Co se v roce 2014 povedlo v českém zdravotnictví
Zpravodajství ze zdravotnictví zákonitě dominují témata, jež dohromady vytvářejí dojem permanentní krize. Z předem definovaného balíku peněz každý chce co nejvíce, a tak dochází k hypertrofii sdělení, že v tom kterém segmentu hrozí kolaps (což ovšem nevylučuje, že leckde kolaps skutečně hrozí).
Přesto se spousta lidí nenechá otrávit a svůj obor den za dnem posouvá dopředu. Mnohým z nich se leccos podařilo. Byla by proto škoda, kdyby zanikly pozitivní věci, jež se v tomto roce staly. K několika z nich se nyní vracíme. Výběr do takového TOP 10 + 1 je samozřejmě ze své podstaty limitovaný. Za seznamem nečinícím si nárok na úplnost ani objektivitu není žádná propracovaná metodika.
Má být jen určitou protiváhou negativních zpráv, které si pozornost veřejnosti získávají snadněji. Ty nejdůležitější dobré věci jsou ovšem nepostižitelné – miliony správných diagnóz, operací bez komplikací, pacientů, kteří se díky zdravotníkům mohli vrátit ke svým životům. Ty se zdají samozřejmé, ale až překvapivě snadno samozřejmé být nemusejí.
1. DRG Restart
Málokterý počin vzbudil taková očekávání jako spuštění projektu DRG Restart. Jeho cílem je vytvořit skutečně funkční a efektivní systém úhrady nemocniční péče. První podmínkou úspěchu je v tomto případě přiznání, že dosud se za písmeny DRG skrývala jedna velká Potěmkinova vesnice – prostředky se rozdělovaly na základě nereprezentativních dat z několika nemocnic a případné turbulence se vykrývaly různými koeficienty. Stále více se tak z této záležitosti stávalo politikum. Druhou podmínkou je najít lídra, který dokáže pro spolupráci získat obrovské množství lidí s mnohdy protichůdnými zájmy. To se podařilo v osobě docenta Ladislava Duška. „Když ne on, tak už nikdo,“ zní až překvapivě jednotně. Je to ovšem vabank, když to nedokáže Dušek a jeho tým, tak deziluze bude trvat dlouho. A sám docent Dušek si dává 40% šanci, že plán vyjde – i s takovým rizikem stojí za to do toho jít, protože na straně zisků je mnohé.
2. Významné kongresy v Praze
Praha má potenciál pro kongresovou turistiku. Skutečně velké odborné medicínské akce se jí však vyhýbají, především proto, že zde chybí kongresové centrum podobné tomu ve Vídni, Berlíně nebo Amsterdamu. Přesto se podařilo některé významné akce pro Českou republiku získat. Svou roli asi hraje atraktivní panorama Hradčan. Důležitější je však renomé několika českých odborníků, kteří jsou díky svým mezinárodním kontaktům schopni sem své kolegy nalákat. Platí to například pro prof. Šedivou a kongres Evropské společnosti pro imunodeficience (ESID), prof. Češku a Pražské evropské dny interní medicíny (PEDIM), prof. Beneše a kongres Evropské asociace neurochirurgických společností (EANS) nebo prof. Havránka a Pražské mezinárodní sympozium o dětských zlomeninách (PISCF).
3. Češi byli vidět na velkých kongresech
Je řada oborů, kde se česká medicína spolu s přechodem hranic jakoby ztrácí. Naštěstí to ale zdaleka neplatí plošně. Například výroční kongres Evropské kardiologické společnosti (ESC) v Barceloně by šlo strávit i tak, že by člověk přecházel z jedné české prezentace na druhou. Čeští kardiologové přednášeli v prestižních sekcích nebo jim předsedali, byli zastoupeni v týmech zodpovědných za tvorbu doporučených postupů, byli členy komisí, jejichž rozhodnutí posouvá kardiologii dopředu. Prof. Petr Widimský zde převzal Zlatou medaili ESC a účastníci měli příležitost se seznámit s jeho profesní cestou v sekci „Meet the Legend“. Stejně tak tuzemští kardiologové úspěšně přednášeli i v zámoří, například na zasedání American Heart Association v Chicagu. Rovněž česká hematoonkologie se ve světové soutěži uplatňuje, jak bylo na první pohled vidět na nedávném kongresu ASH (American Society of Hematology) v San Francisku. S velkým zájmem se tu mimo jiné setkala studie SPRINT hodnotící efektivitu a bezpečnost lenalidomidu u mantle cell lymfomu, kterou prezentoval prof. Marek Trněný.
4. Pomoc tam, kde je potřeba
Západní Afrika od jara letošního roku čelí dosud největší epidemii eboly. Její zvládnutí bylo nad síly místních zdravotnických systémů. Mezinárodní společenství ale reagovalo s velkou prodlevou. Výjimkou byla nezisková organizace Lékaři bez hranic. Ta po dlouhou dobu téměř osamoceně stála po boku místních zdravotníků. Aktivní byla i její česká pobočka – snažila se komunikovat s vládou o tom, jaká pomoc je nejvíce zapotřebí, pořádala sbírku (ve které se shromáždilo na dva miliony korun) a všestranně o této krizi informovala. Přímo v Africe pak působili dva Češi – Petr Macek jako logistik a vedoucí výjezdového týmu a Pavlína Kozelková jako administrátorka. Dalším profesionálem, který pomáhal tam, kde je nejvíce potřeba, je MUDr. Ondřej Měšťák z Kliniky plastické chirurgie Nemocnice Na Bulovce. Ten se spolu s MUDr. Martinem Boháčem z Kliniky plastické chirurgie FN Ružinov v Bratislavě zapojil v Jordánsku do iniciativy Treating Wounded Syrian Program. Tento program lékařské pomoci obětem syrského konfliktu před rokem a půl vytvořila skupina syrských lékařů. MUDr. Měšťák a MUDr. Boháč plánovali zůstat na místě týden, nakonec se jejich pobyt prodloužil na 10 dní, aby mohli odoperovat všechny naplánované pacienty. V průběhu mise vyšetřili asi 40 pacientů a provedli 25 operací.
5. Adresné zvaní zabralo – hlavně u kolorektálního karcinomu
Česká republika má organizované onkologické screeningové programy pro mamární, cervikální a kolorektální karcinom. Ačkoli jsou na různé úrovni vyspělosti, všechny tři mají potenciál zachraňovat životy, a to v řádu tisíců. Ten však zůstává nenaplněn především kvůli nedostatečné účasti cílové populace. Odborníci, kteří se této mnohdy nevděčné činnosti trpělivě věnují, se shodli, že jedinou cestou, jak se posunout vpřed, je zavést adresné zvaní. Po dlouhá léta se tento záměr točil v bludném administrativním kruhu. Na přelomu roku se adresné zvaní konečně rozjelo.
Od ledna občané dostávají obálky s pozváním na vyšetření cílené podle databází zdravotních pojišťoven. O dopadu tohoto kroku existují zatím pilotní data za prvních devět měsíců. Celkem bylo na screeningové vyšetření pozváno přes 1,6 milionu lidí, nejvíce na kolorektální screening – přes 1,2 milionu mužů a žen, což představuje 44 % cílové populace (ve věku 50–70 let). U kolorektálního screeningu mělo zvaní největší odezvu – podle prvních výsledků se přes 14 % osob po pozvánce zúčastnilo preventivního vyšetření. U prevence mamárního a cervikálního karcinomu byl efekt o něco nižší, což ale mohlo být dáno relativně vyšším výchozím pokrytím populace těmito programy.
6. Díky sníženým cenám se (zatím spíše možná) zvýšila dostupnost léčby
Reálné ceny zdravotnických prostředků se výrazně snížily. Významné je to například v arytmologii, respektive intervenční kardiologii obecně. Tento finanční „polštář“ dává předpoklad pro to, aby se systém mohl vyrovnat s nástupem nových, finančně náročných léčebných modalit. V kardiologii může jít třeba o nové molekuly v léčbě plicní hypertenze nebo o zcela novou lékovou skupinu hypolipidemik – inhibitorů PCSK9.
7. Sotio dostalo svou vakcínu do třetí fáze
Společnost SOTIO v dubnu zahájila studii třetí fáze s názvem VIABLE. V moderní historii je to vůbec poprvé, kdy se léčivý přípravek, který je výsledkem originálního českého výzkumu, dostal v klinickém hodnocení tak daleko, aniž jej převzala nadnárodní firma. Dalším specifikem pak je zcela mimořádná logistická a organizační náročnost studie. Tento přípravek aktivní buněčné imunoterapie je vyráběn individuálně pro každého jednotlivého pacienta.
Jde o globální klinickou studii fáze III, hodnotící účinnost a bezpečnost terapeutické protinádorové vakcíny označované jako DCVAC/PCa. Ta původně vznikla na Ústavu imunologie 2. LF UK, který ji úspěšně provedl první fází klinického zkoušení. Posléze její vývoj převzala česká společnost SOTIO.
Ve studii třetí fáze VIABLE je vakcína hodnocena u pacientů s metastatickým kastračně rezistentním karcinomem prostaty. Z hlediska imunoterapeutických principů je důležité, že přípravek DCVAC/PCa není podáván následně po předchozí chemoterapii, ale souběžně s ní. Počítá se s náborem 1 170 pacientů ze dvou desítek zemí včetně USA.
8. Čeští lékaři publikovali dosud největší studii v oblasti akutní leukémie
Tým čtyř českých lékařů vedl největší studii léčby akutní leukémie v historii. Její závěry publikoval prestižní americký časopis Journal of Clinical Oncology. Výsledky léčby 5 060 dětí s akutní lymfoblastickou leukémií ze 14 zemí uveřejnil mezinárodní autorský kolektiv, který po celou dobu pracoval pod vedením prof. MUDr. Jana Starého, DrSc., přednosty Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN v Motole, Praha, prof. MUDr. Jana Trky, Ph.D., vedoucího Laboratorního centra téže kliniky, a doc. MUDr. Ondřeje Hrušáka, Ph.D., vedoucího laboratoře CLIP Cytometrie na stejné klinice v pražském Motole. Studie proběhla v letech 2002 až 2007. V následujícím období byli pacienti sledováni. Podle hodnocení pěti let od diagnózy se podařilo zachránit život 82 % dětí. Jedním z hlavních cílů studie bylo prověřit, jestli prodloužení a posílení třetí fáze léčby, tzv. pozdní intenzifikace, zlepší prognózu dětí všech rizikových skupin. Výše uvedený předpoklad studie neprokázala – intenzifikace prognózu nezlepšila. Tyto výsledky umožní snížit intenzitu léčby některých dětí.
9. Podařilo se udržet a dále zlepšovat mimořádně náročné programy
Transplantační medicína je mimořádně náročným oborem – ať už z hlediska financí, nebo požadavků na organizaci. Přes omezenější zdroje se jí v České republice daří nejen udržet krok s vyspělým světem, ale v některých případech i být o něco napřed. Platí to i o programu transplantace jater. V IKEM se podařilo transplantovat historicky nejvyšší počet jaterních štěpů – na začátku prosinec již 112. Především se tu ale rozvinula metoda, která umožňuje rozdělení orgánu od jednoho dárce dvěma příjemcům – jde o tzv. split jater. Díky tomu se podařilo zkrátit čekací dobu dětských pacientů na transplantaci jater z jednoho roku jen na přiblizně měsíc. Letos v září v IKEM proběhla i první auxiliární transplantace jater – pacientovi s akutním selháním jater byla odstraněna jen půlka zasaženého orgánu. Místo ní mu byl transplantován nový levý lalok jater ze zemřelého pacienta, který podpořil regeneraci zbylé části. Ten byl později odstraněn. Díky tomu pacient nebude muset do konce života užívat imunosupresiva.
10. CEITEC odstartoval svou cestu k trvalé udržitelnosti
V září byla v Brně slavnostně otevřena první část Středoevropského technologického institutu CEITEC. Ve dvou budovách spadajících pod Univerzitní kampus Masarykovy univerzity v Bohunicích se budou vědci věnovat strukturní biologii, genomice a proteomice rostlinných systémů, molekulární medicíně a výzkumu mozku a lidské mysli. Další čtyři pavilony, které budou v rámci společného projektu CEITEC sloužit zejména materiálovým vědám a pokročilým technologiím, by pak měly provoz zahájit příští rok. Celý areál disponuje unikátním technologickým vybavením. Důležitější než přístroje ovšem je, že v CEITEC pracují funkční týmy, které vedou odborníci s mezinárodními zkušenostmi – to dává předpoklad, že celý projekt nebude jen prázdnou skořápkou, jejímž cílem bylo nějak vyčerpat evropské peníze.
11. Pilotní program pro zlepšení péče v domovech pro seniory
Projekt Gerontologické a organizační supervize realizovaný Jihomoravským krajem je jedním z mála pozitivních příkladů, jak by mohla vypadat integrace sociální a zdravotní péče v domovech pro seniory. Je i ukázkou toho, že změny lze provádět i zdola, bez toho, aby zainteresovaní čekali na potřebné systémové změny. Z velké části byl zaměřen na systematickou podporu těch, kteří v sociálních zařízeních pracují. Odezva od zaměstnanců byla jednoznačně příznivá – podle nich došlo během spolupráce v rámci projektu GOS k významným pozitivním změnám v postupech při poskytování péče, ve zlepšení prostředí, ve kterém klienti žijí, i ve vzájemných vztazích. Změnilo se např. vnímání a reakce na chování osob s demencí.
Zdroj: Medical Tribune