ČR nemá ještě v zákonech úmluvu o biomedicíně

Pět let po přijetí Úmluvy o biomedicíně nemá Česko ve svých zákonech zakotvenou ochranu práv pacientů podle této mezinárodní normy. Lékaři se většinou domnívají, že když se řídí platným zákonem, postupují správně. Úmluva však je nadřazena zákonu, a tak kdyby se některý pacient s nimi soudil, třeba kvůli právu na informace o svém zdravotním stavu, vyhraje.

"Zatím se řídí nemocnice zákonem o zdraví lidu z roku 1966, v něm se ale Úmluva o biomedicíně vůbec neodráží," řekla ČTK předsedkyně Společnosti medicínského práva Jolana Těšinová z přípravného výboru kongresu medicínského práva. Lékaři s právníky na něm budou diskutovat od včerejška do pátku. Záštitu nad kongresem převzal ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS).

ČTK řekl, že už jako senátor kritizoval, že úmluva není aplikována do českého právního řádu. "Připravujeme první novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, která upřesní nárok pacienta ze zdravotního pojištění. Novela zákona o zdraví lidu už prošla v parlamentu prvním čtením, v ní je jasně řečeno, kdo může nahlížet do zdravotnické dokumentace," řekl ministr.

Julínek po svém nástupu zrušil vyhlášku svého předchůdce Davida Ratha, podle níž měly nemocnice od 1. listopadu dávat k podpisu pacientům takzvaný informovaný souhlas. Řada nemocnic to dělá už teď, ministerstvo ale chtělo postup sjednotit. Podle Julínka byla ale Rathova norma tak špatná, že hrozilo, že pacient bude podepisovat rozsáhlá lejstra i při běžném odběru krve. Lékaři by byli zaplaveni administrativou a neměli by čas na léčení.

Podle Těšinové je Česko mezi postkomunistickými zeměmi v zavádění úmluvy pozadu. "Jinde se snaží vtělit mezinárodní normu do vnitřních zákonů. My jsme to pět let kvůli neustálým výměnám šéfů rezortu nedokázali," shrnula. Včera zahájená konference by měla odstartovat diskusi odborníků - lékařů, právníků a představitelů státní správy.

Úmluva o biomedicíně byla v Česku přijata 1. října 2001. "V povědomí je, že zákon se dodržuje a úmluva někdy možná začne platit. To je mylná představa, úmluva je už pět let platná," zdůraznila Těšinová.

Úmluva zakotvuje právo pacienta na ochranu osobnosti, na povinnou mlčenlivost zdravotníků v přísnějším režimu, než ji upravuje současný zákon. Zaručuje pacientovi právo na informovaný souhlas a dříve vyslovená přání. České zdravotnictví není připraveno na to, aby pacient pro případ, že se s ním cokoli stane, sdělil, jak chce, aby s ním bylo zacházeno: jaké výkony mu mají být udělány a zda se v určité fázi nemá od další léčby upustit.

Profesorka Helena Haškovcová z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy ČTK řekla, že informovaný souhlas je jedním z nástrojů praktického partnerství mezi pacientem a lékařem. Připomněla, že do roku 2001 rozhodoval o tom, co se pacient dozví výhradně lékař. Dnes rozhoduje pacient, zda chce nebo nechce znát informace o svém zdravotním stavu. Velká nedorozumění jsou podle Haškovcové na straně příbuzných, kteří se domnívají v souladu s tradicí, že jim lékař řekne víc, než řekl pacientovi. Lékař to ale nesmí. Pacient musí určit, kdo má být informován a lékař to musí respektovat.

Haškovcová uvedla, že informovaný souhlas je podmínkou jakéhokoli zákroku, dává se písemně nebo ústně. Problém je v tom, že v zahraniční se vyžaduje i na drobné zákroky. Ústně ale není průkazný u soudu, proto je vhodnější souhlas písemný.

Děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy profesor Tomáš Zima dodal, že o právech pacientů se učí medici v předmětech sociální lékařství a medicínské právo.

Zdroj: ČTK