Foltýn: Teď už se systémy e-health vybudují, o tom nepochybuji 

Příští měsíce se očekává lavina pilotních projektů sdílení elektronické zdravotní dokumentace. Jen týdny zbývají do spuštění testování propouštěcích zpráv, ještě na jaře je na řadě elektronická žádanka, připravují se jednotné laboratorní zprávy a další. Stát dohání dlouholeté manko a buduje centrální služby, které jsou pro jednoduché sdílení dat mezi libovolnými poskytovateli v republice nezbytné. Rok 2025 bude ve znamení pilotních projektů, v roce 2026 bude reálně možné po celé republice bezpečně sdílet různá zdravotnická data. „Dokud ale nebude elektronická zdravotní dokumentace povinná, je to jen takové přechodné období,“ říká Petr Foltýn, ředitel Národního centra elektronického zdravotnictví.

• Jeden z projektů elektronizace zdravotnictví, které máte rozběhnuté a mají být v roce 2026 v praxi, jsou standardy pro zajištění interoperability, aby si mohli poskytovatelé zdravotních služeb vyměňovat části zdravotní dokumentace a snadno je u sebe načíst do informačního systému. Už víme, jak bude vypadat standardizovaná propouštěcí zpráva?

S aktuální verzí standardu propouštěcí zprávy teď pracují dodavatelé informačních systémů a implementují ji tak, abychom na chystané konferenci 10. 12. mohli prezentovat funkční model v pilotním provozu. Tím myslím nejen samotný standardizovaný dokument, ale i to, že jsme schopni si ho vyměňovat mezi různými informačními systémy různých výrobců. Pilotní projekt zatím probíhá s Fakultní nemocnicí Ostrava a Fakultní nemocnicí Brno. Je ovšem možné, že tato verze standardu propouštěcí zprávy ještě nebude úplně definitivní. Ještě totiž není znám definitivní evropský model a jeho parametry.

• Ty dvě nemocnice, o kterých mluvíte, mají různé nemocniční informační systémy?

Jedna z nich pracuje se systémem od skupiny ICZ, druhá se systémem od Medical Systems. To je ale jen první krok. K pilotnímu programu se připojují i další nemocnice. Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, která se ke spolupráci sama iniciativně přihlásila, používá informační systém od společnosti STAPRO, to je také důležitý dodavatel. Zřejmě ještě na konci letošního roku se do projektu připojí nemocnice v Šumperku, kde používají systém MediCalc. Pak nám bude chybět zastoupení dvou informačních systémů. Jedním z nich je systém firmy Steiner, který používá například Fakultní nemocnice Motol, kde ještě s implementací propouštěcí zprávy čekáme na aktualizaci toho softwaru. Pak zbývá ještě informační systém NG HIS, s nimi také jednáme.

Na konferenci 10. 12. chceme ukázat, jak bude vypadat standardizovaná propouštěcí zpráva v reálném provozu a jak jsme schopni si ji předat. Pilotně ověříme předávání propouštěcí zprávy u zhruba pěti partnerů a pak ji můžeme ještě v příštím roce zaktualizovat.

• Jak bude výměna propouštěcích zpráv probíhat? Přes centrální výměnnou síť?

V pilotním provozu v letošním roce ještě ne, protože projekt centrální výměnné sítě teprve nedávno odstartoval. Zatím se otestuje přenos z jedné nemocnice do druhé, mezi různými nemocničními informačními systémy s využitím lokálních systémů výměny dat. V první polovině příštího roku se pak zprovozní přenos přes výměnnou síť, přes kterou si budou načítat propouštěcí zprávy i ambulance. Jednotlivé soukromé ordinace si tedy nebudou zdravotní dokumentaci vyměňovat s nemocnicemi přímo, ale přes výměnnou síť. To bychom měli ověřovat příští rok na jaře.

• Kolik má propouštěcí zpráva políček na ruční vyplnění?

Ve standardizované propouštěcí zprávě jsou tři typy údajů, povinné, podmíněně povinné a volitelné. Velká část z nich je strojově vytěžitelná z informačního systému, protože v něm už někde jsou. V rámci pilotního projektu řešíme, jak jde který údaj načíst automaticky a kolik políček bude potřeba vyplňovat ručně. U moderních informačních systémů bude z povinných položek potřeba doplňovat jen jednotky políček. Více toho bude lékař dopisovat do nepovinných položek.

