Jak funguje španělský systém zdravotní péče II

V minulém čísle jsme vás na straně A8 obeznámili se základními obrysy zdravotní péče v největší zemi Pyrenejského poloostrova. V dnešním dokončení textu vám česká lékařka, která v této zemi působí, přiblíží její zdravotnickou realitu z ještě detailnějšího pohledu.

Primární péče je ve Španělsku zajišťována ve zdravotnickém středisku všeobecnými lékaři, se specializací rodinný a komunitární lékař, dále jsou součástí tohoto týmu pediatři, zdravotní sestry, sociální pracovníci, porodní asistentky a fyzioterapeuti.

Každá autonomní oblast má ve své kompetenci rozdělení teritoria na zdravotní oblasti (áreas de salud) a dále na základní zdravotní zóny (zónas básicas de salud), dle nichž je péče organizována.

Každá zdravotní zóna má své zdravotní středisko a dále zdravotní oblast má všeobecnou nemocnici, kde je jednak část lůžková – hospitalizační –, a také druhá část, kde se nacházejí odborné ambulance.

Ke specialistovi je možné se dostat v rámci veřejného zdravotnictví pouze po doporučení lékařem primární péče. Existují polikliniky, kde sídlí část specialistů, vše je ale řízeno přes jedno ředitelství, a to specializované péče.

Hlavní pracovní náplní lékaře na zdravotním středisku je samozřejmě asistenční činnost, součástí každodenní práce je i povinnost navštěvovat pacienty doma, jde o lidi, kteří se z nějakého zdravotního důvodu nemohou dostavit osobně na zdravotní středisko a jejich stav vyžaduje lékařskou péči.

Další nedílnou součástí je i určitá administrativní práce, vypisování různých potvrzení, doporučení a lékařských zpráv. Ne ve všech případech je přesně vymezeno, jaká potvrzení vypisuje lékař primární péče (jsou zdarma), mohou to být různé lékařské zprávy například pro adopci dítěte, ale například potvrzení pro řidičský průkaz je nutné vyřídit na specializovaných klinikách, kde se za toto malé vyšetření platí.

Pouze lékař primární péče může vypisovat pracovní neschopnost, a to i v případě, že se na diagnóze ani na léčbě nepodílí, například pokud se jedná o chirurgické intervence.

Pracovní doba na zdravotním středisku začíná v 8 hodin ráno, kdy se provádějí předem objednané odběry krve a moči. Lékaři začínají ordinovat v 8.30 h a ordinační doba končí v 15 hodin, kdy zároveň začíná odpolední služba. Pacienti jsou objednáváni předem, a to buď přes administrativního pracovníka, anebo je lékař zapíše do své agendy sám, například pokud se jedná o kontrolu určitého onemocnění.

Pacienti jsou objednáváni po pětiminutových intervalech. Každý lékař si svou agendu organizuje tak, jak mu to nejvíce vyhovuje, a samozřejmě jsou pacienti, kteří potřebují více než 5 minut, myslím, že tvoří většinu. Podle toho také vypadá čekací doba, která se může prodloužit v závěru ordinačních hodin i o celou hodinu.

Většina pacientů s tím počítá, protože jsou seznámeni s fungováním celého systému, velká většina to respektuje, ale samozřejmě že při dlouhém čekání se vyskytují problémy, což je pochopitelné.

Pacienti s urgentními zdravotními problémy jsou ošetřováni přednostně a bez čekání.

V rámci veřejného zdravotnictví pracuje primární péče s digitalizovaným systémem chorobopisu, tzv. OMI. Pokud s ním spádová nemocnice funguje také, jsou tyto dva systémy propojeny.

V praxi to znamená, že je možné nahlédnout do nemocničního chorobopisu konkrétního pacienta, také například na RTG snímky, nebo výsledky vyšetření krve a moči. Naše spádová nemocnice v Avilés (Hospital de Avilés – San Agustín) pracuje se systémem SELENE, který je propojen se zdravotními středisky, což nám zpětně umožňuje nahlédnout do nemocnicničního chorobopisu, pokud je to nutné.

Celá primární péče pracuje s OMI, jednotlivé chorobopisy jsou propojeny v rámci jednoho zdravotního střediska, to znamená, že se mohu podívat na spis kteréhokoli pacienta registrovaného v daném zdravotním středisku. Nemohu se ovšem podívat do chorobopisu z jiného střediska. Prozatím nemohu nahlédnout do systému jiné než právě spádové nemocnice.

Pohotovostní služba

Lékařská péče je v rámci veřejného zdravotnictví zajištěna po celých 24 hodin denně, po celý rok, a to jak v primární péči, to znamená na zdravotním středisku, tak i jako všeobecná urgentní služba v nemocnicích.

Lehčí patologie bývají ošetřeny na zdravotním středisku v rámci primární péče, kde této pohotovosti často využívají také nemocní, kteří se například z pracovních důvodů nemohou dostavit ke svému lékaři do 15 hodin.

Pokud sloužící lékař vyhodnotí patologii jako závažnější, kdy je nutné nemocniční ošetření, nebo pokud je k léčbě třeba nějaké další diagnostické vyšetření, pošle pacienta s doporučením do nejbližší spádové nemocnice.

Zjistí‑li, že se jedná o život ohrožující onemocnění, kontaktuje službu 112, kde zažádá o převezení pacienta sanitkou nebo mobilní jednotkou JIP. Na nemocniční urgentní příjem se může pacient obrátit i bez doporučení lékařem primární péče, v podstatě kdokoli s jakýmkoli zdravotním problémem se sem může dostavit a je ošetřen.

Jedná se i o situace, kdy se pacient nenachází v místě své spádové nemocnice, proto je vždy potřeba se prokázat zdravotní kartou s číslem sociálního zabezpečení.

Tato služba je zahrnuta do všeobecného zdravotnictví a pacient za ni nepřiplácí. Neustále se vedou diskuse, zda by nějaká, alespoň symbolická částka mohla vést k tomu, že by nedocházelo k jejímu zneužívání a zbytečnému přehlcení banálními patologiemi.

Ve většině nemocnic se pacienti při příjmu rozdělí do několika kategorií dle závažnosti symtomatologie, toto rozdělení, tzv. triaje, provádějí zdravotní sestry určené a vyškolené speciálně pro tuto práci. Jde o soubor několika jednoduchých otázek a základních klinických údajů, z nichž je možné určit závažnost dané patologie.

Existuje několik specifických programů, konkrétně v Avilés se pracuje s informačním programem Manchester. Každý pacient je označen barvou, která symbolizuje urgentnost ošetření, a tedy i předpokládanou dobu čekání. Pokud je onemocnění lehčího charakteru, je potřeba počítat s delším čekáním, na což je pacient dopředu upozorněn, je pochopitelné, že přednost mají závažnější patologie.

Podle stanovené diagnózy a průběhu onemocnění je pacient po zlepšení svého zdravotního stavu propuštěn do domácího ošetřování nebo je hospitalizován na příslušném oddělení dané nemocnice. Další možností je také ponechání pacienta k observaci právě na urgentním příjmu, zpravidla ne déle než 24 hodin, poté je buď propuštěn, nebo hospitalizován.

Pohotovostní službu v primární péči vykonávají lékaři ze zdravotního střediska nebo lékaři, kteří mají přímo smlouvu pro tzv. kontinuální péči.

Pohotovostní služba zde začíná v 15.00 h a záleží na konkrétním místě, zda končí ve 20 hodin, nebo ve 22 hodin, a dále je koncentrována do většího centra. Od 22 hodin musí pacient telefonovat na linku 112, kde lékař z koordinačního týmu určí, zda charakter patologie umožňuje její ošetření v primární péči nebo je‑li třeba vyslat přímo sanitu či mobilní jednotku JIP.

V případě, že jde o banální onemocnění, je avizován lékař na zdravotním středisku, který se buď přímo dostaví do bydliště nemocného, nebo pokud to zdravotní stav pacienta dovolí, ten se sám dostaví do zdravotnického centra, kde je sloužícím lékařem a popřípadě sestrou ošetřen.

Cena za odslouženou hodinu závisí na tom, zda jde o službu přes týden nebo víkendovou, a také existuje tzv. speciální sazba za některé svátky (vánoční). Tato sazba se může lišit v jednotlivých autonomních oblastech, v Asturias je to konkrétně tato hodinová sazba: ve všední dny 21 eur, v sobotu a neděli + svátky 23 eur, speciální svátky 35 eur. Od páté služby v jednom měsíci se i týdenní služba platí jako víkendová.

Služba 112 (www.112.es)

Každá španělská autonomní oblast má ve své kompetenci koordinovat na svém území vlastní službu 112, která řídí a kontroluje veškeré urgentní a emergentní situace. Na toto číslo může zavolat kdokoli během 24 hodin nepřetržitě v případě jakékoli naléhavé situace.

Pod tímto číslem jsou koordinovány veškeré složky civilní obrany. V případě čistě lékařské pohotovosti je občan spojen na operátora SAMU (servicio de atención médica urgente), který dle daného algoritmu vyhodnocuje situaci a v případě nutnosti přepojuje hovor na lékaře, jenž je zodpovědný za mobilizaci prostředků sloužících k vyřešení dané situace.

Fyzicky telefonisté 112 a SAMU (spolu s lékaři) sídlí ve stejné budově, jsou to dva sousedící sály, což samozřejmě ulehčuje spolupráci jednotlivých složek, například v případě těžké dopravní nehody nebo jakékoli větší katastrofy.

Na stejném místě se nacházejí i hasiči a je k dispozici také helikoptéra, která se využívá k záchranným akcím v horách anebo k urgentním převozům ze vzdálenějších míst provincie.

V Asturias je k dispozici ještě jedna helikoptéra se sídlem v Gijonu, což je největší přímořské město provincie, která slouží k záchranným akcím na moři.

V Asturias má SAMU k dispozici sedm vozů JIP (uvi móvil), kde je veškeré urgentní lékařské vybavení umožňující zasáhnout v jakékoli život ohrožující situaci.

Posádku těchto vozů tvoří lékař, sestra a dva technici. Dále je zde 21 vozů tzv. beta, kde je vybavení podobné, s tím rozdílem, že v sanitce není respirátor a defibrilátor a posádku tvoří specializovaní technici.

V případě, že v určitém okamžiku není k dispozici sanitka JIP s lékařskou posádkou (UVI – móvil), a lékař v koordinačním centru vyhodnotí situaci jako krizovou, spoji se s nejbližším zdravotním střediskem a vyšle do „terénu“ lékaře primární péče.

V Asturias správa urgentní služby SAMU spadá do veřejného zdravotnictví, to znamená že i sanitární personál je kontrahován přes tento asturský státní zdravotní systém. Ne ve všech autonomních oblastech je to stejné, správa může být privátní zcela nebo částečně.

Sanitky a i technický personál jsou spravovány soukromou firmou, která má smlouvu se státními zdravotnickými orgány.

------

MUDr. Alexandra Čadová

Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune