Fotografie očí prozradí délku života
„Naše výsledky naznačují, že sledování velikosti zornic je novým způsobem, jak identifikovat zvýšené riziko úmrtí nebo nutnosti opakované hospitalizace u pacientů se srdečním selháním. To nám poskytuje příležitost včas zasáhnout a zlepšit prognózu nemocného,“ uvedl autor studie Dr. Kohei Nozaki z Univerzitní nemocnice Kitasato v Kanagawě v Japonsku.
V současné době žije se srdečním selháním na celém světě asi 26 milionů lidí. Jedná se o život ohrožující stav, kdy srdce není schopno pumpovat dostatek krve a vyhovovat potřebám těla. Mezi příznaky patří dušnost, oteklé končetiny a únava. Až 45 procent pacientů přijatých do nemocnice se srdečním selháním umírá do jednoho roku od přijetí a většina umírá do pěti let od hospitalizace. Nalezení lepších způsobů, jak určit, kteří pacienti budou s největší pravděpodobností v blízké době opět hospitalizováni nebo zemřou je podle Dr. Nozaikiho zásadní.
Jednou z příčin zhoršujícího se srdečního selhání je narušená funkce autonomního systému těla, který reguluje např. srdeční frekvenci, trávení nebo dýchání. Autonomní funkce je obvykle hodnocena měřením změn srdeční frekvence. Tato metoda je však neúčinná u pacientů s poruchou srdečního rytmu zvanou fibrilace síní, která je u pacientů se srdečním selháním běžná. Posouzení velikosti zornic je dalším způsobem, jak zjistit autonomní funkce. Tento způsob byl již použit u pacientů s Parkinsonovou chorobou a diabetem. Nová studie zkoumala, zda velikost zornice může predikovat prognózu i u pacientů se srdečním selháním.
Studie byla provedena u 870 pacientů hospitalizovaných pro akutní srdeční selhání v letech 2012 až 2017. Průměrný věk byl 67 let a ve 37 procentech se jednalo o ženy. Plocha zornice byla měřena u obou očí nejméně sedm dní po přijetí do nemocnice. Na změření si pacienti nasadili brýle, počkali pět minut, než se jejich oči přizpůsobí temnotě, a poté byly jejich oči vyfoceny. Toto testování probíhalo ve standardní době (mezi 09:00 až 12:00), protože autonomní systém je ovlivňován denní dobou.
Pacienti byli následně rozděleni do skupin s malými a velkými zornicemi, podle toho, zda jejich měření bylo pod nebo nad mediánem (16,6 mm2). Poté byla sledována smrt ze všech příčin (primární endpoint studie) a re-hospitalizace z důvodu srdečního selhání (sekundární endpoint) a byly porovnány výsledky skupin pacientů s velkými a malými zornicemi.
Během průměrného sledování 1,9 roku zemřelo 131 pacientů a 328 jich z důvodu srdečního selhání bylo re-hospitalizováno. Ve srovnání se skupinou pacientů s větší velikostí zornic měli ti s menšími zornicemi výrazně horší míru přežití a výrazně vyšší míru re-hospitalizace pro srdeční selhání. I po zohlednění dalších faktorů, které by mohly prognózu ovlivnit, jako je index tělesné hmotnosti (BMI) nebo funkce ledvin, měli pacienti s větší velikostí zornic o 28 procent nižší riziko úmrtnosti ze všech příčin a o 18 procent snížené riziko opětovné hospitalizace v důsledku srdečního selhání ve srovnání s pacienty s menšími zornicemi. Větší zornice byly trvale spojeny s příznivým přežitím bez ohledu na věk, pohlaví a přítomnost buď normálního srdečního rytmu nebo fibrilace síní.
Podle Dr. Nozakiho lze přitom velikost zornic zjistit rychle, snadno a neinvazivně. „Naše studie naznačuje, že by toto vyšetření mohlo být používáno v každodenní klinické praxi k predikci prognózy u pacientů se srdečním selháním, včetně těch, kteří mají také fibrilaci síní. Pacienti s malou velikostí zornice (např. menší než 16,6 mm2) by mohli být upřednostňováni pro srdeční rehabilitaci s fyzickou aktivitou, o které se uvádí, že zlepšuje autonomní funkce,“ dodává Dr. Nozaki s tím, že posuzování na základě velikosti zornice však nemůže být použito u pacientů se závažnou retinopatií nebo jinými očními chorobami.
Zdroj: MT