• Jak má vypadat proces vydání propouštěcí zprávy? Bude to pro lékaře velká změna, nebo to bude skoro stejné jako dnes?

To byla naše podmínka v pilotním projektu, aby se pro lékaře ten proces lišil co nejméně. Když bude lékař generovat propouštěcí zprávu, tak skutečně bude dopisovat to, co dopisuje i dnes, maximálně nad tím budou číselníky. To znamená, že bude vybírat položku z nabídky. Jestli nějaká povinná položka pro ruční vyplnění proti současnosti přibude, je součástí analýzy, která probíhá. Pokud ano, tak vůbec nepřipouštím, že by jich bylo více než jednotky. V nemocničních informačních systémech je už dnes hodně informací a je na dodavatelích softwaru, aby je do propouštěcí zprávy dokázali dostat automaticky.

• Budou všechny nemocnice na začátku roku 2026 vytvářet standardizované elektronické propouštěcí zprávy?

V průběhu roku 2025 bude ve věstníku ministerstva zdravotnictví vydán standard elektronické propouštěcí zprávy. Ten bude pro všechny poskytovatele zdravotních služeb závazný. Předpokládám, že tam bude přechodné období jednoho roku. Výrobci nemocničních informačních systémů s tím počítají a mají rok na to, aby implementovali standard do svých informačních systémů. Na interoperabilitu jdou i dotace. Do projektů financovaných z dotačních zdrojů, ze 78. a 79. výzvy Integrovaného regionálního operačního programu na podporu e-health a 22. výzvy Národního plánu obnovy, je zapojeno více než sto zdravotnických zařízení.

• Počítají dodavatelé informačních systémů také s napojením samostatných ambulancí?

S klíčovými dodavateli ambulantních systémů a systémů pro zubaře jsme v kontaktu. Budou se podílet na pilotních projektech, v projektu Digipraxe bude zhruba dvacet ordinací. Tím bychom měli mít docela kvalifikovaný vzorek ambulantních systémů. Otestují se updaty jejich informačních systémů. Je to podobné jako u nemocničních systémů. Není možné, aby se dodavatelé nepřizpůsobili a neposkytli potřebné aktualizace. Nemůžu ale vyloučit, že někteří ambulantní lékaři používají systém od nějaké malinké firmy, o které nevíme a která nebude mít zájem implementovat naše standardy, protože už třeba nemá do budoucna zájem o zdravotnický segment.

• Pro lékaře zatím nebude povinnost vést zdravotní dokumentaci elektronicky, ale budou se muset připojit na základní registry.

Povinnost vést elektronickou zdravotní dokumentaci nebude. Víme, že k tomu lékaře v horizontu nejbližších pěti let nedonutíme. Skutečně tu jsou určitě stovky lékařů, kteří mají zaběhlý informační systém a nechtějí ho updatovat, než svou praxi ukončí. Návazně předpokládám, že se v horizontu pěti let stanoví elektronická zdravotní dokumentace jako povinná a tím se to zarámuje.

V polovině roku 2026 může existovat ambulantní lékař, který svoje legislativní povinnosti splní a nebude napojen na výměnnou síť. Na registry ano, ale to nebude problém pro žádného lékaře, který zvládá eRecept. Je nesmyslné, aby sebemenší ambulantní informační systém nebyl napojen na kmenové registry. Budou mít přístup k informacím o zbrojních průkazech a řidičích.

Pokud lékař nebude napojen na výměnnou síť a bude se chtít podívat například na elektronickou propouštěcí zprávu svého pacienta, může mu ji nasdílet sám pacient, nebo lékař může využít webový prohlížeč a přihlásit se na portál, kde ji uvidí.

Ani v podmínkách dotací není nic, co by nás nutilo s náběhem napojení lékařů na naše systémy pospíchat. Nečeká nás žádný velký třesk, že bychom museli v jeden moment zmáčknout stopky a čekat, jak to dopadne. Osobně odhaduji, že soukromí lékaři budou do výměnné sítě přibývat postupně zhruba až do roku 2028, kdy nás asi ke sdílení zdravotní dokumentace přiměje evropské nařízení EHDS.

