Doc Volný: I mně AI šetří čas, který pak využiji lépe

Docent Ondřej Volný je neurolog a propagátor digitálních novinek v medicíně. Letos se stal jedním ze zakládajících členů nové odborné společnosti, České společnosti pro umělou inteligenci a inovativní digitální technologie v medicíně ČLS JEP (ČSAIM), a předsedou jejího výboru. Jako cíle si tato společnost vytyčila podpořit racionální zavádění umělé inteligence do medicíny a zvýšení digitální zdravotní gramotnosti a přispět k debatám o nákladové efektivitě u digitálních inovací v medicíně. „Nebude to sprint. Bude to spíš takový štafetový běh,“ říká doc. Volný.

• Přístup lékařů k digitálním inovacím je podle mých zkušeností různý, vnímáte to také tak?

Je to celá paleta, od ostrůvků pozitivní deviace a progresivních kolegů a kolegyň až po na druhé straně nechci říci úplně odpůrce, ale konzervativní lidi. Je také rozdíl mezi lékaři v nemocnicích a v malých ordinacích. Řada projektů digitálních inovací, umělé inteligence, ale i třeba virtuální reality nebo robotiky se odehrává ve velkých nemocnicích a lékaři se tam s nimi setkávají. Mluvíme ale i s ambulantními specialisty a praktickými lékaři. Ti zas řeší jiné otázky. Ať už jsou personální, administrativní, vykazování na pojišťovny a podobně. Nástroje umělé inteligence totiž pronikají i do administrativních úkonů.

• Je tedy přístup ambulancí a zvlášť praktických lékařů jiný?

Je důležité si uvědomit, že populace praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost patří k těm nejstarším. Naprosto rozumím těmto kolegům a kolegyním, že je jejich přístup konzervativní. Často si říkají, jestli má smysl vůbec něco implementovat, když plánují provozovat ambulanci už jen dva tři roky. Na začátku samozřejmě stojí počáteční investice do počítačového vybavení, do informačního systému, ale i do toho, naučit se něco nového. Vnímám, že jedním z hlavních úkolů naší odborné společnosti je cílit i na poskytovatele primární péče. 

• Co pro ně můžete udělat?

Chtěli bychom, aby měli k dispozici portál, kde by si podle odbornosti dohledali informace o firmách a vývojářích, kteří nabízejí užitečné a certifikované digitální nástroje, které by jim mohly ušetřit práci. Naprosto rozumím tomu, že někdo potřebuje urychlit administrativu, někdo potřebuje chytrý objednací systém. Moje vize je, a přípravy na něco podobného už ve spolupráci kolegů z ČSAIM a z ministerstva zdravotnictví probíhají, aby si lékař mohl najít na věrohodném místě nástroje, které může využívat, které už někdo používá a může o nich poskytnout referenci, které jsou určeny pro zdravotnictví a splňují podmínky GDPR a dalších regulací.

• Vybavíte si, kde jste se ve své profesi poprvé setkal s nástrojem, který využívá umělou inteligenci?

Profesně jsem se s umělou inteligencí setkal poprvé v roce 2012 v Kanadě, kam jsem měl možnost vyjet po absolvování lékařské fakulty na šestiměsíční výzkumnou stáž. Byl jsem tehdy zapojen do výzkumného týmu, který se věnoval anotaci snímků z počítačové tomografie mozku. Měli jsme za úkol anotovat určitý počet scanů a na základě naší anotace byl trénován nový algoritmus, strojové učení. Zaměřoval se na diagnostiku cévní mozkové příhody. Později došlo k transferu výzkumu do byznysové sféry, vyvinutý nástroj byl certifikován jako zdravotnický prostředek a stal se jedním z nástrojů využívajících umělou inteligenci pro diagnostiku cévní mozkové příhody.

• Podobný nástroj se dnes používá i v českých cerebrovaskulárních centrech.

Je to tak a velmi úzce to spolu souvisí. Algoritmus, který jsme trénovali již v roce 2012, je částečně součástí pokročilého algoritmu, který se dnes v běžné klinické praxi využívá. Takže kruh se uzavřel.

• Kde ještě se ve vašem oboru, v neurologii, používá umělá inteligence?

Umělá inteligence e dá nejen v neurologii používat pro podporu diagnostiky všude tam, kde využíváme záznam signálu anebo obrazovou dokumentaci. Nejčastějším vyšetřením je elektroencefalografie (EEG) pro diagnostiku epilepsie nebo podezření na epilepsii. V současné době existují nástroje, které lékaři pomáhají buď poloautomaticky, nebo už zcela automaticky označit tu část EEG záznamu, kde by se mohla vyskytnout nějaká abnormita, například  epileptický výboj. Zkušený epileptolog to samozřejmě vidí, ale je dobré si uvědomit, že dlouhodobá monitorace probíhá řádově v hodinách, při analýze EEG z povrchu mozku jsou záznamy dokonce týdenní i delší. Proto má smysl, aby umělá inteligence označila potenciálně podezřelé části záznamu.

Pak máme další signály, elektromyografii, tedy vyšetření EMG. Nástroje s umělou inteligencí se dají využít ke třídění záznamů, jestli tam je, nebo není patologie, a některé z přístrojů EMG už v sobě mají nějaký nástroj poloautomatické analýzy zabudován.

Dále tu máme oblast zobrazovacích metod. My v neurologii používáme nejčastěji CT a magnetickou rezonanci. Existují AI nástroje pro diagnostiku cévní mozkové příhody, krvácení do mozku, ale i pro neurodegenerativní onemocnění, tedy Alzheimerovu chorobu, kdy umožňují měřit míru atrofie mozku nebo jeho částí. U Alzheimerovy choroby je nejčastěji postižen hipokampus, a právě změny v objemu hipokampu nebo změny spojené se sníženým vychytáváním glukózy v mozkové tkáni se dají hodnotit s pomocí nástrojů s AI.

• Jaké přináší při této aplikaci nástroj s umělou inteligencí výhody? Je přesnější?

Pokud už jsou tyto nástroje vyvinuty, validovány a certifikovány, tak jsou rozhodně rychlejší. Z hlediska přesnosti by nástroje, které jsou k dispozici na trhu, měly být srovnatelné s expertem v oboru, tedy měly by být stejně přesné jako expert nebo přesnější. Často se používá výraz, že AI je pomocníkem lékaře, to znamená, že mu může pomoci urychlit diagnózu. Kromě toho jiné nástroje s AI pomáhají s administrativou například tím, že připraví report, lékař report pak jen upraví a nemusí už jej celý psát nebo v některých případech diktovat.

• Poměrně hladce se dostávají nástroje umělé inteligence do radiologie. Složitější je to tam, kde to vyžaduje širší změny procesů nebo větší investice. Kde vidíte bariéry širšího uplatnění umělé inteligence nebo obecně digitálních inovací v systému?

Zpětně se může zdát, že cesta nástrojů umělé inteligence do radiologie a neuroradiologie byla hladká a přímá, ale nebylo tomu tak. Překážek, které se musely překonat, byla celá řada. A na konci vždy sedí radiolog, který ten konkrétní nástroj buď přijme, nebo nepřijme. Jsou pracoviště, která jsou tomu otevřena více, jiná méně.

Tady bych chtěl zdůraznit, že se radiologové ani jiní lékaři nemusejí bát o své místo, o svou práci. Naopak to může jejich práci zefektivnit. Nemyslím si, že by například v rámci radiodiagnostiky onemocnění mozku a míchy někdy umělá inteligence zcela nahradila člověka. Vždycky tam bude nutný nějaký vhled člověka.

