Dobrovolníci jsou přínosem pro pacienty i zdravotníky

V roce 2018 vzniklo Centrum dobrovolných aktivit a do projektu vstoupili studenti 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Centrum dobrovolných aktivit dlouhodobě spolupracuje s nestátními neziskovými organizacemi. V inspiraci zahraničními trendy využívá také spolupráci s mediky a dalšími studenty vysokých škol se zdravotnickou a psychosociální tematikou. Je to prospěšné pacientům i samotným studentům – pacienti se díky kontaktu s dobrovolníky lépe vyrovnávají s obtížemi spojenými s hospitalizací a studenti mohou při dobrovolném pomáhání získat cenné zkušenosti v autentickém nemocničním prostředí a zdokonalit v praxi své komunikační dovednosti s pacienty.

„Již od počátku studia si mohou studenti medicíny vyzkoušet práci s nemocnými. Získají reálný vhled do řady aspektů práce jednotlivých oddělení a klinik a obecně zákonitostí práce s lidmi. Navíc mají první zpětné vazby od odborného ošetřujícího personálu, lékařů a dalších zdravotníků,“ řekl na setkání s novináři prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., děkan 1. LF UK. Jak zdůraznil, velkým benefitem dobrovolnictví je pro dobré mediky a kvalitní budoucí lékaře vysoce nastavený etický a morální vhled.

„Propojení dobrovolnictví se studenty, budoucími pomáhajícími profesionály, studenty medicíny, psychologie, sociální práce a dalších zdravotně sociálních oborů je dle mého názoru dobrovolnictvím 21. století. V tom se snažíme brát příklad ze zahraničí, kde univerzity po svých studentech vyžadují, aby pro přijímací řízení doložili, že mají dobrovolnickou zkušenost, protože to ukazuje i na jejich společenskou zodpovědnost,“ řekla Bc. Adéla Farářová, vedoucí Centra dobrovolnických aktivit ve VFN.

Mezi dobrovolníky působícími ve VFN jsou lidé různého věku a různých profesí. Není ani potřeba, aby to byli zdravotníci, protože jejich úkolem není nahrazovat odborný personál. Aby mohli jako dobrovolníci pomáhat, musejí úspěšně projít dobrovolnickým školením, které vymezuje rámec jejich činnosti a poukazuje na jejich práva a povinnosti.

„Dobrovolníci přicházejí do nemocnice nabídnout to nejcennější, a tím je lidský kontakt, nabízejí svůj čas, svoji energii. Nepřicházejí hovořit s pacientem o jeho nemoci, ale jako zprostředkovatelé zdravého světa zvenku. Buď docházejí k lůžku, nebo jdou s pacienty na krátkou procházku, čtou jim, hrají s nimi hry, provádějí s nimi aktivity, které si pacienti přejí a které jim dovolí jejich zdravotní stav. Nejčastěji naslouchají, protože nemocní se často potřebují vypovídat ze svých obav a smutků i z toho, co se jim v životě nepovedlo. Dobrovolník jako nestranná osoba zvenku může vyslechnout vše, čím pacient nechce zatěžovat vlastní rodinu. Etickým kodexem jsou vázáni k mlčenlivosti, nic z toho, co vyslechnou, se nedostane za zdi nemocnice. Řadě pacientů stačí jen být s dobrovolníkem bez mluvení, bez programu, jen spoluprožít čas,“ řekla Bc. Farářová.

Pro studenty je dobrovolnictví velkým tréninkem komunikačních dovedností, asertivity, práce s hranicemi vlastními i hranicemi jiného člověka. Každý pacient je individualita, takže trénink, jak si získat důvěru, naladit se na daného člověka, probíhá v dobrovolnictví online. Studenti jsou pro nemocnici coby budoucí pomáhající profesionálové kredibilní.

Na každém oddělení mají pacienti jiné potřeby

Dobrovolníci působí ve VFN na Klinice adiktologie, v Centru podpůrné a paliativní péče, na Foniatrické klinice, Geriatrické klinice, Interním oddělení Strahov, Klinice dětského a dorostového lékařství, Neurologické klinice a Psychiatrické klinice. Každé z těchto pracovišť má specifické pacienty a ti zase z hlediska podpory různé potřeby. I přestože pomáhající dobrovolníci nejsou profesionálové, musejí být na různé typy zařízení, pacientů a jejich možnosti a potřeby dobře připraveni.

