Fórum: Radost 2022
Konec roku je tradičně příležitostí k bilancování, k ohlédnutí za úspěchy i neúspěchy v životě i v práci. Pro lékaře, sestry a vůbec všechny profese ve zdravotnictví je to už třetí rok zvýšené pracovní i psychické zátěže v souvislosti s covidovou pandemií. Ale i bez covidu je práce ve zdravotnictví psychicky i fyzicky enormně náročná – lékaři, zdravotní sestry či ošetřovatelky patří podle lékařských statistik k profesím nejvíce ohroženým syndromem vyhoření. Setkávají se s lidskou bolestí a smrtí častěji než jiné profese, snad ale také častěji mohou zažít pocit uspokojení ze své práce a pocítit její smysl. Proto se tentokrát ptáme lékařů a sester: Kdy jste v souvislosti s výkonem své profese cítili v uplynulém roce obyčejnou, čistou radost?
- Prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.,
Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol
Při slavnostním otevření domu Ronalda McDonalda v motolské nemocnici koncem listopadu. Úspěšně bylo završeno dlouholeté úsilí poskytnout rodinám vážně nemocných dětí možnost zůstat pohromadě v areálu nemocnice v situaci, kdy hospitalizace dětí není nutná, ale vyžadují intenzivní ambulantní sledování a léčbu. Při té příležitosti se ke mně přihlásil bývalý pacient, kterého jsme jako dítě vyléčili z leukémie a který jako dospělý žije normální život. Tyto okamžiky jsou pro mne vždy uvědoměním si smysluplnosti mé práce.
- MUDr. Zorjan Jojko,
Kardiomed, s. r. o., předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR
Omlouvám se, ale neumím jmenovat jednu situaci. Radost mám ale pokaždé, pokud se trefím ve své diagnóze a pokud se daří následný léčebný postup. Jde o to, že v ambulanci jde na rozdíl od JIP, kde jsem pracoval dřív, všechno podstatně pomaleji. Odhadnete stav pacienta, nasadíte léčbu, ale na její efekt musíte počkat aspoň několik dnů. A když vám pacient zavolá až v den, na který jste domluveni, zahlásí, že je mu lépe a že nemá nežádoucí účinky léčby… Pak mám vždycky fakt radost, která mě nabíjí do další práce.
- PhDr. Martina Šochmanová, MBA,
náměstek ředitele pro ošetřovatelskou péči a kvalitu IKEM, prezidentka ČAS
Obyčejnou, čistou radost, která souvisí s mou profesí, jsem pocítila, když jsem zjistila, že se po mnoha letech otočil trend nezájmu o studium na zdravotnických školách. Momentálně řešíme, jak navýšit kapacity škol, aby bylo možné přijímat více studentů.
Ve svém domovském zdravotnickém zařízení tento pocit zažívám každý den, když vidím, jak skvělou medicínu náš institut poskytuje, s jakou péčí se kolegyně a kolegové o naše pacienty starají. Jsem hrdá, že mohu s takovými lidmi pracovat, a to je právě ta obyčejná a čistá radost!
- Prof. MUDr. Jan Daneš, CSc.,
Radiodiagnostická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
V poslední době každý z nás čelí množství negativních zpráv, které můžou vést k apatii, depresi, případně i k vyhoření. Já jsem se naučil v soukromém životě i v práci radovat se z maličkostí. V osobním životě mám potěšení z krásného koncertu či divadla, posezení s rodinou, přáteli či ze společného muzicírování. V práci mě nabíjí vysoká profesionalita a oblíbenost mých spolupracovníků a žáků, pozitivní ohlas od pacientů na naši práci. Jako onkologický diagnostik mám také radost z toho, že si stále více žen uvědomuje přínos prevence. Přibývá tak žen, kterým jsme zjistili nádor v časném stadiu. A často jsme si téměř jisti, že se vyléčí a budou žít zcela normální plnohodnotný život.
- Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.,
ředitelka Gerontocentra Praha 8, proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií UK
Krásně jste to pojmenovali. Obyčejná čistá radost v souvislosti s výkonem mé profese. Já bych řekla, že to je vlastně asi to, co mě v mé práci drží a proč v ní tak dlouho setrvávám. Já z ní mám totiž radost, a to téměř vždy, když jdu na vizitu na naše oddělení sloužící k doléčení geriatrických pacientů. Týden od týdne vídám, jak se zlepšují. Jaký má péče zejména mých kolegyň a kolegů význam a umožní našim pacientům zase nějakou dobu lépe žít a být doma. A takovou neobyčejnou radost, která s tím také souvisí, jsem měla, když jsme se téměř všichni z Gerontologického centra (kromě těch, co byli ve službě) spolu sešli na nedávném společném večírku. Spolupráce a setkávání s nimi mi tu radost také přináší.
- Mgr. Marie Fryaufová,
ředitelka ošetřovatelské péče, vrchní sestra COS, Krajská nemocnice Liberec, a. s.
