Jak MZ řeší hrozbu kritického nedostatku sester?

Nelékařské zdravotnické profese a potažmo celé zdravotnictví čeká náročné období. Ministerstvo zdravotnictví se snaží reagovat. Otázkou však zůstává, zda jsou navrhovaná opatření dostatečná a také dostatečně rychlá, aby odvrátila černé scénáře, před nimiž varuje zejména Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Jaká konkrétní řešení se během posledních měsíců objevila a jaké překážky je ještě třeba překonat? Svůj pohled na věc nám v rozhovoru nabídla klíčová aktérka všech chystaných opatření – hlavní sestra ČR Mgr. Alice Strnadová, MBA.

V posledních měsících se stále více hovoří o hrozbě kritického nedostatku zdravotnického personálu, který by mohl v příštích letech výrazně ovlivnit dostupnost a kvalitu zdravotní péče v Česku. Největší obavy vyvolává situace všeobecných sester, jejichž role je pro fungování zdravotnických zařízení naprosto zásadní. Zdaleka se to však netýká jen jich. Ohroženy jsou i další nelékařské profese, jako jsou porodní asistentky, radiologičtí asistenti nebo zdravotničtí záchranáři. Příčinou je stárnutí stávajícího personálu a nedostatek nových absolventů, kteří by je mohli nahradit, což vytváří na zdravotní systém značný tlak. Zvláště pak s ohledem na demografické predikce a předpokládaný nárůst prevalence některých onemocnění v důsledku stárnutí obyvatelstva, který s sebou ponese také zvýšenou poptávku po zdravotní péči.

Jedním z klíčových kroků k řešení této situace je modernizace vzdělávacích programů, aby byly flexibilnější a lépe odpovídaly potřebám praxe. Je nutné zajistit, aby se do oboru dostávali motivovaní a dobře připravení absolventi, kteří zvládnou náročné požadavky současného zdravotnictví. Bez kvalitního odborného vzdělání hrozí, že systém bude trpět nedostatkem kompetentních pracovníků. Dalším důležitým aspektem je ale také motivace samotných zdravotníků. Bez zlepšení pracovních podmínek, rozšíření kompetencí a větší samostatnosti existuje reálné riziko, že mnoho sester a dalších odborníků z oboru zcela odejde, případně zamíří do zahraničí, kde jsou podmínky často výhodnější.

 Stojíme tak před několika zásadními otázkami. Jak zvýšit počet studentů v těchto oborech a zajistit, že po ukončení studia nastoupí do praxe? Jak zpřístupnit a zatraktivnit vzdělávací programy, aby lépe odpovídaly potřebám zdravotnictví? A jak podpořit samotné zdravotníky, aby měli dostatečný prostor pro profesní růst a zůstali v oboru? Na tyto a další otázky jsme hledali odpovědi u hlavní sestry ČR, která nás uvedla do aktuální situace a přiblížila, jaké konkrétní kroky již Ministerstvo zdravotnictví podniklo a jaké další chystá.

• Ministerstvo na začátku roku uspořádalo varovnou tiskovou konferenci, kde šéf ÚZIS prof. Ladislav Dušek upozornil na hrozbu kritického nedostatku sester během příštích 10–15 let. Mohla byste shrnout, co se od té doby podniklo, aby se této hrozbě předešlo?

Na úvod bych ráda zdůraznila, že práce v oblasti ošetřovatelství je nikdy nekončící proces. Každý den podnikáme kroky, které sice nejsou vždy viditelné na první pohled, ale vedou nás dál. Mnohé z těchto kroků byly zahájeny už v minulých letech a stále probíhají, protože zdravotnictví, medicína i ošetřovatelství jsou dynamické oblasti, které se neustále vyvíjejí.

Co se týče konkrétních kroků pro zajištění dostatku personálu, Ministerstvo zdravotnictví zřídilo Strategickou skupinu pro personální stabilizaci, kde jsou zastoupeni všichni klíčoví aktéři – od vzdělavatelů přes poskytovatele až po plátce zdravotní péče. Zapojujeme se také do mezinárodního projektu HEROES, který se zaměřuje na plánování pracovních sil. Z toho vidíme, že problémy, kterým čelíme, nejsou ojedinělé – potýká se s nimi většina vyspělých zemí.

Je jasné, že potřebujeme více ošetřovatelského personálu, a proto je důležité zvýšit počty studentů v nelékařských oborech. Ministerstvo připravilo návrh na zvýšení kapacit vysokých škol pro tyto obory, podobně jako tomu bylo před časem u lékařských fakult. Tento návrh jsme projednali s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a očekáváme, že od roku 2025 bude tento program realizován. Na jeho podporu jsme získali širokou podporu napříč odbornými společnostmi, vzdělavateli, poskytovateli zdravotních služeb, děkany, poslanci a dalšími. Cílem je zvýšit počet studentů o 20 procent, u kapacitně nejvíce ohrožených oborů až o 40 procent. Do programu se aktivně přihlásilo 18 vysokých škol, které mají kapacitu přijímat více studentů.

• Zdravotnictví ale nemá problémy jen s nedostatkem lékařů a sester. Co ostatní zdravotnická povolání?

Samozřejmě. Program navýšení kapacit vysokých škol se netýká jen sester, podpořit plánujeme i studijní obory dětská sestra, porodní asistentka, radiologický asistent, zdravotnický záchranář a nutriční terapeut. A nezapomínáme ani na další ošetřovatelské profese. Kromě sester například nyní řešíme sanitáře. V současné době jednáme s Ministerstvem práce a sociálních věcí o tom, jak bychom mohli zlepšit průchodnost mezi profesí sanitáře a pracovníka v sociálních službách, aby mohli bez dalšího vzdělávání profesi změnit. Podrobné informace o všech krocích jsou k dispozici ve strategických materiálech ministerstva, konkrétně v kapitole VII., která se zaměřuje na zajištění personálních kapacit a vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. Tam je popsáno vše potřebné.

• Jak konkrétně se snažíte řešit nedostatek sester a zmírnit jejich pracovní zátěž? Plánujete nové iniciativy, které by do zdravotnictví přilákaly více sester?

Částečně jsem už na to odpověděla. Pokud máte na mysli nějakou konkrétní kampaň, podobnou té s názvem „Studuj zdrávku“, tak ano, zadala jsem naší přímo řízené organizaci NCO NZO v Brně, aby se na tuto oblast zaměřila. Snažíme se sledovat různé projektové výzvy, které mohou přinést nové možnosti, jak zvýšit zájem o nelékařské zdravotnické profese a přiblížit je potenciálním studentům.

Je však důležité říci, že momentálně je zájem o studium na zdravotnických školách relativně vysoký. Například vidíme také velký nárůst zájmu o studium na zdravotnických lyceích.

Pozitivní zprávou je, že v posledních letech velká část absolventů zdravotnických oborů skutečně nastupuje do praxe. U všeobecných sester, které dokončily studium mezi lety 2018 a 2022, jich více než 80 procent nyní pracuje v oboru. Naše další kroky se proto musejí soustředit i na to, jak tyto zdravotníky ve zdravotnictví udržet.

• Jakého pokroku bylo dosaženo v měření pracovní zátěže sester a jaké kroky jsou plánovány ke zlepšení pracovních podmínek a složení ošetřovatelských týmů ve směnách? Kdy můžeme očekávat, že výsledky těchto průzkumů budou aplikovány v praxi? A jak závazné budou pro jednotlivá zdravotnická zařízení?

První výsledky pilotního projektu měření ošetřovatelské zátěže by měly být k dispozici v průběhu listopadu a prosince. Na základě těchto výsledků budeme postupovat dále, je tedy možné, že bude následovat například další projekt s upravenými kritérii apod. Cílem je připravit návrhy k úpravě personální vyhlášky a vytvořit doporučení pro složení ošetřovatelských týmů. Věřím, že pro vedení nemocnic to bude užitečný nástroj, který jim poskytne lepší přehled, jak efektivně organizovat své týmy.

Pracovní podmínky samotné jsou ale primárně v rukou jednotlivých zdravotnických zařízení. Ze strany ministerstva můžeme zmínit programy zaměřené na psychické a fyzické zdraví personálu, jako je například systém psychosociální intervenční služby (SPIS) nebo vzdělávací aktivity, které mají pomoci předcházet muskuloskeletálním poruchám. Tady dlouhodobě podnikáme konkrétní systémové kroky, aby se situace zlepšovala.

• Jakým způsobem plánujete motivovat nebo podpořit zdravotnická zařízení k úpravě složení ošetřovatelských týmů a zavedení programů na zlepšení pracovních podmínek sester, například v oblasti zmíněné psychosociální intervenční služby?

