ČLK k rozsudku Evropského soudu
Česká lékařská komora vydala tiskové prohlášení se svým stanoviskem k rozsudku nad ČR kvůli volnému pohybu lékařů a stomatologů:
Dne 18. 1. 2007 Soudní dvůr Evropských společenství vyhověl žalobě Komise Evropských společenství a rozhodl, že Česká republika tím, že nepřijala všechny právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Rady 93/16 EHS ze dne 5.4.1993 o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 44 této směrnice.
Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta není plně kompatibilní s legislativou EU.
Žaloba Evropské komise se v žádném případě netýká povinného členství v České lékařské komoře. V zemích EU platí pro lékaře povinnost být členem nebo být registrován lékařskou komorou či organizací jí obdobnou. Povinné členství v lékařské komoře platí například v Rakousku, Polsku, Maďarsku, Německu, Francii… Účelem tohoto opatření je zajistit, aby všichni lékaři vykonávající léčebně preventivní péči na území daného státu, podléhali disciplinární pravomoci, která je profesní organizaci v tomto státě svěřena. Zachování tohoto principu mimo jiné předpokládá i zmiňované směrnice Rady 93/16/EHS ve svém článku 17. Tatáž směrnice zároveň stanoví, že zahraniční lékaři musí mít stejná práva i povinnosti jako lékaři domácí.
Problém spočívá v tom, že EU rozlišuje zahraniční lékaře na lékaře usazené a lékaře hostující.
Usazený lékař: dlouhodobě pracuje v hostitelské zemi a je povinně členem nebo podléhá povinné registraci tamní lékařské komory či obdobné organizace a má stejná práva a povinnosti jako lékaři domácí. Tento lékař zároveň nemusí zůstávat členem nebo registrovaným lékařem v zemi svého původu.
Hostující lékař: pracuje v hostitelské zemi pouze po časově omezenou dobu, v mateřské zemi zůstává členem lékařské komory nebo lékařem jí registrovaným, a v hostitelské zemi je lékařskou komorou bezplatně registrován nebo se stává bezplatně jejím dočasným členem.
Směrnice Rady 93/16 EHS brání tomu, aby musel lékař platit registrační či členské poplatky současně ve dvou zemích. Dá se říci, že jde o jistou paralelu s ochranou proti dvojímu zdanění.
Zákon č 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře v § 3 odst. 1) ukládá, že „Každý lékař, který vykonává na území ČR lékařské povolání v léčebné a preventivní péči, musí být členem České lékařské komory.“ Obdobná povinnost platí pro stomatology a farmaceuty. Tento princip povinného členství, který je v zemích EU obvyklý a který zajišťuje že lékařská komora může kontrolovat a za případná provinění disciplinárně trestat všechny lékaře vykonávající léčebně preventivní péči představuje významnou ochranu pacientů a není ani směrnicí Rady 93/16 EHS ani rozsudkem Soudního dvora Evropských společenství nijak zpochybněn.
Zákon č 220/1991 Sb. neobsahuje institut hostujícího lékaře. Česká lékařská komora je tedy povinna vyžadovat po všech zahraničních lékařích, aby se stali řádnými členy ČLK se všemi právy i povinnostmi z tohoto členství vyplývajícími, bez ohledu na délku jejich pracovního pobytu v ČR. Lékař, který není členem ČLK nemůže léčit, může se vzdělávat, může školit apod.
Postavení tzv. hostujících lékařů, tedy lékařů, kteří na území hostujícího státu vykonávají lékařské povolání na krátkou dobu, řešila novela zákona č. 220/1991 Sb., která byla součástí parlamentního tisku č. 1045 ( Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů ) – formou poslaneckého návrhu MUDr. Jozefa Kubinyiho, který byl připraven ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví a Českou lékařskou komorou. Novela zákona č. 20/1966 Sb. byla sice dvakrát schválena Poslaneckou sněmovnou, ale nakonec byla vetována prezidentem republiky 9.6.2006, tedy v parlamentních volbách, kdy tento zákon již sněmovna nemohla znovu projednat a případně veto prezidenta přehlasovat. Pokud by prezident Klaus zákon neodmítl, nemuselo dojít k soudnímu projednávání a Česká republika by nebyla odsouzena.
MUDr. Milan Kubek
prezident ČLK
Celé znění rozsudku Evropského soudního dvora v češtině najdete na těchto webových stránkách v sekci Dokumenty, složce Evropský soudní dvůr.
Zdroj: ČLK