Například nástroj, o kterém jsme už mluvili, pro hodnocení CT snímků krvácení do mozku, hodnotí pouze obrazová data. Neví, jaké má pacient komorbidity, neví, jaké užívá léky, nezná klinický obraz. Lékař, ať už je to radiolog, nebo neurolog, se na ty snímky musí podívat a rozhodnout. Umělá inteligence mu k tomu dává podporu.

I samotný pojem umělá inteligence může být pro některé kolegy zavádějící. Mohou si pod ním představovat, že bude nějaký stroj inteligentnější, než jsme my, lidé. Je důležité si uvědomit, že zatím to jsou jen nástroje trénované vždy na konkrétní diagnózu či úkol a my, lidé, jsme ti, kteří tyto nástroje umělé inteligence trénují. Jinými slovy na počátku i v průběhu vývoje stojí člověk.

• Hraje velkou roli při rozhodování, jestli nějaké digitální nástroje implementovat, pořizovací cena?

Cena roli hraje. Velcí výrobci zdravotnické techniky se věnují vývoji algoritmů strojového učení, které implementují do svých přístrojů. I tyto licence si obvykle nemocnice nebo zdravotnické zařízení kupuje zvlášť, není v rámci základní pořizovací ceny té zdravotnické techniky, a nemocnice na ně vypisuje veřejnou zakázku.

Vedle toho je důležitá otázka uživatelské přívětivosti. Například český startup MAIA, dnes už spíše firma než startup, vyvíjí nástroj pro gastroenterologii na podporu diagnostiky onemocnění zažívacího traktu pomocí endoskopu. Není to jen aktualizace stávajícího softwaru, ale i nový hardware, který je potřeba. V takovém případě pak není důležité jen to, kolik to stojí, ale jak přesně informuje gastroenterologa, který polyp může být suspektní z malignity, který by se měl odstranit, který by se měl sledovat a tak dále. Záleží ale také na tom, jak snadná je implementace, jak snadné je ten nástroj nainstalovat a používat, jaký je dostupný servis a aktualizace.

Vedle ekonomického rozměru a uživatelské přívětivosti jsou i další faktory, které o pořízení nějakého nástroje s umělou inteligencí rozhodují. V konečném důsledku se bavíme i o tom, jestli dělá práci pro lékaře efektivní nebo s určitou nadsázkou zábavnější. Jestli to lékaři zlepší jeho pocit z práce, když má nástroj, který mu pomůže v rozhodovacím procesu.

• Lidé začali používat běžné velké jazykové modely, jako je ChatGPT, i když na to nejsou certifikované, jako zdravotní poradnu. Ptají se jich na svoje symptomy, co to může být za nemoc a co s tím mají dělat. To asi nemůžeme v tuhle chvíli doporučit. Nemohl by ale v blízké budoucnosti nějaký jazykový model, pokud by byly jeho zdroje jasně omezené na odbornou literaturu, jako takový rádce fungovat a pomoci pacienty správně směrovat?

Inovace člověk není schopen zastavit a toto je cesta, která někam vede. Jestli někam dospěje v následujících pěti deseti letech, to sám nevím. Tak jako jsem si v roce 2012 nedokázal představit, že v roce 2024 budu sedět na ministerstvu u kulatého stolu a budeme diskutovat o regulacích umělé inteligence ve zdravotnictví. Pravděpodobně tu za pět let (možná i dříve) nějaký nástroj na podporu rozhodování a „sebediagnostiky“ pacientů bude. Jestli se ujme, má dvě roviny. Je důležité, jak ho vytrénujeme, jak bude validní, jak bude přesný a spolehlivý. A to se může postupně zlepšovat. Inovace se pořád vyvíjejí, každý rok si můžeme pořídit nový telefon a nový počítač, který má vyšší výkon, a tak se dá předpokládat, že se budou vyvíjet i nástroje v tomto segmentu AI.

Ta druhá rovina je, jestli bude mít koncový uživatel, a tím je v tomto případě pacient, v konkrétní nástroj důvěru. To je důležitá otázka.