• Jednou tedy ten rok přijde, kdy bude v české legislativě povinné vytvářet a sdílet elektronickou zdravotní dokumentaci?

Jsem stoprocentně přesvědčen, že to nastane. Všechnu aktuální elektronizaci zdravotnictví bychom mohli s nadsázkou nazvat pilotním projektem. Přeci dokud nebude elektronická dokumentace povinná, tak to není plnohodnotný produkční provoz. Stále si můžete otevřít ambulanci, a pokud si smluvně zajistíte vykazování péče na pojišťovny, tak nepotřebujete ani počítač.

Myslím, že kritický moment nastane po roce 2028, kdy by mělo být české zdravotnictví funkčně připraveno na napojení na evropský prostor pro zdravotní data (EHDS). Tam už by měla být i elektronická ambulantní zpráva a její sdílení. Ambulantní zpráva je součástí aktuálních projektů a v příštím roce budeme mít její standardizovanou podobu. Je jen otázka, kdy se dohodneme s výrobci, že ji naimplementují do svých softwarů a nasadí ji. V praxi to bude větší problém než standardizovaná propouštěcí zpráva. Každý praktický lékař bude muset dodržovat složitější strukturu ambulantní zprávy, a nejen ten, ale dokonce i stomatolog, u kterých vůbec nejsou ustálené zvyklosti, jak ambulantní zprávu psát.

• Můžeme popsat, jak bude lékař, ať už z nemocnice, nebo z ambulance, ke sdíleným zprávám přistupovat?

Drtivá většina z nich používá informační systém některé z firem, které budou přímo u pilotních projektů. Pokud tedy bude lékař používat například software PC DOKTOR, tak se mu změní pod rukama a bude ke sdílené dokumentaci přistupovat přímo přes něj. Snažíme se přijít na mechanismus, jak pomoci ambulancím s náklady na aktualizace softwaru. Předpokládáme, že součástí úhradové vyhlášky na rok 2026 na to budou bonifikace. Hledáme parametry, které bude lékař muset splnit, aby mohl bonifikaci získat. U eReceptů to bylo stanoveno jednoduše jako platba za jeden vystavený eRecept. Najít vhodný mechanismus na podporu sdílení elektronické dokumentace je součást projektu Digipraxe.

• Jak tedy bude třeba elektronická propouštěcí zpráva ve výsledku dostupná? Okamžitě, když si ji někdo vyžádá?

Jakmile někdo v nemocnici uloží propouštěcí zprávu, proběhne synchronizace s centrálním úložištěm a zpráva je k dispozici prakticky okamžitě. Propouštěcí zpráva zůstává v informačním systému té nemocnice, ale zároveň je dostupná na jedné z afinitních domén, na kterou je nemocnice připojena. Těch bude v republice asi pět šest. Na centrálním úložišti budou informace o existenci a o umístění jednotlivých dokumentů. Přes toto úložiště si je lékař elektronicky vyžádá. To proběhne také okamžitě a lékař takto stáhne zprávu do svého informačního systému. Součástí připravované novely zákona o elektronizaci zdravotnictví bude i klasifikace afinitních domén. V současnosti připravujeme smlouvy s jejich provozovateli. Budou to velké nemocnice a kraje.

• Už na jaře má být spuštěn pilotní provoz elektronické sdílené žádanky. Co si od elektronických žádanek ve výsledku slibujete?

Pracujeme na screeningové žádance, laboratorní žádance, žádance na zobrazovací vyšetření a klasické žádance o vyžádanou péči – takzvané K žádance. Co přinesou, bude odpovídat změně, která proběhla při elektronizaci receptů na léky. S vysokou mírou pravděpodobnosti tedy nepůjde na straně poskytovatele, který bude žádanku vystavovat, o nějakou úsporu času. Ty nejobyčejnější žádanky má lékař předtištěny a jen si je rychle vyplní. Slibujeme si od toho ale smysluplnou evidenci, která by měla odhalit případná duplicitní vyšetření. Bude jasné, jestli lékař nevystavuje žádanku zbytečně.

U screeningů se počítá i s tím, že bude na elektronickou žádanku navázán centrální rezervační systém, což je výhoda pro pacienta. U ostatních vyšetření si to zatím představit nedovedu. Ta zařízení, u kterých by se vyšetření objednávalo, by musela pro ten účel vyhradit část kapacity, je to komplikované.

• Prakticky bude eŽádanka fungovat podobně jako eRecept?

Stejně jako u eReceptu se vystaví identifikátor. Kdo bude tu péči provádět, identifikátor přijme, a  tím se konkrétní žádanka zablokuje. Nález bude mít standardizovanou podobu. Na výměnné síti pak bude například standardizovaná zpráva ze zobrazovacího vyšetření.

• Elektronická žádanka má svoje datum vystavení, takže bude možné plošně sledovat čekací doby, za jak dlouho je vyšetření provedeno.

Ano, to se možná nebude některým oblastem zdravotního systému líbit, ale potřebujeme to. A z toho, jak elektronické žádanky fungují, to logicky vyplývá.

• Pak je tu sdílený zdravotní záznam, který má podle návrhu novely zákona o elektronizaci zdravotnictví obsahovat jednak emergentní záznam a jednak informaci o prevenci a screeninzích. Sdílený zdravotní záznam je ale něco jiného než pacientský souhrn, který už částečně máme a se kterým počítá evropská legislativa, je to tak?

S pacientským souhrnem budeme ještě pracovat a výsledek budeme představovat až na konci příštího roku. Problém je v tom, že v tuto chvíli není jasné, jak zaručit, že v něm budou aktuální údaje. Ovšem sdílený pacientský souhrn je jedna z klíčových povinností v rámci EHDS. Naproti tomu sdílený zdravotní záznam bude mít zatím jenom několik údajů, které ale budou garantovány. A mohl by se rozšiřovat. Musíme zajistit, aby to bylo kompatibilní s Evropou.

• Emergentní data budou zapisovat a opravovat poskytovatelé, kteří je zjistí. Data o preventivních a screeningových vyšetřeních poskytovatelé do screeningu zapojení. Znamená to, že každý poskytovatel, který zjistí něco, co je součástí emergentního záznamu, musí být schopen to zanést? Odkud se třeba načtou údaje o krevní skupině?

Určitě to neznamená, že praktický lékař bude ve chvíli spuštění vyplňovat pro všechny své pacienty emergentní záznamy. Musíme využít informační systémy a data, která v nich už jsou.

• Kdyby lékař zjistil novou alergii na léky, jakým způsobem to do emergentního záznamu doplní?

Může využít rozhraní portálu lékaře. Potřebujeme se na ty záznamy být schopni spolehnout, proto je v zákoně pro poskytovatele tato povinnost. U krevní skupiny není problém ji v emergentní situaci rychle zjistit, ale informace o závažných alergiích sdílet opravdu potřebujeme.

• Někdy vyprávíte příklad na své vlastní osobě, že jste u různých poskytovatelů zdravotních služeb veden jako pacient pod různými variantami svého jména. Jak se to změní, až budou poskytovatelé napojeni na centrální registry?

Ve chvíli, kdy se poskytovatel napojí na registry, musí svoji kartotéku s registrem srovnat, a pak už bude mít stejného Petra Foltýna jako všichni ostatní. Typicky to bude vypadat tak, že se při aktualizaci informačního systému objeví srovnávací okno, které poukáže na nesrovnalosti mezi centrálním registrem a kartotékou. U každé nejasnosti se někdo bude muset rozhodnout, jestli údaj, který má u sebe, doplní jako sekundární, nebo jestli ho nechá definitivně přepsat údajem z registru. Pacient třeba může mít adresu v základním registru a zároveň adresu, kde se přechodně vyskytuje, a tu si může lékař nechat v systému jako sekundární.

My dopředu nevíme, u kolika pacientů nebudou údaje sedět. Víme ale, že se to může stát. U nemocnic jsem optimistický, protože mají svoje IT oddělení. Jeho pracovníci budou schopni s lékaři spolupracovat na čištění databáze. Řešili jsme, co to znamená pro klasickou soukromou ambulanci jednoho lékaře. Existují praktičtí lékaři, kteří mají tisíce pacientů a žádné IT zázemí nemají. Informační systém by jim měl nabídnout dvě možnosti, jak s rozdílem v datech z kartotéky a registru naložit, a oni si jednu odkliknou. Konkrétní řešení nám odhalí až test při pilotním napojení na registry.

