Hašení požáru v podobě nedostatku praktických lékařů. Cesty existují
Zahájení 17. Kongresu primární péče dominovala debata o řešení nedostatku praktických lékařů pro dospělé a pro děti a dorost.
Prvním krokem ministra zdravotnictví Vlastimila Válka bylo rekordní navýšení počtu rezidenčních míst včetně dotace státu na rezidenty. Následovat má zjednodušení vzdělávání, rušení povinných kursů či úprava povinných „koleček“. Diskutuje se též o možnosti zkrácení vzdělávání praktických lékařů pro děti a dorost na tři roky.
Praktičtí lékaři prožili perných pět let. Když už se zdálo, že to nejhorší v podobě pandemie mají za sebou, vypukl největší válečný konflikt v Evropě od 2. světové války. Vlna běženců zasáhla naplno i Českou republiku a s ní i ordinace praktických lékařů. Pod tlakem byli všichni, zvláště pak praktičtí lékaři pro děti a dorost, protože většina uprchlíků, kterých Česká republika přijala takřka půl milionu, byly ženy a děti. Téma války a jeho dopadů do ordinací praktických lékařů tak vévodilo už minulému ročníku Kongresu primární péče. Ten letošní tak nemohl začít jinak než ohlédnutím za tímto náročným obdobím.
„Ani v těch nejdivočejších představách jsme si nedovedli představit, co nás bude čekat. Za poslední čtyři až pět let jsme zažili mnoho výzev. Když jsme si v loňském roce říkali, že si po pandemii covidu vydechneme, že se stane nějakou běžnou infekční respirační nemocí, tak vypukla válka na Ukrajině. Praktickým lékařům se najednou rozrostla klientela o více než jeden a půl ročníku dětí a museli se s tím poprat,“ popsala v úvodním slově situaci praktických dětských lékařů předsedkyně SPLDD MUDr. Ilona Hülleová, podle které v první fázi velmi prospělo zřízení UA pointů, které pomohly především v místech, kde byla velká koncentrace uprchlíků.
Problémem byla zpočátku také chybějící dokumentace a pochopitelně jazyková bariéra, kterou se ale postupem času podařilo zvládnout. Starší lékaři si oprášili své znalosti ruštiny, a i ukrajinské maminky a děti se naučily nějaká ta česká slova.
Tím však útrapy českých praktických lékařů neskončily. Po zdánlivé stabilizaci situace přišla vysoká nemocnost dětí, která stále přetrvává, a komplikace v podobě nedostatku základních léků včetně antibiotik. Všechny tyto urgentní potíže praktických lékařů však zastiňuje téma, které je evergreenem mezi problémy primární péče, a to stárnutí a nedostatek praktických lékařů. A právě to bylo hlavním bodem zahajovací řeči ministra zdravotnictví prof. MUDr. Vlastimila Válka, CSc. MBA, EBIR, který převzal nad letošním ročníkem záštitu.
Historické navýšení počtu rezidenčních míst
Nedostatečná generační obměna lékařů není podle ministra Válka dána ani tak nezájmem mladých lékařů o praktické lékařství pro dospělé nebo pro děti a dorost, jako spíše „špatnou strategií státu“ v uplynulých dvou volebních obdobích. V těchto letech podle současného ministra nebyla dostatečně podporována placená rezidenční místa. A právě to se mění.
„Jsem velmi rád, že se nám podařilo ve spolupráci s praktickými lékaři pro dospělé, praktickými lékaři pro děti a dorost i s panem docentem Býmou historicky navýšit počet rezidenčních míst. Navýšili jsme i dotaci na ta rezidenční místa tak, aby kryla náklady. Takže by neměl být žádný problém ta místa obsadit,“ řekl ministr Válek s tím, že aktuálně je pro praktické lékaře pro dospělé k dispozici 150 míst a pro praktické lékaře pro děti a dorost 80 míst.
Předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP doc. MUDr. Svatopluka Býma, CSc. vysoký zájem o rezidenční místa potvrdil. „Letos máme 270 žádostí o rezidenční místa. Pan ministr nám přidělil 150 rezidenčních míst a zvýšil dotaci na 55 tisíc měsíčně, takže máme dobře nastartováno,“ konstatoval Býma, který doufá, že tento trend potrvá i v dalších letech.
To ministr Válek přislíbil. „Já bych rád, aby ta strategie pokračovala bez ohledu na to, kdo na ministerstvu bude, že se ten trend petrifikuje. Moje představa je, že počet rezidenčních míst bude narůstat. Chtěl bych, abychom se dostali u praktických lékařů pro dospělé na finální počet zhruba 200 a u praktických lékařů pro děti a dorost na 100 až 120 rezidenčních míst,“ sdělil ministr s tím, že tyto plány mají být v souladu se statistikami a analýzami ředitele ÚZIS prof. Ladislava Duška. „Důležité je, aby ti lékaři pak šli do terénu tam, kde jsou potřeba. Bude nutná velmi intenzivní součinnost zdravotních pojišťoven. Předpokládám také, že bude třeba změnit zákon o zdravotních pojišťovnách – na to jsme jako vláda připraveni a já jako ministr zdravotnictví a místopředseda vlády také,“ uzavřel ministr téma s tím, že zdravotní pojišťovny by měly být v tomto směru mnohem aktivnější.
Úprava vzdělávacích programů
Ještě v letošním roce by ministr zdravotnictví po dohodě s děkany lékařských fakult chtěl přistoupit ke změnám ve vzdělávacích programech a zjednodušit tak systém vzdělávání pro praktické lékaře. Takříkajíc první na ráně by měly být povinné kursy. Jedním příkladem za všechny je podle ministra Válka kurs první pomoci. „To vše se studenti učí na lékařské fakultě, mají z toho zkoušky. Školící pracoviště i lékaře to stojí v předatestační přípravě peníze. Navíc těch kursů není dostatek a obtížně se na ně hlásí,“ vysvětloval Válek potřebu zrušení povinných kursů s tím, že svůj význam již pozbyly. „Vznikaly v době, kdy byla jiná struktura výuky na lékařských fakultách. Nebyly simulační centra, nevyučoval se předmět intenzivní medicína. Myslím si, že jejich zrušením ušetří relativně dost peněz jak ta školící pracoviště, tak lékaři. A lékaři navíc budou mít další tři týdny, kdy se mohou věnovat oboru,“ říká ministr Válek a zároveň zdůrazňuje, že vypuštění povinnosti z těchto kursů neovlivní žádným způsobem stávající ani budoucí rezidenty.
Současně s tématem kursů probíhá podle Válka i jednání o možnosti úpravy tzv. povinných koleček. Změny, které vyplynou z této debaty by ministr chtěl zrealizovat v příštím roce. „Chci, abychom výrazně změnili přístup k povinnému kolečku. Chtěl bych, aby tam byla daleko větší volnost těch oborů, co v rámci povinného kolečka vlastně chtějí mít,“ vysvětloval Válek. Podle něj není šťastné nastavení řady kmenů, kde mají kombinaci tří různých oborů po dvou měsících. „Za ty dva měsíce je velmi obtížné se něco naučit. Můžeme si vybrat třeba anglosaský model, který to kolečko definuje jako interní nebo chirurgický základ, který trvá půl roku či dokonce rok a ten člověk se naučí být něco jako general practicioner. Můžeme si ale vybrat jakýkoliv jiný model, ale ten musí být daleko více flexibilní a umožňovat větší volitelnost dle pracoviště i oboru,“ myslí si Válek.
V následné diskusi na téma úprav vzdělávacích programů lékaři vyjádřily své obavy, zda další změny nezpůsobí větší zmatek v celém systému. Změny, které probíhaly v minulosti totiž způsobovaly chaos, a tedy četné komplikace studentům i školitelům. Podle ministra Válka se však nechystá žádná revoluce. „Chci, aby ty vzdělávací programy byly užitečnější, zajímavější a jednodušší, ale ne, aby to byly nějaké revoluční změny,“ ujistil lékaře Válek s tím, že problém předchozích změn spočíval především v tom, že se měnila délka programů. „Ty změny byly nešťastné. Úplně stačilo, když mě na klinice pár děvčat odešlo na mateřskou, měly dvě tři děti a když se vracela, nebyly pro ně otázky, nebyla komise, která by je vyzkoušela – těžko se z ministerstva zdravotnictví získávala informace, jak je vlastně dostat do systému,“ vzpomínal ministr na své působení na klinice.
Jak dostat lékaře dříve do praxe?
Stárnutí lékařů a jejich nedostatečná obměna ale podle praktických lékařů vyžaduje i další zásahy. Například délka vzdělávání praktických lékařů pro děti a dorost je stanovena na 4,5 roku. U praktického lékař pro dospělé trvá vzdělávání pouze tři roky. To podle diskutujících může vést u mladých lékařek a lékařů, kteří chtějí například založit rodinu, k preferenci kratšího vzdělávání a prohlubování oborové krize praktického lékařství pro děti a dorost. Řešení problému by tak mohlo spočívat ve zkrácení doby vzdělávaní.
Ministr v reakci na tuto výtku z publika prozradil, že potenciální zkrácení doby vzdělávání praktických lékařů pro děti a dorost bylo tématem uzavřeného jednání vědecké rady ministerstva, kterého se účastnily také zástupkyně praktických lékařů MUDr. Ilona Hülleová a MUDr. Alena Šebková, které právě tuto změnu navrhly. Podle Válka má však taková změna svá politická úskalí. Řada lékařů v Poslanecké sněmovně a Senátu by totiž s takovou změnou mohla mít problém. „V Poslanecké sněmovně i v Senátu sedí hodně doktorů a řada ředitelů nemocnic. Každý z nich má nějaký názor a kdyby se kdokoliv z nás, včetně mě, na hlavu postavil, tak žádným politickým tlakem ten jeho názor, co se zdravotnictví týká, nezmění,“ pravil skepticky ministr s tím, že v takovém případě lze očekávat vedle tuhého odporu části lékařů v Parlamentu, také velký odpor České lékařské komory.
Podle ministra Válka však lze na základě dat od ÚZIS konstatovat, že tato změna by mohla být řešením oborové krize. Ministr ale zdůraznil, že je nakloněn jakémukoliv řešení, které situaci zlepší. „Chci jedinou věc, a to, aby moje vnoučata měla svého dětského lékaře. A já, až budu v důchodu, abych měl svého praktického lékaře. A je mi ‚šumafuk‘ jaké kroky k tomu povedou. Pokud ale bude takto situace pokračovat, tak moje vnoučata nebudou mít lékaře a já také ne. A to fakt nechci,“ zdůraznil ministr Válek.
Podle předsedkyně SPLDD Ilony Hülleové, která s návrhem na vědeckou radu ministerstva přišla, jde o krizové řešení pro kritickou dobu. Podle Hülleové je také potřeba podpořit co nejvíce primární péči v „terénu“, nemocnice primární péči suplovat nemohou. „Primární péče nepatří za zdi nemocnic, ale do terénu. Nepomůže nám, když budou veškeré ordinace praktiků při dětských odděleních nebo v nemocnicích, protože pacient tam za péčí nedojede. Teď to všichni zažíváte ve svých praxích, kdy jsou děti bez registrujícího praktického lékaře a vyžadují ošetření od vás, protože jste nejblíž. Vím, že vás to trápí a že vám to tu péči komplikuje,“ promlouvala k lékařům Ilona Hülleová, podle které je u praktického lékaře velmi důležité, aby byl dostupný v místě bydliště. „Musíme volit takovou cestu, aby byl praktický lékař co nejblíže rodině. Ta maminka nemá vždy k dispozici auto, autobus nebo vlak také vždy nejede. Odvoz řeší většinou otec, který ovšem odjel autem do práce a matka tak zaklepe na ty nejbližší dveře. Je podstatné, aby to věděli i ti, co se budou bavit o našem oboru,“ uzavřela Hülleová.
