Efekt krále Midáse

Publius Ovidius Naso (43 př. n. l. – 18 n. l.) ve sbírce Proměny, shrnující antickou mytologii, vypráví, jak dopadla prosba krále Midáse:

„Z nízké haluze dubu si utrhl zelenou snítku;

Sotva si troufá věřit: ta snítka zlatou se stala!

Zdvihl se země kámen: i kámen zežloutl zlatem!

Také hroudy se dotkl: tím kouzelným dotekem hrouda

přešla v kov. Pak obilných klasů nalámal zralých:

zlatá byla žeň…“

Král Midás totiž požádal Bakcha, božstvo vína a dalších nedoporučovaných potěšení, o dar:

„Ach, učiň, čeho se tělem dotknu, ať v žluté zlato se změní!“

Bakchos mu ze staré známosti vyhověl. Neštěstí Midás pochopil, jakmile se dotkl jídla a pití. Také se změnily na zlato. Hrozila smrt žízní a hladem. Božstvo však bylo milostivé. Když král uznal, že pochybil, Bakchos platnost daného daru ukončil.

Zřejmé poučení: „Zlata se nenajíš.“

Skrytější poučení říká, jak významný může být dotek. Na rozdíl od zraku a sluchu jsou výsledky zkoumání toho smyslového systému podstatně skromnější. Přitom dotek může být nejjednodušší podobou komunikace s prostředím. Lze ji prokázat u nejjednodušších bezobratlých živočichů.

Krajně významný je pro nejmenší děti. Doteky mají akci, rychlost, tlak, teplotu, intenzitu, umístění i rozsah plochy. Sdělují záporné i kladné emoce včetně jejich intenzity. Hodné doteky posilují vliv dalších pozitivních podnětů. Mezi pátým a šestým měsícem života děti dobře rozlišují jednotlivé druhy doteků.

Známý je experiment s kamennou tváří.

Matky rozbalily kojence a hrály si s ním. Na povel se otočily a obrátily se na dítě s maskou kamenné tváře. Děti zneklidněly. Matky, které neznaly smysl experimentu, začaly automaticky děti hladit.

Dotyky prozrazují identitu pečujícího jedince. Jsou zásadně významné pro budování bezpečného stylu vazby mezi matkou a dítětem. Styl vazby mezi matkou a dítětem – kromě bezpečného stylu existuje styl vyhýbavý, úzkostný a dez­in­te­gro­va­ný – si neseme do dospělosti. Podílí se na utváření vztahů s životními partnery i dalšími lidmi. Jsou‑li oba členové dvojice nositeli bezpečného stylu vazby, je rozpad vztahu méně pravděpodobný.

Experiment z r. 1984 prokázal, že číšnice, které se jemně dotkly hostova ramene nebo dlaně, dostávaly větší spropitné než číšnice, které se nedotkly. Prosociální vliv jemného dotyku objevitelé pojmenovali efekt krále Midáse. Byl ověřen podobnými pokusy v řadě států.

Další pokusy ukázaly, že dotyk přiměl lidi, aby vrátili peníze údajně zapomenuté v telefonním seznamu. Zvyšoval ochotu pohlídat velkého rozzlobeného psa po dobu, kdy majitel šel nakoupit. A dokonce přiměl řidiče autobusu, aby odpustil jízdu načerno. Dotyk zvyšuje pocit bezpečí a vede lidi k větší ochotě finančně riskovat.

Jsou to však starší experimenty, provedené před vznikem hnutí Me too.

Otázka zní, proč jsou lidé Midásovým efektem ovlivněni. V průběhu dalšího experimentu, jenž se pokusil odpovědět, lidé hráli ekonomické hry, v nichž se může nebo nemusí projevit důvěra a prosociální chování. Pokusné osoby byly hlazeny jemným štětcem na předloktí. Midás v tomto případě nezapracoval. Jestliže však byly pokusné osoby hlazeny na dlani, byl efekt zřejmý, což se kromě jiného projevilo v záznamu elektrické aktivity mozku.

