Izraelské zdravotnictví zblízka
Ve dnech 23. 2. až 1. 3. 2012 se uskutečnila sedmá odborně poznávací mise českého zdravotnictví v Izraeli. Delegaci tvořilo 52 členů pracujících ve zdravotnictví na různých úrovních – v řídících složkách státního sektoru, v nemocničních i fakultních zařízeních, v systému přednemocniční péče, na regionálních zdravotních úřadech a v oblasti informačních technologií se zaměřením na zdravotnictví. Zastoupeni byli i lékaři pracující v soukromém sektoru, zaměstnanci zdravotních pojišťoven i zástupci občanských sdružení zabývajících se zdravotnickou problematikou. Akci uspořádala obchodní sekce izraelského velvyslanectví v ČR.
Izrael je země malá rozlohou, s krátkými vzdálenostmi. Její plocha včetně území pod palestinskou samosprávou měří 27 800 km², celková délka od severu k jihu činí 470 km, největší šířka státního území dosahuje 135 km. Žije zde necelých 8 milionů obyvatel, z toho 90 % v hustě zalidněných městských aglomeracích, především v přímořském pásmu u Středozemního moře na severozápadě země.
Systém stojí mimo politiku
Od roku 1995, kdy byly přijaty zásadní zákony reformy zdravotnictví, je každý občan Izraele ze zákona zdravotně pojištěn. Daň na zdravotní pojištění činí 9,8 % z příjmu, z čehož 4,8 % je strháváno ze mzdy každému pojištěnci a 5 % doplácí stát. Svým členům mohou na zdravotní pojištění přispívat rovněž odborové svazy zaměstnanců. Systém zdravotního pojištění je založen na solidárním principu, každý občan má právo na bezplatné zdravotnické služby podle přesně definovaného „zdravotnického koše služeb“, který je každoročně aktualizován. Spotřebovává asi 8 až 9 miliard amerických dolarů ročně. Dále je možný systém individuálního připojištění ve zdravotních pojišťovnách, jejž využívá asi 80 % obyvatelstva. Třetí možností je na komerční bázi zcela individuálně sjednané i hrazené pojištění. Standardní pojištění nezahrnuje stomatologickou péči, optometrické služby, dále kosmetickou chirurgii a některá, např. sexuologická vyšetření a léčbu.
Stát distribuuje vybrané finanční prostředky do zdravotnictví prostřednictvím 4 organizací, analogických našim zdravotním pojišťovnám, které se nazývají Health Maintenance Organisations (HMO). Největší z nich je Clalit mající 53 % pojištěnců, dále Maccabi 25 %, Meuhedet 13 % a Leumit asi 9 % pojištěnců. Finance se rozdělují podle počtů pojištěnců, za malé děti a starší osoby (nad 65 let) je platba vyšší. Zohledňuje se rovněž místo pobytu (hustě obydlené oblasti vs. periferní lokality země) a dále některé vyjmenované závažné diagnózy bez ohledu na věk, např. zařazení do dialyzačního programu apod. Každý občan si může pojišťovnu svobodně zvolit, změnit ji může rovněž svobodně, nejdříve však po 3 měsících. Přestupů pojištěnců v posledních letech ubývá, neboť rozsah pojištění je definovaný státem a individuální připojištění je velmi podobného obsahu.
Izraelská vláda dává na zdravotnictví stále nižší procento hrubého domácího produktu (HDP), v současnosti je to kolem 7,5 %, což na jednoho obyvatele představuje asi 2 165 amerických dolarů (údaj z roku 2009). Významným momentem ve zdravotnickém systému země je dosažený politický konsensus mezi pravicově i levicově orientovanými stranami, což znamená, že tento systém se vyvíjí celkem stabilizovaně bez ohledu na orientaci právě vládnoucí politické garnitury.
Průměrná délka života mužů se pohybuje kolem 79 roků, u žen 82 let. Vzhledem k imigrační vlně v 90. letech minulého století jsou v Izraeli nyní silné populační ročníky, což přináší růst populace o 1,8 % ročně. Denně se zde narodí kolem 450 dětí, umírá asi 100 osob. Celkem 28 % obyvatelstva je mladšího věku než 14 let, osob starších 65 let je asi 10 procent.
