ČLK jednala o „de lege artis medicinae“

V pořadí již třetí konferenci z cyklu „Etika a komunikace v medicíně“ uspořádala koncem listopadu Česká lékařská komora – po předchozích jednáních věnovaných etice a eutanazii patřilo to letošní problematice lege artis.

Bohatá účast opět potvrdila, že zvolená témata jsou velmi aktuální a že tedy hlavní organizátoři těchto konferencí – PhDr. Radek Ptáček, Ph.D., a doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc. – před třemi lety založili více než užitečnou tradici. Na letošním jednání představilo pětadvacet přednášejících problematiku lege artis v souvislostech právních, obecně medicínských i oborových, následující diskuse pak potvrdila, že jde o otázky často nedořešené a tudíž aktuální.

Jak na konferenci zaznělo, spojení „lege artis“ je v určitém smyslu „známý pojem neznámého obsahu“. Tuto „neznámost“ reprezentují různé, často i značně odlišné interpretace, jež se objevily i během konference. Ve skutečnosti celé spojení „de lege artis medicinae“ znamená „podle zákona umění lékařského“ (lex = zákon, ars = umění); bez ohledu na jazykový překlad pojmu a jeho doslovné i přenesené významy se jím vždy mínil a míní odborně správný výkon lékařské profese. Lege artis je postup, který je v daném místě a čase proveden způsobem odpovídajícím dosažitelným možnostem medicíny, přičemž pojem se vztahuje nejen k léčbě, ale i k diagnostice a ke komunikaci s pacientem, a samozřejmě i k lékařskému výzkumu. Je o to důležitější v době, kdy se rychle rozevírají nůžky mezi tím, co medicína umí, a tím, co konkrétní lékař v daném místě a čase může.

ČLK považuje za svůj úspěch, že v zákonu o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. byl pojem „lege artis“ nahrazen adekvátním termínem „náležitá odborná úroveň“. Je v něm zdůrazněna autonomie rozhodování lékaře v odborných otázkách a do centra pozornosti jako střed veškerého konání lékařů postaveni pacienti. Tedy žádní „poskytovatelé péče a klienti“, jak to plyne z bruselského „newspeaku“, nýbrž „lékaři a pacienti“.

Co konkrétně z pojmu lege artis plyne?

Jsou to v zásadě tři principy:

- Lékař svobodně volí vhodný uznávaný medicínský postup, který je v souladu s poznatky lékařské vědy, a to s ohledem na individualitu pacienta a s jeho informovaným souhlasem, lze‑li jej získat.

- V konkrétním případě může lékař, s ohledem na individualitu pacienta, zvolit i jiný než obecně uznávaný medicínský postup, je‑li to v zájmu pacienta důvodné. Odlišný postup je pak povinen podrobně odůvodnit ve zdravotnické dokumentaci.

- Při hodnocení správnosti postupu lékaře je třeba brát v úvahu konkrétní podmínky a objektivní možnosti (včetně věcného a technického vybavení zdravotnického zařízení a personálního zajištění služeb v daném místě a čase). Jiné možnosti jsou na přední klinice ve všední den a v pracovní době, jiné v malé nemocnici v noční době ze soboty na neděli.

Nelze připustit ovlivnění postupu lege artis ekonomickými limity

Je třeba mít na paměti, že nárok na bezplatnou péči a nárok na léčbu na náležité odborné úrovni jsou dva samostatné nároky. A zatímco nárok na bezplatnou péči podle zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb. v určitých případech omezit lze (ovšem pouze zákonem, neboť „právo na ochranu zdraví je dáno Listinou základních práv a svobod za podmínek, které stanoví zákon“), nárok na léčbu s náležitou odbornou úrovní naopak omezit možno není. To tedy znamená, že ani ekonomické (úhradové a regulační), ani jiné limity nemohou a nesmějí vést k postupu non lege artis. Kromě toho, i kdyby na daném pracovišti nebylo možno určitý postup poskytnout, je povinností lékaře seznámit pacienta vždy se všemi možnostmi léčby. Jinými slovy – lékař nesmí zamlčet optimální léčebný postup jen proto, že na daném místě a v daném čase není ekonomicky, organizačně či z jiných důvodů dostupný. Ve vztahu ke snahám omezit autonomii lékařů jde o to ubránit medicínu jako souhrn vědy, umění a ušlechtilého řemesla, jako obor lidské činnosti, který nenabízí ani nekvalitní párky, ani podvodné půjčky, nýbrž péči o člověka a jeho zdraví. Proto je nešťastné, že v novém občanském zákoníku jsou zdravotnické služby zařazeny mezi ostatní běžné služby, aniž by byla respektována existence samostatného zákona o zdravotních službách.

Vůle pacienta a informovaný souhlas

Postup lege artis při jakémkoli nároku je nemyslitelný bez respektování vůle pacienta a jeho svobodného a informovaného souhlasu, jak to definuje Úmluva o lidských právech a biomedicíně. Toto zásadní pravidlo by mělo být zařazeno do standardů péče každého zdravotnického pracoviště. Jeho předpokladem je správná komunikace mezi lékařem a pacientem – lékař musí volit obsah a formu této komunikace v kontextu aktuálního zdravotního stavu a zájmu pacienta a vést ji způsobem, který zdravotnímu stavu a osobnostním charakteristikám konkrétního pacienta odpovídá. Text Úmluvy počítá i s případy, kdy z různých důvodů příslušný souhlas získat nelze; pak – pokud je zákrok nezbytný pro zdraví či záchranu života pacienta – umožňuje provést jej okamžitě.

Kdo, jak a co by měl posuzovat

V případě soudního jednání by dodržení či porušení principu lege artis měl vždy posuzovat znalec s náležitou odborností, erudicí a zkušeností, a to na základě otázek správně položených soudem a při znalosti konkrétních podmínek a možností, které lékař v daném případě měl. Zohlednit musí tři základní faktory: aktuální medicínské poznání, jeho dostupnost, proveditelnost v daném místě a čase. A každý případ je nutno posuzovat nikoli z pohledu ex post, kdy je již výsledek znám, nýbrž z pohledu ex ante, tedy jak se stav jevil lékaři v době, kdy rozhodoval o dalším postupu.

Lege artis byrokratů je odlišné od lege artis lékaře a zdravotníků

Jinak je problém lege artis nahlížen od lůžka pacienta či z operačního sálu, jinak od úřednického psacího stolu. Oči lékaře jsou upřeny na zdraví pacienta, oči byrokrata na plnění právních předpisů a ekonomických ukazatelů. Proto by měl být mezi lékaři a zdravotníky na jedné straně a právníky, plátci a organizátory zdravotnictví na straně druhé veden nikoli boj, nýbrž dialog v zájmu pacienta. Odpovídající možnosti k práci zdravotníků v duchu lege artis by měli pomoci vytvářet i politici – je to neodmyslitelná podmínka výkonu tohoto ušlechtilého řemesla, které i oni jednou mohou potřebovat.

Zdroj: Medical Tribune