Dravci nad bílou kořistí

Nic vám není, nesimulujte! S takovou vyprovodil ze dveří své ordinace devatenáctiletou Helenu jeden traumatolog z Uherského Hradiště. Dívka za ním přišla s bolestí hrudníku a žádostí o rentgenové vyšetření, lékař ji však poslal domů. Jak se nakonec zjistilo, se zlomeným žebrem.

Druhý den ji přitom čekal juniorský zápas v házené. Pokud by nezaklepala u jiného lékaře, který frakturu odhalil, mohla dopadnout zle. "O zlomené žebro si můžete protrhnout plíce," zhodnotil situaci zlínský sportovní lékař Lubomír Nečas. Helena měla velké štěstí: stonala v době, kdy měla na výběr, kterému doktorovi léčbu svého hrudníku svěří.

Dnešní samozřejmost se může brzy změnit v luxus. Nečasova vláda se totiž chystá utáhnout kohoutky. Péče už každý nebude moci čerpat, kolik chce; na spotřebu se bude pořádně dohlížet. Jak?

Každému bude muset stačit jeden přidělený praktický lékař. A ten rozhodne, jestli se pacient pohne dál - případně kam. Pokud lékař vyšetření nepředepíše, člověk se sice může vzbouřit a dožadovat se "druhého názoru", ale veškerou péči si uhradí sám.

Závan ducha OÚNZ

České zdravotnictví čeká největší reforma za posledních dvacet let a její kontury lze tušit: základem budou vize senátora ODS a bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, který se s nimi znovu hlasitě připomenul. "Lepší reformu, než jsem navrhl já a můj tým, už nikdo nevymyslí," tvrdí. A novopečený šéf resortu Leoš Heger (TOP 09) se Julínkovým plánům výrazně nebrání. "Jsou tam dobré kroky," říká.

Jedním z pilířů Julínkovy reformy přitom vždy byla takzvaná řízená péče. Tedy velmi centralizovaný systém, paradoxně podobný tomu, co v Česku vládlo před listopadem 1989. Ovšem s podstatným rozdílem: zatímco v komunistické éře řídil zdravotnictví stát prostřednictvím okresních ústavů národního zdraví (OÚNZ), nyní se má vše odehrávat v tržním prostředí. O každém kroku pacienta mají rozhodovat pojišťovny, respektive na ně napojené soukromé řetězce.

Vychází se z modelu známého v USA. Ve státě vzniknou soukromé koncerny, které sdruží vše potřebné - pojišťovny, nemocnice, ambulance i lékárny. Klient si jeden z řetězců vybere, třeba kvůli tomu, že nabízí jednou za dva roky zdarma nové brýle. Za to se koncernu upíše, že bude navštěvovat jen omezený počet lékařů. Jejich seznam bude mít ve smlouvě. Pokud ji nedodrží a navštíví jiného doktora, ošetření uhradí v plné výši ze svého.

Vrátíme-li se k Heleně s bolavým hrudníkem, ta příště nepůjde ke specialistovi. Zajde k obvodnímu lékaři a ten rozhodne, co dál. Pokud ji pošle na chirurgii, bude to ambulance místní, uherskohradišťská. V systému řízené péče má totiž instrukce i on. Přesně ví, jakou mast či pilulky předepsat a ke kterému kolegovi pacienta poslat. Pokud chirurg selže, Helena musí nechat žebro svému osudu, anebo si zaplatit vyšetření u jiného lékaře. Při dnešních cenách by to znamenalo asi dva tisíce korun.

Doktoři v supermarketu

Systém řízené péče má i nemalé výhody. Pacient sice přijde o svobodu rozhodování, ale díky úsporám bude odvádět nižší pojistné nebo hradit jen minimální doplatky za léky. Řetězce současně nabízejí "supermarketové" ordinační doby: lékaři se v ambulancích střídají nepřetržitě, takže zajistí pacientům patřičné pohodlí.

"Řízená péče je výhodná pro všechny. Pojišťovna ušetří a pacient za to dostane nějaký bonus," chválí systém Julínek. "Pro zdravotnictví je to systém velmi příjemný," potvrzuje náměstek ministra zdravotnictví Vladimír Pavelka z TOP 09.

Existuje přitom několik cest, jak k řízené péči dospět. Nejpravděpodobnější je, že se nechá vyrůst to, co v Česku stačilo zakořenit právě v době, kdy byl ministrem Julínek. Řízená péče, dirigovaná místním zdravotnickým koncernem, se totiž už v některých regionech uchytila - zakoušejí ji třeba lidé v Moravskoslezském či Olomouckém kraji.

Pionýři z Agelu

Všechno začalo v prosinci roku 2007. Třinecký miliardář Tomáš Chrenek tehdy požádal ministerstvo zdravotnictví o povolení založit zdravotní pojišťovnu Agel.

Stačila mu žádost, padesát milionů korun jako kauce proti krachu a padesát tisíc jmen pojištěnců. Licenci bez problémů dostal.
Agel byla v té době prosperující společnost. Vlastnila nebo si najímala nemocnice a polikliniky, spravovala laboratoře a lékárny. Většina z nich měla sídlo na severu Moravy, další v Praze nebo v Plzni. Bezkonkurenční pozici získal Chrenek na Olomoucku - na dvacet let si tam najal všechny nemocnice spravované krajem.

Pojišťovnou se projekt završil. Vznikl obrovský koncern s dominantním vlivem na místní zdravotnictví: pojišťovna si určuje ceny a za ně pak nakupuje služby u svých nemocnic. O pacienty nouze není, ty sem posílají lékaři z vlastních "agelovských" poliklinik a ambulancí. Jako zaměstnanci koncernu ani jinou volbu nemají. Vyšetření zpracují vlastní laboratoře a zdravotnický materiál dodá vlastní distribuční společnost s názvem Mertek Medical.

Loni se Chrenkovo impérium ještě rozšířilo. V červnu podepsala tehdejší ministryně zdravotnictví Dana Jurásková sloučení Agelu s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou. O dva měsíce později dala zelenou další fúzi - Hutnické a České národní zdravotní pojišťovny. Koncern, který dříve působil jen regionálně, najednou expandoval do všech koutů Česka.

Chrenek zdaleka není jediným finančním dravcem, který krouží nad českým zdravotnictvím. Do pojišťoven by své peníze rád vložil vlastník PPF Petr Kellner, Marek Čmejla z Appian Group nebo spolumajitel skupiny J&T Patrik Tkáč.

Dravcům svítá naděje

Všichni se o licence na pojišťovny zajímali a v "bílém oboru" už bez výjimky podnikají. Boj o vybudování zdravotnických koncernů však nakonec vzdali. Lépe řečeno - odložili ho na lepší časy. Kellner kvůli krizi, která ukrojila ze systému miliardy, Čmejla zase s Julínkovým odchodem z vlády. Dnes jim svítá nová šance.

Jak se vyplácí obchodovat ze zdravím, dokládají čísla už dnes: například společnost Agel údajně utržila loni jen za prodej zdravotního materiálu a léků 2,3 miliardy, tedy meziročně o polovinu více. Za poskytnutou zdravotní péči pak inkasovala 6,4 miliardy, tedy skoro o pětinu více.

V systému řízené péče by se přitom dokázala uchytit i VZP. Už rok nabízí program řízené péče s názvem Akord, který zatím funguje jen v několika krajích. Slibuje zajistit na počkání lékaře, garantuje rychlý postup z čekárny do ordinace. "Dnes je do něj zapojena asi čtvrtina praktických lékařů," vyčísluje šéf odboru strategie a rozvoje VZP Pavel Vepřek. Pacient by si tak mohl vybrat - v péči o své zdraví by se nechal vést buď soukromým řetězcem, anebo státem.

Operujeme za pochodu

Julínkova cesta koncernů zatím stále naráží na odpor. "Řízená péče sama o sobě špatná není, ale nesmí tam být vlastnické propojení pojišťovny a zdravotnických zařízení," argumentuje Michal Sojka z České lékařské komory. Pokud takové propojení existuje, doplatí na to prý pacient, ať už jde o koncern soukromý nebo státní.

"Pro lékaře i sestry je důležitější dobře vycházet se zaměstnavatelem, který chce hlavně ušetřit peníze, než dobře sloužit pacientům," varuje Sojka. Na rozdíl od USA, pravlasti řízené péče, navíc Česku stále chybí stan dard péče - tedy přesně stanovená pravidla, co musí každá nemocnice při léčbě určité nemoci splnit.

Odpor proti americkému systému roste s každou špatnou zkušeností, byť by ji lidé mohli zažít i v nemocnicích mimo koncern.

"Pacienti už nemají na výběr. Vyjma Fakultní nemocnici v Olomouci všechny ostatní špitály v kraji patří Agelu. Jsou personálně poddimenzované a všechny postupně ruší pohotovosti. Když se vám něco stane s okem po šesté večer, máte smůlu," popisuje poměry jeden z lékařů přerovské nemocnice. V ní už skončila dvě lůžková oddělení - oční a urologické.

Společnost Agel kritiku odmítá, na informace je však skoupá. "Oční oddělení jednoduše přecházejí na režim jednodenních operací," vysvětluje mluvčí Agelu Hana Szotkowská. Lůžková péče byla podle ní pro pojišťovny drahá.

Zlatá střední Hegerova?

Ministr Leoš Heger není úplně nakloněn krystalicky čisté podobě řízené péče. Zvažuje méně tvrdý model, který dnes zkouší třeba Španělsko. Lékaři tam nejsou zaměstnanci koncernů a pojišťoven, jak plánoval Julínek, a pacienti mohou zaklepat na dveře kteréhokoli z nich. Pokud se vypraví k někomu mimo předepsanou síť doktorů, prostě si jen připlatí - asi dvacet procent ceny. V případě devatenáctileté Heleny se zlomeným žebrem by to bylo asi 400 korun.