V kalkulaci akutních lůžek je poměr 1,4 lůžka na 1 000 obyvatel. Průměrná délka hospitalizace je 4,1 dne, přičemž obložnost lůžkové kapacity dosahuje 95 procent. Je to výsledek státní zdravotnické politiky, která klade důraz na domácí péči a tzv. community care mimo nemocnice.
Čtyři zdravotní pojišťovny mají k dispozici 29 všeobecných nemocnic s asi 14 200 lůžky, 21 psychiatrických léčeben a zařízení s 5 500 lůžky a 242 zařízení následné péče či léčeben geriatrických s 18 200 lůžky. Kromě těchto nemocnic existuje řada zdravotnických zařízení nestátních, vlastněných nevládními nebo nadačními organizacemi. I tyto nemocnice jsou přístupny veškeré veřejnosti. V současné době připadá v Izraeli na 1 000 obyvatel 3,4 lékaře.
Návštěva v soukromé a státní nemocnici
Nemocnice Assuta v Ramat HaChayal je největší a nejnověji otevřenou (2009) soukromou nemocnicí v Izraeli, která je součástí řetězce zdravotnických zařízení, vlastněných zdravotní pojišťovnou Maccabi. Je přístupna všem občanům, kteří mají soukromé připojištění (80 % obyvatel, jimž léčbu pojišťovny hradí) nebo, jak je tomu např. u cizinců, tzv. medical tourists z celého světa, kteří léčbu i pobyt platí sami. Nemocnice je orientována na nejmodernější diagnostické metody a následnou léčbu především v oblastech onkologie a veškeré chirurgické léčby (pouze elektivní operace). K dispozici je 19 operačních sálů, na nichž je plánovaný provoz v pracovní dny od ranních hodin do půlnoci. Nemocnice má relativně málo stálých zaměstnanců, na částečné úvazky v ní pracují významní odborníci z nejrůznějších oborů. Ubytovací podmínky umožňující nejvyšší možnou míru soukromí pro nemocné na jednolůžkových, kompletně vybavených pokojích, tzv. semiprivátní pokoje představují velké dvoulůžkové pokoje. S nemocnými mohou zůstat jejich příbuzní. Nad každým lůžkem je zavěšen monitor připojený k internetu a nabízející další komunikační možnosti.
Největší státní nemocnicí nejen v zemi, ale i na Středním východě je nemocnice Sheba v Tel HaShomer (poblíž Tel Avivu). Byla vybudována po roce 1948 z původní britské vojenské nemocnice. Dnes má více než 1 700 lůžek, 65 budov se nachází na kampusu o ploše 150 akrů, kde je umístěno 120 klinických oddělení. Pracuje zde kolem 1 100 lékařů, více než 2 500 sester. Nemocnice je součástí telavivské univerzity, potažmo lékařské fakulty, jsou zde výzkumná centra biomedicínských technologií. Součástí je velké rehabilitační centrum, kde zajímavostí je např. provádění tzv. testu soběstačnosti, kde jsou pacienti umístěni na několik dnů před plánovaným propuštěním do standardně vybavených „domácích pokojů“, jako jsou v domácnostech, aby se naučili zvládat situace po návratu domů. Průměrná doba hospitalizace je 10 dnů na akutních lůžkách, 60 dnů v rehabilitačním centru.
Součástí nemocnice je i „National Simulation Center“, kde se školí zdravotničtí pracovníci v dovednostech s využitím nejrůznějších pomůcek (např. resuscitační manekýni, počítačové simulátory apod.). Není bez zajímavosti, že zkouškou zde procházejí i mladí studenti – zájemci o studium medicíny a také rezidenti v rámci přípravy k atestačním zkouškám. Ročně zde projde školením asi 6 000 zdravotníků všech kategorií.
Příjem obětí hromadných neštěstí – pochopitelná priorita
Všeobecně je možno konstatovat, že všechna zdravotnická zařízení musejí být trvale připravena – a to do 15 minut! – přijímat oběti z hromadných neštěstí či útoků. Každá nemocnice musí mít trvale k dispozici materiál k zabezpečení těchto raněných, přičemž se počítá s 20 % lůžkové kapacity nemocnice, jež musí být v případě potřeby uvolněna. Všechny nemocnice mají dokonale zpracovaný a hlavně opakovaně procvičovaný a zažitý plán a systém práce při hromadném příjmu raněných či zasažených. Tento systém je na úrovni oddělení testován několikrát ročně, celonemocničně jedenkrát za rok.