Jak už jsem říkala, ohledně měření ošetřovatelské zátěže jde nyní o pilotní projekt, který je třeba nejprve důkladně vyhodnotit a stanovit další postup či kroky. Je samozřejmé, že s výsledky budeme seznamovat poskytovatele zdravotních služeb, aby si mohli zhodnotit, jakým způsobem se u nich změny projeví. 

Co se týče programů na zlepšení pracovních podmínek, například jen v roce 2023 bylo z neinvestičního příspěvku Ministerstva zdravotnictví na pokrytí provozních nákladů NCO NZO využito pro pokrytí provozních nákladů na činnosti SPIS, včetně provozu krizových linek, přes 2,5 milionu korun (pozn. red.: 2 563 121,73 Kč). V rámci dalších projektů jsou zdravotníkům nabízeny vzdělávací akce zdarma.

• S novým školním rokem se začínají naplňovat zdravotnické školy. Jak pokračuje navyšování kapacit těchto škol? Máte už aktuální čísla o počtu nových studentů v klíčových oborech, které je třeba posílit?

Nejprve musím připomenout, že zdravotnické školství je plně v kompetenci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Kapacity na středních a vyšších odborných školách jsou v gesci příslušných krajských úřadů. Naše ministerstvo však aktivně opakovaně oslovuje hejtmany jednotlivých krajů s žádostí, aby do zdravotnických oborů  přijímali maximální počet uchazečů, kteří úspěšně splnili přijímací kritéria. Některé střední a vyšší odborné školy již na naši výzvu zareagovaly a své kapacity výrazně navýšily. V Česku momentálně funguje 35 zdravotnických vyšších odborných škol a 16 vysokých škol, které nabízejí zdravotnické obory. 

Můžu zmínit několik konkrétních příkladů: Olomoucký kraj navýšil kapacitu o 18 studentů v 1. ročníku. Pardubický kraj pak na Střední zdravotnické škole ve Svitavách otevřel 35 nových míst, čímž se celková kapacita zvýšila na 200. K tomu tamtéž vznikne vyšší odborná škola pro 90 studentů v programu diplomovaná všeobecná sestra. Středočeský kraj navýšil kapacity ve školním roce 2023/2024 v Kladně o 30 žáků a v Mladé Boleslavi o 60 žáků. Do budoucna je plánováno další rozšíření – například Střední zdravotnická škola v Berouně bude mít od školního roku 2026/2027 nové prostory, kde zvýší kapacitu oboru praktická sestra o 120 žáků.

• Máte tedy již k dispozici aktuální čísla o počtu nových studentů, kteří se letos zapsali do zdravotnických oborů?

Statistická data k počtu studentů zpracovává resort školství a předává na základě dohody Ministerstvu zdravotnictví informaci, se kterou pak dále pracuje ÚZIS. Data jsou zpracována a zaslána na jaře za předchozí školní/akademický rok. V současné době tedy máme jen informace za rok 2023. Téměř 2 700 studentů se zapsalo do oboru všeobecná sestra na vysokých nebo vyšších odborných školách, 3 698 studentů do oboru praktická sestra na středních zdravotnických školách.

• Jak hodnotíte spolupráci s ministerstvem školství a kraji? Kde vidíte největší přínosy a které oblasti ještě vyžadují zlepšení?

Spolupráce s ministerstvem školství a kraji je pro nás naprosto zásadní. Ministerstvo školství je naším klíčovým partnerem v oblasti vzdělávání a kraje zase hrají důležitou roli jako zřizovatelé středních a vyšších zdravotnických škol. Myslím, že máme společný cíl – zajistit dostatek kvalitně vzdělaných zdravotníků. V tomto ohledu považuji naši spolupráci za velmi dobrou. Do budoucna vkládám velké naděje do digitalizace. Nejen my a ministerstvo školství, ale obecně všechny subjekty státní správy potřebují sdílet data. Věřím, že naše spolupráce bude potom jednodušší i rychlejší.

• Jaký je současný stav financování vzdělávacích programů pro nové sestry? Plánuje se zvýšení této podpory a pokud ano, jakým způsobem?

Pokud jde o podporu specializačního vzdělávání sester a dalších nelékařských profesí prostřednictvím dotací na rezidenční místa, můžu říci, že tato podpora je dlouhodobá a stabilní. V současné době funguje dobře a nemáme v plánu změny. Co se týče kvalifikačního vzdělání, již jsem zmínila program navýšení kapacit vysokých škol pro všeobecné a dětské sestry, porodní asistentky, radiologické asistenty, zdravotnické záchranáře a nutriční terapeuty. V oblasti celoživotního vzdělávání realizujeme řadu projektů s NCO NZO.  

• Jaké změny plánujete v kvalifikačním vzdělávání, aby bylo atraktivnější pro mladé zdravotníky a sestry? Jak chcete přilákat dostatek adeptů na zdravotnická povolání z aktuálně silných populačních ročníků?

Kvalifikační vzdělávání je v zásadě nastaveno dobře, ale neustále pracujeme na jeho větší prostupnosti. To znamená, aby zdravotník, který se rozhodne pro změnu nebo rozšíření kvalifikace, nemusel znovu absolvovat celý studijní program, ale jen ty části, které mu chybějí. Totéž platí i pro specializační vzdělávání. Například pokud se sestra specialistka v interních oborech rozhodne přejít do domácí nebo hospicové péče, bude mít díky započítání předchozího vzdělání druhou specializaci kratší.

Jednáme také s ministerstvem školství o změně obsahu vzdělávání na zdravotnickém lyceu. Momentálně lycea, podobně jako gymnázia, připravují studenty především na studium na vysokých školách a absolventi nezískávají žádnou zdravotnickou kvalifikaci. To bychom rádi změnili, aby mohli absolventi lycea pracovat například jako správci dat nebo administrátoři. Tím bychom ulehčili sestrám od části administrativních povinností.

• Máte konkrétní časový plán pro zavedení změn v kvalifikačním vzdělávání, zejména co se týče prostupnosti a uznávání předchozího vzdělání?

Některé ty změny už proběhly, jejich výsledkem je například možnost přijímat na vyšší odborné školy praktické sestry, zdravotnické záchranáře, porodní asistentky nebo dětské sestry do vyššího ročníku, pokud se chtějí stát sestrou všeobecnou. Rovněž v akreditovaných kvalifikačních kursech je možné započíst část předchozího zdravotnického vzdělání.

• Jakou roli hrají zahraniční zdravotníci v našem systému? Máte odhad, jaký podíl nelékařských pracovníků tvoří cizinci? Jaký by byl ideální stav a plánujete kroky ke zvýšení jejich počtu?

V současnosti máme v našem zdravotnictví výrazně více zdravotníků z Ukrajiny, kteří se ukázali jako schopní dobře se  integrovat. Je ale důležité si uvědomit, že zahraniční pracovníci potřebují na začátku podporu, aby se v novém prostředí zorientovali. Vyšší počet cizinců na jednom oddělení klade zvýšené nároky na stávající tým, a proto bych ráda poděkovala všem sestrám a dalším zdravotníkům, kteří se podílejí na jejich adaptaci.

Co se týče podílu zahraničních nelékařů, přesná čísla teď nemám k dispozici, ale je to něco, co pravidelně sledujeme. Optimální podíl není přesně dán, ale jde o to, aby zahraniční pracovníci byli v týmu dobře integrováni a přínosní. V tuto chvíli neplánujeme žádné konkrétní kroky na zvýšení jejich počtu, ale budeme se snažit dál podporovat jejich hladké začlenění do českého zdravotnictví.

• Máte k dispozici přesnější údaje o podílu zahraničních nelékařských zdravotníků v Česku?

V roce 2023 si požádalo o uznání kvalifikace pro práci v českém zdravotnictví na 500 nelékařů, to ale neznamená., že ve zdravotnictví pracují.  Myslím si, že zahraniční zdravotničtí pracovníci potřebují zpočátku vysokou míru podpory, z tohoto důvodu je realizován v NCO NZO projekt, který se této oblasti věnuje.

• Jak hodnotíte obraz nelékařských zdravotnických profesí ve společnosti? A jak plánujete zvýšit povědomí o těchto profesích mezi veřejností a studenty?

Nelékařské zdravotnické profese patří v různých průzkumech k těm nejváženějším. Kvalitu a potřebnost zdravotnických povolání jasně prokázala pandemie covidu-19.  Bez extrémního pracovního nasazení zdravotníků by tuto hrozbu nebylo možné překonat. To, že zdravotničtí pracovníci existují, ví každý občan této republiky a povědomí veřejnosti již existuje. Vnímáme, že prestiž povolání se také daří postupně zvyšovat, mimo jiné i postupným navyšováním platů a zajímavou nabídkou pracovních míst v pestré škále odborností. Jak jsem již uvedla, zadala jsem naší přímo řízené organizaci NCO NZO v Brně, aby se prostřednictvím projektové činnosti na tuto oblast zaměřila a sledovala výzvy, které budou vypisovány. Máme mnoho nelékařských zdravotnických profesí, které je třeba zájemcům o studium přiblížit. Obraz nelékařských profesí v očích veřejnosti tedy vnímám jako dobrý. Co mě osobně trápí, je rostoucí agresivita ve společnosti. Zdravotníci bohužel čelí i slovním a fyzickým útokům ze strany pacientů nebo jejich příbuzných.

• Agresivita ve zdravotnictví je asi téma pro samostatný rozhovor. Vnímání prestiže povolání u veřejnosti i mezi samotnými zdravotníky ale ovlivňuje i šíře jejich kompetencí. Jak pokračují plány na rozšíření kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků? 

To je nikdy nekončící práce. Aktuálně jsme připravili změnu vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků, kde budou nově ukotveny kompetence pro sestru specialistku s odborností „Sestra pro hojení ran“. Tato specializace, resp. absolventi tohoto specializačního oboru, posílí kvalitu ošetřovatelské péče a věřím, že bude mezi sestrami i žádaná. Kompetence také průběžně prohlubujeme prostřednictvím cíleně zaměřených certifikovaných kursů.

• Plánujete do budoucna zavést další specializace, které by posílily kompetence nelékařských zdravotníků, podobně jako specializace „Sestra pro hojení ran“?

Specializace se tady nevymýšlejí od stolu, ale pečlivě je zvažujeme na základě podnětů z praxe. Trendem je spíš redukce specializací, nebo lépe řečeno pospojování úzce zaměřené specializace do větších celků s tím, že užší prohloubení kvalifikace lze provést kratšími certifikovanými kursy. 

• Napadají vás další systémové změny, které by mohly dlouhodobě stabilizovat personální kapacity nelékařských pracovníků v České republice? Plánujete implementovat některé příklady dobré praxe ze zahraničí?

Podstatné je najít shodu nad systémovými změnami, což v prostředí, kde mají zdravotnická zařízení různé zřizovatele, není vůbec snadné. Jak už jsem zmínila, Ministerstvo zdravotnictví zřídilo Strategickou skupinu pro personální stabilizaci, kde jsou zastoupeni všichni klíčoví aktéři – od vzdělavatelů přes poskytovatele až po plátce zdravotní péče. Zapojili jsme se také do mezinárodního projektu HEROES, který se zaměřuje na plánování pracovních sil. Co se týče plánování počtu zdravotnických pracovníků, je pro nás příkladem Finsko, kde poměrně razantně navýšili počty studentů zdravotnických oborů a nelékařským zdravotnickým pracovníkům, především sestrám, kompetence. Další inspirací jsou pro nás v oblasti kompetencí kolegové z Polska, v oblasti primární péče máme poměrně čerstvou podnětnou zkušenost ze Španělska. Příkladů ze zahraničí máme více, důležité je najít shodu nad systémovými změnami. 

• Jaké jsou vaše hlavní cíle a plány pro všeobecné sestry a další nelékařské pracovníky do konce roku 2024 a pro následující období?

Opatření, která jsem zmínila, jsou systémová. Pro mě je klíčové stále se posouvat, nezastavit se a dokončovat rozpracované úkoly. Vše by mělo směřovat k tomu, aby naše sestry a další nelékařští zdravotničtí pracovníci byli dobře vzdělaní, erudovaní, schopní se samostatně a odpovědně rozhodovat a měli k tomu dostatek znalostí i příležitostí pro další rozvoj. Zároveň by měli mít odpovídající finanční ohodnocení, psychosociální podporu a uznání od společnosti.

Pokud jde o naše cíle a plány, nyní je v pracovní verzi změna ocenění ministerstva za celoživotní přínos ošetřovatelství – cena PhDr. A. G. Masarykové, která je spojena i s finančním oceněním vítězky či vítěze. Rádi bychom oceňovali více zdravotníků a tím zviditelňovali jejich přínos ve zdravotnictví, který by mohl být motivační pro odbornou i laickou veřejnost. V tomto případě musí dojít ke změně nařízení vlády, a to chceme stihnout do konce roku.  Do konce roku také musí být finalizována změna vyhlášky o činnostech, aby sestra pro hojení ran měla jasné kompetence.  V současné době je rozpracována celá řada průběžných činností a nelze přesně predikovat konečný konsensus. Rozhodně nemohu říci, že bychom měli mít posledního prosince 2024 hotovo.