DRG v roce 2013: pozor na nová pravidla!

Lékaři tak musejí kromě odborných znalostí ovládat i řadu zákonitostí a pravidel, aby mohli na konci každé hospitalizace vykázat zdravotní pojišťovně správnou sestavu hlavní a vedlejších diagnóz, která se přitom každoročně stále mění.

Od roku 2012 navíc tzv. úhradová vyhláška zavedla sankce, jež mají zamezit rozmanitým formám up‑codingu, neboli porušení pravidel, které vede k neoprávněnému zařazení hospitalizace do vyššího pásma úhrady.

Up‑coding nemusí být cílený, ale může být způsoben i neznalostí kodéra, ta však samozřejmě neomlouvá. Dodržování pravidel pro DRG bylo již v minulém roce předmětem kontrol zdravotních pojišťoven a ty také na základě těchto šetření vyměřily některým zařízením nemalé sankce.

Kodéři, ať už lékaři či jiní pracovníci, by měli zcela bezpečně znát hlavní metodické materiály vycházející začátkem každého roku. Tím je především Metodika kódování diagnóz pro využití v IR‑ ‑DRG, jež kromě obecných pravidel pro kódování hlavní diagnózy a vedlejších diagnóz přináší i pokyny ke kódování některých vyjmenovaných diagnóz (tab. 1).

Ti kodéři, kteří se setkávají s hospitalizačními případy, u nichž jsou kódovány markery pro umělou plicní ventilaci, endovaskulární stenty nabo markery pro oblast kardiovaskulární chirurgie, se poté musejí seznámit i s Metodikou užití DRG markerů v systému IR‑DRG.

Při této příležitosti je také dobré upozornit na změny v samotné Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN‑10). Její české vydání platné od 1. 1. 2013 obsahuje řadu drobných změn. Pozornosti kodérů by neměla především uniknout změna v kódování fibrilace a flutteru síní (tab. 2), zvláště s ohledem na to, že při zakódování flutteru síní typického (I48.3) či atypického (I48.4) se jedná o diagnózy se závažností stupně 2, tedy potenciálně zvyšující relativní váhu případu. Při zakódování fibrilace síní tomu tak není – v tom případě se jedná pouze o první stupeň závažnosti.

Zdroj: Medical Tribune