Obecně platí, že všechny nemocnice mají bohaté vybavení moderními technologiemi, informačními počítačovými systémy, jež umožňují rychlé vyhledání dokumentace z předchozích hospitalizací, nalezení jakýchkoli dat toho kterého pacienta, v číselné nebo grafické podobě, RTG dokumentace apod. Tento systém je obousměrný a umožňuje informovanost i rodinných lékařů o vlastních pacientech.
Za zmínku stojí, v případě hromadného příjmu raněných, fungování informačních středisek v nemocnicích. Každý pacient, u něhož není známa identita (např. v bezvědomí), je fotografován a na internetových nemocničních stránkách jsou tyto fotografie ze všech nemocnic v zemi (pouze v nemocničním informačním centru) připraveny k nahlédnutí lidem, kteří pátrají po svých příbuzných, potenciálních obětech např. teroristického útoku. Za pozornost stojí jistě i skutečnost, že velké nemocnice jsou zpravidla sdruženy v komplexu (společný kampus) s univerzitou (lékařskou fakultou) a výzkumnými ústavy medicínskými i zaměřenými na biotechnologie. Zkrácení komplikované cesty výzkum – vývoj – klinická praxe, s možností neustálé zpětné vazby mezi všemi zúčastněnými, je takto zásadní a neobyčejně cenné. Nelze se tedy divit, že Izrael má celosvětově nejvíce podaných zlepšovacích návrhů a patentových řízení v oblasti biotechnologií!
Pomoc handicapovaným
Zcela neobvyklým zážitkem byla prohlídka Yad Sarah Centra pro rehabilitaci v Jeruzalémě. Tato dobrovolnická organizace je z 97 % procent financována z dobrovolných darů a příspěvků. Pracují zde dobrovolníci, studenti i mladí lidé vykonávající sociální služby namísto vojenské základní služby. Organizace s celostátní (i mezinárodní) působností se zaměřuje na pomoc lidem s handicapem, po úrazech, starým osamělým lidem apod. Umožňuje rovněž zapůjčení nejrůznějších rehabilitačních i životních pomůcek lidem např. po cévních mozkových příhodách, amputacích. Může se jednat i o zapůjčení pomůcek (včetně invalidních vozíčků, zásobníků kyslíku apod.) turistům, kteří do země přijedou na určitou dobu.
Centrum má k dispozici knihovnu s dostatkem literatury, kde mohou zájemci nalézt veškeré informace, mohou se v daných tréninkových prostorech cvičit ve zvládání běžných denních úkonů a potřeb ve vlastní domácnosti. K dispozici jsou i dílny pro arteterapii, jež jsou hojně využívány, což umožní nemocným realizaci potřeb sociálních kontaktů. Tato organizace má několik poboček i v zahraničí, přičemž v naší delegaci byla skupina, která v izraelské spolupráci připravuje kroky k zahájení podobného projektu i u nás s názvem „Život 90“.
Závěrem možno říci, že všichni účastníci VII. mise českého zdravotnictví v Izraeli se mohli přesvědčit, že i při limitovaných finančních zdrojích (jsou omezeny ve všech zemích) lze vytvořit systém fungující, dobře strukturovaný s jasnou hierarchií, transparentní a přehledný. Samozřejmě, že problémy existují všude, což dokumentovala právě probíhající celostátní jednodenní stávka (27. února) zdravotních sester. Pozoruhodné však bylo, že hlavním motivem demonstrace nebylo volání po zvýšení platů, ale stížnosti na velké pracovní přetížení sester v důsledku jejich celkově nízkého počtu. I přesto oddanost, pracovní nasazení a vysoká etická úroveň zdravotníků, profesionálů i dobrovolníků, s nimiž jsme se mohli setkat, ještě více umocňují příznivé dojmy, které jsme v Izraeli získali.
Doc. MUDr. Leo Klein, CSc.,
Chirurgická klinika LF UK a FN Hradec Králové
Medical Tribune
Zdroj: Medical Tribune