„Je více než výhodné, když na Neurologickou kliniku mohou docházet studenti psychologie. Na Foniatrické klinice je od dobrovolníka vyžadována velká trpělivost a vstřícnost, dětští pacienti mívají vedle poruch hlasu, řeči a sluchu další přidružené poruchy. Na klinikách, kde jsou hospitalizovány děti s rodiči, může dobrovolník nabídnout rozhovor i rodičům. Dobrovolníci spolupracující s Centrem podpůrné a paliativní péče jsou obvykle již zralými a zkušenými osobnostmi,“ popsala Bc. Farářová a vyčíslila výkony centra. „Za rok 2019 se více než sto pacientů mohlo rozveselit a rozptýlit při skupinových činnostech, kreativní tvorbě, hudebních a pěveckých vystoupeních, téměř 300 pacientů si mohlo pravidelně povídat s dobrovolníky u lůžka. Díky spolupráci s nadačním fondem Canisterapie mělo více než 1 000 pacientů možnost léčivého kontaktu a potěšení s pejsky ve formě relaxace, ale také pohybových, rozumových a citových schopností. Díky spolupráci s organizací Amélie, z. s., má každoročně 3 000 pacientů na onkologických odděleních, lůžkách a ambulancích možnost kontaktu s dobrovolníky,“ řekla.

K rozšíření dobrovolnictví v nemocnicích přispívá od letošního roku projekt ministerstva zdravotnictví Efektivizace systému nemocniční péče v ČR prostřednictvím dobrovolnické činnosti.

Proč se dobrovolník stane dobrovolníkem

Jednou z dobrovolnic ve VFN je Anežka Dašková, medička, která na 1. LF UK studuje třetím rokem obor všeobecné lékařství. „Dobrovolnictví mě jakožto studentku medicíny učí, jak přinášet do sterilního nemocničního prostředí obyčejnou příjemnou lidskost. O pacienty se odborně starají zdravotníci, já disponuji bonusovým časem a nasloucháním s tolerancí,“ řekla. Pacient řeší s lékaři a ošetřujícím personálem ty klíčové věci, jako jestli ho něco bolí, jak bude probíhat další léčba. Je sice nemocný, ale pořád je to lidská bytost, která má své potřeby, má svá přání. „A ve chvíli, kdy tam já jako dobrovolník přijdu otevřená a jsem tam jenom proto, abych tam pro pacienta byla, tak on si může na chvíli ulevit a zapomenout na všechno to těžké, co se s ním nyní děje,“ řekla. Zdravotnictví obecně láká altruistické povahy, aby ale člověk dělal dobrovolníka, musí mít nějaký důvod pro sebe, proč jeho to naplňuje a co to pro něj znamená. „Z pozice studentky na 1. LF UK je to pro mě další způsob, jak se učit úplně jiným způsobem. Lékař, když vidí pacienta, honí se mu hlavou množství informací důležitých pro stanovení diagnózy. Pro mladého lékaře, který v tom ještě neumí tolik chodit, je opravdu těžké do toho všeho ještě s pacientem zvládnout i tu lidskou část a pořád pro něj být oporou. Tím, že se učím, jak to vypadá ve světě pacienta, už během studia, dává mi to velkou možnost potom při výkonu svého budoucího povolání vnímat i psychickou stránku choroby, protože i ta je důležitá. Jsem členkou podpůrného a paliativního týmu, dobrovolničím v oblasti paliativní péče, což jde ruku v ruce s tím, že možná jako student se tolik nepotkávám se smrtí, s níž se jako lékařka potkávat budu, takže to vidím jako obrovský přínos učit se už od začátku i té komunikační a lidské stránce,“ vysvětlila studentka.

Dobrovolnictví má velkou podporu prof. MUDr. Davida Feltla, Ph.D., MBA, ředitele VFN. „Z vlastní zkušenosti onkologa vím, jak přínosný je pro pacienty kontakt se světem venku. Je potřeba poskytnout jim rozptýlení a podněty k jiným myšlenkám než o jejich nemoci. Dobrovolníci se snaží pacienta rozptýlit třeba vyprávěním o tom, co se právě děje ve společnosti, za zdmi nemocnice,“ řekl s tím, že dobrovolnictví v žádném případě není jednostranná aktivita. „Pokud má být dobrovolník úspěšný, musí poskytnout pacientovi šanci cítit se užitečným. Nechat si od něj třeba poradit, které číst knihy nebo jak upéct bábovku. Každý, i dlouhodobě na lůžko upoutaný pacient, chce totiž být užitečný. V tom vidím největší přínos dobrovolníků,“ uvedl.

„Dobrovolnictví je z pohledu veřejnosti méně atraktivní a méně akční než operace zachraňující život, ale je hodně důležité. Jako onkolog jsem zvyklý, že v našem oboru využíváme dobrovolnictví. Pacient je 24 hodin v nemocnici, z toho dvě hodiny má procedury, něco se děje, a 22 hodin se mu na lůžku honí myšlenky hlavou. Potřebuje pomocnou ruku jinou než tu čistě zdravotnickou. Z toho pohledu jsem měl dobrovolnictví vždy rád, moc mu fandím a jsem rád za každého člověka, který se dobrovolnictví věnuje,“ shrnul ředitel.

Zdroj: MT