Chystané zákony mohou destabilizovat sociální služby, varují odbory

Vláda v březnu představila sociálním partnerům návrhy na změnu sociálně zdravotního pomezí v podobě paragrafovaných znění novel zákonů o sociálních a zdravotních službách a zákona o veřejném zdravotním pojištění. U stakeholderů však návrhy zatím narážejí. Podle zdravotnických odborů mohou připravované změny dokonce celý systém destabilizovat. Problematická může být zejména povinnost přeregistrovat sociální služby na zdravotnická zařízení. Trnem v oku odborů je ale také tzv. malá technická novela zákona o sociálních službách, konkrétně nejasnosti okolo personálních standardů.

Odborníci varují, že pokud nereformujeme sociální služby a zejména pak dlouhodobou péči, můžeme mít v horizontu deseti let velké problémy. Za tuto dobu se totiž podle prezidenta Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR (APSS) Jiřího Horeckého zvýší počet osmdesátníků a pětaosmdesátníků o 30 až 40 procent a za 20 let se jejich počet dokonce zdvojnásobí. Jde o věkovou kategorii, která je nejčastější klientelou pobytových sociálních služeb, a klienty, kteří se pohybují na tzv. sociálně zdravotním pomezí. Kapacity těchto služeb ale už dnes nepokrývají poptávku. Podle Horeckého je tedy potřeba rozšířit nejen terénní a pobytové sociální služby, ale také hospicovou a domácí péči. Způsob, kterým se nyní vláda pokouší systém změnit, však není podle stakeholderů právě nejšťastnější. Kritika se tak snáší jak od poskytovatelů (viz rozhovor s Jiřím Horeckým, MT 6/2023), tak od zdravotnických odborů, které se obávají dopadů na klienty i personál sociálních služeb a celkové destabilizace systému.

Přeregistrace služeb může přinést vážné problémy

Zdravotně sociální pomezí, resp. zdravotně sociální péče je oblastí, která je v posledních letech často zmiňována zejména v souvislosti s nepříznivým demografickým vývojem společnosti. Podle Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZSP) je celá tato oblast „velmi silně podfinancována“ a změny systému byly dlouho očekávány. Ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí se shodly na návrzích novel zákonů o sociálních službách, zdravotních službách a zákona o veřejném zdravotním pojištění, které mají problematiku sociálně zdravotního pomezí řešit. V březnu je pak předložila sociálním partnerům. Jedna z klíčových navrhovaných změn počítá s tím, že se pobytové sociální služby nově zaregistrují jako zdravotnická zařízení. Podle místopředsedkyně OSZSP Jany Hnykové to znamená, že by tato zařízení musela nově splňovat stejné podmínky jako nemocnice, což s sebou ovšem ponese nemalé finanční náklady. „Nejde pouze o stavební úpravy, ale o splnění řady dalších norem – hygienických, požárních a dalších, které dnes musejí nemocnice a oddělení splňovat, aby mohly provozovat svou činnost,“ upřesnila Jana Hnyková. Navíc, sociální služby se už nyní potýkají s nedostatkem zejména odborného personálu. Podle APSS chybí aktuálně v této oblasti asi tisíc lidí, zejména všeobecných a praktických sester. Podle Jany Hnykové by se změna registrace mohla kvůli nedostatku požadovaného personálu notně zkomplikovat. Obdobně se vyjádřil také Jiří Horecký, zastupující poskytovatele. „Pokud by se třicet nebo čtyřicet procent kapacit, které máme v sociálních službách, přeregistrovalo na sociálně zdravotní, tak to znamená, že budeme potřebovat nějakých sedm tisíc zdravotních sester navíc,“ odhadoval Horecký v rozhovoru pro Medical Tribune. Jana Hnyková dále upozornila, že změna nebude mít dopad pouze do pobytových služeb, ale také do zdravotní péče. „V léčebnách dlouhodobé péče nebo centrech rehabilitační péče, která jsou v nemocnicích zřízena, bude pojišťovnami hrazená péče poskytována pouze 90 dní. A pokud se neprodlouží, budou si muset pacienti hradit sami jak ubytování, tak stravu,“ poukázala Hnyková na konsekvence z pohledu klientů. „Lidé, kteří jsou v těchto léčebnách, mají ještě také svůj domov, kde musejí platit nájem a energie. Nevím, jak si předkladatelé představují, že to ti senioři ze svých důchodů zvládnou,“ dodala.