Pracuji jako vedoucí pracovník a velkou radost mi v posledním období udělalo vysoké pracovní nasazení našich sálových sester, sanitářů i uklízeček v období rekonstrukce operačních sálů a jejich znovuzprovoznění. Také mne velmi potěšila vděčnost mnohých pracovníků za navýšení mezd již od října letošního roku. Spokojený zaměstnanec je totiž snem každého zaměstnavatele. Snad se tedy manažerskému týmu našeho zdravotnického zařízení podaří splnit sny většiny našich zaměstnanců.
- Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,
vědecký sekretář Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP, přednosta Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK
Hezká otázka do adventního času. Radost v práci mám vždy, když se zdá, že věci, které dělám, dávají smysl.
Radost mi udělalo, když jsem potkal letos na konferenci v Karlových Varech na první pohled spokojeného praktického lékaře, který mi připomněl, že jsem ho zkoušel u atestace a taky ovlivnil ve výběru oboru jako studenta 1. lékařské fakulty.
V ordinaci mi udělalo radost, když se u nás zaregistrovala vnoučata mých pacientů s tím, že to je součást rodinné tradice.
- MUDr. Bc. Tomáš Fiala, MBA,
předseda představenstva Nemocnice Strakonice, a. s.
Medicínské prostředí je prostředím na emoce velmi bohatým. Pohybujeme se na škále od radostných a nadějeplných okamžiků až po ty plné úzkosti, strachu a beznaděje. V uplynulém roce jsem měl důvod k radosti hned několikrát. A to v době, kdy jsme se mohli po odeznění jarní covidové vlny v Nemocnici Strakonice vrátit k plnohodnotné práci na všech odděleních a více méně v ní pokračujeme do dnešních dnů. Dále když jsme o prázdninách částečně zrekonstruovali dětské oddělení. Když jsme na podzim otevřeli zubní ambulanci, protože jsme chtěli ulevit pacientům, kteří na Strakonicku bohužel i několik let nemají svého dentistu. Radoval jsem se, když se vydařily oslavy 130 let od založení nemocnice ve Strakonicích v roce 1892. V posledních dnech jsem měl radost, když strakonická nemocnice obsadila druhé místo v anketě nejlepší nemocnice mezi 148 nemocnicemi z celé ČR. A dalším důvodem k radosti bylo, když nemocnice obdržela zprávu a certifikát od Spojené akreditační komise o prodloužení akreditace naší nemocnice na další tři roky. A ovšem, radost mi vždy udělá každý lékař a každá sestra, kteří chtějí rozšířit naše řady!
- Mgr. Dita Svobodová, Ph.D., MHA,
náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání VFN
Čistá radost v mé práci přichází vždy, když se úplně obyčejně daří, když projekty dotáhneme do úspěchu, když věci fungují, když se nemocnici ekonomicky daří, když se lidi mezi sebou umějí a hlavně chtějí domluvit, když jsou zaměstnanci naší nemocnice spokojeni a když máme pozitivní zpětnou vazbu od pacientů.
Úspěchů, které ve mně vyvolaly radost, bylo za celý rok opravdu mnoho, jen tak vybráno namátkou se nám například podařilo stabilizovat klíčové zdravotnické/sesterské týmy, vzděláváme „naše“ sestry na půdě 1. LF UK a VFN, podařilo se rozjet unikátní projekt stravy pro pacienty s poruchami polykání, individuálně se staráme o studenty i zaměstnance, kteří s námi chtějí spolupracovat, nakupujeme nové přístroje, vybavujeme pracoviště, mimořádně se letos vydařil i dobročinný jarmark… a milion dalších věcí…
- Prof. MUDr. Petra Tesařová, CSc.,
Onkologická klinika 1. LF UK a VFN
Každý úspěch v léčbě mých pacientů mi přináší velkou radost.
V poslední době jsou to určitě stále častější případy, kdy díky účinné onkologické terapii zmizí známky metastatického karcinomu prsu na zobrazovacích vyšetřeních a tento stav trvá mnoho měsíců. Nebo se podaří zlikvidovat rozsáhlý nádor ještě před operací prsu, takže v resekátu už nádorové buňky nenajdeme. Práce onkologa může být, možná překvapivě, docela často radostná.
- Prof. MUDr. Eva Králíková, CSc.,
Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN, Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN
Obyčejné čisté radosti bývají ty malé, spontánní – když mne osloví někdo s tím, že byl náš pacient a pomohli jsme mu přestat kouřit, jak je rád. Když mi medik řekne, že kouřil, ale už měsíc nekouří, protože věděl, že budeme mít společný seminář. Když mne v restauraci osloví servírka s tím, jak se jí ulevilo, že už v práci nemusí dýchat kouř. A vždycky, když přijde úspěšný pacient po roce na kontrolu a září radostí, to je pak i naše radost.
Z těch ryze pracovních mne kromě jiných publikací těší, že se podařilo publikovat český doporučený postup léčby závislosti na tabáku, a průběžně mne těší, že stále víc lékařů se o kouření svých pacientů zajímá a intervenuje. To potvrdila i pacientka, která volala asi před měsícem s tím, že by se ráda objednala, protože má jít na operaci haluxů a ortoped jí doporučil alespoň šest týdnů předtím přestat kouřit, aby zákrok lépe dopadl.
Doufám, že v příštím roce bude podobných radostí stále víc.