• Co myslíte, bude mít dost velká skupina lidí důvěru v umělou inteligenci v medicíně?

Mladá generace, generace Z a Y, se narodila do období, kdy jsou, jen co začnou trošku vnímat svět, prakticky 24 hodin denně připojeni online. Až budou oni řešit své zdravotní problémy, ani je nenapadne je řešit jinak než přes aplikaci v mobilním telefonu. Používají aplikace na nákup, na to, aby objeli zácpy ve městě, aby zefektivnili svoje studium… Navíc má už teď řada z nás na sobě nějaké wearables, nositelná zařízení, která nás monitorují 24 hodin denně. Monitorují spánek, měří tepovou frekvenci, EKG, pohybové aktivity. Sám mám už asi čtvrtým rokem chytré hodinky. Vyzkoušel jsem i implantabilní kontinuální monitor glykémie. Jednou budeme moci udělit souhlas, aby si certifikovaný digitální zdravotnický prostředek stáhl naše data, analyzoval je a dal na jejich základě zdravotní doporučení – např. zda navštívit praktického lékaře či jiného specialistu.

• Mohly by zdravotní aplikace nebo aplikace na podporu zdravého životního stylu zlepšit celkový zdravotní stav lidí?

Na setkání Clubu JEP, které nedávno organizovala Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně na téma medicíny budoucnosti, mě zaujala myšlenka, kterou tam nadnesl předseda ČLS profesor Štěpán Svačina. Podotkl, že je možné, že by tu za nějakých 50 let nemusel vůbec být diabetes mellitus druhého typu. Je to civilizační choroba a je možné, že mladá generace, která už nosí chytré hodinky a jiné wearables, bude mít v budoucnu takové informace o svém zdravotním stavu, že bude například chtít řešit už svou počínající poruchu glukózové tolerance například úpravou jídelníčku za kontinuálního sledování glykémie nějakou neinvazivní metodou a vzhledem k tomu, že máme k dispozici supermoderní léky, může svůj diabetes druhého typu odsunout o deset, o dvacet, o třicet let anebo se mu účinnou prevencí s pomocí nástrojů umělé inteligence třeba i zcela vyhnout. Tato vize je samozřejmě velmi nadnesená, ale třeba není zcela nereálná – uvidíme.

• Jenže mít informace pro prevenci asi nestačí.  Když začínal internet, mluvilo se o tom, jak bude díky němu svět mnohem krásnější a bezpečnější místo k životu, když budou mít lidi informace dostupnější.

To je pravda. Když začala fungovat nejstarší internetová sociální síť, vnímal jsem to jako pozitivní prostor, kde se jen sbíraly lajky. Člověk tam něco nasdílel a dostal pozitivní zpětnou vazbu. Kde jsou sociální sítě dnes? Šíří se tam dezinformace a fake news včetně deep fake videí. V podpoře zdravého životního stylu a managementu chronických onemocnění často selháváme i proto, že kolem sebe lidi mají mnoho zavádějících informací. Zároveň je málo zdravotnických profesí, jako jsou edukátoři nebo nutriční terapeuti.

• Podle vás se může stát třeba diabetes druhého typu nebo jiné civilizační nemoci minulostí?

Myslím, že společným cílem zdravotníků a pacientů by mělo být posouvat počátek civilizačních chorob třeba o deset až patnáct let, a tím prodloužit život ve zdraví. Že bychom nějakou chorobu zcela vymýtili, to nepředpokládám, ale budu velice rád, pokud se v tom budu mýlit.

Věřím ve velké zlepšení kontroly rizikových faktorů a chronických nemocí díky wearables a telemedicínskému sledování. Mít doma certifikovaný tonometr nebo EKG a sdílet data s praktickým lékařem, kterému bude data screenovat a předhodnocovat umělá inteligence, aby se zabýval jen alerty, upozorněními na překročení určitých hodnot, to je jedna z možných cest. A zároveň aby systém pomohl zvýšit compliance pacienta, když mu bude připomínat pravidelná měření a užívání léků. Měli bychom také systematicky a více pracovat se zdravotní gramotností všeobecné populace, a to je také jeden z úkolů nejen naší odborné společnosti. Chceme lidem dát informace, jaké nástroje mají certifikaci, která zdravotnická zařízení je používají a co konkrétně daný nástroj může přinést v otázce jejich zdraví.

• Přístup lidí k vlastnímu zdraví je velmi různý. Někteří si sledují potenciální rizikové faktory, i když jsou jinak zdraví, jiní nedodržují nic, i když mají několik diagnóz.

Každý ke svému zdraví přistupuje jinak. Před rokem 1989 u nás fungovalo zdravotnictví direktivním způsobem a lékař de facto přikazoval pacientovi, co má dělat a nedělat. V současné době je nejdůležitějším článkem právě ten člověk a to, jak vnímá své zdraví, jak si ho cení. Protože to je jeho vlastní statek. Tam bychom se měli posouvat. Osobně bych jako lékař chtěl pečovat spíše o ty „pacienty“, kteří jsou vlastně zdraví a my společnými silami předcházíme nemocem, takže bychom už ani nehovořili o pacientech.

• Je dnes ještě bariérou, pokud jde o telemedicínu, u pacientů nebo lékařů věk? Podle Českého statistického úřadu dnes internet používá 86 procent lidí. A i 25 procent lidí nad 75 let má chytrý telefon. Koneckonců lidem, kterým je dneska 75, nebylo ani 50, když se v Česku rozšířily mobilní telefony.

Byl bych rád, aby věk nebyl překážkou toho, jestli lidé přijmou digitální zdravotní inovaci. Rozhodně bychom věk neměli vnímat jen jako ten kalendářní, protože se lidé ve vyšším věku hodně liší. Mojí babičce je 88 let, je to lékařka a stále pracuje. Má počítač, je schopna se připojit na internet, má e-mail, umí poslat eRecept, umí si se mnou zavolat po Skypu. Pro ni by případně jako pro pacientku telemonitoring nebyl problém.

• Někdy je bariérou zavedení efektivních digitálních inovací to, že je nehradí zdravotní pojišťovny, je to tak?

Vedeme diskusi se zástupci pojišťoven v České republice. Uvědomujeme si, že není řešením, abychom „sypali“ další peníze do zdravotnictví na to, abychom využívali AI, telemedicínu, robotickou rehabilitaci apod. To není racionální ani nákladově efektivní. Je zásadní, aby náš systém byl udržitelný dlouhodobě, a to i pro budoucí generace. Měli bychom najít shodu na tom, jakým způsobem dojde k úpravě úhrad. Je to a bude to otevřená diskuse. Může se stát, že v některých případech může být úhrada výkonu s využitím nástrojů s umělou inteligencí i o něco nižší než dříve. Například u výkonů, kde dojde k výraznému zkrácení s pomocí AI. A zároveň se to poskytovateli ekonomicky vyplatí, protože může vyšetřit více pacientů za kratší dobu – to si dokážu představit jako možnou cestu například v rámci screeningových programů. Cílem by mělo být také zefektivnění naší práce, uvolnění rukou a mysli lékařům a zdravotníkům pro jinou práci, kontakt s pacienty a jejich rodinami. Pokud se bavíme o nákladové efektivitě, někdy stojí za to investovat do nového nástroje třeba s umělou inteligencí, který dokáže odhalit diagnózu v časnějším stadiu, kdy např. v rámci onkologických onemocnění to znamená časnější zahájení léčby a vyšší šanci na dlouhodobé přežití či dosažení remise. Musíme to brát tak, že tyto postupné kroky povedou k zefektivnění celého systému zdravotní péče.

• Je problematika stanovování úhrad digitálních inovací téma pro ČSAIM?

