Cvičení zlepšuje zdraví i u pacientů s onemocněním ledvin
Chronické onemocnění ledvin postihuje přibližně 700 milionů lidí na celém světě. Úbytek svalové hmoty spojený s věkem vede k fyzické nečinnosti, která zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění – hlavní příčiny úmrtí pacientů s renálním onemocněním. Jakmile chronické onemocnění ledvin progreduje do konečného stadia, je riziko úmrtí z kardiovaskulárních příčin 10–20krát vyšší ve srovnání s běžnou populací.
Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje týdně alespoň 150 minut fyzické aktivity se střední intenzitou (např. chůze) nebo alespoň 75 minut aktivity intenzivní (např. jogging) nebo ekvivalentní kombinaci pro zdravotní přínosy pro dospělé. Studie zjistila, že pacienti s onemocněním ledvin, jejichž úroveň aktivity se pohybovala od minima WHO až po dvojnásobek doporučeného množství, byli během téměř dvouletého sledování v nejlepším zdravotním stavu. Pro zachování tohoto benefitu je ale zásadní zůstat aktivní.
Podle autora studie, prof. Der‑Cherng Tarnga z Taipei Veterans General Hospital a National Yang‑Ming University na Tchaj‑wanu, výsledky studie naznačují, že fyzická aktivita by měla být integrována do klinické péče o pacienty s onemocněním ledvin. Jednalo se o první rozsáhlou studii zkoumající souvislost mezi fyzickou aktivitou a progresí onemocnění ledvin. Studie konkrétně zkoumala vazby mezi cvičením a úmrtností ze všech příčin, konečným stadiem onemocnění ledvin a kardiovaskulárními příhodami u pacientů s renálním onemocněním.
Studie zahrnovala 4 508 pacientů s chronickým onemocněním ledvin v letech 2004 až 2017. Pacienti (nebyli na dialýze) byli rozděleni do tří skupin podle týdenní fyzické aktivity hodnocené pomocí dotazníku National Health and Nutrition Examination Survey (NHANES): vysoce aktivní (minimální množství aktivity doporučované WHO nebo více), málo aktivní (méně než minimální doporučení WHO) nebo neaktivní (žádná aktivita). Celkem 1 915 pacientů bylo klasifikováno jako vysoce aktivní, 879 bylo nízkoaktivních a 1 714 neaktivních. Během mediánu sledování 686 dnů zemřelo 739 pacientů, u 1 059 pacientů se vyvinulo konečné onemocnění ledvin a u 521 došlo k závažné nežádoucí kardiovaskulární příhodě (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, hospitalizace pro srdeční selhání nebo úmrtí z kardiovaskulárních příčin). Vysoce aktivní skupina měla nejnižší šanci na všechny tyto nepříznivé výsledky, následovaná skupinami s nízkou aktivitou a neaktivitou.
Vědci analyzovali souvislost mezi fyzickou aktivitou a nepříznivými výsledky po úpravě dalších faktorů, které by mohly vztahy ovlivnit, včetně věku, pohlaví, kouření, indexu tělesné hmotnosti, krevního tlaku, léků a dalších stavů, jako je diabetes, onemocnění věnčitých tepen a malignity. Ve srovnání s neaktivní skupinou měli pacienti ve vysoce aktivní skupině o 38 procent nižší riziko úmrtí, o 17 procent nižší riziko terminálního stadia selhání ledvin a o 37 procent nižší riziko závažných nežádoucích kardiovaskulárních příhod. Zdravotní přínosy ve skupině s nízkou aktivitou nedosáhly statistické významnosti.
Jak uvedl další z autorů studie, dr. Wei‑Cheng Tseng z Taipei Veterans General Hospital a National Yang‑Ming University, pravděpodobnost kardiovaskulárních příhod dále neklesla, jakmile aktivita překročila dvojnásobek minima WHO. „Extrémní množství cvičení může u pacientů s onemocněním ledvin vyvolat poruchy srdečního rytmu. Proto se zdá rozumné vyhnout se velmi vysokým úrovním, abyste maximalizovali přínosy a minimalizovali rizika,“ dodal.
Aby lékaři prozkoumali dopad změny obvyklých cvičebních návyků, byla aktivita přehodnocena šest měsíců po prvním měření. Vysoce aktivní pacienti, kteří svoji aktivitu omezili, měli dvojnásobně zvýšené riziko úmrtí a kardiovaskulárních příhod ve srovnání s těmi, kteří zůstali vysoce aktivní. To podle autorů studie ukazuje, jak důležité je u pacientů s onemocněním ledvin zachování fyzické aktivity.
Zdroj: MT