Prvním mezikrokem má být dvousetkorunový poplatek za specialistu. Lidé by ho měli hradit, pokud se k odborníkovi vydají bez doporučení praktického lékaře. Zavést by se měl od příštího roku nebo až za dva roky.

S takovým systémem však Julínek coby otec myšlenky řízené péče nesouhlasí. "Dvousetkorunový poplatek za specialistu znamená špatné nastavení řízené péče. Přináší jen omezení pacienta bez jakýchkoli výhod," říká - a paradoxně nachází podporu u řady stranických kolegů současného ministra, který kdovíjak silné slovo ve své TOP 09 nemá.

Řízenou péči v Julínkově - tedy americkém - pojetí by uvítali oba hlavní autoři zdravotnického programu Schwarzenbergovy strany: Hegerův první náměstek Pavelka i slovenský exministr zdravotnictví Rudolf Zajac.

"Pokud bude mít zdravotnický trh jasná pravidla, souhlasím jak s řízenou péčí, tak s tím, aby pojišťovna vlastnila nemocnice a ambulance," trvá na svém Zajac, který se ostatně pokusil prosadit soukromé řetězce na Slovensku. Dnes je poradcem ministra financí a vlivné dvojky TOP 09 Miroslava Kalouska.

Jakkoli je tedy formálně ministrem opatrnější Heger, zatím mnohé nasvědčuje tomu, že by se české zdravotnictví mohlo vydat spíše prachem mírně zavátou stopou Julínkovou.

Týden, Veronika Rodriguez

--

Kdo chce na systému řízené péče vydělat?

Agel

Firma třineckého miliardáře Tomáše Chrenka působí v Česku i na Slovensku. Provozuje síť zdravotnických zařízení - poliklinik, nemocnic a lékáren. Většina z nich je na severu Moravy, další třeba v Plzni nebo v Praze. Na dvacet let si najal všechny původně krajské nemocnice Olomouckého kraje. Patří mu také ?rma na distribuci zdravotnického materiálu Martek Medical. Chrenek založil v roce 2007 pojišťovnu Agel, která postupně fúzovala s dalšími dvěma oborovými pojišťovnami. Vznikla tak třetí největší pojišťovna se 730 tisíci klienty a 80 pobočkami po celém Česku. Nese název Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (ČPZP).

Penta Investments

Vlastníky ?nanční skupiny jsou mimo jiné miliardáři Marek Dospiva a Jaroslav Haščák. Penta provozuje v Česku síť ordinací Mediclinic, síť lékáren Dr. Max a několik laboratoří Aeskulab. Kromě toho vlastní největší řetězec zdravotnických laboratoří na Slovensku Alpha Medical Ventures. Pouze na Slovensku prozatím působí také její zdravotní pojišťovna Dovera a síť nemocnic ProCare. Penta nedávno získala 90procentní podíl v polské ?rmě DD Lab, která ovládá síť deseti zdravotnických laboratoří ve Varšavě, Lodži či Krakově.

PPF Healthcare

Společnost nejbohatšího Čecha Petra Kellnera získala na konci loňského roku stoprocentní podíl ve ?rmě Euroclinicum. Letos v lednu se Kellner stal vlastníkem řetězce poliklinik a nemocnic v Česku. O licenci na zdravotní pojišťovnu žádal už v létě roku 2008, kvůli odložené reformě Tomáše Julínka však nakonec boj o pojišťovnu vzdal. Nyní jeho naděje znovu ožívají. Už proto, že se počítá s komerčním připojištěním pacientů, které nakonec nebudou zajišťovat pojišťovny zdravotní, ale komerční. Kellner přitom ovládá Českou pojišťovnu.

GES Medical Care

Jediným, kdo se teď pokouší rozjet novou zdravotní pojišťovnu, je miliardář a spolumajitel TV Prima Ivan Zach, který ovládá přes ?rmu GES Medical Care Zdravotní pojišťovnu Média. Licenci dostal loni v únoru.

Moje ambulance

Majitelem společnosti je Marek Potysz, který byl dlouhá léta hlavním mozkem Chrenkova impéria Agel. Před více než rokem však z vedení Agelu odešel a v Ostravě otevřel první pobočku své nové ?rmy. Dnešních dvanáct center působí už i v Praze či Mladé Boleslavi.

--

Co to byl OÚNZ?

- Celým názvem okresní ústav národního zdraví.
- Existovaly v letech 1952 až 1991 jako vý konné orgány národních výborů v oblasti zdravotnictví.
- Měly za úkol plánovat, organizovat, řídit a kontrolovat preventivní i léčebnou péči v daném správním obvodě.
- Oficiálně vznikly "v zájmu prohloubení pre ventivní a léčebné péče a hospodárnějšího zvládnutí úkolů".

Zdroj: Týden