Dohodnuté přesčasy: Zákoník povolí v průměru osm hodin týdně
Kolik přesčasů budou moci sloužit lékaři legálně v lednu 2024? Předpokládá se, že už oficiální limit klesne zpátky na 416 hodin ročně. Názory se různí, jestli se v lednu pomyslné počítadlo přesčasů vynuluje a na nějakou dobu tak ředitelům nemocnic uleví, nebo jestli se roční limit počítá průběžně.
Lékaři v nemocnicích svým protestem proti přemíře přesčasů upozornili na to, jak velký problém může být zajištění plného provozu v nemocnicích za dodržování pravidel, která stanovuje zákoník práce.
Nejde jen o přesčasové hodiny, ale také dodržování nepřetržitého denního a týdenního odpočinku. Nicméně pokud jde o samotný limit přesčasové práce, není situace úplně jednoznačná. Návrh novely zákoníku práce ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou i Senátem Parlamentu ČR, který by měl být ještě letos podepsán i prezidentem, vrací celkový počet přijatelných přesčasových hodin u lékařů z 832 zpět na 416 ročně. Z toho tvoří 150 hodin ročně limit přesčasové péče, kterou může zaměstnavatel nařídit. Dalších osm hodin týdně (266 za 52 týdnů) si obvykle může zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout (pokud to umožňuje kolektivní smlouva).
Tyto hodiny dobrovolně dohodnutých přesčasů jsou teď předmětem debat. A to z toho pohledu, jestli přelom kalendářního roku přinese pro managementy nemocnic nějakou dočasnou úlevu a poskytne čas na řešení změn organizace péče. „Je falešné si myslet, že Silvestrem se situace vyřeší a všechno pak začne fungovat jako doposud,“ řekl před časem lídr protestu MUDr. Jan Přáda s tím, že podle něj zákoník práce nevnímá roční sumu povoleného množství přesčasů v rámci kalendářního roku, ale v rámci jakýchkoli po sobě následujících 52 týdnů. Pokud by tedy měl toto množství přesčasů lékař v předcházejících 52 týdnech odpracováno, jsou další přesčasy porušováním zákona, ať je 30. prosince, nebo 2. ledna.
Podrobněji tuto věc rozvedl v rozhovoru pro MT zástupce Sekce mladých lékařů ČLK pro pracovněprávní otázky MUDr. Adam Kubica. „Limit 150 hodin přesčasové práce, kterou může zaměstnavatel jednostranně nařídit, je zcela jasně vázán na kalendářní rok. Práce přesčas nad tento limit je možná po dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Jedná se o maximálně osm hodin týdně v průměru za vyrovnávací období, které může být dlouhé až 52 týdnů po sobě jdoucích. Neshoda je na tom, jestli se za 52 týdnů po sobě jdoucích má považovat kalendářní, nebo průběžný rok. My se přikláníme ke druhé variantě,“ uvedl Kubica.
Jak pro MT uvádí doc. JUDr. Martin Štefko, Ph.D., z Katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy, roční limit přesčasové práce, kterou může zaměstnavatel nařídit, je stanoven na 150 hodin u jednoho zaměstnance v kalendářním roce, tedy v období od 1. 1. do 31. 12. Do tohoto ročního limitu se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.
„Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na výkonu práce nad 150 hodin ročně, celkový rozsah práce přesčas však nesmí být v průměru více než osm hodin týdně. V kalendářním roce tak může maximální sjednaná doba výkonu práce přesčas činit až 416 hodin, pokud je splněna podmínka, že kolektivní smlouva závazná pro zaměstnavatele vymezila vyrovnací období na 52 týdnů. Po odečtení nařízené práce přesčas v rozsahu 150 hodin zbývá tedy maximálně 266 hodin práce přesčas, jejíž výkon může být se zaměstnancem dohodnut,“ vysvětluje docent Štefko a podotýká: „K celkovému rozsahu práce přesčas a způsobu jeho výpočtu je dále nutno zohlednit, že kalendářní rok (365 dní) trvá déle než 52 týdnů.“
Šustek: V lednu se nemocnicím uleví, měly by ale brát změny vážně
Doc. JUDr. Petr Šustek, Ph.D., vedoucí Katedry zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, se přiklání k tomu, že vyrovnávací období určující pro vnímání limitu přesčasů je kalendářní rok. „V případě přesčasů funguje v zákoníku práce institut vyrovnávacího období. Jsou tedy stanoveny přesčasy v celkových hodinách za toto období, které činí obecně 26 týdnů po sobě jdoucích, lze je však navýšit v kolektivní smlouvě až na 52 týdnů. V praxi je velmi často vyrovnávací období prodlouženo právě na 52 týdnů, tedy jeden rok, méně obvykle je období půlroční. Fakticky to znamená, že na konci kalendářního roku vyrovnávací období skončí a přesčasové hodiny se budou od ledna počítat od začátku. Je to tedy skutečně tak, že se začátkem roku 2024 může vše ‚na oko‘ dostat do pořádku a problém se začne projevovat opět až v druhé polovině roku,“ uvádí pro MT docent Šustek.