Dotyk oslovuje kožní zakončení nervových vláken, která vedou pomalou složku dotykové informace, které se také říká sociální nebo afektivní. Dotykové informace, jichž je řada druhů, zpracovávají dvě části mozku. Jedna se jmenuje insula neboli ostrov. Je schovaná v hloubce rýhy mezi čelním a spánkovým lalokem. Druhá je somatosenzorická kůra, značí se S1 a S2, tvoří ji plných 10 procent objemu celé mozkové kůry. Aby ne, vždyť zpracovává dotykové informace z celého těla. Je vertikální a hned za rýhou oddělující čelní lalok mozku od laloku temenního.

Jakmile korové oblasti mozku něco osloví, změní činnost, což krásně ukáže funkční magnetická rezonance. Zjistilo se, že k probuzení činnosti S1 stačí pouhé zrakové pozorování dotyku, ať už bolestivého, nebo příjemného. Je to jeden z podkladů empatie, schopnosti vcítit se do stavu druhého člověka. Dokáže to mozková kůra nejmenších dětí, které se dívají, jak někdo někomu hladí paži nebo nohu.

Efekt krále Midáse si vědci vyzkoušeli se skupinou mladých žen a mužů, jimž řekli, že se účastní dvou pokusů. První pokus bude cílen na zpracování dotykové informace, druhý na to, co se bude v jejich hlavách dít v průběhu ekonomické hry. Pokusné osoby smysl experimentu netušily. Když experiment skončil, vědci jim samozřejmě řekli, o co vlastně šlo.

Pokusných osob se experimentátor dotýkal vlastní rukou, gumovou rukou nebo se jich nedotýkal. Následně bylo měřeno prosociální chování v ekonomické hře Diktátor. Ta je pro jednoho hráče, jenž dostane nějakou částku a může ji nějak rozdělit. Může si ji celou nechat pro sebe, může jakýkoli podíl dát druhému člověku. Za sociální normu se považuje, nechá‑li si pokusná osoba polovinu. Částku přece dostala jen tak a není důvod, aby se nepodělila.

Dotyk živou rukou byl jemný, na dlaň, pohyb posunem asi 3–4 cm/s. Dotyk gumovou rukou, která byla kopií lidské ruky, byl veden stejně. Účastníci pokusu potom řekli, v jaké míře jim byly dotyky příjemné, a to ve čtyřech stupních od nijak příjemné po velmi příjemné.

Následovala hra Diktátor. Pokusné osoby dostaly 15 eur. Dělení například 7,20 eur pro sebe a 7,80 eur druhému bylo považováno za prosociální. Opačné dělení bylo považováno za sobecké.

Po dalších 12 sekundách pak pokusné osoby spatřily obrazovku, na které byly různé výrobky, například čokoládová tyčinka, a účastníci pokusu je opět hodnotili ve čtyřech stupních od nežádoucí po velmi žádoucí. Tím se zkoumalo, zda se efekt krále Midáse nerozšiřuje do dalších domén. Každý experiment se samozřejmě opakoval, a to v náhodném pořadí. A k tomu byla sledována činnost mozku.

Efekt krále Midáse pokus potvrdil. Dotyk živou rukou lidi ovlivňoval: chovali se altruističtěji a velkoryseji. Vliv dotyku gumovou rukou se projevoval také, ale v podstatně menší míře. Čím větší aktivitu korových oblastí S1 a S2 dotyky probouzely, tím větší byla míra prosociálního chování. Něco podobného bylo prokázáno pro aktivitu insuly. Její propojení s korovou oblastí S2 je mohutné, takže činnost insuly ovlivňuje činnost S2 a naopak.

Studie má omezení. Experimentátoři se dotýkali, na rozdíl od původního pokusu z r. 1984, jen dlaně, nikoli jiné části tělesného povrchu. Není jasné, zda a jak je vnímání dotyku kůže–kůže ovlivňováno genderem. Podíl žen a mužů ve vyšetřované skupině nebyl totožný. Bude nutné vyjasnit, proč se výsledek dotyku předloktí odlišuje od výsledku dotyku dlaně. Může to být rozdílem jak hustoty kožních čidel, tak jejich druhových rozdílů či typů nervových vláken, která z nich vycházejí.

Ovidius údajně umřel steskem na černomořském pobřeží dnešního Rumunska poté, co byl císařem Augustem vypovězen z Říma za knihu Umění milovat. Císař, který sám žádný puritán nebyl, měl pocit, že kniha znemravňuje.

Císařova přísnost chování římské elity nezměnila.