Chirurgové: Neslučujte septická a aseptická oddělení
Pacient s tracheotomií leží na stejném oddělení jako stomik. Septický pacient z ortopedického oddělení je hospitalizován na klinice ústní, čelistní a obličejové chirurgie. Ženy po komplikovaném císařském řezu už neleží na specializované gynekologicko-porodnické JIP jako dosud, ale kojí na oddělení intenzivní péče na chirurgii vedle mužů, jimž se například zkomplikovala operace žlučníku. Realita, se kterou se budou pacienti i zdravotníci setkávat v nemocnicích čím dál častěji.
Za jakých okolností je slučování oddělení ještě bezpečné a kdy už nemocnice vážně hazarduje se zdravím a životy pacientů?
Výbor České chirurgické společnosti vydal v otázce spojování chirurgických lůžkových oddělení jednoznačné stanovisko – je zásadně proti slučování tzv. septických a aseptických lůžkových oddělení hospitalizační nebo specializované chirurgie.
„U Fakultních nemocnic obecně doporučujeme tato oddělení neslučovat. Důvodem je, že FN se zabývají specializovanou péčí v oblasti tzv. aseptických výkonů, jakými jsou cévní, hrudní, transplantační a kostní chirurgie. Jejich sloučení se septickým oddělením nese velké nebezpečí zvýšení infekčních komplikací u výše uvedených výkonů. V konečném důsledku to pak může vést k vysokým hospitalizačním nákladům a stížnostem nemocných na hospitalizační péči,“ poznamenává předseda České chirurgické společnosti (ČCHS ČLS JEP) prof. Miroslav Ryska.
Podle České chirurgické společnosti je možné přihlédnout v případě nutnosti k okolnostem konkrétního provozu. „U lůžkových oddělení hospitalizační chirurgie v případě nutnosti v rámci ekonomiky provozu je vhodné zachovat rozdělení minimálně formou oddělených pokojů s příslušnými hygienickými opatřeními a nebo vytvořením septického oddělení pro celou nemocnici v rámci společného lůžkového fondu,“ píší autoři stanoviska ČCHS ČLS JEP.
Chirurgové obecně nedoporučují slučovat lůžkovou dětskou chirurgii a oddělení pro dospělé. „V souladu s Mezinárodní chartou práv hospitalizovaného dítěte, která zaručuje dětem, že o ně musí být pečováno společně s jinými dětmi téže věkové skupiny a v prostředí, které musí odpovídat jejich vývojovým potřebám a požadavkům se speciálně školeným personálem – nelze tato oddělení slučovat,“ poznamenává prof. Ryska.
Různé typy modelů péče
Na názor ohledně spojování oddělení v nemocnicích se redakce Medical Tribune zeptala také chirurga a onkologa prof. Jana Žaloudka.
„Slučitelnost či slučovatelnost je v principu možná v rámci oborů chirurgických a také v rámci oborů interních. Ale vždy jen v rozumné míře, protože oborová diferenciace už velmi pokročila, více se už liší diagnostické i léčebné dovednosti lékařů. Více než o uložení nemocných na lůžkách ve sdružených odděleních jde však o zachování péče a dohledu příslušně specializovaného odborníka. Dosud nemocni s podobnými chorobami následovali lékaře či lékařský tým dané odbornosti,“ říká prof Žaloudík a dodává:
„Existuje však také model, kdy nemocné v principu podobně léčené (metodami operačními nebo naopak interními ) a soustředěné na jednom oddělní navštěvují různí specialisté a integrovanou zůstává jen ošetřovatelská péče sester. Na tento druhý model nejsme zvyklí, uplatňuje se ve světě a už také u nás spíše v soukromých či menších zařízeních a nepochybně vyžaduje poněkud jiný druh organizace provozu oddělení a zejména nové ujasnění odpovědností. Tento druhý model může být za jistých okolností flexibilnější i efektivnější, nesmí jím však utrpět nemocní.“
Stomik vedle pacienta s tracheotomií?
Slučování oddělení v praxi se nelíbí také střednímu zdravotnímu personálu. Specializovaná sestra z JIP oddělení jedné velké pražské nemocnice uvedla pro MT příklad ze svého pracoviště:
„V naší nemocnici pojišťovna určila, že je třeba snížit počet JIP lůžek. Zjistila, že ORL pacient leží na intenzivní péči 5-7 dní, což pojišťovně připadlo jako dlouhá doba. Z ekonomického hlediska potřebuje, aby se tam pacienti střídali. Takže nemocnice zavře ORL oddělení a pacienty přesune na JIP břišní chirurgie. Což se mi velmi nelíbí a příčí – představte si, že ležíte na JIP s tracheotomií a vedle vás tři metry ve stejné místnosti leží pacient se stomií nebo infikovanou ránou,“ popisuje specializovaná sestra z JIP.
Prof. Jan Žaloudík k případu slučování těchto diagnóz pro Medical Tribune uvádí: „Tracheostomie není jen výkonem oboru ORL, je běžně, a možná i častěji, prováděna v chirurgii a při pooperační intenzivní péči, zpravidla jen jako dočasná. Také u pacienta po břišní operaci je někdy nutno ze závažných důvodů při komplikacích dočasnou tracheostomii zavést. Na JIP běžně leží nemocní po různých typech operací, včetně pacientů kolostomovaných či tracheostomovaných, s různými typy infekčních komplikací i poruch imunity, samozřejmě také lišící se režimem péče a různě oddělení či izolovaní. Oddělování stomiků různých typů, případně nemocných s infikovanými ranami či různě oslabených je běžnou a stálou medicínskou praxí a nutností. A také je třeba pro laiky poznamenat, že bakterie jsou hojně přítomny nejen ve stolici kolostomika, ale také v hlenu vykašlávaném či odsávaném z tracheostomie. Jde pouze o bakterie jiných typů. Ostatně i každý zdravý jedinec je celoživotně vybaven výstupy z organismu, které mohou působit nevábně, ale jsou vábnější, je-li dodržována patřičná hygiena. A podobně i stomiky lze jak v nemocnici, tak v životě udržet správným ošetřováním a stále lepšími pomůckami ve stavu vábném a podobném šťastnějším zdravým spoluobčanům. Takže jen stomiemi nelze při instalaci organizačních změn, sledujících jiné, zpravidla ekonomické a provozní cíle, ani argumentovat, ani se na ně vymlouvat,“ uzavírá Žaloudík.
(ivb), www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz