pacienta, resp. zákonného zástupce. To platí jen pro souhlas s hospitalizací anebo pro případy, kdy tak určí poskytovatel zdravotních služeb, Podmínka pro souhlas je stanovena v § 28 odst. 1 toliko tak, že souhlas musí být svobodný a informovaný. I nový zákon tedy dále počítá s variantou souhlasu konkludentního nebo předpokládaného, a jestliže nezaznamenáte opak, tedy výslovný nesouhlas, lze i tento souhlas považovat za svobodný a informovaný.

To může v praxi při jednotlivých variantách znamenat, že:

a) Jestliže např. lékař vyšetřuje dítě v přítomnosti alespoň jednoho rodiče, tomu sdělí, čím dítě trpí a jaký bude další postup a rodič nevznese námitku, rozhodně toto lze kvalifikovat jako souhlas zákonného zástupce i podle nového zákona o zdravotních službách. Rozhodně lékař není ani nebudete povinen nechat si odsouhlasit jím stanovenou diagnózu, to je čistě věc odborná bez práva pacienta diagnózu schvalovat nebo měnit.

b) Vyšetřuje-li lékař dítě mladší 15 let bez přítomnosti rodičů, v prvé řadě by měl pokusit se kontaktovat jednoho rodiče telefonicky. Je možné vyzvat samotné dítě, ať lékaře s rodičem spojí. Teprve, není-li možné ani jednoho rodiče kontaktovat, je možné ještě přistoupit na onen předpokládaný souhlas, a to tak, že lze u dítěte jedinou otázkou ověřit, zda rodiče vědí, že dítě šlo lékaře navštívit. V drtivé většině případu dostanete kladnou odpověď. Tím, že rodič byl informován od dítěte, že si dítě zajde k lékaři, anebo rodiče dokonce samotné dítě k lékaři poslali, dávají tím opět najevo, že souhlasí s péčí, kterou případně bude nutné u lékaře poskytnout. Není zároveň vinou lékaře, že rodiče v danou chvíli nejsou dostupní. Pouze v případě, kdy by lékaře dítě mladší 15 let navštívilo bez vědomí rodičů a bylo by nutné mu poskytnout lékařskou péči, doporučuji jednoho ze zákonných zástupců raději kontaktovat - v případě péče, která není neodkladnou, předem před poskytnutím, v případě neodkladné péče alespoň ex post.

c) Situaci pro děti starší 15 let lze upravit způsobem, který předpokládá - 35 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách - zákonný zástupce (postačí jeden) dá lékaři po dovršení 15 let dítěte generální písemný souhlas, že v budoucnu, kdy Vás dítě navštíví samo, lze poskytovat lékařskou péči podle potřeby dítěte a s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav. V případě, kdy by lékaři zákonný zástupce takový souhlas nedal, postupuje lékař podle předchozí zásady, kterou uvádím v písmeně b).

2) Při převzetí do péče by nově měl pediatr od pacienta resp. zákonných zástupců výslovně vyžadovat od pacienta rozhodnutí o tom, kdo může:

a) být informován o jeho zdravotním stavu

b) nahlížet do dokumentace+kopírovat ji, popřípadě, že toto právo nemá nikdo.

Nelze-li si toto vyžádat, právo na informace mají osoby blízké – pokolení přímé, sourozenci, manžel, registrovaný partner, osoba pociťující újmu pacienta jako svou vlastní.

To vše viz § 33 tohoto zákona.

3) Novinkou je výslovně zakotvená povinnost plně informovat nezletilou osobu 15 let o zdravotním stavu a všech léčebných opatřeních, jakkoliv toto bylo jistě v praxi již i doteď respektováno a běžně děláno. Od 1.4.2012 však bude podle § 31 odst. 5 zákona o zdravotních službách tato povinnost nově zakotvena tak, že jde-li o nezletilého pacienta nebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům, právo na informace o zdravotním stavu a právo klást otázky náleží zákonnému zástupci pacienta i pacientovi. Pacientovi se v tomto případě informace a zodpovězení doplňujících otázek poskytne způsobem zohledňujícím jeho rozumovou vyspělost a aktuální schopnost informaci porozumět. Nezletilému pacientovi staršímu 15 let se informace a zodpovězení doplňujících otázek poskytne v plném rozsahu s výjimkou případů, kdy tento pacient není schopen v dostatečné míře porozumět významu a charakteru poskytovaných zdravotních služeb a jejich vlivu na jeho zdraví a život; v tomto případě se postupuje podle věty druhé.

4) Výraznou, a v tomto případě nutno říci, že příznivou novinkou, je právo poskytovatele ukončit péči o pacienta. Z nemožnosti vyřadit z registrace problémového pacienta anebo dítě s problémovými zákonnými zástupci, byli dosud nešťastní zejména registrující lékaři, novinka od 1.4.2012 se bude tedy  týkat také registrujících pediatrů resp. PLDD.

Ustanovení § 48 odst. 2 nového zákona umožní právo poskytovatele ukončit poskytování zdravotních služeb v těchto případech (stačí, aby byl naplněn jeden z nich):

a) prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele,

b) pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb; to neplatí, jde-li o registrujícího poskytovatele,

c) pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb,

d) pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem,

e) pacient přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb; to neplatí, jestliže neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta.

Písmena a) až c) jsou v podstatě jasná a vycházejí z podstaty poskytování zdravotní péče, důležitá jsou písmena d) a e).

Pod těmito písmeny si můžeme představit nejen nerespektování navrženého léčebného postupu, nýbrž i situace, kdy pacient či jeho zákonný zástupce vytrvale kontaktuje lékaře s nesmyslnými požadavky, přemrštěnými nároky, což pro lékaře znamená, že se takovému pacientovi musí zcela nedůvodně věnovat na úkor pacientů jiných. Rovněž není výjimkou, kdy pacient či zákonný zástupce navštěvuje lékaře bez dohody či zjevného zdravotního důvodu, narušuje poskytování péče, klid pro ostatní pacienty atd. Ukázkovým příkladem může být dost častý problém pediatrů, a to, že zákonní zástupci dítěte odmítají zákonem stanovená povinná očkování, ač lékař tato očkování zjevně indikuje i z odborných důvodů.

Ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta. Rovněž, jak je v písm. d) a e) uvedeno, nesmí být popsané chování způsobeno zdravotním stavem pacienta. To se naštěstí pediatrů příliš týkat nebude, horší v tomto bude spíše pozice např. psychiatrů, kde je mnohem větší pravděpodobnost, že takové chování bývá způsobeno právě v důsledku nepříznivého zdravotního stavu pacienta.

Mgr. Miloš Máca, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz