Jak fungují hlasivky?
Být průkopníkem není jednoduché. Potvrdit to mohli Einstein, Newton, Koperník, ale třeba i Vojtěch Mišun. Brněnský vědec se teď snaží celému světu vysvětlit, jak fungují lidské hlasivky. Přesvědčit je o tom, že 30 let staré poznatky nejsou ty správné, ale není jednoduché. Vědci dokážou být v prosazování svých názorů neuvěřitelně urputní, zvlášť když by se jim měla zbořit třicetiletá jistota, řekl Mišun.
Se svým týmem ze strojní fakulty Vysokého učení technického v Brně se posledních šest let snaží najít způsob, jak vrátit němým lidem jejich původní hlas. Vypadá to, že by mohl být na správné cestě, prototyp takzvaných umělých hlasivek už si nechal patentovat. Pokud se vše podaří podle plánu, mohl by jeho vynález pomoci jen v Česku asi čtyřem stovkám němých.
Mišun se nejprve snažil získat informace od jiných týmů, ve světě se problémům němých věnuje několik institucí se stovkami pracovníků. "Chodil jsem od jedněch k druhým a kroutil jsem hlavou. Nakonec jsem naznal, že budu muset použít svůj mozek a něco vymyslet," řekl. A tak začal dlouhý a náročný boj s vědeckou obcí.
Brněnský vědec přišel na to, že hlasivky fungují úplně jinak než dosud lékaři i vědci mínili. Podle původních poznatků starých asi 30 let přitom pracovala většina vývojových týmů na světě. Nejprve jeho poznatkům věřil málokdo, nyní už ale vědecká obec zvažuje, jestli teorii o fungování hlasivek podle Mišuna přijme za sobě vlastní. Naprostá většina vědců ale vychází ze 30 let starého poznatku, že se hlasivkové svaly pohybují od sebe a k sobě a jsou stále napřímeny.
Mišun ale přišel s tím, že jsou hlasivky pružné a proti sobě se nepohybují rovnoběžně. Tlakem vzduchu z plic se začnou ze spodu oddalovat a jakmile se vzduch dostane k horní části hlasivek, spodní část se zavře. Tím hlasivky vytvářejí bubliny, díky kterým člověk mluví.
Několik prvních článků do odborných vědeckých časopisů Mišunovi dokonce ani nevydali. "Dostaly se do rukou lidem, kteří byli přesvědčeni, že nemám pravdu," vysvětluje. Později nepřijímal ani pozvání na vědecké konference. "Když mě na nějakou lákali, několikrát jsem nereagoval, ale nakonec jsem do toho šel," vzpomíná.
V úvodním dotazníku měl vyplnit nejen jméno a další základní údaje, ale i pseudonym. Nejdřív prý nechápal, proč se má na vědecké půdě bavit s ostatními kolegy pod přezdívkou. "Pak mi to došlo, někteří kolegové se chovali hodně nepřátelsky. Na jednu stranu to chápu, kdyby se mi někdo snažil rozbít něco, čemu jsem 30 let věřil, nevím jak bych reagoval já," přemítá. Jedním dechem ale dodává, že je přesvědčen o tom, že jeho verzi o hlasivkách už nikdo výrazně neupraví.
Zdroj: ČTK