• Jak významný je z vašeho pohledu projekt Digipraxe?

Je to ohromná pomoc ze strany lékařů, ke kterým jsem se dostal prostřednictvím Pracovní skupiny pro elektronizaci zdravotnictví České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Pracovní skupinu vede doktor Milan Cabrnoch a sdružuje lékaře, jako je Petr Struk, Cyril Mucha, Jiří Bartoš a další.  Když mi tito zmínění kolegové na jednom z prvních jednání říkali, že by se rádi zapojili a spolupracovali na nějakém projektu, byl jsem k tomu skeptický. Oni ale z vlastní iniciativy sepsali, co by mohli zajistit, navrhli set ambulancí, které by mohly ověřovat projekty, metodiky, které chtějí předat, pilotní testy telemedicíny v ambulantní praxi a svého projektového manažera. Jen jsme je propojili s námi, aby to mělo štábní kulturu. Kdyby to vše neudělali, byl by to další velký úkol pro nás. Doplňujeme ještě dvacet lékařů, které nominovali, o zástupce stomatologů, abychom je neopominuli. Díky projektu Digipraxe budeme mít vzorek toho, co udělají projekty elektronizace v praxi s informačními systémy.

• Pak také probíhají projekty telemedicíny, které mají mimo jiné navrhnout systém vstupu telemedicínských řešení do úhrad…

Tento projekt organizuje Fakultní nemocnice Olomouc. Jsou rozběhnuty jednotlivé pilotní projekty, zbývá dořešit platformu, na kterou se mají data z nich ukládat. Moc stojím o to, aby byl tento projekt úspěšný a aby díky němu dostala telemedicína důstojnou základnu. Abychom po jeho ukončení mohli s jasnými podklady říci: Takto to má vypadat s centrálními telemedicínskými službami, takto s lokálními, takto to funguje a za těchto podmínek se má telemedicína hradit ze zdravotního pojištění.

• Od probíhajících projektů jako celku mají lidé ze zdravotnictví velká očekávání, že se s elektronizací konečně na centrální úrovni pohne. Naplníte je?

Peníze z evropských projektů se proinvestují, systémy se postaví, o tom nemám pochybnosti. Slabým článkem může samozřejmě být spolupráce poskytovatelů. Není ani tak problém, co jim do informačních systémů napojíme. Spíš mám nejistotu o využití systémů v praxi. Ke skutečnému naplnění systémů pro sdílení elektronické dokumentace dojde, až budou všichni poskytovatelé vést elektronickou zdravotní dokumentaci. Povinné vedení elektronické zdravotní dokumentace je ve skutečnosti ta konečná meta.

• Když to zjednoduším, tak elektronické žádanky nebudou poskytovatelé muset vystavovat. A dokud budou vystavovat papírové žádanky, nedozvíme se ty informace, které bychom se díky elektronické žádance mohli dozvědět.

Máme tu třicet let zaběhané postupy a procesy které vyžadují jenom papír a tužku. Určitě nikdo teď hned nenařídí, že bude povinné přejít na data. Jenže bez povinnosti vést elektronickou zdravotní dokumentaci a vystavovat elektronické žádanky je to ve skutečnosti pořád jenom přechodné období. Určitě se z toho bude část lékařů snažit vymanévrovat, jenom protože nechtějí změnu. Ne proto, že by to bylo horší nebo lepší. Prostě jenom ze zvyku. Až se ale objeví první tisíce a desítky tisíc lékařů, kteří řeknou, že to je přeci ve výsledku jednodušší, tak se do toho systému začnou přesouvat i ostatní. I eRecepty měly náběh několik let. A stejně jako u eReceptů, i další elektronizace bude nakonec povinná. A ještě se nám při tom bude opírat o záda Evropa s nařízením EHDS a bude nás do toho tlačit. Myslím v tom horizontu do roku 2030 bude třeba, aby byla zdravotní dokumentace elektronicky povinně.