Každopádně podle něj už situace s přesčasy nebude jako dřív. „Pokud dojde ke zrušení § 93a zákoníku práce, jak je navrženo, bude i pro zdravotnictví opět platit maximální strop přesčasů 416 hodin za 52 týdnů. V tomto stropu je zahrnuta tzv. nařízená práce přesčas (150 hodin ročně) i tzv. nadlimitní práce přesčas vykonávaná na základě dohody zaměstnance se zaměstnavatelem. Právně se tím situace ohledně přesčasů navrátí do stavu, v jakém byla před letošní změnou zákoníku práce (účinnou od 1. 10. 2023). Co se změnilo, je především společenský kontext,“ myslí si docent Šustek.
Ředitelé nemocnic ani samotní zaměstnanci by to podle něj neměli podceňovat. „V důsledku všech těchto změn, právních i společenských, je totiž evidentní, že se opouští tichý souhlas s dosavadní přesčasovou politikou a porušováním zákoníku práce. V důsledku toho reálně hrozí propad produkce nemocnic, tím pak i pokles úhrad od zdravotních pojišťoven. Ve standardně fungující organizaci by to mělo vést ke změně systému a organizace práce. Jsou na to manažeři a zejména lékaři připraveni?“ ptá se řečnicky Šustek. Podle něj to může vést i k dalším snahám povolené množství přesčasů pro lékaře navýšit. „S ohledem na všechno popsané a s ohledem na zkušenosti posledních měsíců bych logicky hádal, že během roku znovu dojde k velkému tlaku požadujícímu další novelu zákoníku práce, která tu takzvanou další dohodnutou práci přesčas opět umožní (dalších 416 hodin nad nynějších 416), aby byl zajištěn chod zdravotnických zařízení, která nemají dostatečné personální zabezpečení, respektive která rozsah péče z minulých let nezajistí jinak než další dohodnutou prací přesčas,“ myslí si.
Nemocnice dlouhodobě vykazují přesčasy lékařů na úrovni povolené zákoníkem práce, další práci ale titíž lékaři prováděli formou dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti. Na ty podle dat ÚZIS nemocnice vykázaly v roce 2022 srovnatelné množství hodin jako na přesčasy, a to množství odpovídající 2 400 plným úvazkům. Vlivem legislativních změn je ale pro nemocnice institut dohod dražší a méně pružný než dříve.
Nemluvě o tom, že je institut přesčasů ve zdravotnictví používán pro plánování zcela pravidelných a běžných směn, což neodpovídá tomu, jak jej zákoník práce definuje.
Pokud zaměstnavatel porušuje ustanovení zákoníku práce o přesčasech, může tím spáchat přestupek dle zákona o inspekci práce s pokutou až dva miliony korun. Měl by to řešit inspektorát práce, který ale dosud k dramatickým sankcím vůči nemocnicím nesahal. Od ledna do 7. 11. 2023 byly nemocnice orgány inspekce práce sankcionovány jen v šesti případech a byly jim uloženy pokuty v celkové výši 404 000 korun.
Součástí dohody, uzavřené začátkem prosince mezi protestujícími lékaři a ministerstvem zdravotnictví, je příslib, že ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí budou analyzovat poznatky o porušování zákoníku práce v nemocnicích.