Máme na toto téma pracovní skupinu, která je součástí odborné společnosti. Je to oblast, které se chceme věnovat.

• Máte nějaký příklad, jak vám pomohla AI v pracovním životě jinak než ve zdravotnických inovacích?

Jsou procesy ve zdravotnictví, které dělám i já, a otevřeně říkám, že mě nebaví a nenaplňují. Byl bych rád, kdyby mě někdo zastoupil. Už se to tak částečně děje v některých administrativních krocích. Na ně využívám nástroje AI a díky tomu jsem si uvolnil nějakou časovou dotaci denně, kterou se snažím věnovat právě inovacím. Některé inovace, které jsme implementovali ve Fakultní nemocnici Ostrava, by nebyly možné bez toho, že jsem byl schopen se postarat o své pacienty efektivně, měl jsem dobrý pocit z toho, jakou péči jim poskytuju, a zbyl mi čas právě na tyto inovace.

Když se dělají změny, slyšíme i řadu kritických názorů, že je to zbytečné, že dosud to fungovalo takto a umíme to i bez toho.

• Aby se mohl v Evropě používat určitý zdravotnický prostředek, i ten digitální, musí mít evropský certifikát. Přichází další regulace, EU AI Act. Zaznívají hlasy, že je Evropa příliš přísná. Patříte mezi lidi, kteří mají třeba obavu, že by to mohlo u nás inovace brzdit?

Hranice, kdy se bavíme o přeregulovanosti a kdy o normální regulaci, to není jedna ostrá linie. Pohybuje se to v nějakém pásmu. Kdo se věnuje regulacím, řekne, že je to nastaveno správně. Ti, kdo vyvíjejí nástroje umělé inteligence, na druhé straně vidí, že jim bude trvat splnit všechny podmínky, které se rovněž mění a vyvíjejí, ne rok, ale tři, nebo možná i pět let, a za nimi stojí investoři, kteří jsou zvyklí na jiné tempo. Já vnímám evropský AI Act jako důležitou regulaci. Musíme se s AI naučit pracovat. Se sociálními sítěmi jsme se to úplně dobře nenaučili, vpustili jsme si je na trh bez jasných regulací, a teď nám mimo jiné negativně ovlivňují mentální zdraví dětí i dospělých. Vstupujeme do něčeho, co bude promlouvat nejen do zdravotní péče, ale obecně do našich životů. Musí tu být regulace a musí tady být samozřejmě také nějaký manévrovací prostor pro případné změny. Čeká nás z pohledu AI dynamická budoucnost.

• Co plánujete jako ČSAIM, o čem od vás uslyšíme?

Ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví jsme připravili soubor nejčastějších otázek o umělé inteligenci ve zdravotnictví a odpovědi našich expertů. Účastnili jsme se pacientského hubu na ministerstvu zdravotnictví a kulatého stolu s odborníky rovněž na ministerstvu zdravotnictví. Tvoříme kapitolu do nového vydání knihy Digitální medicína, která se věnuje AI ve zdravotnictví. A 3. a 4. dubna 2025 pořádáme v multifunkční hale Gong v Ostravě unikátní konferenci zaměřenou na inovace ve zdravotnictví – AdvanceMed2025 (advancemed.cz).

Diskuse, které jsme vedli a povedeme, přinášejí řadu nových otázek, které se budou řešit. Kdybych měl ale shrnout pilíře, na kterých činnost ČSAIM stojí, tak je to racionální zavádění inovativních digitálních nástrojů do medicíny s vědomím všech regulací, které musíme naplňovat, dále zvyšování digitální zdravotní gramotnosti, a to jak mezi zdravotníky, tak u laické veřejnosti, a v neposlední řadě také téma nákladové efektivity a diskuse s pojišťovnami. Uvidíme, jak se nám tyto priority bude dařit naplňovat. Nebude to sprint, bude to spíš takový štafetový běh.