Fórum: Průměrné výdělky lékařek a lékařů se liší. Proč?
Tak jako v jiných oborech, i v lékařství existuje rozdíl mezi průměrnými výdělky mužů a žen. Jak zveřejnil Český statistický úřad, vydělávali v roce 2021 zaměstnanci lékaři v průměru 95 000 korun měsíčně, tj. o téměř 20 000 korun více než lékařky. Rozdíl mezi muži a ženami byl výraznější v nemocnicích, které se řídí vládními platovými tabulkami. Gender pay gap závisí také na věku. Zatímco v mladších věkových skupinách do 34 let byl rozdíl mezi lékaři a lékařkami do 10 000 korun, s rostoucím věkem dosahoval téměř 25 000 korun ve prospěch mužů. O názor na rozdíly ve výdělcích jsme požádali lékaře a lékařky, ředitele nemocnic i odboráře: Vnímáte to jako problém? Kdo má největší možnost přispět k rovnějšímu odměňování lékařek a lékařů?
- Prof. MUDr. Petra Tesařová, CSc.,
Onkologická klinika 1. LF UK a VFN, přednostka Ústavu radiační onkologie 1. LF UK a FN Bulovka
Tato smutná statistika se objevuje v posledních dvaceti letech opakovaně, a přesto se rozdíly v odměňování žen a mužů pracujících v medicíně dlouhodobě nijak zásadně nemění. Je to takový český folklor. Částečně to souvisí s faktem, že ve zdravotnictví pracuje 70 procent žen, a přitom ve vedoucích funcích převažují muži. Nespravedlivé odměňování mužů a žen je ale jen jedním z mnoha atributů nerovnosti, která u nás mezi oběma pohlavími stále panuje. Je opravdu pozoruhodné, že se správně věnuje značná péče rovnoprávnosti nejrůznějších společenských menšin, ale skupina, která tvoří 50 procent všech obyvatel, se dlouhodobě zanedbává. Už studentky medicíny si musejí nechat líbit prioritizaci mužských kolegů. Stokrát si můžeme říci, že jde jenom o peníze a my přeci víme, co má skutečnou cenu. Nicméně mzda je oceněním hodnoty pracovníka a není příjemné být považován za bezcennou pracovní sílu, i když objektivně jsou pracovní výsledky nadprůměrné. To, že se rozdíl s věkem zvyšuje, přináší snad naději, že ženy ve věku mých dcer si už podobné zacházení nenechají líbit.
- Ing. Michal Čarvaš, MBA,
předseda představenstva Nemocnice Prachatice, a. s., člen představenstva Jihočeské nemocnice, a. s., předseda Asociace českých a slovenských nemocnic
Rozdíly mezi průměrnými výdělky mužů a žen mohou existovat, stejně jako existují rozdíly mezi průměrným výdělkem mužů ve zdravotnictví, pracujících na pozici lékařů či sanitářů, nebo žen lékařek či zdravotních sester. V řadě případů je rozdíl dán množstvím odpracovaných hodin, zejména těch přesčasových, kterých je ve zdravotnictví stále hodně. Není nutné na tento problém apriori nahlížet tak, že se jedná o diskriminaci.
Pokud mohu říct očima prachatické nemocnice nebo i dalších jihočeských nemocnic, naše mzdové směrnice a odměňování mzdou za odvedenou práci není nijak členěno dle pohlaví. Naopak, lékař i lékařka nastupující na stejné oddělení se stejným či podobným dosaženým vzděláním mají přiřazenu stejnou mzdu. Pokud jsou délka praxe či vzdělání odlišné, pak se mzda může lišit, ale nikoli dle pohlaví. Výsledná mzda, zejména ta průměrná, je ovlivněna zásadně množstvím přesčasů a služeb. Dále pak je ovlivněna výkonnostními odměnami (měsíční, kvartální či roční odměny), tedy dalším hodnocením práce konkrétního zaměstnance ze strany jeho nadřízeného.
V našich nemocnicích platíme dle mzdových směrnic a tarifní mzda je stejná pro muže i ženu na stejné pozici. Děláme tak maximum pro rovnoprávné postavení i odměňování obou pohlaví.
- Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.,
ředitelka Gerontologického centra Praha 8
Rozdíly v odměňování žen a mužů v naší společnosti považuji za velmi závažný problém. U lékařů a lékařek, jejichž práce, kvalifikace a zodpovědnost jsou naprosto srovnatelné, je to přímo alarmující. Samozřejmě jde o komplexní problém, který má různé příčiny. Jde například o naprosté nedocenění některých oborů, ve kterých pracují převážně ženy, což je provázeno i finančním podceněním. Pro příklady nemusím chodit daleko – týká se to jak geriatrické, tak zejména dlouhodobé péče. Organizátoři zdravotnictví si zřejmě neuvědomují, že tato diskriminace má a bude mít další závažné společenské konsekvence, které si dovedeme představit, včetně odchodu pracovníků a kolapsu potřebné péče. Je to podle mého názoru velmi špatná zpráva pro naši společnost, že tyto rozdíly existují i v tak vzdělané a špičkově kvalifikované skupině pracovníků. Skutečnost, že se tento přímo nehorázný rozdíl poněkud zmenšuje u mladších lékařů, mě příliš neuklidňuje, protože i tak je příliš velký. Podle mého názoru se jedná skutečné o závažný problém a důležité téma, kterým by se naše společnost (a nejen lékařská) měla zabývat.
- MUDr. Milan Kubek,
prezident ČLK
Nedovedu si představit, že by nějaký zaměstnavatel úmyslně diskriminoval lékařky a vyplácel jim nižší plat nebo mzdu za identickou práci. Statistiky bývají ošidné a bez znalosti podrobností sběru dat se člověk může snadno dopustit jejich chybné interpretace.
Možných vysvětlení, proč pobírají v průměru lékařky nižší platy a mzdy, může být několik:
Lékařky, častěji než lékaři, pracují na snížené úvazky. Nižší příjem je v takovém případě logický. Některé kolegyně s nižším úvazkem zároveň slouží pohotovostní služby, a někteří zaměstnavatelé jim bohužel vyplácejí příplatky za přesčasovou práci až po naplnění pracovní doby odpovídající plnému úvazku. To považuji za okrádání.
Lékařky většinou slouží z rodinných důvodů méně služeb, a tedy mají méně přesčasových hodin než muži. S nemocným dítětem také častěji zůstávají doma matky než otcové. Vyplácené sociální dávky jsou v takových případech nižší než průměrný příjem.
I když v lékařské profesi stále více dominují ženy, mezi čerstvými absolventy jsou jich již více než dvě třetiny, tak většinu lépe placených vedoucích míst stále obsazují muži. Nakolik je tento nepoměr zapříčiněn tím, že lékařky musejí stíhat v podstatě dvě zaměstnání, když se vedle své profese navíc starají o rodinu, a nakolik je na vině pouze zbytnělé mužské ego, tak to si odhadnout netroufám.
V každém případě by si zmiňované rozdíly mezi příjmy lékařů a lékařek zasloužily hlubší analýzu. A to již proto, že se medicína stále více feminizuje.
- MUDr. Bc. Tomáš Fiala, MBA,
předseda představenstva Nemocnice Strakonice, a. s.
Akciová společnost Nemocnice Strakonice se neřídí platovými tabulkami. Mzdu na základě profesní odbornosti a délky praxe zde pobírají lékaři i lékařky ve stejné výši. K rozdílům ve výsledné částce na výplatní pásce může docházet až na základě příplatků za odpracované služby a odpracované množství přesčasových hodin. Ani tam ale není pravidlem, že by vyšší částku pobírali lékaři.
- Prof. MUDr. Martina Koziar Vašáková, Ph.D.,
přednostka Pneumologické kliniky 1. LF UK a FTN
Myslím, že se bavíme o jiném problému, a ne odměňování. Odměňování žen‑lékařek je stejné, co se týče tabulkového platu a osobního ohodnocení a příplatku za vedení jako u mužů, rozdíl je obvykle v úvazcích a počtu služeb. Tak lze vysvětlit i menší rozdíl mezi mladšími ženami lékařkami (bezdětné) a staršími. U nás je velmi špatně a demotivačně nastaven systém podpory v mateřství a podpory péče o malé děti obecně u žen, vysokoškolaček, na exponovaných pozicích. Žádný jiný stát v Evropě si nedovolí a nepodporuje dlouholetý pobyt lékařek s malými dětmi doma. Ty, které chtějí zpátky do medicíny, nemají v nemocnicích zpravidla místa pro děti v kvalitních dětských skupinách a nemají na to, zaplatit si chůvy, takže musejí mít zkrácené úvazky a nemohou sloužit tak často, jak by chtěly. Je to i jedna z příčin, proč máme málo lékařů, neboť nadpoloviční většina absolventů jsou ženy.
- MUDr. Miloš Voleman,
místopředseda LOK‑SČL
Má smysl srovnávat skutečnou hodinovou mzdu, ne hausnumera z ČSÚ. Tu ale nikdo ani náznakem nezjišťuje. Pokud chcete psát o příjmech nemocničních lékařů, začněte tím, kolik hodin skutečně odpracují. A pátrejte po reálných číslech, nikoli po vylhaných hausnumerech, která zveřejňuje ÚZIS a ČSÚ. A tyhle genderové pseudoproblémy si strčte někam…
- JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA,
ředitel Fakultní nemocnice Motol, Asociace nemocnic ČR
Myslím si, že ve státních institucích, které se řídí státními tabulkami, nejsou rozdíly právě proto, že nerozlišují pohlaví. To znamená, že máte nějakou třídu, a ta je daná vzděláním, a nějaký platový stupeň, který je dán počtem let praxe. V tom opravdu k rozlišování nemůže dojít. Samozřejmě když pak vezmete celkové příjmy, tak je pravdou, že muži slouží více než ženy, protože ženy se starají o rodiny, a mají menší tendenci sloužit třeba noční služby. Je to vidět i na vašem rozdělení u mladších věkových kategorií, kde ještě děti nemají. Jediný rozdíl tedy vidím v počtu odpracovaných hodin.
- Prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.,
přednosta Pracoviště preventivní kardiologie IKEM
Platy ve zdravotnictví jsou červenou nití, která se táhne léta zdravotnickými otázkami. Průměrná výše platu je zavádějící, protože zahrnuje i odměnu za pohotovostní služby. Základem platu je pro všechny zařazení do odpovídající třídy (dle doloženého dosaženého vzdělání a délky praxe). Další složkou je možné osobní ohodnocení, které není nárokové a je velmi různé, tady již vidím, že stejně pracující žena mívá velmi často nižší osobní ohodnocení, a další složkou je odměna za služby, která je podle odpracovaných hodin, kde může být různě dle profesí, pracovišť hodnocena část čekání na práci a vykonaná práce. Vidím hlavní problém v nízkých základních sazbách v jednotlivých platových třídách (pro všechny pracovníky ve zdravotnictví). U žen se může promítat nižší osobní ohodnocení a menší počet hodin ve službě (museli bychom hodnotit konkrétní případy). Počet odsloužených hodin je zcela jasný, ale osobní ohodnocení je netransparentní. Bylo by dobré zveřejnit sazby v jednotlivých platových třídách, které jasně ukazují, jak je placen pracovník ve zdravotnictví, bez ohledu na gender.
Rozdílné platy jenom pro genderový rozdíl jsou zcela nepřípustné.
- Prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc.,
děkan 2. LF UK a přednosta Urologické kliniky 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol
Role a postavení žen v medicíně je jistě otázka významná a je třeba jí věnovat adekvátní pozornost. Významnou roli zde hrají a budou hrát konkrétní zaměstnavatelé, řídící a regulační orgány, ale i univerzity a lékařské fakulty.
Obecně se domnívám, že platové ohodnocení je jen jakýmsi vrcholkem ledovce, pod kterým je skryt celý komplex problémů vyžadujících jasný plán řešení. Z vámi zmíněných údajů Českého statistického úřadu není jasná řada detailů, včetně zohlednění přesčasové práce, přesto ukazují na zásadní problém.
Role žen v medicíně je zatížena celou řadou historicky daných předsudků a vžitých stereotypů. Jejich udržování není spravedlivé vůči ženám, ale představuje i významnou limitaci pro chod celého zdravotnictví. Univerzity musejí hledat cesty, jak tyto stereotypy definovat a hledat jejich řešení. Ale nejde jen o otevření diskuse a výchovu, fakulty musejí zajistit všem studentům medicíny naprosto shodný přístup k jednotlivým aspektům výuky a všem absolventům k vědecké či akademické kariéře.
Dalším bodem je sladění pracovní kariéry s osobním a rodinným životem, což se v našem tradičním schématu týká více žen než mužů. Zaměstnavatelé by měli hledat cesty, jak snížit nejrůznější administrativní překážky. Pobídky ale nesmějí limitovat roli motivace, respektive ocenění výjimečných schopností a nasazení. Realizace je na zaměstnavatelích, podmínky ale pomáhají nastavovat i řídící orgány – úspěšnost bude důležitá pro konkurenceschopnost zdravotnických zařízení, respektive pro funkčnost celého systému.