Obavy z destabilizace systému

Dalším problém navrhovaných novel zákonů je podle OSZSP rušení kontraktační povinnosti se zdravotními pojišťovnami. „Je tam přechodné období dvou let, do roku 2026. Pak by zdravotní pojišťovny měly uzavírat s pobytovými službami rámcové smlouvy. Je zde ovšem velká obava poskytovatelů, že zdravotní pojišťovny s nimi tu smlouvu nemusejí uzavřít,“ popisuje Jana Hnyková, podle které by pak byl problém se zajištěním ošetřovatelské péče. „Kdo bude tu ošetřovatelskou zdravotní péči poskytovat? Bude tam docházet domácí péče, která jen provede úkony? Kdo bude vyhodnocovat zhoršení zdravotního stavu klientů?“ pokládá si otázky Jana Hnyková, podle níž ze služeb bez zasmluvněné ošetřovatelské péče začnou odcházet zdravotní sestry. A právě tyto nejasnosti ohledně poskytování zdravotní i sociální péče a jejího personálního zajištění vedou podle Jany Hnykové zdravotnické odbory k obavám o stabilitu celého systému. „Musíme si uvědomit, že v pobytových zařízeních jsou klienti, kteří přijímají příspěvek ve třetím a čtvrtém stupni. To znamená, že jde o klienty velmi závislé jak na sociální péči, tak na péči ošetřovatelské. A my máme velké obavy, aby právě tyto novely nerozkolísaly a nedestabilizovaly celý systém sociálních služeb,“ varuje Jana Hnyková. Obavy odborů z dopadů těchto novel podle předsedkyně OSZSP Dagmar Žitníkové umocnila také špatná komunikace těchto zákonů ze strany vlády. „Dostali jsme jen materiály, které ani nebyly k připomínkám. To byly jen vyškrtané změny v jednotlivých zákonech. Nedostali jsme k tomu ekonomické dopady, nevíme, kolik to bude stát, kolik lůžek by se mělo transformovat, s kolika novými službami se počítá. Nedostali jsme ani popis cílového stavu. K čemu by chtěli předkladatelé dojít? Jak se zlepší péče o pacienty na zdravotně sociálních lůžkách? Jsou to vše jen částečné materiály, které nemají legislativní charakter,“ kritizovala přístup vlády Žitníková s tím, že odbory obvykle všechny zmiňované informace dostávají.

Minimální, nebo optimální standard?

Podstatně méně třecích ploch mezi odbory a Ministerstvem práce a sociálních věcí existuje u tzv. malé technické novely zákona o sociálních službách. Podle Jany Hnykové je zde dokonce řada změn, které odbory vítají. Jde například o podporu pečujících osob – tedy poskytování nácviku a rad v péči o klienty či navýšení příspěvku na péči v prvním stupni pro dospělé z 880 na 2 000 korun. Trnem v oku zdravotnických odborů je však zavedení personálního standardu, který by stanovil minimální personální podmínky. OSZSP v této souvislosti poukazuje na existující minimální personální standard ve zdravotnictví, který podle odborů stojí za odchodem části sester ze zdravotnictví. Pokud by mělo zavedení minimálního personálního standardu stejný dopad i v sociálních službách, mohlo by to být devastující. „Už dnes je situace v sociálních službách velmi špatná. Je tu nedostatek zaměstnanců, těžko se zaměstnanci do sociálních služeb shánějí, a pokud by tam měl být ještě omezen počet lidí, tak máme obavy, že by to vedlo k dalšímu zhoršení kvality péče, které by v konečné fázi odnesl klient,“ poznamenala Jana Hnyková. Tato část novely by tak měla být podle šéfky svazu Dagmar Žitníkové vedle odměňování v sociálních službách druhým hlavním bodem jednání s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou, o které OSZSP usiluje. „Nechceme, aby se situace v sociálních službách ještě zhoršila. Standardy se mohou vytvořit několika způsoby. Může se nastavit, že ve směně budou na deset klientů dva pracovníci, ale může to být také tak, že na třicet klientů bude jeden zaměstnanec. Takže s MPSV chceme řešit personální standardy, ale nechceme žádné minimální standardy,“ vysvětlila Žitníková s odkazem na současnou situaci ve zdravotnictví. „V LDN je minimální personální standard nastaven tak, že při noční směně se o 45 pacientů může starat jedna sestra. To je naprosto šílená situace,“ poznamenala Žitníková a varovala před odlivem zaměstnanců ze sociálních služeb. „Nechceme, aby personální standardy vyháněly ze sociálních služeb pracovníky, kteří se starají o jiné. Aby ti lidé utekli, protože nebudou schopni svého klienta nakrmit, pomoci mu s oblečením, s hygienou a zkrátka dělat tu práci tak, jak jim káže jejich svědomí,“ uzavřela.